Báječný čtení, dík. Ostatně jak je autorův standard.
Instalace slušného STROJNÍHO rychloupínacího sklíčidla je k nezaplacení, ale pozor na ty pro ruční vrtačky!! U nich je házivost zcela nepředvídatelná, protože nepodstatná, bo vrták si sám vede ruku držící vrtačku a navíc rukou vrtáme jen netolerované díry, že…..
Doplnění FVD zásadně rozšiřuje „vrtavost“ strojku jak co do výkonu, tak co do rozsahu – případně až na to závitování. K tomu je fajn i to přepínání směru otáčení, ale vyvést na soudružku (šlapku), jinak u méně než M6 pravděpodobnost zlomení závitníku přechází v jistotu……
S drzostí sobě vlastní si dovolím doplnit, že moderním kobaltovým (Co8) vrtákům svědčí tmavě fialové třísky, takže lze bez proudu chladiva i do nerezu pod tlakem řeznou rychlostí 50m/min, což u vrtáku Ø12 činí 1300 otáček, takže s výkonem motoru se netřeba držet u zdi.
Jenom bacha na ty špony, popáleniny od mastnýho železa se špatně hojí…..
S karbidovými vrtáky možno řezat dvakrát tolik, ale ty jsou velmi křehké a mimo přesné CNC nebo nástrojařské vyvrtávačky / frézky s obrobkem pevně upnutým nepřežijí ani jednu díru – kterou navíc zku..zkazí. Zato s nimi hravě provrtáme nástrojové oceli HSS, jako např. RADEKO, nebo odvrtáme zalomený závitník ve slepé díře, což ještě před 20ti lety vždy byla konečná (nebo vypálit, zavařit, obrobit a druhý pokus).
Ze zkušenosti mohu potvrdit, že u HiTech nástrojů není dobře příliš řeznou rychlost snižovat. Materiálově jsou na ni optimalizovány (henty CNC, to je echt fičák) a při nízkých rychlostech mají naopak vyšší opotřebení, ty karbidové snáze praskají nebo odlamují řezné hrany. Důvod je prostý, milý Watsone: vysoké rychlosti v místě dělení třísky zahřejí obráběný materiál natolik, že zásadně změkne a tím se snižuje opotřebení nástroje i zvyšuje obráběcí výkon. Přičemž tyto nástroje neměknou až do teplot několika set °C, karbidové až do kalicích teplot cca 800°C.
Majitel frézky však v domácí dílně může robusní dílenskou vrtačku oželet. Přesné vrtání, zejména s karbidovými vrtáky, i závitování lépe na frézce, s výhodou použití reverzační závitovací hlavy. Morse upínací kužel, který tyto hlavy zpravidla mají, bývá až ve větších „nestolních“ vrtačkách.
Na vrtání zámečnických děr na prostrčení šroubů, nýtů a závlaček do plechů, různých tyčovin a Ementálu, případně dřeva či plastů, po repasi vřetena (vůle a vedení pinoly) a instalaci frekvenčního měniče ta Chčína vyhoví beze zbytku, S výhodou, že se vejde na stůl a v případě potřeby možno úchopem v podpaždí vynést ven (úleva od úklidu třísek při větším provzdušňování matroše).
Co jsem vícekrát ocenil, lze lehce venku upravit k vrtání nadrozměrných těles. Základnu pevně spojím s venkovním zámečnicko-svářečským ponkem šroubama, možno i profi robusními truhlářskými svěrkami. Celý vršek na sloupu otočím na druhou stranu, čili mimo desku stolu/podstavce a pod vřeteno se pak vejde cokoliv, co dokážu nějak stabilně podepřít a upevnit – např. celá sekačka, přívěsný vozík. Takto vyvrtané díry jsou řádově přesnější, než ruční vrtačkou, pokud je taková potřeba.
P.S: velký chčínský technologický (je to vše špičková metalurgická věru alchymie) Sittig Pingův skok a rostoucí asijská konkurence způsobili, že i na Alíku či Ebaji dnes koupíte velmi slušné HiTech nástroje za lidofku – určitě půlka jak u tuzemských nástrojařů (NAREX…). Jen třeba pečlivě vybírat: nejlevnější prodejci fuckoff (mají vyzmetkovaný odpad sériové produkce) a u střední řady pečlivě pročítat recenze. A to se, Horste, vyplatí!!
Děkuji za vynikající článek, úplně cítím vůni strojního oleje, chladicí emulze a téměř živě vidím kroutící se špony :-)
Dovolím si jen několik poznámek stran frekvenčního měniče, neb jsem jich už několik oživoval právě pro pohon starších obráběcích strojů (soustruh, frézka, obrážečka, bruska).
