U Mercury už je líp! - zpět na článek

jo, to je přesně vono, to mi tak nějak postupně krystalizuje v hlavě tahle myšlenka.
před 200 lety bylo 90% práceschopného lidstva zaměstnáno tím, aby se v potu tváře uživili těžkou prací v zemědělství. před 100 lety 80%. teď v civilizovaných zemích je schopno pár procent zemědělců uživit všechny ostatní, a málo desítek procent dokáže všem zajistit výrobu a dopravu tak, že se každý dostal na materiální standard, na který dříve dosáhla jen nejbohatší šlechta, můžeme mít maso třikrát každý den, oblečení co se nám znelíbí zahazovat, kupovat si spoustu věcí, které nepotřebujeme, mít třikrát větší domy než potřebujeme, vytápět místnosti, které neužíváme, sprchovat se dvakrát denně, plavat ve vyhřívaném bazénu atakdále.
ovšem s tím se vynořila otázka, co s těmi 70% práceschopného obyvatelstva, pro které jaksi není využití. tenhle problém řeší lepší scifi už asi sto let, a většina myslitelů se naivně domnívala, že ta práceschopná většina obyvatelstva bude studovat, psát básně, malovat obrazy, starat se o starce a pěstovat vlonou lásku, a že budeme dobývat hvězdy a tak vůbec. jenomže ono to dopadlo jinak, psát básně baví pár ingoustů, malování vydrží tak tejden, volná láska taky omrzí, navíc ty pohlavní choroby běsní jak v římě po poslední punské válce, dobývat hvězdy je zatraceně složité a většina je na to moc blbá a nepoužitelná. no a postarat se o babičku je votrava, šoupneme ji radši do eldéenky, kde je jeden zřízenec na dvacet ležáků.
jako se v emeryce mluví o deep state, který je silnější než jakákoli politika, dá se mluvit i o nějaké deep planet, nebo celosvětovém židozednářském spiknutí nebo ať si to každej nazve jak chce, ale s nezaměstnaným přebytečným obyvatelstvem je potřeba se nějak celosvětově vypořádat, válet se doma na dávkách a čumět na bednu mravně uspokojí tak deset procent póvlu, ostatní chtějí vidět v životě smysl a cíl. ergo je potřeba jim dát práci. zjednodušeně a bastitatovsko-robinsonsky to funguje tak, že Robinson na ostrově hojnosti svou prací hravě uživí své společníky Čtvrtka i Pátka, ale oni se nudí, koupání v moři je omrzelo, stavět člun je nebaví a neumějí to, a tak to vyřeší tak, že Čtvrtek háže záhonky obdělávajícímu robinsonovi klacky pod nohy, a Pátek pomáhá robinsonovi, vždy když sebou švihne, vstát, a klacky pečlivě sbírá. večer jsou udření všichni tři, a jak dojedí večeři, upadnou do spokojeného spánku, a zítra nanovo, na ostrově vládne mír a dělná atmosféra. nikdo se necítí nepotřebný, nikdo se nevěší, neskáče ze skály ani nikoho nezabíjí.