Nic co se v minulém týdnu na D-FENSovi dělo, není pravda. Weblog D-FENS je zpátky a vše funguje tak, jak fungovalo.
Jeho existenci zajišťuje několik soukromých e-identit, které k sobě našly nějakým způsobem cestu přes web. Investují do něj své soukromé prostředky a čas bez ohledu na chybějící návratnost.
Nápad s aprílem nevzešel z mé hlavy, ale zdál se mi OK, protože D-F upadal do stereotypu. Hlavní podíl na realizaci nápadu má Q a root. Já byl celé operaci nedobrovolně vzdálen a zaměstnán jinými okolnostmi, což mi bylo trochu líto, ale nedalo se nic jiného dělat. Nápad se mi ovšem zalíbil.
Článek o prodeji D-FENSe jsem skutečně nepsal já, ale Q. Měl jsem tou dobou jiné starosti, protože mi tehdy málem nateklo do bot (děkuji, pane Tettere, máte to u mně). Jen jsem text lehce korigoval a zapracoval do textu malou návnadu pro pozorné čtenáře. Byli jsme všichni zvědaví, co ta zpráva udělá.
Co bylo cílem celé operace: Cílem byl aprílový žert. Nejprve jsme chtěli vypustit „tiskovou zprávu“ a pak 1.4. překlopit D-F do rudé podoby spolu s automatickým generátorem diskuse. Fáze 1 byla tedy pouze prostředkem k fázi 2, ale časem se ukázalo, že fáze 1 byla jaksi prožitkově hlubší a zafungovala jako dokonalá sociální sonda. V následujících řádcích se budu věnovat především té předehře, která se odehrála 29.3.2006 a komentář k části druhé přenechám Rootovi.
Osobně mě zajímalo, jak přijme deklarativně pravicové jádro kolem D-FENSe skutečnost, že jsme prodali náš web nejmenovanému zájemci a navíc ještě za peníze. Jak známo, kredity jsou v Czecholandu testovacím polygonem, na kterém se rozpadnou i ty zdánlivě nejpevnější konstrukce mezilidských vztahů. Věděl jsem, že se v určité části čtenářské obce časem rozhostil dojem, že D-F je něco jako veřejná služba, která zde samozřejmě existuje za účelem veřejného obveselování. Autoři jsou pak v tomto podání stroje, které jsou přesně v souladu s teoriemi správného spotřebitelského chování pravidelně generovat články tak, aby n+1 byl lepší než n-tý.
Čekal jsem tedy pěknej nářez.
Podle mého mínění to fungovalo všechno nad očekávání zcela normálně. Pokud bych posuzoval čtenářskou obec podle diskutujících (což je jistě povrchní, protože prázdný sud atd.), pak mohu být spokojen: Ano. Shromáždili se zde dospělí lidé se střízlivým pohledem na realitu. Upřímně řečeno, nečekal jsem právě takový vývoj událostí a zhruba po 48 hodinách od T=0 jsme s Q museli konstatovat, že se reaktor nevymknul kontrole, děje něco zvláštního a skoro nám přišlo líto, že jsme ve slušných lidech bezdůvodně vyvolali emoce. Doslova mě dostalo, že se občas našel někdo, kdo nám za naši dosavadní činnost poděkoval, to jsem rozhodně neočekával. S trochou nadsázky: Zůstal jsem zírat a ústa jsem si musel zavřít v manuálním módu.
Celkem značnému procentu diskutujících včas doklaplo, že bychom je neprodali „velké, mocné a bohaté“ mediální skupině a nevyměnili je za prasáta fmetle ani za e-shop s machšnůrkami a hustobotami a tak náš vtípek zavčasu prohlédli.
Samozřejmě, celá operace se neobešla bez collateral damages typických pro diskuse na D-F. Pár extrátů zjistilo, že dělat aprílové žerty není dostatečně alternativní, že to smrdí mainstreamem a pohnulo jim to žlučí. Příznivci krasopisectví byli zklamáni hromadně jako jeden muž a měli potřebu si to online sdělit, připomínaje skučení starší generace, že za Husáka (Novotného, Gottwalda, Hitlera…) jo to bývalo sněhu. Pár jedinců opět uspokojilo svoji touhu zaujmout stanovisko, a to nejlépe písemně. Známým e-exhibicionistům se neobyčejně silně vztyčilo e-péro, protože nabyli dojmu, že to mají naposledy. Rozhodli se tedy navěky zdokumentovat, že na D-F byli radikální až do poslední chvíle, aby bylo co ukazovat kolegům úředníkům o polední pauze v kantýně. Ale to je všechno realita, daná přírodními zákonitostmi a zatímco jiní musí na reality show koukat v televizi, za námi chodí jaksi sama.
Taškařice skončila, cirkusový stan byl stržen a na zemi zbyl kruh z pilin a sloních hoven. Řada lidí, kteří se v diskusi nebo v privátní korespondenci přiznali ke smutku nebo zklamání ze zániku jejich oblíbeného internetového magazínu, případně mi dokonce nabídli pomoc různého druhu ve snaze zvrátit „prodej webu“, se asi cítí trochu napálení a pokud to tak je, pak se za to upřímně omlouvám. Dá se říci, že fáze 1 a komentáře k úvodní zprávě ukázaly, co v kom vězí.
V každém případě to byla zajímavá akce, která ukázala, že jádro vyloupnuté z nahnilé slupky je větší a kvalitnější, než se čekalo. Přemýšlím, zda by se s tímto zjištěním dalo nějak pracovat, protože tady leží nějaký potenciál, který možná není zcela využit.
Jak správně konstatoval Root, pocit, že by náš skromný web někomu chyběl, je velkou odměnou pro nás všechny autorům a současně motivací pro další činnost.
(9x známkováno, průměr: 3,67 z 5)