Kromě v článku popsaných výhod doplním ještě možnost rozběhnout i na slabším jističi poměrně silný motor (např. s jistěním 3~ B25A lze přes měnič rozběhnout motor 7,5kW, což by jinak nebylo možné).
Některé měniče lze „nakrmit“ dvěma sadami parametrů a pak pomocí přepínače lze jedním měničem střídavě pohánět dva různé stroje s odlišnými motory.
Chci ale upozornit na dvě věci – chlazení motorů jejich vlastním ventilátorem je dimenzováno na jmenovitý kmitočet 50Hz, při výrazně menším kmitočtu (viz v článku zmíněných 20Hz)
a déletrvajícím provozu při větší zátěži (= větší proud vinutím motoru) hrozí přehřátí motoru – pozor na to, v takto nízkých otáčkách stroj příliš nezatěžovat a pokud ano, jen krátkodobě.
Dále pozor na vestavbu měniče – pod i nad ním je třeba zachovat dostatečný prostor pro chladicí vzduch (dle manuálu k tomu kterému měniči) a chránit jej před vniknutím prachu,
měnič namontovaný volně na stojanu vedle brusky se sice bude dobře chladit, ale vodivý prach z broušení, který měnič bude skrz svůj chladicí ventilátorek „dýchat“,
znamená dříve či později poukaz na menší ohňostroj či alespoň zničený měnič.
Ať se daří a těším se na další článek.
Malej Jarda
Já bych si s dovolením taky upozornil:
A) u motorové zásuvky nemá jištění s charakteristikou B co dělat! Tam patří jistič s charakteristikou C nebo D, ten vypadávat nebude. Třífázovou pětivodičovou zásuvku >16A může za nemotorovou považovat leda Stanjura, jinej ajťák, nebo kutil. Bohužel jsem viděl její předpis i v projektu rodinného domu od autorizovaného projektanta. Na moji otázku, jaký myšlenkový pochod ho k tomu přivedl, ale odpovědět nedokázal. „Běžně se to tak dělá“….. Majitel (kamarád) naříkal, že mu větší hopodářská cirkulárka jistič vyhazuje i při rozběhu na hvězdu, ale že jí potřebuje, bo vlastní kus lesa a hodlá topit dřevem. Dal jsem mu tam déčkový jistič v rámci výchozí revize jako pozornost podniku a radost až do rána.
B) i v učebním oboru elektromontér (obecný elektrikář) kladou učňům na srdce, že asyncronní 3f motory s příkonem >4kVA musí být jištěny nikoliv jističi, ale motorovými ochranami, bo ty zajistí vypnutí i v případě, že vypadne jedna fáze. Narozdíl od jističe, který to neumí a takový zatížený motor se na dvě fáze samozřejmě přestane točit a na tři doby shoří, což je sranda nejméně za několik více tisíců. Důvod vysvětlil již roku 1830 M. Faraday, který objevil a popsal fyzikální jev elektromagnetické indukce, jehož využitím se asynchronní motory s klecovou kotvou točí, a při výpadku jedné fáze pěkně shoří, bo točivé emag. pole se jaxi přestane dostatečně točit.
D) motory přes 7kVA je důrazně doporučeno rozbíhat ve hvězdě a po roztočení přepnout na trojúhelník. Šetří to stroj, materiál, peněženku i uši, bo nezazní to drastické zaryčení divoké šelmy, které velký motor vydává při rozběhu na hulváta.
D) vážení přátelé, vážení hosté, kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří, a začne od píky.
Forge
Malej Jarda:
Děláš něco?
Mě ty tvoje příspěvky totiž smrdí kopírováním.
Jen se ptám a není to útok.
Malej Jarda
Kopírováním?
No to bych rád, ušetřilo by mi to dost času a přemejšlení.
Dáš mi tip. kde se moje texty daj vykopírovat?
Vše, o čem píšu, jsem měl, anebo stále ještě mívám v rukách.
V baráku mám dvě dílny:
– V suterénu mini (ná)strojařská (projektováno kdysi jako prádelna), tam větší stolní frézka, soustruh, nástrojová bruska, vymazlený s oběhem chladicí emulze a rozsáhlým příslušenstvím a nástroji, (fortuna, otočný stůl, dělička, naklápěcí stůl, horizontální hlava atd) s dobastlenými strojními pohony a digi odměřováním. + stolní a zámečnické brusky, leštička, vrtačky, nůžky, ohýbačka, stolní hřebenový lis, indukční ohřev / kalicí / tavicí pícka, MIG / MAG / MMA svářečky (práce venku v přístřešku), dvouválcový kompresor a nějaké pneumatické nářadí, nástřik barvy-laky-fermež-taky, pískovací budka.
K tomu něco truhlařiny, stolařská cirkulárka a hoblovka / tloušťkovačka, ruční el. hoblík, pásová bruska, vrchní frézka a dlabačka na spoje, schované v zahr. domku.pro práci venku, bo hafo bordelu.
