Následující informace jsou určeny pro cestovatele, kteří se mohou dostat do konfliktu s úřady a Policií při návštěvě Austrálie, či jiné západní země s kontradiktorním právním systémem (angl. ADVERSIAL LEGAL SYSTEM), např. N.Z., Velké Británie, USA atd.
Možných důvodů pro konflikt se státními úřady je celá řada: od problémů s vízy při příletu, dovozem nedovoleného zboží (od zakázaných potravin či dovozu pár krabiček cigaret přes bezcelní limit, až po obvinění z pašování různého kontrabandu, jako jsou nebezpečné zbraně (např. nože, praky, boxery, paralyzéry) či zakázané substance (např. nepovolená léčiva, kanabis/konopí a omamné drogy). Následující informace jsou užitečné zvláště pro ty, kdo neumí anglicky a nemají k okamžité dispozici spoustu peněz na soukromé právníky a tlumočníky.
1. Prohlídky na letišti po příletu se zaměřují na osoby podezřelé z dovozu zakázaného zboží/drog, kteří zde přistáli po krátké zastávce v Asii, nebo v jižní Americe a ty, kteří sem přileteli jen na několik dní a s objemnými zavazadly. Návštěvníci s několika krátkými pobyty po sobě
jsou též podezřelí.
2. Takoví cestovatelé přitahují pozornost hraniční policie/proti-drogových hlídek a celníků svým nervozním chováním, od výstupu z letadla, vyzvednutí zavazadel až k příchodu k celnímu odbavení. Zakázané předměty/zboží bývají odhaleny pomocí cvičených psů, rentgenových prohlídek zavazadel a osobních prohlídek prováděných před výstupem z příletové haly.
3. S výjimkou drobných přestupků a nesrovnalostí v dokladech/celních prohlášeních apod., které se dají na místě vysvětlit, případně vyřešit zaplacením pokuty, jsou podezřelí po zadržení předáni federální policii (AFP – Australian Federal Police). Ve vážných případech téměř vždy
následuje uvěznění (vazba) hned po zadržení a po případném odsouzení trest odnětí svobody, např. při dovozu zakázaných substancí/drog na deset a více let.
4. Zadrženým osobám, které neumí anglicky, policie zařídí telefonického tlumočníka, který jim přeloží sdělení policie o tom, že byli zatčeni. Takové sdělení zahrnuje informace o právu nevypovídat bez přítomnosti právního zástupce a o tom, že tzv. “zranitelné osoby” (VULNERABLE PERSONS), mezi které patří i ti, co nerozumí anglicky, mají další práva. Toto sdělení je velmi stručné, jen jednou větou, nad kterou se žádný zadržený nikdy nepozastaví, ale měl byl. Při tom by stačilo, aby se v ten okamžik přes tlumočníka zeptal na to, jaká jsou tato další práva. Policie nemá žádnou povinnost tyto informace poskytnout, dokud se na ně zatčený sám nezeptá.
5. Je nutné si uvědomit, že asistence tlumočníka je vzácná příležitost na něco se zeptat, která se pak už asi bude opakovat jen výjimečně během pobytu ve vazbě, který může klidně trvat i 12 měsíců, či déle.
6. Dalším krokem je, že Police obvykle provede výslech zatčeného, i když k tomu někdy nedochází kvůli problémům s komunikací, když není k dispozici tlumočník a zatčená osoba vůbec neumí anglicky.
7. Rozhodně je proti zájmům zatčeného, aby se i přes formální varování, že tak nemusí učinit, nechal přemluvit k tomu, aby začal vypovídat bez přítomnosti právního zástupce. Ten mu bude k výslechu přidělen, pokud si nezajistil svého právníka. Často od policie zatčený slyší, že
právník je už na cestě, a že může klidně začít vypovídat, než se právník dostaví. Bezpochyby je lépe odmítnout vypovídat bez přítomnosti právníka.
