volby ČR

Kroužky sem, kroužky tam aneb Kdo vydělal a kdo zaplakal

úvodní disclaimer a vysvětlení: Jak investigativní komentátoři bezpochyby odhalí, tento článek je poněkud opožděn, jelikož původně vyšel 9.10. Nechtěl jsem ošidit čtenáře zde, ale prostě jsem zapomněl. Mea culpa, memoria mensque fragilis etc.  Když jsem to zjistil, říkal jsem, že se na to vykašlu, ale dopadlo to jinak.


Hodný, zlý a ošklivý aneb Jak predátor Andrej zachránil volby

Jakkoli to může pro mnohé znít poněkud kontroverzně, tyto volby dopadly relativně dobře. Přirozeně to je míněno v rámci reálných možností. Sen o pokračující většině pro dosavadní vládní strany do těchto reálných možností nepatřil, maximálně jen teoreticky. Reálně ve volbách šlo jen o to, jak moc vyhraje ANO a s kým bude moci poskládat vládní většinu (viz zde).


Smrt, daně, bída a Lipavský vítězem voleb

V letošních volbách si voliči zvolili více Zeleného údělu, větší daně, zničující vojenské výdaje a pokračující evropskou integraci. Tedy smrt, zmar a bídu. Covidové zločiny jsou zapomenuty a hlas konzervativní levice lid nezajímá. Největším překvapením voleb je, že někdo s Lipánkovými schopnostmi dostane 62 728 preferenčních hlasů.


Kdo s koho a proti komu aneb Volby jako bojiště vládních stran

Na tu mediálně nejvděčnější otázku kolem těchto voleb: „Kdo vyhraje?“, už známe dlouho odpověď. Bude to ANO, respektive, jelikož se jedná o „hnutí jednoho muže“, vyhraje Andrej Babiš. Ovšem to neznamená, že by tím bylo vše jasné a že by volební víkend a čas po něm následující byl jen nějaká nuda. Stále ještě zbývá mnoho otázek.


Těžký osud zklamaných voličů

Volební kampaň ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 probíhá relativně poklidně, o vítězi je podle všech průzkumů fakticky rozhodnuto už předem a zbývá jen otázka, jak moc hnutí ANO, uhánějící po celý rok hladce na „vítězné vlně“, vyhraje. Navzdory tomu však i tyto volby nabízí různé zajímavé otázky, podivné paradoxy i nelehká dilemata. Do této kategorie patří skutečnost, že hnutí ANO, přes výhodné startovní podmínky i své mohutné nasazení ve stylu „slibme všechno všem“, je ve srovnání s minulými volbami jen o pár procent nad svým tehdejším výsledkem.


Švihák Andrej a jeho harém aneb Koaliční možnosti ANO

Při minulých volbách do Poslanecké sněmovny na Andreje Babiše dopadlo prokletí Jiřího Paroubka. Volby sice na počet získaných mandátů vyhrál, ale jeho „Marťani“ do Sněmovny nedolétli a většinu nesestavil. Nyní to má rozehrané podstatně lépe a působí, jako by si vzal k srdci proslulou promluvu „kouče“ Rakušana z šatny.


USA, SOCDEM a jejich konzervativní poučení aneb Jak si nevybírat spojence

V současnosti dochází k určité pojmové inflaci, kdy každý, kdo je proti shora tlačenému sociálnímu inženýrství ve formě prosazování extrémistické „woke“ ideologie či sebepoškozujícího „boje s klimatem“, bývá označován za „konzervativce“, ačkoli skutečný obsah tohoto pojmu je podstatně komplexnější. Zvláště podivné to je v případě subjektů, které historicky též tíhly k sociálnímu inženýrství a k prosazování menšinové ideologie, pouze trochu odlišné. Poněkud paradoxně tuto inflaci podporují v dokonalé souhře „woke“ propagandisté a zároveň deklarovaní odpůrci „woke“ z řad extrémistických stran (skrývajících se pod dalším uneseným pojmem „vlastenci“). Toto není až tak překvapivé, neboť v obou případech je společným jmenovatelem tohoto „nálepkování“ jejich očekávaný zisk z této činnosti v rovině politického […]


O nečekaných spojencích aneb Jak se z komunistů stali „konzervativci“

Ze strany zastánců budování „sjednocené konzervativní fronty“, kterým nevadí pojmová inflace a kteří jsou ochotni z taktických důvodů podporovat rozdávání nálepky „konzervatismu“ rozličným subjektům, přirozeně mohou zaznít výhrady proti označování účastníků Konzervativního kempu za komunisty. Tato akce je marketingově prezentována jak „velké setkání českých konzervativců a dalších přátel svobody“, a proto přirozeně nepůsobí dobře, když nikoli mezi řadovými účastníky, ale dokonce mezi přednášejícími se objevují špičky hnutí „Stačilo!“.


Unesené pojmy – proč „konzervativci“ nejsou konzervativní

Jak by řekl klasik, v posledních letech se nám tu rozmohla „ošklivá slůvka“. Některá jsou nově vymyšlená, ale horší to je slovy starými a normálními, jejichž význam se změnil. Nejednalo se však o významový posun, jenž je v rámci vývoje jazyka častý a přirozený. Tento posun je příliš rychlý a hlavně příliš velký, takže jde spíše o záměrné překroucení významu slov.


D-FENS © 2017