– V obytné části slušná elektronická dílna s kompletní přístrojovou výbavou (spektráče, generátory, obvodové analyzátory, wattmetry a výkonové zátěže, osciloskopy + zdroje a multimetry atd) na amatérské konstrukční a vývojové práce od DC do SHF 3GHz. Pájení / odpájení / horkovzduch / reflow a návrh i výroba jednostranných plošňáků včetně.
Jako vedlejšák jsem dělal taky revize hromosvodů a instalací NN a mimo EUROTEST, který jsem po skončení zase prodal, stále dovedu zbylými přístroji ověřit kvalitu a bezpečnost instalace i uzemnění. I razítko je, ale oprávnění jsem nechal už propadnout.
Původní vzdělání a převážná profese bezdrátové telekomunikace (radiotechnika). K radiokomunikačním spojům jsem i nastoupil, ale hned po škole, abych nezakrněl, mi navíc podšoupli na starost analogovou tlf. ústřednu systému P51d většího komerčního areálu, kterýžto obor jsem se musel doučovat udržet v provozu až za chodu, bo servis byl přespolní a nikoliv pohotovostní, spolehlivost bídná a poruchovost značná.
Na pár let jsem taky zakotvil ve vývoji průmyslové elektroniky pro textilní stroje, kde jsem přičichl k fajnové strojařině v podání mistrů technologů a nástrojařů v prototypových dílnách a u špičkových konstruktérů strojů při diskusích jak a co vyřešit. Vlastní vývoj elektroniky byl spíše rutinou, obvodová klasika, procesory v plenkách, embargovaný, z bezpečnostních důvodů se jim nevěřilo a byly rigidní normy, ale ta strojařina se mi otevřela jako hóóódně široký a sofistikovaný obor a od té doby mě baví.
Potom jsem taky dělal technika při výstavbě GSM sítí, instalace a SW integrace jednotlivých prvků do sítě, mikrovlnné spoje mezi prvky (BTS-BSC-TRAU-SWITCH) a po spuštění provozu asi rok a půl pohotovostní field maintenance (tvrdej chleba, 4 hoďky na vyřešení často zapeklitého problému od zavolání z dohledu, ve dne v noci a třeba 150km daleko, na horách, na 35m stožáru, v zimě a v noci! Platili ale luxusně, s příplatkama až šestimístná vejplata na koci devadesátek.
Ještě později při subdodávkách celých staveb BTS pro operátory (při zahušťování pokrytí a kapacity) vznikla potřeba projektů a revizí elektroinstalací (nic složitého), tak jsem se dokvalifikoval.
Už v mládí s rodiči svépomocná výstavba baráku, co jen trochu šlo, samodomo, aby se ušetřilo. Táta vyučený elektromontér, čehož součástí bylo umět páchat přemnohé zámečnické a stavební konstrukce s průmyslovou elektrotechnikou související, mi mnoho předal a naučil. Trafem a rutilkama jsem vařil už ve 14ti letech včetně souvisejících zámečnických činností. Tesařina – truhlařina jakbysmet. V patnácti jsem jako melouch třídnímu (češtinář, literát a houslista), který se přestěhoval do bytu v oblasti ještě se 110V sítí, připojoval bytové autotrafo 5kVA na 220V a měnil bytový rozvaděč, taky povyměňoval historické zásuvky a vypínače (některé ještě otočné porcelánové, dodnes mám schováno) a svítidla. Někde byla potřeba vyměnit i svorky a v povlakových trubkách (plech a uvnitř dehtový papír) i dráty, bo původní oplétané a kaučukované měly shnilou izolaci. Ještě po letech na třídním setkání si pochvaloval, že už jsou na 220V, a že při přepojování jen vyřadili trafo a revizák nijak neprotestoval – narozdíl od sousedních bytů.
V devadesátkách už vlastní svépomocná rekonstrukce a výrazné zvětšení baráku na vícegenerační s několika oddělenými byty, co smrdělo drátem a elektrikou vlastní rukou, domovní telefony, elektrické otvírání, videotablo u vchodu a horká moderna – natrubkování eternetu do všech potenciálních místností, stále v používání.
Zpočátku vedle zaměstnání a posledních 20 let jako hlavní OSVČ práce fšeho druhu. Peněz nikdy není dost a tvořit prácí hmatatelné hodnoty mě baví a uspokojuje. Za každých okolností ale výsledek musí být provozně sofistikovaný, spolehlivý, řemeslně důstojný. Ohavné životu nebezpečné kutilské bastly pitoreskních tvarů, ostrých hran, pofidérní funkce i parametrů, napatlané štětkou rudou fermežovkou bytostně nesnáším a když se dílo nepodaří, zůstane pod stolem a startuje druhý pokus. Ale vloni jsem s OSVČ už seknul, nebudu už ve svém věku daněma živit nejméně jednoho vyžranýho parazitního politickýho zeměškůdce. Zajištěnej jsem uspokojivě a tak si budu před smrtí už jen dělat radost (aktivitami, ne na gauči) a trápit se filozofováním nad zkurveností politiky.