8. Dalším neuváženým krokem je, když se zatčený rozhodne Policii vypovídat, přestože neumí dobře anglicky. Zápis o výslechu (RECORD OF INTERVIEW WITH A WITNESS) je důležitý právní dokument, na němž může být založeno písemné obvinění (CHARGES). Zatčený si při tom neuvědomuje, že jakékoliv špatné porozumění nějakému anglickému policejnímu, nebo i běžnému výrazu s několika možnými významy, může mít nedozírné následky. Tyto se už nedají odvrátit, jakmile jsou odpovědi zatčeného zaprotokolované v záznamu o výslechu (nebo nahrány, někdy i na video). Vždyť i pro anglické mluvčí je třeba, aby byl při výslechu přítomen jejich právní zástupce. Vypovídat bez právníka a navíc bez dobré znalosti angličtiny, jen
proto, že se obviněný cítí na to, že výpověď sám zvládne a je k tomu povzbuzován Policií, je prostě cesta do pekel.
9. V této souvislosti stojí za zmínku, že při výslechu obvykle zapisuje výpověď policejní úředník, který klade otázky. Ten v podstatě tvoří věty zápisu a ty někdy nemusí úplně přesně vystihovat to, co vypovídající osoba řekla a tlumočník přeložil. Na závěr výslechu pak tlumočník
dostane zápis výpovědi, aby ho přečetl a přeložil vypovídající osobě, aby odsouhlasila přesnost zápisu, než ho podepíše. Vypovídající osoba by měla pečlivě poslouchat každé slovo zpětného překladu své výpovědi do češtiny a ohradit se, pokud některé skutečnosti, o nichž vypovídá, nejsou přesně zaznamenány. Policie musí výpověď opravit na žádost vyslechnuté osoby, jinak nedojde k podpisu výpovědi.
10. Po zatčení musí Policie zatčenou osobu informovat v jazyce, kterému rozumí, o přesných obviněních, podle jakých paragrafů atd. K tomu dochází, nebo by mělo dojít před tím, než je zatčený během několika dní po zatčení poprve předveden k soudu. Někdy však dochází k tomu, že Policie sice vystaví písemný doklad o obviněních, ale v angličtině, kterému zatčený nerozumí. Proto je absolutně nutné, aby zatčený odmítnul podepsat jakýkoliv dokument, kterému plně nerozumí. Pokud má při tom k dispozici tlumočníka, tak je velmi užitečné, aby bylo jeho/její jméno, podpis a datum uvedeno vedle podpisu zatčeného. Může se klidně stát, že později vyjde najevo, že tlumočící osoba neměla patřičné oprávnění k poskytování takových služeb (tzv. NAATI licenci/akreditaci) a je na zatčeném, aby se o tom ve vlastním zájmu ujistil.
11. V souvislosti s účastí tlumočníků a překladatelů při jednání s policií, právníky a soudy je málo známý rozdíl mezi těmito dvěma výrazy, jak v češtině, tak zvláště v angličtině. Dokonce i australští soudci, prokurátoři a právníci mezi těmito výrazy zřídka kdy dělají rozdíl a často je
vzájemně zaměňují, jako by ta slova měla stejný význam. Např. při tlumočení při výslechu je nutné, aby při něm asistoval tlumočník (angl. INTERPRETER) a nikoliv překladatel (angl. TRANSLATOR). Anglicko-český tlumočník rozumí oběma mluveným řečem a je schopen v nich komunikovat oběma směry, zatímco překladatel umí přeložit psaný dokument buď jedním nebo oběma směry, podle svých kvalifikačních zkoušek. Z toho plyne, že není žádná jistota, že překladatel bude vůbec rozumět mluvené angličtině a schopen správně vykonávat funkci tlumočníka při styku s policií nebo soudy. Úřad NAATI, který v Austrálii provádí zkoušky a uděluje licence/akreditace překladatelům a tlumočníkům, pochopitelně přísně rozlišuje mezi těmito dvěmi rozdílnými kvalifikacemi. Dá se říct, že mnoho NAATI tlumočníků má též NAATI překladatelské licence/akreditace, ale opak je vzácností. Konec konců překládat psané materiály z jednoho jazyka do druhého, bez časového tlaku a s pomocí slovníku je relativně snadné oproti živému simultánímu nebo konsekutivnímu tlumočení lidem, mluvících různou řečí. Při komunikaci s pomocí tlumočníka je proto záhodno ověřit, zda se jedná o kvalifikovaného tlumočníka nebo jen překladatele, který říká, že “umí také tlumočit”. Pokud by tomu došlo, tak praktický dopad např. na přesnost protokolu o výslechu může být docela dramatický. Proto by se měly zatčené osoby ohradit a odmítnout účast při výslechu, soudním jednání nebo poradě s právníky bez účasti NAATI kvalifikovaného tlumočníka. Je třeba odolat nátlaku, že přece rozdíl mezi těmito dvěma podobně kvalifikovanými jazykovými profesionály není nijak podstatný. Proto je dobré zjistit a dokumentovat identitu asistující osoby.
