Amerikán horor story skrínplej - zpět na článek

No, tento příspěvek píšu za pomoci 13 let a stále plně funkční sestavy HP. Tehdy to byla „nadupaná“ mašina a kupodivu stíhá i v současnu. Desktop 1x ročně vyfučet nasátý prach a očistit tři ventilátory. Klávesnice plně funkční, není ojetá. Myška 1x zkracovaný kablík, monitor HP před 3 lety výměna pár polosuchých elytů preventivně, ale ještě šel. Externí profi zvukovka Alesis, stará je přes 8 let, ale naprosto bez problémů.
UPS-ka je též asi 12 let stará 800VA APC, přeosazená na značkový materiál včetně relátek a jsou v ní stále tytéž Panasonic aku, jaké jsem tam dal před těmi 12 lety namísto nějaké noname číny. Mně XP SP3 s pár doplňky stačí i na luxusně filmy, hry nepařím.
A ne a ne to chcípnout.
Jo, před pár měsíci se náhle poroučela interní zdrojová část skeneru HP, též po asi 12 letech. Způsobil to značkový spínaný zdroj, který jsem použil namísto velkého a těžkého původního trafoadaptéru HP, neboť mi svými rozměry blokoval tři fleky v zásuvkový liště. Skener HP, protože používá standardní materiál a ne čínské speciality, byl opravený za dvacku a za půlhodinku, i s čištěním skla.
Kdo by to byl řek, že u „značkového“ spínaného adaptéru Powertron, po vyschnutí jednoho neznačkového blokovacího kyblíku Elcon, vyletí výstup z 12V na víc, než dvojnásobek a zároveň přestane fungovat proudová limitace. Skener by býval zachránil jeden 13-14V transil v tom zdroji, jenže ten stojí asi deset centů, no…Ale debil jsem já, protože kdybych u skeneru nechal dodaný trafoadaptér HP, nestalo by se to.

A tak to je kurva se vším z číny. Všecko, úplně všecko, je omrdaný až na dřeň, jen na prazákladní funkci, někdy ani to ne, nebo náhodnou. Že ty levný spínaný adaptéry ruší širokodaleko luftem i sítí? Ale to nás v číně přeci nesere, ruší to u vás, náš zdroj funguje, tak co pičujete.
Naučili jste nás omrdávat výrobu pro vás, na vámi dodaných špičkových technologiích, které jsme si s dovolením obšlehli. Tak tady to máte zpátky, i s úrokama za 30 let levné pracovní síly. A starej Max Grundig se chudák obrací v hrobě.

Z vlastní zkušenosti vím, že je docela honička, vysvětlit děckám, kde se bere „to co je v zásuvce“, jak se to vlastně dělá a kolik je toho potřeba, aby se s nima rozjelo Pendolino na 160.
Mně to třeba zařídil v devítce fyzikář, exkurzí do blízké elektrárny a její rozvodny, přičemž to nebyla žádná exkurzní suchařina. Borci z rozvodny, měli pro tyhle účely nachystaný všelijaký „efekty“, třeba v podobě vypnutí šesti vzduchových vypínačů na hladině 110kV naráz. Hučelo nám v uších ještě v autobuse.
Myslím, že kvůli přehnaným bezpečnostním opatřením a předpisům, už dnes nic podobného není možné. Určitě není možný se projít po lávce, metr a půl od 100MVA alternátorového soustrojí, přičemž vám pod nohama doslova duní zem. Není určitě možný se zblízka podívat na „drát, kterým teče deset tisíc ampérů“, silný jak chlapská paže. Co kdyby se některý z inkludovaných žáků, svobodně rozhodl prozkoumat támhle to velký trafo zblízka a sám, že.
Od té doby měl úplně každý žák deváté třídy a to včetně holek, docela slušnou představu, kde se bere to, co je v té zásuvce. Přičemž ale vůbec nemusel mít ani ponětí o nějakých voltech a ampérech, což samozřejmě holky nikdy neměly, že.
Stačilo to prostě jenom vidět a poslechnout si fakt zajímavého týpka, co po cestě a docela jednoduše vysvětlil všechno, od nich z elektrárny až do té zásuvky. Bylo to myslím přínosnější, než suchý školní výklady sebelepších učitelů. Graaf generátor, flašky, Teslovo trafo a půlmetrový blesky do dlaně učitele, byly sice působivý, ale reál je reál. Pohled na „trafo“, model skoro jako z učebny, ale v reálu velké jako rodinná vila, s třímetrovými izolátory a všude dunících 50Hz, to nic nenahradí.