Když se jeden moc nepoflakuje, dovolenkuje jen tejden až dva a jinak odpočívá při práci nebo učení nových věcí, má za sedumdesát let života spoustu vědomostí, zkušeností, dovedností a k tomu i pestrý vybavení. Jen ta paměť slábne, takže přiznávám, např. to datum 1830 jsem si pro sichr vygůůůglil a stejně tak si pomáhám u přesných informací, abych nebyl vyfoltýnován skrzeva dezolátní dezinformaci. To ale není kopírování. I když to někdo může chápat jinak, jako třeba černý skříňky, že….
Forge
Malej Jarda:
Zcela vyjimečně se vracím, anžto jsem kvůli tomu několik dní nespal a budilo mě to nedorozumnění zkzevá kopírování.I lyže se mi kroutí a pořád na to myslím.
Jarouši, připomínáš mi Servisdoka.To ale není to hlavní.
Důležité je to, na co jsem se ptal prvně.
Děláš něco?
Cabadaj
Hezky se to čte.
SatanOkkY
Poprosil by som pisateľa článku a typ toho meniča. Lebo som ešte nemal v ruke frekvenčný menič čo by dal z 230V AC na vstupe 400V AC na výstupe.
Inak vďaka za článok, za rapídne pozdvihnutie úrovne článkov (ozaj sa tu už posledné roky nedá čítať tak 3/4 článkov – o komentároch nehovoriac……
Není zač, jsem rád že se to čte dobře.
Ten měnič mám nějaký Danfoss VLT, přesný typ nevím. Ale udělat z 1f proud na 3f zvládne většina typů. Jestli jde o samotné napětí, tak každá jednotlivá fáze na 3f výstupu má napětí 230V, když to změříš proti N. Měnič dělá fázový posun, takže mezi fázemi potom naměříš 400V. Žádná magie se uvnitř neodehrává.
puf
Možná by bylo zajímavé jak se dá opravit vřeteno – přebrousit a vymezit vůle.
Malej Jarda
Muška jenom zlatá……..
Ale jaký vřeteno? Široká problematika, při konverzi levných Chčínských LEHKÝCH stolních mašinek na slušné použitelné stroje si toho člověk užije víc než hodně. Někdy třeba i doplnit materiál k vyztužení spojení vřeteníků s loži, stojany a vedením posuvů, aby se zvýšila tuhost a zamezilo chvění a vibrace, což je alfou-omegou přesnosti a kvality obrobeného povrchu Repase silnostěnných odlitků starých mašin bývají v tomto snadnější, bo drží tvar i rozměr a jsou jen opotřebené.
Soustruh, frézka, bruska?
Průchozí nebo plné vřeteno, výsuvné nebo pevné?
Pokaždý vopruz. Přebrousit a vyfutrovat, též přefrézovat a vyfutrovat domečky / ložiskové uložení, anebo rovnou na jinou míru ložisek, každopádně u defektního chodu vřetene vysoké podezření na načatá ložiska = vyměnit, ale ne každé ložisko lze použít! Vřetenová se dodávají v sadách po dvou – třech – čtyřech, jsou v nejvyšší přesnosti a pro vysoké otáčky – a stojí majlant.
U výsuvných vrtačkových vřeten bývá problém s drážkovanými hřídely, které jsou vylochané, při otáčení způsobují vibrace, které se přenáší na vrták a díry stojí za ho…uby.
Pro perfektní výsledek musíš být schopen dodržet tolerance v řádu jednotek setin, případně použít standardizované broušené kuželové svěrné spoje (víc výrobců a několik systémů – hledej, Šmudlo), kterými vůli vymezíš.
Doporučuju luxovat antikvariáty a koupit nějaké starší středoškolské strojařské učebnice a čerpat z nich. Já jako elektrikář jich pořídil před lety několik a stále jsou chvíle, kdy se k nim obracím. Strojařská fóra, např na CNC jsou taky výživná, v komunitě jsou i zkušení profíci s původním vzděláním.
ravo
Joooo Jihokov Pohořelice. Jako děcka jsme tam za komanče chodili se školou na exkurze a ta vůně chladící emulze je prostě naprostý návrat do dětství. Když jsme pak na střední v dílnách vrtali na těchto vrtačkách, jako bych byl doma 🤩
Báječný čtení, dík. Ostatně jak je autorův standard.