12. Prvního soudního jednání se zatčený zúčastní krátce po zatčení, buď osobně nebo videovým přenosem z věznice (AVL – AUDIO VIDEO LINK). Při jednání bude zastupován obhájcem jemu přiděleným (obvykle z LEGAL AID – státní právnické služby pro osoby, které nemají své vlastní právníky), nebo svým vlastním právníkem. Pokud zatčený nerozumí angličtině, tak má u soudu nárok na přítomnost kvalifikovaného tlumočníka a měl by na tom
trvat.
13. Zatčené osoby, předvedené před australský soud, si často neuvědomují, že jejich role není jen pasívní účast, ale že mají právo adresovat soudce, s pomocí tlumočníka, pokud je to potřeba. Např. pokud prokurátor neoznámil soudu, jaká jsou obvinění, z nichž se má zatčený před soudem zodpovídat, tak je poviností prokurátora, aby obvinění před soudem přednesl. Pakliže k tomu nedošlo automaticky a ani obhájce se v tomto směru svého klienta nezastal, tak by o to měl zatčený sám soudce požádat. Dále, pokud např. zatčenému jeho obhájce tato obvinění nesdělil před soudním jednáním a v jazyce, kterému zatčený rozumí, tak je na zatčeném, aby to oznámil soudci. Každý obviněný má před soudním jednáním právo, aby věděl
z jakých trestných činů byl obviněn a mít možnost se o obviněních poradit s obhájcem.
14. Hned po zatčení a obvinění ze spáchání trestného činu má obviněný nárok, aby sám nebo jeho obhájce požádal policii o propuštění na kauci. Pokud k tomu nedojde, tak při prvním soudním jednání, obvykle u Místního Soudu (LOCAL COURT), příslušného podle místa spáchaného trestného činu, může zatčený nebo jeho obhájce požádat soud o propuštění na kauci.
15. Pro udělení kauce bude v první řadě rozhodující, o jak závažný trestný čin se jedná. Zákon o kauci z r. 1980 (THE BAIL ACT 1980) posuzuje udělení kauce ve čtyřech kategoriích podle závažnosti žalovaných trestných činů: první, založené na předpokladu ve prospěch propuštění na kauci při méně vážných deliktech; druhé, založené na předpokladu ve prospěch propuštění na kauci za určité vážnější, ale nenásilné delikty; třetí, nezaložené na předpokladu ani pro ani proti propuštění na kauci; a čtvrté, založené na předpokladu proti propuštění na kauci za určité násilné a drogové delikty.