Jo no. Vidím to dneska na každým kroku, kdejaký šušeň na moderní titanové kolobce má na palici sofistikovanou helmu tak za litr.

Od 12-13 jsme lítali na všem, co mělo motor, kola a jezdilo to na benzín – nepamatuju se ale, že by někdo z nás někdy používal helmu. Na voloviny ala helma nebyly ani prachy. Hlavně v tom tehdejším škopku kdokoliv, byť na hodně vytuněném kozím dechu, vypadal prostě jak debil. I policajti ty helmy vyžadovali na „dospělých“ motorkách někde od stopětasedmy výš a na silnici. Na padesátky byly vyhláškou předepsaný jen brýle a ty taky nikdo neměl. Nebylo nám patnáct a vyhlášky jsme měli u prdele, když jsme lítali na vyztužených S11 a s karburátory z Jawy 90..Fotrové mám to ještě pomáhali upravovat! Existoval přesnej výkres na snížení hlav, rozšíření a zaleštění kanálů, posunutí zámků pístních kroužků, aby se nerozlomily o rozšířený kanály, redukce na větší karburátory…
Můj bratranec, předseda místního klubu Jawistů a sběratel, má ve sbírce snad poslední dochovaný kus takhle upraveného S11. Musela se upravit kupa věcí, motorem počínaje a třeba rozetou konče, protože vysoký výkon doslova trhal čepy rozet S11, který zapadaly do zadního brzdovýho bubnu. Ten dochovaný kus má podle skromných odhadů tak šest koní a točí podle později postaveného otáčkoměru z Amára asi sedm tisíc. Přitom to nemělo nijak negativní vliv na životnost – ten motor je původně konstrukce Sachs s velkými rezervami, od nábojů ložisek, přes ojnici a kliku, spojku až po kolečka dvoukvaltu. Nezapomenu na ty pohledy šoférů embéček, když jsme je, po cestě na nákup do brodské Tesly, po cestě předjížděli rychlostí asi 85km/hod a s vyjícím kozím dechem, jak motorovou pilou :D
Ten dochovaný kus jezdí dodnes, je radost se na tom svézt, třebaže ta dvoulitrová nádržka je hned pryč :D S tím karburátorem z J90 to jde tak za plynem, že na první ze dvou kvaltů ujedeš tak 10-15m po zadním kole :D
Vysekali jsme se nesčetněkrát, byly z toho různě rozbitý údy i pomlácený huby – ono když reješ rypákem v chrástu plném ostružiní, po mohutném skoku z terénní vlny, jen se rámy ohýbaly – no tak ven asi nevylezeš upravený, jak do kostela, že..
Rodiče se nám spíš smáli a někteří i politovali a večer opečovávali rány, se kterýma jsme domů přišli. Patřilo to k mládí, k tomu věku a k tehdy samozřejmé klučičí zábavě a nikdo, občas krom „důležitých“ fízlů proti tomu nic neměl, když jsme s těmi „stroji“ nejezdili po silnici, ale po kotárech, benzín v 5L flašce od okurek s sebou :D

Docela mě i mrzí, že dnešní mladý jsou o tohle všecko ochuzený. Možná by to dnes vypadalo jako drsná a riskantní zábava, ale nám to tehdy fakt tak nepřišlo, že by bylo něco riskantního na lítání na upravených mopedech..

Sice asi mají mladý dnes jiný zábavy, jistě i sofistikovanější a určitě nechodí domů za tmy, s rukama nasáklýma od oleje a celý smrdící benzínem.
Tady u téhle zábavy se daly docela dobře porovnat klukovské představy a teorie s praxí. Přičemž se kluk při tom „tunění“ kdečemu i přiučil. Naučil se například, že např. všecky díly je třeba přimontovat fakt promyšleně, důkladně a precizně – jinak prostě po pár kilákách upadnou!
A později to kluci třeba proměnili v povolání, že se šli učit automechanikem, když mu šly a bavily ho motory. Nebo když byl některý dobrý na elektriku u motorek, pozděj u aut, no tak třeba autoelektrikářem a obojí se tím velice slušně živili.