Instalace slušného STROJNÍHO rychloupínacího sklíčidla je k nezaplacení, ale pozor na ty pro ruční vrtačky!! U nich je házivost zcela nepředvídatelná, protože nepodstatná, bo vrták si sám vede ruku držící vrtačku a navíc rukou vrtáme jen netolerované díry, že…..
Doplnění FVD zásadně rozšiřuje „vrtavost“ strojku jak co do výkonu, tak co do rozsahu – případně až na to závitování. K tomu je fajn i to přepínání směru otáčení, ale vyvést na soudružku (šlapku), jinak u méně než M6 pravděpodobnost zlomení závitníku přechází v jistotu……
S drzostí sobě vlastní si dovolím doplnit, že moderním kobaltovým (Co8) vrtákům svědčí tmavě fialové třísky, takže lze bez proudu chladiva i do nerezu pod tlakem řeznou rychlostí 50m/min, což u vrtáku Ø12 činí 1300 otáček, takže s výkonem motoru se netřeba držet u zdi.
Jenom bacha na ty špony, popáleniny od mastnýho železa se špatně hojí…..
S karbidovými vrtáky možno řezat dvakrát tolik, ale ty jsou velmi křehké a mimo přesné CNC nebo nástrojařské vyvrtávačky / frézky s obrobkem pevně upnutým nepřežijí ani jednu díru – kterou navíc zku..zkazí. Zato s nimi hravě provrtáme nástrojové oceli HSS, jako např. RADEKO, nebo odvrtáme zalomený závitník ve slepé díře, což ještě před 20ti lety vždy byla konečná (nebo vypálit, zavařit, obrobit a druhý pokus).
Ze zkušenosti mohu potvrdit, že u HiTech nástrojů není dobře příliš řeznou rychlost snižovat. Materiálově jsou na ni optimalizovány (henty CNC, to je echt fičák) a při nízkých rychlostech mají naopak vyšší opotřebení, ty karbidové snáze praskají nebo odlamují řezné hrany. Důvod je prostý, milý Watsone: vysoké rychlosti v místě dělení třísky zahřejí obráběný materiál natolik, že zásadně změkne a tím se snižuje opotřebení nástroje i zvyšuje obráběcí výkon. Přičemž tyto nástroje neměknou až do teplot několika set °C, karbidové až do kalicích teplot cca 800°C.
Majitel frézky však v domácí dílně může robusní dílenskou vrtačku oželet. Přesné vrtání, zejména s karbidovými vrtáky, i závitování lépe na frézce, s výhodou použití reverzační závitovací hlavy. Morse upínací kužel, který tyto hlavy zpravidla mají, bývá až ve větších „nestolních“ vrtačkách.
Na vrtání zámečnických děr na prostrčení šroubů, nýtů a závlaček do plechů, různých tyčovin a Ementálu, případně dřeva či plastů, po repasi vřetena (vůle a vedení pinoly) a instalaci frekvenčního měniče ta Chčína vyhoví beze zbytku, S výhodou, že se vejde na stůl a v případě potřeby možno úchopem v podpaždí vynést ven (úleva od úklidu třísek při větším provzdušňování matroše).
Co jsem vícekrát ocenil, lze lehce venku upravit k vrtání nadrozměrných těles. Základnu pevně spojím s venkovním zámečnicko-svářečským ponkem šroubama, možno i profi robusními truhlářskými svěrkami. Celý vršek na sloupu otočím na druhou stranu, čili mimo desku stolu/podstavce a pod vřeteno se pak vejde cokoliv, co dokážu nějak stabilně podepřít a upevnit – např. celá sekačka, přívěsný vozík. Takto vyvrtané díry jsou řádově přesnější, než ruční vrtačkou, pokud je taková potřeba.
P.S: velký chčínský technologický (je to vše špičková metalurgická věru alchymie) Sittig Pingův skok a rostoucí asijská konkurence způsobili, že i na Alíku či Ebaji dnes koupíte velmi slušné HiTech nástroje za lidofku – určitě půlka jak u tuzemských nástrojařů (NAREX…). Jen třeba pečlivě vybírat: nejlevnější prodejci fuckoff (mají vyzmetkovaný odpad sériové produkce) a u střední řady pečlivě pročítat recenze. A to se, Horste, vyplatí!!
https://www.youtube.com/watch?v=fkm5D9iFgXk
Každému soustruh do ruky na 3 000%, všichni to říkají ZDROJE JSOU!!
https://webshare.cz/#/file/57RWiHRYyv/20231229-2206-jednotka-hd-vitaj-doma-brate-sk-2022-p-ts
Bezva článek, zajímavé čtení, díky!
Děkuji za vynikající článek, úplně cítím vůni strojního oleje, chladicí emulze a téměř živě vidím kroutící se špony :-)
Dovolím si jen několik poznámek stran frekvenčního měniče, neb jsem jich už několik oživoval právě pro pohon starších obráběcích strojů (soustruh, frézka, obrážečka, bruska).