16. O udělení kauce a případné výši požadované částky jako zálohy na propuštění (angl. SECURITY) rozhoduje soudce na základě dalších okolností, jako je pravděpodobnost, že se obviněný dostaví k příštímu soudnímu jednání po propuštění na kauci (závislá např. na vlastnictví nebo dosažitelností finančních prostředků zatčeného, potřebných k zajištění živobytí na svobodě do doby, než bude příští soud po mnoha týdnech či měsících apod.); jaké jsou zájmy zatčené osoby (jako je potřeba zajistit péči o závislé osoby, udržení zaměstnání a příjmu, podmínky ve vazbě a její očekávaná délka, separace od rodiny a narušení existujících podpůrných vazeb, omezený přístup k poradám s právníky a přípravě na soudní
jednání a další); zda je nutná ochrana možné oběti žalovaného trestného činu (v případech sexuálního napadení a domácího násilí), jaké je možné ohrožení veřejnosti zatčenou osobou (podle povahy a závažnosti žalovaného trestného činu, pravděpodobnosti, že by mohlo dojít k ovlivňování svědků či členů poroty a pravděpobnosti páchání další trestné činnosti na svobodě).
17. Následující uvedené ohledy, kterými se může policie snažit argumentovat proti propuštění zatčeného na kauci, nepovažují soudy za relevantní: Např. že bude zatčený čelit v budoucnu dalším obviněním, že mají jiné úřady zájem vyslechnout zatčeného, nebo že bude policie potřebovat více času k vyšetření žalovaných trestných činů nebo k výslechu zatčeného, zatímco je ve vazbě.
18. Pokud nebyl zatčený obviněn ze spáchání trestného činu násilné nebo sexuální povahy, či drogového deliktu, tak i když obhájce nepožádá policii či soud o propuštění na kauci, tak o ně může požádat sám obviněný, pokud se domnívá, že by mohl splňovat předepsané podmínky. Musí při tom soudci podrobně vysvětlit svoji pozici s ohledem na okolnosti uvedené v odstavci
16. Pravděpodobnost propuštění na kauci je však malá v případě českého cestovatele, který přiletěl do Austrálie na relativně krátkou dobu s odpovídající malou finanční rezervou. Situace bude tíživá, pokud nemá přístup k podstatnému bankovnímu kontu k zajištění základních podmínek ubytování a stravování na svobodě po velmi dlouhou a předem neurčenou dobu, než dojde v soudnímu jednání o vině. Také téměř nikdy nemá v Austrálii stálou adresu, ani nezná žádnou místní důvěryhodnou osobu (angl. SURETY), která by se mohla zaručit, že bude obviněný dodržovat podmínky kauce.
19. Statistiky z roku 1996 ukazují, že místní soudy rozhodly o vině v méně závažných trestných činech průměrně po 72 dnech, když byl obviněný ve vazbě a po 126 dnech, když byl na svobodě na kauci. Vyšší soudy rozhodly o vině v závažnějších trestných činech po uplynutí průměrné doby přes 300 dní, když byl obviněný ve vazbě a přes 500 dní, když byl na svobodě na kauci. Je nepravděpodobné, že se by tyto dlouhé lhůty v následujících letech nějak zkrátily, spíše naopak.
20. Více informací v angličtině o podmínkách propuštění z vazby na kauci lze najít tady.
21. Během prvního i pozdějších soudních jednání má obviněný jedinečnou příležitost, aby soudci řekl o všem, co považuje za důležité, pokud mu to již neřekl jeho obhájce. Příkladem může být, že mu po zatčení policie neoznámila obžalobu v jeho řeči, že mu nebyl poskytnut kvalifikovaný tlumočník, když ho potřeboval, že má ve vazbě problém se zajištěním léků, či lékařské péče, kterou potřebuje, že se nebyl schopen spojit s právníkem podle své volby atd. Měl by též uvést, že podle informací policie při zatýkání má právo na zacházení jako se “zranitelnou osobou” (VULNERABLE PERSON), ale nikdo mu neřekl, jaká jsou tato jeho dodatečná práva. Soudce může o těchto jeho stížnostech na místě rozhodnout a vydat
patřičná nařízení. Bohužel, jakmile se zatčený ocitne zpátky ve vazbě, tak se tam s ním o takových stížnostech nebude nikdo bavit a navíc se tam ani pořádně nedorozumí.
