Devadesátiminutová přehlídka psychických problémů cyklistických aktivistů.
Film Automat jsem si nemohl nechat ujít. Pročetl jsem předtím servilní připosrané recenze, které buď vznikly pod vlivem autorů této slátaniny nebo se jejich autoři báli napsat o profesionálních cyklistech něco špatného, aby si tím neposkvrnili kádrový profil. Označovaly film jako svěží a sympatický, to jsou přesně ta vycpávková slova, která ukazují, že se na obzoru objevil leštěný prd velký tak, že by nafoukl vzducholoď Hindenburg. A tak jsme prostě jednoho dne vstali, usedli s D-F hardcore do šestiválcového BMW a stylově vyrazili kinu Aero vstříc.
Film Automat je o sdružení Automat. Sdružení Automat je nátlaková skupina, která v Praze prosazuje omezování automobilové individuální dopravy. Děj filmu je zhruba následující. Hlavní hrdina je životem poněkud frustrovaný. Bydlí v omšelém bytě, ve kterém má nepořádek, má protivnou nepříliš chytrou manželku (která aspoň hezky zpívá) a dítě s velkou hlavou. Je poněkud sociálně neukotvený, takže neznáme jeho přátele ani nevíme, co dělá. Má neskutečně mnoho času věnovat se výrobě letáků a maket hoven z PUR pěny, takže patrně studuje něco veleužitečného nebo je zaměstnaný jako úředník. Hledá zdroj své frustrace a najde. Automobil. Osobní automobil.
Pozn. Auta jsou špatná, protože auta bourají a zabírají místo na ulicích, kde by jinak mohly být bulváry a na nich by se mohli procházet lidé, kteří nemají co na práci.
Film jsem pro lepší přehlednost rozdělil do čtyřech fází. V první hlavní hrdina založí AutoMat. Něco kecá o myšlence, vizi apod., chybí už jen prezentace v powerpointu a laserové ukazovátko. Se svými kamarády začne vyvíjet tlak na lokální politiky, aby podporovali v Praze cyklistiku. Brzy je zjevné, že jim nejde o koexistenci cyklistů s auty, ale šíření cyklistiky na úkor aut, přičemž není tak docela jasné, co je primárním cílem – rozšiřovat cyklistiku anebo omezovat lidem cestování autem. Auto je opět, jak se nakonec dalo čekat, zcela personifikováno. Není řeč o lidech, kteří jedou autem do práce, nakupovat, za rodiči nebo pro děti do školky, aktivisté vnímají auta jako živé organismy samy o sobě, třeba jako nějaké brouky, kteří zlovolně okupují jejich město. Na konci fáze I. v podstatě získáte dojem, že Praha nenáleží Pražanům, ale Automatu. Odteď jen Automat ví, co je pro Prahu dobré.
Jaké argumenty používá Automat k prosazování svých myšlenek? Je to asi takhle. „Moderní evropská města budují cyklostezky a omezují inidividuální dopravu. Pokud vy nebudete omezovat individuální dopravu jak my řeknem a budovat cyklostezky tam, kde my řeknem, nebudete moderním evropským městem, protože třeba v Kodani…“
Fáze II. by se mohla jmenovat „Fšechno je to spiknutí“. V kině se začne vznášet otylý upocený duch amerického levičáckého propagandisty. Podobně jako on i protagonisté Automatmovie všude chodí, všude na ně serou, semtam jim něco řeknou, sem tam natočí něco zajímavého, co by se jim mohlo později hodit do krámu v jiných souvislostech – a tak dále, až divák otupí a propagandu přijme. Napadlo mě přitom, že nacionální socialismus byl subjektivně lepší než cyklistický eurosocialismus, protože v protektorátních filmech byly aspoň hezký ženský. Právě absence použitelných bičiz stojí podle mně za poněkud přízemním obsahem aktivistické zábavy v druhé třetině filmu, protože se v ní hlavní protagonisté chovají zcela nenormálně a zjevně jim něco schází. Postupně je nám naznačováno, že je zde jistá hybná síla v pozadí, která nenechá velebníčka mluvit a hrabe tunely pod zemí.
V podstatě se dokola opakuje motiv kolize blbce s blbcem: tupý aktivista se hádá s tupým policistou, tupý aktivista se hádá s tupým řidičem, tupý aktivista se hádá s tupým tuningářem apod. V jiné scéně tupý aktivista přesvědčuje tupého prodejce automobilů, aby ke každému autu příkládal ekologický manuál, kde bude psáno, kdy mají řidiči jezdit se svým autem. Tato fáze využívá ve velké míře natáčení reakci lidí kamerou, aniž by dotyční o tom věděli, což samozřejmě pobaví zejména blbce postrádající v bedně pořady typu Skrytá kamera.