Kromě v článku popsaných výhod doplním ještě možnost rozběhnout i na slabším jističi poměrně silný motor (např. s jistěním 3~ B25A lze přes měnič rozběhnout motor 7,5kW, což by jinak nebylo možné).
Některé měniče lze „nakrmit“ dvěma sadami parametrů a pak pomocí přepínače lze jedním měničem střídavě pohánět dva různé stroje s odlišnými motory.
Chci ale upozornit na dvě věci – chlazení motorů jejich vlastním ventilátorem je dimenzováno na jmenovitý kmitočet 50Hz, při výrazně menším kmitočtu (viz v článku zmíněných 20Hz)
a déletrvajícím provozu při větší zátěži (= větší proud vinutím motoru) hrozí přehřátí motoru – pozor na to, v takto nízkých otáčkách stroj příliš nezatěžovat a pokud ano, jen krátkodobě.
Dále pozor na vestavbu měniče – pod i nad ním je třeba zachovat dostatečný prostor pro chladicí vzduch (dle manuálu k tomu kterému měniči) a chránit jej před vniknutím prachu,
měnič namontovaný volně na stojanu vedle brusky se sice bude dobře chladit, ale vodivý prach z broušení, který měnič bude skrz svůj chladicí ventilátorek „dýchat“,
znamená dříve či později poukaz na menší ohňostroj či alespoň zničený měnič.
Ať se daří a těším se na další článek.
Já bych si s dovolením taky upozornil:
A) u motorové zásuvky nemá jištění s charakteristikou B co dělat! Tam patří jistič s charakteristikou C nebo D, ten vypadávat nebude. Třífázovou pětivodičovou zásuvku >16A může za nemotorovou považovat leda Stanjura, jinej ajťák, nebo kutil. Bohužel jsem viděl její předpis i v projektu rodinného domu od autorizovaného projektanta. Na moji otázku, jaký myšlenkový pochod ho k tomu přivedl, ale odpovědět nedokázal. „Běžně se to tak dělá“….. Majitel (kamarád) naříkal, že mu větší hopodářská cirkulárka jistič vyhazuje i při rozběhu na hvězdu, ale že jí potřebuje, bo vlastní kus lesa a hodlá topit dřevem. Dal jsem mu tam déčkový jistič v rámci výchozí revize jako pozornost podniku a radost až do rána.
B) i v učebním oboru elektromontér (obecný elektrikář) kladou učňům na srdce, že asyncronní 3f motory s příkonem >4kVA musí být jištěny nikoliv jističi, ale motorovými ochranami, bo ty zajistí vypnutí i v případě, že vypadne jedna fáze. Narozdíl od jističe, který to neumí a takový zatížený motor se na dvě fáze samozřejmě přestane točit a na tři doby shoří, což je sranda nejméně za několik více tisíců. Důvod vysvětlil již roku 1830 M. Faraday, který objevil a popsal fyzikální jev elektromagnetické indukce, jehož využitím se asynchronní motory s klecovou kotvou točí, a při výpadku jedné fáze pěkně shoří, bo točivé emag. pole se jaxi přestane dostatečně točit.
D) motory přes 7kVA je důrazně doporučeno rozbíhat ve hvězdě a po roztočení přepnout na trojúhelník. Šetří to stroj, materiál, peněženku i uši, bo nezazní to drastické zaryčení divoké šelmy, které velký motor vydává při rozběhu na hulváta.
D) vážení přátelé, vážení hosté, kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří, a začne od píky.
Malej Jarda:
Děláš něco?
Mě ty tvoje příspěvky totiž smrdí kopírováním.
Jen se ptám a není to útok.
Kopírováním?
No to bych rád, ušetřilo by mi to dost času a přemejšlení.
Dáš mi tip. kde se moje texty daj vykopírovat?
Vše, o čem píšu, jsem měl, anebo stále ještě mívám v rukách.
V baráku mám dvě dílny:
– V suterénu mini (ná)strojařská (projektováno kdysi jako prádelna), tam větší stolní frézka, soustruh, nástrojová bruska, vymazlený s oběhem chladicí emulze a rozsáhlým příslušenstvím a nástroji, (fortuna, otočný stůl, dělička, naklápěcí stůl, horizontální hlava atd) s dobastlenými strojními pohony a digi odměřováním. + stolní a zámečnické brusky, leštička, vrtačky, nůžky, ohýbačka, stolní hřebenový lis, indukční ohřev / kalicí / tavicí pícka, MIG / MAG / MMA svářečky (práce venku v přístřešku), dvouválcový kompresor a nějaké pneumatické nářadí, nástřik barvy-laky-fermež-taky, pískovací budka.
