Stejné pracovní postavení za rovných finančních podmínek? Střídavá rodinná péče? Mateřská pro manžela?
Předem upozorňuji, že nejsem bukvice a nejsem jakkoli zaujatý vůči krásnějšímu pohlaví. Přesto mě některé ženy serou. Dost. Feministky, kariéristky coby zamindrákované staré panny, zmrdoidní matky protěžující své ratolesti. Ano, existují i protipóly jmenovaných u mužů, ale u žen umocňuje jejich zmrdovství fakt, že se počítá s galantním jednáním, na kterém některé ženy geniálně parazitují.
Rozvodová řízení jsou ve většině případů jak přes kopírák se stejnými vzorci (kamarád dělá na soudu). Chlap je hrubec, ženská je mrcha. Požaduje rovné pracovní podmínky, a když něco posere, diví se, že se k ní kolega chová jako hulvát. Kolega se bude stejně chovat ke kolegyni i kolegovi, když rovnost, tak ať to má holka se vším všudy. Na jednu stranu feministky proklamují stejnou schopnost pracovního nasazení (mateřství nemateřství, na mateřskou může slabší polovička manžel), a na druhou stranu berou ženě možnost volby zůstat v domácnosti, nejen v důsledku rovnosti mzdy – oba musí živit rodinu společně, ale i nepokrytou manipulativní rétorikou, která si v ničem nezadá s bolševickým modelem beztřídní společnosti a odosobněním „rodinné pospolitosti“. Holt ty, co se tváří jako nejliberálnější, jsou ty největší svině.
Jel jsem tak před půlrokem v autě se dvěma vrstevnicemi (něco mezi 20 a 30), jejichž dvouhodinový rozhovor mě konečně probudil do reality. Zpočátku jsem se během jízdy rozhodoval, zda jen mlátit hlavou do volantu nebo rovnou vyskočit za jízdy, ale nějak jsem to ustál a nelituji toho. Ne že bych zásadně pronikl do způsobu, jakým některé ženy myslí (nedělám si iluze, že bych se k pochopení kdy byť přiblížil), ale jedno se mi ujasnilo. Normální žena nemá ráda vohnouty, ale chce (doslovná citace) „zkrotit„. Ty ostatní – zmrdky – mají rády jen sebe. Jedna ze spolujezdkyň se svěřila, že její borec je hodný, bohužel až moc, je nerozhodný. Ve slovech, skutcích i v samotném postoji k jejich vztahu jako takovému. Chlapec prý je nezralý, vztah nemá budoucnost.
„Tak proč s ním pořád jsi, “ zeptal jsem se, „když víš, že to nemá budoucnost?“
„No víš, my jsme na sebe zvyklí a tak…“
Prakticky spolu jen spali, její přítel se ukázal být typickým atributem cucáka vohnouta. Nechápal jsem ani jednu stranu. Když oba ví, že to nemá budoucnost a holka, i kdyby se rozkrájela, bude pro něj pořád víc kamarádka do postele než vážná známost, stejně se na něj nevysere. (Nakonec se vysrala.)
Druhá ze zůčastněných byla vdaná, moc hodná (a pěkná – ostatně to jsou obě), a k tomu čerstvá maminka. Její manžel je o 11 let starší, a když jeho drahá polovička začne hysterčit, dá jí to pěkně sežrat. Není hrubec, jen ji distingovaně vydusí „tak to ne holčičko, takhle by to nešlo“. Kluk, kterého měla před manželstvím, byl taky vohnout, takže „kdybych mu vymluvila díru do hlavy, ještě se mi pak omluví.. Takhle kdybych se chovala k manželovi, nemluví se mnou dva dny, i kdybych se vztekala jak čokl. A to se mi na něm právě hrozně líbí.“ ??! Ale nakonec proč ne. Ten chlap ví co chce, nenechá si srát na hlavu, a přesto dovede být k ženě taktní.
Žením se nejdřív za 10 let.
(8x známkováno, průměr: 1,13 z 5)