Fáze III. má diváka trochu pobouřit. Jak je možné, že zvlčilí politici ty hodné hochy ignorují? Politici, kteří až doposud přistupovali k Automatu celkem vstřícně, se na něj vyserou. Není zatěžko pochopit proč a má to více důvodů. Jednak patrně nespatřují za jeho aktivisty žádný širší zájem veřejnosti, který by ospravedlňoval zásahy do dopravy v takovém rozsahu, jak si akivisté přejí, anebo prostě chtějí dál zadávat ty svoje beton+asfalt zakázky, protože prachy. Automat na to reaguje tím, že se „profesionalizuje“ – místo hlavního hrdiny začne performovat prskající individuum jménem Křivohlávek v umolousané mikině, s umaštěnými vlasy a nepokojným zrakem, a retardovaný expert na cyklostezky Dan, co lítá do Bruselu předávat knížecí rady.
Fáze IV se jmenovala Odchod. Dále jsme movie nesledovali a kino opustili, protože hodina patnáct byla kurva hodně na tohle a taky se nezdálo, že by v jeho celkové kvalitě zhruba o dva levely nižší než Mooreova propaganda mohl nastat obrat. Jednalo se čím dál více o sestřih různých akcí, proslovů, dokumentů a vůbec. Točit takové filmy by zvládnul úplně každý. Film je každopádně přetížený mrtvou vahou v podobě předsudků a zaujatosti jeho tvůrců, proto z tématu „automobilové kultury“ (majícího jinak veliký potenciál) vytěžil velice málo. Automat jako organizace také promarnil příležitost ukázat sám sebe v lepším světle a tak nyní víme, že se nejedná o občanské hnutí, dokonce ani politické hnutí, ale o skupinku angažovaných ichtylů, kteří nemají rádi auta a rádi jezdí na kole.
Některé skeče jsou pokleslé. Vlastně většina je jich pokleslá. Automobilová kultura by mohla být vděčným cílem sarkasmu pro člověka s nadhledem, ale zaslepení cykloaktivisté nejsou sarkasmu schopni, na to „v tom moc jedou“. A tak se vyžívají v útrpné performance „akčního lyrika“ před novou Octavií, ztrapňování Vratislava Kulhánka, kterého nejprve vmanévrují do pozice, na kterou není právě navyklý a pak ho točí skrytou kamerou, nemluvě už vůbec o jejich cyklojízdách, při kterých úmyslně vytvářejí dopravní zácpy a pak natáčejí reakce řidičů, kteří nejsou právě nadšeni. Doslova mě znechutilo zesměšňování jakéhosi děduly strážného, který nemá na magistrátu kam uklidit jejich bicykly. Zneužívat pro cyklistickou propagandu to, že se při stavbě silničního tunelu propadl terén, je poněkud přízemní, protože to jistě nebyla plánovaná událost. Stejně tak následné zesměšňování stavebního dělníka, který hlídá jámu, aby do ní někdo nespadl. To je přece ubohé. Řekněme to rovnou. Naši pumpičkáři-akivisté jsou ve skutečnosti zakomplexovaná hovada, která jsou ještě navíc tak hloupá, že o svých komplexech natočí 90-minutový snímek.
Je rovněž zábavné sledovat, jak si automatisté sami protiřečí nebo se sami usvědčí ze lži. Občas by neškodilo, kdyby dali emoce k ledu a zkusili používat mozky. Na jedné straně jim vadí, že se rozšiřuje parkoviště na úkor chodníku, na druhé straně si pochvalují zúžení silnice na úkor cyklostezek, ale to je tentokrát v pořádku – přičemž spolu obojí tak trochu souvisí. Projektant mostu je za vyvrhele, protože na mostě nenaplánoval cyklostezku vedoucí odnikud nikam, ale o pár minut později kritizují aktivisté cyklostezky odnikud nikam. Aktivista Bouchal, kterého „zabilo auto“, ve skutečnosti zavinil sám dopravní nehodu nedáním přednosti v jízdě – ať to byla bezohlednost nebo chyba, každopádně na to doplatil. „Náhodný kolemjdoucí“ v hnědé čepici, který si stěžuje aktivistovi s mikrofonem, že je moc aut a bla bla., se objeví o pár minut později jako grafik pracující pro Automat. Ještě o něco později se Automat sám napráská, že korzující občany na Smetanově nábřeží při Dni bez aut vyrobil Potěmkinovou metodou pro účely natáčení, protože řadoví neorganizovaní Pražané mají přes den na starosti jiné věci než se procházet po Smetanově nábřeží. Podobných kiksů je tam ještě několik.