K tomu něco truhlařiny, stolařská cirkulárka a hoblovka / tloušťkovačka, ruční el. hoblík, pásová bruska, vrchní frézka a dlabačka na spoje, schované v zahr. domku.pro práci venku, bo hafo bordelu.
– V obytné části slušná elektronická dílna s kompletní přístrojovou výbavou (spektráče, generátory, obvodové analyzátory, wattmetry a výkonové zátěže, osciloskopy + zdroje a multimetry atd) na amatérské konstrukční a vývojové práce od DC do SHF 3GHz. Pájení / odpájení / horkovzduch / reflow a návrh i výroba jednostranných plošňáků včetně.
Jako vedlejšák jsem dělal taky revize hromosvodů a instalací NN a mimo EUROTEST, který jsem po skončení zase prodal, stále dovedu zbylými přístroji ověřit kvalitu a bezpečnost instalace i uzemnění. I razítko je, ale oprávnění jsem nechal už propadnout.
Původní vzdělání a převážná profese bezdrátové telekomunikace (radiotechnika). K radiokomunikačním spojům jsem i nastoupil, ale hned po škole, abych nezakrněl, mi navíc podšoupli na starost analogovou tlf. ústřednu systému P51d většího komerčního areálu, kterýžto obor jsem se musel doučovat udržet v provozu až za chodu, bo servis byl přespolní a nikoliv pohotovostní, spolehlivost bídná a poruchovost značná.
Na pár let jsem taky zakotvil ve vývoji průmyslové elektroniky pro textilní stroje, kde jsem přičichl k fajnové strojařině v podání mistrů technologů a nástrojařů v prototypových dílnách a u špičkových konstruktérů strojů při diskusích jak a co vyřešit. Vlastní vývoj elektroniky byl spíše rutinou, obvodová klasika, procesory v plenkách, embargovaný, z bezpečnostních důvodů se jim nevěřilo a byly rigidní normy, ale ta strojařina se mi otevřela jako hóóódně široký a sofistikovaný obor a od té doby mě baví.
Potom jsem taky dělal technika při výstavbě GSM sítí, instalace a SW integrace jednotlivých prvků do sítě, mikrovlnné spoje mezi prvky (BTS-BSC-TRAU-SWITCH) a po spuštění provozu asi rok a půl pohotovostní field maintenance (tvrdej chleba, 4 hoďky na vyřešení často zapeklitého problému od zavolání z dohledu, ve dne v noci a třeba 150km daleko, na horách, na 35m stožáru, v zimě a v noci! Platili ale luxusně, s příplatkama až šestimístná vejplata na koci devadesátek.
Ještě později při subdodávkách celých staveb BTS pro operátory (při zahušťování pokrytí a kapacity) vznikla potřeba projektů a revizí elektroinstalací (nic složitého), tak jsem se dokvalifikoval.
Už v mládí s rodiči svépomocná výstavba baráku, co jen trochu šlo, samodomo, aby se ušetřilo. Táta vyučený elektromontér, čehož součástí bylo umět páchat přemnohé zámečnické a stavební konstrukce s průmyslovou elektrotechnikou související, mi mnoho předal a naučil. Trafem a rutilkama jsem vařil už ve 14ti letech včetně souvisejících zámečnických činností. Tesařina – truhlařina jakbysmet. V patnácti jsem jako melouch třídnímu (češtinář, literát a houslista), který se přestěhoval do bytu v oblasti ještě se 110V sítí, připojoval bytové autotrafo 5kVA na 220V a měnil bytový rozvaděč, taky povyměňoval historické zásuvky a vypínače (některé ještě otočné porcelánové, dodnes mám schováno) a svítidla. Někde byla potřeba vyměnit i svorky a v povlakových trubkách (plech a uvnitř dehtový papír) i dráty, bo původní oplétané a kaučukované měly shnilou izolaci. Ještě po letech na třídním setkání si pochvaloval, že už jsou na 220V, a že při přepojování jen vyřadili trafo a revizák nijak neprotestoval – narozdíl od sousedních bytů.
V devadesátkách už vlastní svépomocná rekonstrukce a výrazné zvětšení baráku na vícegenerační s několika oddělenými byty, co smrdělo drátem a elektrikou vlastní rukou, domovní telefony, elektrické otvírání, videotablo u vchodu a horká moderna – natrubkování eternetu do všech potenciálních místností, stále v používání.
