Dnes stojím na nájezdu z Jižní spojky na Kutnohorskou a čekám na zelenou. Najednou za sebou slyším podezřelý zvuk ukrutného brždění. Naštěstí bylo vedle mě místo, tak to poslal tam a ne do mě. Říkám si – klid, nic se neděje, jen dávej pozor, co ještě udělá.
Na zelenou se svižně rozjíždím mými asi 150ti kW, ale nezávodím. Jednak si už nemusím dokazovat, že moje Oktávka je nejrychlejší, protože už nemám Oktávku, jednak proto, že jsem z toho vyrostl a nerad bych přitom třeba někoho srazil. S akcelerací končím někde na sedmdesátce, kterou vidím na tomhle místě, jako optimální. Auto se mi přesto tlačí na zadek a jen může, dupne na to a já vidím stříbrný Passat, model minulé století s černými skly kolem dokola (přední snad nebylo..) a s půlmetrovou říšskou orlicí na zadním skle. Ve spárech držela místo hakenkrajcu logo VW. Vše mizí v černém dýmu z kvalitně udržovaného Dieselova motoru. Další křižovatku projíždí rovně vedle mne, odbočovacím pruhem.
Po chvíli dojíždím ke své oblíbené pumpě DB9, a kdo tam netankuje – můj favorit z křižovatky. Zaparkuju tedy z druhé strany stojanu a říkám si – co si teď asi myslí, když mě tu vidí? No nic – normálně jsem začal tankovat taky a trochu jsem ho obhlídl, abych aspoň tušil, co je to za magora. Docela nenápadný mladík, něco málo pod třicet let, nervózně sledoval, jak mu teče nafta do nádrže. Tak jsem nasadil přátelský úsměv a říkám: „Dobrý brzdy, žejo?“.A on: „Cože, co?….Jo, nojo…!“ a třesoucí se rukou vyndával tankovací pistoli z nádrže. Při placení jsme se pak ještě potkali ve dveřích, jemu přitom upadla karta a účet, tak už jsme si ani nepopovídali. V tu chvíli to bylo takové příjemné sobotní odpoledne.
(7x známkováno, průměr: 2,71 z 5)