Několik málo scének bylo docela hodnotných – ty tvoří asi 2% z celé stopáže. Vidíme například Mirka Topolánka, když ještě hrál liberála, a když porovnáte jeho vystoupení v Buzno*filmu s jeho současnými postoji, zjistíte, že tento valašský neotesanec je neuvěřitelně flexibilní. Radní Steiner kupodivu zaujal velice realistický a správný postoj, když AutoMatu natvrdo sdělil, že se nehodlá pouštět do sociálního inženýrství a formou zákazů a příkazů lidem vnucovat, jak se mají chovat. Bohužel mladí levičáci vůbec nechápali, o čem hovoří. Zajímavá byla také účast tajné policie – velmi nápadné tajné policie, absolutní low-level – na akcích Automatu. Zdá se, že Automat má malý interní problém – donešeče ve svých řadách. Žádné překvapení.
Co k tomu říci celkem? Samozřejmě jsem uvítal, že nám sdružení ozřejmilo svoji strategii a myšlenkový fundament, ale smysl filmu mi uniká. Celou dobu totiž drželi lokální politiky v šachu tím, že je natáčeli na kameru. Ti se pak museli začít chovat vstřícně, protože jim hrozilo, že to ty vohrndírové budou někde medializovat. A k čemu to politikům bylo? Snažili se jim vyhovět, ale oni to stejně nakonec medializovali a stejně z nich nadělali pitomce, třebaže formou filmu. Jaký závěr z toho pro politiky plyne? Mají se snažit učinit čertu dobře, aby se jim odměnil peklem? Primátor Bém postupoval celkem správně, když se později s Automatem v podstatě přestal bavit, protože poznal, že vstřícnost je těmi zmrdy brána jako slabost a obrátí se proti němu. Nikdy neudělá dost, aby to tyhle extrémisty uspokojilo, a vždy ho znova přibijí za koule ke stolu, protože cokoli bude vždy málo. Připadá mi to, že Automat spekuluje na změnu vedení Prahy a film je pouze pokračováním boje jinými prostředky, kdy Bémovi následníci budou nuceni zase začít skákat, jak pumpičkáři pískají, jinak vznikne AutoMat film reloaded.
Pro běžného diváka může film přinést ještě další poznatek. Tahle partička v šortkách od Vietnamců a plastových sandálech rozhoduje o věcech veřejných – tedy alespoň v několika případech tak úspěšně učinila. Nikdo je nikdy nevolil a nemají žádný mandát. Film je v podstatě zprávou o stavu postdemokracie v Praze.
Ukázalo se, že přátelé Automatu nejsou zrovna strukturované osobnosti. Měl jsem problém přiřadit jim nějaké lidské vlastnosti, jako například veselý, smutný, cílevědomý, dominantní. Oni prostě tak nějak žijí zavěšeni na provázkách ve svém cyklistickém divadýlku, každý jim ubližuje, existují bez přirozených výzev a bez toho, aby jim někdo řekl „děláš to dobře, vole“. Tak si stvořili umělá měřítka, daná například počtem bezduše zírajících účastníků cyklojízd nebo rozsahem dopravních komplikací, které tyto cyklojízdy způsobí. Za takových okolností nepřekvapí, že například bonzování přestupků chápou jako správné, ačkoli pro normálního člověka je to mrzké. Kromě toho nevidí přes stromy les, lépe řečeno přes keře strom, protože jinak by se přirozeně – stejnou cestou jako mnozí z nás – snažili dobrat podstaty. Proč lidé vlastně musejí tolik cestovat, proč se musí převážet zboží sem a tam po republice – ale to oni ne. Oni mají před očima jen auta, auta, zakázat, regulovat, omezovat, bla bla. Zároveň nemají ale tolik odvahy, aby přišli k panu Novákovi a řekli mu – pane Nováku, vy dnes za rodiči autem nepojedete, protože jsme prosadili zase jeden zákaz navíc – a tak točí podobné filmy.
Je to banda zakomplexovaných sráčů a nic na tom nemění film ani dva. Ignorujme je.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)