22. Jestliže si zatčená osoba nemůže z jakýchkoliv důvodů, většinou čistě finančních, zařídit vlastního právního zástupce, který ji bude obhajovat, tak dostane přiděleného obhájce od úřadu Legal Aid. Je smutným faktem, že Legal Aid je státní služba s omezeným rozpočtem a velkým
počtem nemajetných klientů. Je běžné, že v jednom případě může figurovat několik různých právníků Legal Aid, podle toho, který je zrovna kdy k dispozici a ne vždy mezi nimi existuje koordinace. Pokud se jedná o závažný případ, který se během měsíců dostane až k řádnému soudnímu jednání o vině, tak krátce před ním Legal Aid najme soukromého právníka. Ten však bude pracovat za předem limitovanou finanční odměnu, která bývá jen částí jeho obvyklého honoráře, jež účtuje svým soukromým klientům a podle toho se též danému Legal Aid případu věnuje. Takový právník pak pochopitelně řeší několik Legal Aid případů současně a nemůže prostě každému věnovat stejnou pozornost jako jiným případům ve své soukromé praxi.
23. Další problém se soukromými právníky, pracujícími pro Legal Aid za nízké sazby (a pro jejich klienta – zatčeného cestovatele – zdarma) je, že je v jejich zájmu, aby byl každý případ vyřízen co nejdříve po té, co jim byl přidělen. Z tohoto důvodu právníci někdy navrhují svým klientům, aby se přiznali k žalovaným obviněním a jejich případ se tím vyřesil bez dlouhého soudního jednání o vině, bez poroty, předkládání důkazů a bez výpovědí svědků atd. Legálně sice nesmí slibovat klientům nižší trest, když se přiznají, ale mohou nabízet přesvědčivá vysvětlení, proč může být přiznání klienta výhodnější. Málokdy při tom připustí, že by přiznání mohlo být výhodnější pro všechny ostatní zúčastněné strany, t.j. Legal Aid, obhájce, prokurátora, soudy, svědky a případné poškozené/oběti, spíš než pro samotného klienta. Bohužel, kromě morálních problémů s přiznáním se k trestné činnosti, kterou klient tvrdí, že nespáchal, bude mít takové přiznání vždy nežádoucí dopad na výsledek případného odvolání proti výši trestu. Už jen z tohoto důvodu je třeba jakýkoliv takový návrh kriticky posoudit. Rozhodně v takové situaci stojí za to vyhledat názor jiného právníka, který nemá osobní zájem na rychlém ukončení daného soudního řízení. Nelze popřít, že po dlouhých měsících ve vazbě bez kontaktu s rodinou a lidmi, mluvícími stejným jazykem a bez vyhlídky na ukončení soudního řízení v nějakém dohledném termínu, se může zdát přiznání jako přijatelná alternativa, přestože se obviněný může cítit nevinen. Ta však nepředstavuje spravedlnost.
24. Závěrem zopakuji důležitost toho, aby si každý cestovatel, který byl zatčen Policií, pokud to jen bude možné, okamžitě snažil zajistit alespoň počáteční poradu od soukromého právníka a nespoléhal na právní pomoc od Legal Aid. Pokud zatčený neumí dobře anglicky, tak bude spolu s právníkem potřebovat i služby soukromého tlumočníka s licencí/akreditací NAATI. Je skutečností, že úspěšní soukromí právníci zastupující klienty v trestních věcech v Sydney účtují hodinové sazby ve výši mnoha stovek AUD. Např. v roce 2019 byla obvyklá sazba AUD600 za hodinu. Dnešní sazby budou nejspíš ještě vyšší.
25. V každém případě se jedná o velmi vážné rozhodnutí, zda stojí zato obětovat zpočátku velmi vysokou částku za odbornou právní poradu/zastoupení s vyhlídkou na možný osvobozující rozsudek nebo alespoň mírnější trest, anebo se smířit s tím, že prostě není jiná možnost, než se podrobit místnímu systému, jak je popsán výše. Nezbývá než doporučit aktivní účast při každém kroku soudního procesu, kdy lze pokládat otázky a získat odpovědi, týkající se daného případu.
Sydney, květen 2024
02.06.2024 aussie
(157x známkováno, průměr: 1,10 z 5)