Vštěpování

Featured Image

Zabývali jsme se mnohokrát tím, že nám novináři vymývají mozky ideologickými články, jejichž cílem není informovat, ale formovat veřejné mínění. Probíhala tady diskuse, kde se konstatovaly různé věci, například že šéfredaktorové nezasahují do toho, co budou jednotliví novináři psát a nenakazují jim, jak mají o čem informovat. Měli jsme tu článek o novinářských onucích, který celou problematiku také velmi pěkně přiblížil.

Přesto se nemohu sžít se závěrem, že za uvedeným stojí pohodlnost až lenost pisálků případně jejich časové zaneprázdnění. Musel jsem si to znovu uvědomit, když jsem četl tento článek na serveru LžiDnes. Jeho titulek je Bezohledný lyžař těžce zranil řidiče sněžného skútru ve Stříbrné a napsala jej paní Barbora Měchurová. O co tam šlo? Lyžař se srazil se sněžným skůtrem, který řídil pracovník, který jinak obsluhoval sjezdovku. Lyžař utrpěl lehká zranění a řidič skútru zraněním hlavy později v nemocnici podlehl. Autorka článku cituje Horskou službu, které uvedla, že lyžař jel „rychle a bezohledně“. Na konci je věta „míru zavinění a přesnou příčinu policisté na místě šetří“.

Nezbývá než se zeptat – jak přišla paní Měchurová na to, že lyžař byl bezohledný? Je vůbec možné, že někdo je tak bezohledný, že bude raději riskovat náraz do masy plastu a kovu představované skútrem, než aby mu ohleduplně uhnul? Co to je u lyžaře „jel rychle“? Rychlejí než měl? Než mohl? Než směl? Skutečně jel tak rychle, když se mu při nárazu nic vážného nestalo? A jak rychle jel ten skůtr? Před paní Měchurovou stála celá řada znepokojivých otázek, se kterými se nevypořádala.

Kdybych měl napsat článek o tom samém, zněl by takto:

Nehoda na sjezdovce

Na sjezdovce v Horní Dolní se srazil lyžař a sněžný skůtr. Oba účastníci nehody utrpěli zranění. Přítomní lyžaři poskytli oběma pomoc. Na místo byla přivolána policie, aby zjistila míru zavinění jednotlivých účastníků a vyloučila, že byli pod vlivem alkoholu nebo drog.

Pak se později ukázalo, že skútr vyjel zpoza jakési boudy a lyžař neměl šanci s tím mnoho nadělat, bez ohledu na to, jak rychle jel. Nicméně zde platí pravidlo, že kdo první dává, ten dvakrát dává. Většina čtenářů si už nedohledala tu informaci, že se to policie chystá odložit, takže jim v hlavě zůstalo něco jako „to je hrůza, co se na těch sjezdovkách děje, měli by tam přijet policisté s radarem a těm rychlejším a těm, co umí lépe jezdit a těm co mají dražší lyže a těm… a těm… a těm…“ napařit pořádnou pokutu.

A to bylo asi cílem. Abychom si z toho něco odnesli. Odnesli přesvědčení. Ne informace, přesvědčení. Potřebu, nutkání. Že potřebujeme něco, co jsme vlastně léta vůbec nepotřebovali.

Dnes jsme zase četli pojednání o tom, že jakýsi úchyl na D1 ohrožoval ostatní řidiče a způsobil nehodu. Konkrétně to měl praktikovat tak, že pomaleji jedoucí  řidiče v levém pruhu předjel zprava, pak se vrátil před ně a zabrzdil. V jednom případě mu to nevyšlo, protože shodou okolností také mercedes za ním nezabrzdil a napálil to do něj. I tento průběh události se mi zdá těžko uvěřitelný, asi se nenajde nikdo rozumný, kdo by riskoval nehodu takhle hloupým způsobem, ale lidé jsou různí, zvláště když jsou ochotní dávat úředníkům peníze, aby dostali registrační značku se čtyřmi dvojkami. Každopádně kdybych o tom psal článek, vypadal by asi takto:

Spektakulární nehoda na dálnici

43-letý řidič bílého SUV Mercedes to asi nemá v hlavě v pořádku. Na dálnici D1 se bavil tím, že předjížděl jiná vozidla pravým pruhem, poté se zařadil před ně a prudce zabrzdil. Jeho nebezpečná zábava však brzy došla konce poté, co do něj zezadu narazil jiný vůz značky Mercedes, který se také pokoušel vybrzdit.  K nehodě byla přivolána policie, který vyšetřuje mimojiné motiv takového počínání, protože důvod jeho chování je nedále nejasný. Řidiči hrozí trestní stíhání pro trestný čin obecného ohrožení, stíhání pro přestupek proti pravidlům silničního provozu, která zapovídají náhlé bezdůvodné změny směru a rychlosti jízdy a navíc nese odpovědnost za škody, které svým jednáním způsobil. Gratulujeme policii k úspěšnému zásahu a děkujeme, že předala řidiče spravedlnosti.

Tečka. Protože se s momentálním stavem informací o tom nedá napsat nic víc.

Ovšem hajlující žid Pavel Eichler, kterého jinak dobře známe, si asi ubalil pořádnou trubku, protože jeho článek obsahuje tento konstrukt:

– řidič unikl vazbě

Čtenáři, domysli si zde, úřady jsou příliš měkké při rozhodování o vazbě. Čtenáři – rozhodně si nedomýšlej, že pro vazbu nevznikl důvod, ať už útěk, koluze nebo pokračování v trestné činnosti, což jsou zákonné důvody vazby.

– byl to manažer

Čtenáři, zde si domysli, že kdo je manažer, má hodně peněz…a kdo má hodně peněz, má drahé auto, a kdo má drahé auto, ten je agresívní, s tím by se mělo něco udělat…! Například rozjet nějaký nový represívní program zaměřený na všechny, kdo mají vyšší příjmy, tedy například pokutu podle výše příjmů podle receptu zmr. Bárty.

– připomíná to příběh piráta Laciny

Čtenáři, zde si domysli, že na dálnici je to samej pirát. Snad budeš pak snáze souhlasit s fízlovacími programy, jako jsou elektronické fízlkupóny a dálniční cedule s kamerami, které čtou registrační značky.

Následující věta se mi líbí ze všeho nejvíc. Aby se Eichler vyhnul tomu, že pořád neexistuje pravomocný rozsudek týkající se „piráta“ Laciny, který se odvolal,  elegantně obešel tuto skutečnost a uvádí, že „Lacina od soudu odešel s …“

– psycholog navrhuje, že dálnici by měl hlídat vrtulník

Nevím, jak souvisí problematika delikventa v bílém mercedesu s psychologem, to je přece lékař podobně jako třeba gynekolog, měl by si hledět vlastních vyšetřovacích metod a použití vrtulníků případně jiných prostředků operativního dohledu přenechat těm, které za to královsky odměňujeme, tedy policistům.

– policejní velitel říká, že na vrtulník nemá peníze

Čtenáři, zde se chce říci, že je třeba více policistů a zvýšit Tvoje daně.

– centrum dopravního výzkumu zjistilo, že sklon k agresívnímu chování mají řidiči BMW a Audi

Čtenáři domysli už podruhé, kdo má hodně peněz, má drahé auto, a kdo má drahé auto, ten je agresívní, s tím by se mělo něco udělat…!. Eichlerovi petrně vadí, že taková auta jsou německá, tudíž z bývalé Třetí říše, BMW je dokonce z Bavor, z Mnichova i s jeho pivnicemi, jen malý kousek od Dachau. Když takový člověk přesedne například do Škodovky, protože se jeho pirátské BMW rozbilo, tak je najednou vzorem slušnosti? To je přece nesmysl.

