Nedávno byla ještě doba, kdy progresivní neomarxistická soudružka Zdíša ukazovala, jak je blbá a soutěžila o post lídryně a na to konto rozdávala nicnetušícím chudákům časopis Respekt.
Žil byl jeden bílý koníček. Jmenoval se Jiříkovský. Byl vyučen zámečníkem a ani podle způsobu vyjadřování nebylo lze dovodit, že by pobral mnoho chytrosti.
Toto téma jsem měl touhu dát na papír již delší dobu, ale znáte to, klídek, pohodička. Navíc máme profesionální media a profesionální redaktory, kteří přece nenechají podobná témata ležet.
Po absolvování střední školy přede mnou ležela otázka kam dál. Okolí mne přesvědčovalo, ať jdu na vysokou školu. Střední ale byly čtyři roky zabitého života a nulový přínos pro nějaké budoucí zaměstnání, obával jsem se, že by se to mohlo opakovat. Bylo třeba najít si práci.