Donald Trump si chtěl ve svém seznamu úkolů rychle odškrtnou položku „příměří na Ukrajině“, aby se mohl prohlásit za stabilně geniálního vyjednávače a v poklidu čekat na Nobelovu cenu. Za tímto účelem chtěl uzavřít dohodu o příměří fakticky za jakýchkoli podmínek a bez ohledu na obsah. Tedy se to zdálo tak snadné.
Trumpovo „krásné“ příměří z poloviny března vyšumělo do ztracena. Trump od Putina dostal za svou snahu „pár facek“ a nastala otázka, zda se Trump na Putina naštve, anebo zda si přijde pro další.
Zdá se, že i Němci jsou čím dal nasranější. A nejenom to, je jich čím dál víc. Jde to tak daleko, že si můžete dovolit v obchodě, na ulici, nebo v restauraci, otevřeně a nahlas kritizovat tu svatou křesťanskodemokratickou CDU, kterou dříve volily celé generace, jenom proto, že ‚my jsme přece vždycky‘…
Po zahajovací sekvenci, která spočívala z Trumpovy strany ve vytrvalém přísunu lákavých příslibů do Moskvy a hrozeb do Kyjeva přišel čas sklidit první „ovoce“ tohoto diplomatického úsilí. Kdo si však na něm pochutnal?
Uplynulé měsíce probíhaly ve znamení mohutné Trumpovy diplomatické ofenzívy na všech frontách. Navzdory mediální atraktivitě globální „tarifové spršky“ (podrobný rozbor viz třeba zde) spojené vyhlášením celní války Číně, která byla vzápětí doplněná „taktickým ústupem“, je pro nás zvláště relevantní otázka Trumpem slibovaného ukončení války na Ukrajině, jež může mít velmi rozdílné podoby s velmi rozdílnými důsledky.
Dosavadní sledování války na Ukrajině jasně potvrzuje onu nepřekvapivou informaci, že Putin měl po celou dobu možnost uzavřít mír, ale nechtěl a díky snahám západních „deeskalátorů“ a „usmiřovačů“ ani nemusel.
Doporučuji malou informační junk food svačinku. Tou je článek s titulkem „Děsivé varování německé rozvědky: Rusko už se chystá na NATO, chce vše změnit“ na webu TV Nova.
USA zastavily počátkem března dodávky zbraní Ukrajině, což u levicově orientované a válkychtivé části obyvatelstva vyvolalo doslova zděšení. V Evropě, jak je vidět i na současném povolebním Německu, prostě nejsme zvyklí a tvrdohlavě odmítáme, aby nově jmenovaná administrativa plnila přesně to, co slibovala před volbami.
Letos se hodně mluví ukončení (i když reálně půjde patrně jen o přerušení) války na Ukrajině. Důvody k těmto očekáváním jsou různé. Pokud necháme stranou ty bizarní ve stylu „Už jsme z války unaveni.“, kdy se o této „únavě“ mluví více v EU než v samotné Ukrajině, tak je častým argumentem: „Už to trvá moc dlouho.“ Jakkoli je trvání válek velmi proměnlivé, je to relevantní otázka, na níž se však nabízí celá plejáda odpovědí. Únava a motivace Nejhlasitěji přirozeně slyšíme ty z onoho „unaveného“ tábora či přímo z Moskvy. Jedná se propagandistické sonáty ve smyslu: „Rusko je nesmírně silné a neporazitelné, a proto, i když proti […]
Předchozí článek přišel s nepřevratným zjištěním, že pokračování války na Ukrajině je plně důsledkem ruského rozhodnutí. Na tom není nic zvláštního, protože to bylo právě Rusko, kdo tuto válku zahájilo.