Znám příběhy kluků, co si sami skládali a tunili PC a byli v tom fakt dobří, někteří až tak, že z nich potom byli fakt HW/SW specialisti, který se tím taky velice úspěšně živili.

Ani tohle se už dneska moc nenosí. Myslím tím to, čemu se dřív říkalo polytechnická výchova, při který se sledovalo, kdo je na co dobrý.
Dneska, když PC z obchodu přestane „stačit“, no tak se vyhodí, nebo se šoupne mladšímu bráchovi – a rodiče koupí novej, aby na to nekonečný paření stačil. Žádný samodomo úpravy, bastlení, nic podobnýho.
Netroufám si odhadnout, jestli ze všech, který baví počítače, mohou být youtubeři, který to bude živit.
Netroufám si odhadnout, nakolik jsou youtubeřina a trávení veškerého času na TikTokách užitečné, jak připraví děcka na život, nebo jestli je naučí těm správným věcem.
Nevidím to jejich očima, tak jenom odhaduju a občas se vyptávám, když někdo z nich přinese něco spravit.
A dost podobný je to i v jiných oborech. Na bastlení ve slaboproudu jsou ke koupi hotový čínský bloky-moduly, hotový krabice, hotový zdroje, měřáky, všecko je hotový a připravený až pod nos, není nutný se o nic snažit, kromě vyhledání čínskýho webu, co to prodává a pak objednání přes bezednou kartu rodičů..

Nevím, netroufám si soudit, jestli je to dobře a jestli to podporuje rozvoj technického myšlení, když je všechno před-připravený, předžvýkaný. A děcka jsou před vším potenciálně nebezpečným chráněný jak v inkubátorech.

Je.
Úplně jinak vypadá, když se o motoru auta napíše, že má pod kapotou celou stovku snadno představitelných koní -kolik utáhne tak velký zvíře, jako je kůň, to ví každý i z filmů- než nějakých bezbarvých, skoro bezrozměrných 73 kilowattů.
Kilowatty má skoro každý spojený spíš s elektrikou, než se spalovacím motorem, kde práci za ty koně koná výbuch směsi benzínu se vzduchem.
Aha, ty kilowatty – že by nechtěná příprava na kilowatty elektriky v autě..??:D

Když se napíše u čistě elektrické lokomotivy, že má při rozjezdu s nákladním vlakem příkon 2.000kW, tak je to jasný. Je to elektrickej příkon, kterej si bere z troleje a co roztáčí trakční motory.
Ale u parní lokomotivy jsou ty koně přeci jen nějaké…přirozenější. Tam není ve hře žádná elektrika, ale síla páry a pístu, co koná práci za koně.

Nikoli. Vojenský třítunový speciál Praga, měl od prvopočátku vzduchem chlazený motor s výkonem okolo pětadevadesáti koní. Ten byl později maličko snížen z toho důvodu, aby motor měl přiměřenou životnost i při jízdě na alternativní paliva.
Tím alternativním palivem se myslely různé směsi nafty s benzínem, nafty s petrolejem, s jedlým olejem a pak i nafty s leteckým kerosinem. V příručce od V3S byly všechny tyhle směsi specifikovány i s dovolenými poměry, dost jsem na to jako vojenský „neřidič“ čuměl.

V praxi to fungovalo naprosto bezvadně. Šoférovi chyběla nějaká nafta, co jsme na jednom z dalších zbytečných výjezdů, protopili v bufíku, protože byla zima jak sviňa. Nebyl problém do nádrže PV3S k naftě chrstnout celý 20L kanystr speciálu, který jsme naopak ušetřili neprovozováním naší 3kVA centrály, když jsme byli svou zanedbatelnou spotřebou na svícení a topení, napíchnutí na sousední štábák a Klub.