Zpočátku vedle zaměstnání a posledních 20 let jako hlavní OSVČ práce fšeho druhu. Peněz nikdy není dost a tvořit prácí hmatatelné hodnoty mě baví a uspokojuje. Za každých okolností ale výsledek musí být provozně sofistikovaný, spolehlivý, řemeslně důstojný. Ohavné životu nebezpečné kutilské bastly pitoreskních tvarů, ostrých hran, pofidérní funkce i parametrů, napatlané štětkou rudou fermežovkou bytostně nesnáším a když se dílo nepodaří, zůstane pod stolem a startuje druhý pokus. Ale vloni jsem s OSVČ už seknul, nebudu už ve svém věku daněma živit nejméně jednoho vyžranýho parazitního politickýho zeměškůdce. Zajištěnej jsem uspokojivě a tak si budu před smrtí už jen dělat radost (aktivitami, ne na gauči) a trápit se filozofováním nad zkurveností politiky.
Když se jeden moc nepoflakuje, dovolenkuje jen tejden až dva a jinak odpočívá při práci nebo učení nových věcí, má za sedumdesát let života spoustu vědomostí, zkušeností, dovedností a k tomu i pestrý vybavení. Jen ta paměť slábne, takže přiznávám, např. to datum 1830 jsem si pro sichr vygůůůglil a stejně tak si pomáhám u přesných informací, abych nebyl vyfoltýnován skrzeva dezolátní dezinformaci. To ale není kopírování. I když to někdo může chápat jinak, jako třeba černý skříňky, že….
Malej Jarda:
Zcela vyjimečně se vracím, anžto jsem kvůli tomu několik dní nespal a budilo mě to nedorozumnění zkzevá kopírování.I lyže se mi kroutí a pořád na to myslím.
Jarouši, připomínáš mi Servisdoka.To ale není to hlavní.
Důležité je to, na co jsem se ptal prvně.
Děláš něco?
Hezky se to čte.
Poprosil by som pisateľa článku a typ toho meniča. Lebo som ešte nemal v ruke frekvenčný menič čo by dal z 230V AC na vstupe 400V AC na výstupe.
Inak vďaka za článok, za rapídne pozdvihnutie úrovne článkov (ozaj sa tu už posledné roky nedá čítať tak 3/4 článkov – o komentároch nehovoriac……
Třeba tohle?
https://www.levne-elektromotory.cz/206-fl-290-230v
Není zač, jsem rád že se to čte dobře.
Ten měnič mám nějaký Danfoss VLT, přesný typ nevím. Ale udělat z 1f proud na 3f zvládne většina typů. Jestli jde o samotné napětí, tak každá jednotlivá fáze na 3f výstupu má napětí 230V, když to změříš proti N. Měnič dělá fázový posun, takže mezi fázemi potom naměříš 400V. Žádná magie se uvnitř neodehrává.
Možná by bylo zajímavé jak se dá opravit vřeteno – přebrousit a vymezit vůle.
Muška jenom zlatá……..
Ale jaký vřeteno? Široká problematika, při konverzi levných Chčínských LEHKÝCH stolních mašinek na slušné použitelné stroje si toho člověk užije víc než hodně. Někdy třeba i doplnit materiál k vyztužení spojení vřeteníků s loži, stojany a vedením posuvů, aby se zvýšila tuhost a zamezilo chvění a vibrace, což je alfou-omegou přesnosti a kvality obrobeného povrchu Repase silnostěnných odlitků starých mašin bývají v tomto snadnější, bo drží tvar i rozměr a jsou jen opotřebené.
Soustruh, frézka, bruska?
Průchozí nebo plné vřeteno, výsuvné nebo pevné?
Pokaždý vopruz. Přebrousit a vyfutrovat, též přefrézovat a vyfutrovat domečky / ložiskové uložení, anebo rovnou na jinou míru ložisek, každopádně u defektního chodu vřetene vysoké podezření na načatá ložiska = vyměnit, ale ne každé ložisko lze použít! Vřetenová se dodávají v sadách po dvou – třech – čtyřech, jsou v nejvyšší přesnosti a pro vysoké otáčky – a stojí majlant.
U výsuvných vrtačkových vřeten bývá problém s drážkovanými hřídely, které jsou vylochané, při otáčení způsobují vibrace, které se přenáší na vrták a díry stojí za ho…uby.
Pro perfektní výsledek musíš být schopen dodržet tolerance v řádu jednotek setin, případně použít standardizované broušené kuželové svěrné spoje (víc výrobců a několik systémů – hledej, Šmudlo), kterými vůli vymezíš.
Doporučuju luxovat antikvariáty a koupit nějaké starší středoškolské strojařské učebnice a čerpat z nich. Já jako elektrikář jich pořídil před lety několik a stále jsou chvíle, kdy se k nim obracím. Strojařská fóra, např na CNC jsou taky výživná, v komunitě jsou i zkušení profíci s původním vzděláním.
Joooo Jihokov Pohořelice. Jako děcka jsme tam za komanče chodili se školou na exkurze a ta vůně chladící emulze je prostě naprostý návrat do dětství. Když jsme pak na střední v dílnách vrtali na těchto vrtačkách, jako bych byl doma 🤩
Super! Tohle si vždy rád přečtu .)