– jedinou cestou, jak toto chování vymýtit, je tvrdá represe!

Kvůli této větě se s tím Eichler nejspíš psal. Nevím, v čem je problém. Pokud jde o dopravní přestupky, máme jeden z nejrepresívnějších legislativních systémů na světě. Přesto – já bych řekl, že spíš právě proto – se dějí takové události, jaké Herr Eichlera znepokojují. Máme pachatele, máme důkazy, policie mu sdělí obvinění, půjde k soudu. Vše zafungovalo, jak má, systém je v pořádku, hurá. Trochu optimismu, Herr Eichler! Das System hat keine Fehler.

Soudy musejí dávat exemplární tresty!

V této souvislosti je správné, že Klaus Polednovou-Brožovou omilostnil. Mohla by zase soudit a rozdávat exemplární tresty. V právním státě nemá pojem „exemplární trest“ co pohledávat. Zrovna Herr Eichler by o tom měl vědět svoje, když se tak zajímá o ten holocaust.

Policie nesmí odebírat řidičské průkazy a to je moc špatně …

Což je podle mě jedině správně. Právo řídit automobil je podobně jako právo svobodně se pohybovat nebo právo přijímat informace nadřazeno zájmům policie při vyšetřování přestupků, a nelze ho omezit jen proto, že se policie domnívá, že by správní – většinou také státní – orgány nedokázaly kvůli vlastní lenosti nebo zkorumpovanosti dovést věc do konce a potrestat viníka. Policisté ale o znovuzískání této pravomoci velmi intenzivně usilují, protože by mohla znásobit jejich moc se vším, co k tomu patří.

… protože řidičáky odebírají městské úřady a těm to dlouho trvá

Třeba to skončí někde na magistrátu u toho samého úředníka, co od něj pan Mercedes koupil ty espézetky.

Tolik tedy pan Eichler. Rád bych si přečetl článek s nadpisem „Po dálnici dnes projelo dvěstě tisíc aut a ani jedno nehavarovalo“, „Již pátý den po sobě na našich silnicích nikdo nezahynul“ nebo „Jel jsem sto třicet po dálnici a všechny jsem předjížděl“. Byly by naprosto pravdivé.

Dostáváme se k tomu, proč to všechno. Novináři jsou jenom lidé, mají svoje lidské i profesionální ambice. Jednou z lidských ambicí může být psát pravdu a přinášet čtenářům věrohodné informace, což je koneckonců určitý projev respektu k nim. Jinou ambicí může být, dosáhnout popularity, být důležitým, uznávaným oficiálními místy, mít dobré kontakty všude, kde to má význam a k tomu je třeba stát na „té správné straně“. To je bohužel v našich podmínkách možné jen za cenu určité promiskuity, stejně jako je mnohých českých firmách klíčem k povýšení nezdravá loajalita a naleštěná anální sonda. Pan Eichler je bezesporu prorežimní pisálek, neštítí se lhát nebo konstruovat bizarní teorie, jen aby ukázal, že on je ten správný chlapec. Ví velmi dobře, komu pucovat rektum a dokonce jsem zaslechl takové zprávy, že ho s českými státními orgány a zejména ministerstvem vnitra pojí i jiné svazky. Protože není vysloveně hloupý, pochopil, že fašistické články o řidičích jsou nyní in, že jsou ze strany státu a jeho institucí, zejména policie a několika ministerstev, přijímány pozitivně. Řidiči se z nějakého důvodu proti takové propagandě a paušalizaci nebrání (zkuste si představit, co by nastalo, kdyby někdo někam napsal článek „Cikán už zase znásilňoval“) a tak jsou to celkem snadno získané body na cestě „vzhůru“.


31.12.2010 D-FENS
 
 

12345 (919x známkováno, průměr: 4,55 z 5)
1 407x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:57
D-FENS © 2017