Úvodní disclaimer: Navzdory osvědčené moudrosti o nekrmení trollů jsem nakonec neodolal nutkání reagovat na tento text páně Challengera. Nic proti autorovi, naopak se tu přiznám, že jeho standardní texty si občas přečtu.
Dřívější článek nabídl výběr z ruské hudební scény za posledních deset let před spuštěním „speciální vojenské operace“ a umožnil nahlédnout jak do hlubin ruské duše, tak i do hlubin vytrvale předávaného sdělení o nezměrné moudrosti báťušky Putina.
Po ruském útoku na Ukrajinu byly hojně slyšet názory vyjadřující překvapení ve stylu: „Putin se změnil, jak se to mohlo stát?“, jako by ruský útok byl něco nového a nečekaného. Případně to bylo rozvinuto ve stylu: „To je jen ten iracionální Putin, ale prostí Rusové jsou mírumilovní Slované s něžnou duší a určitě s válkou nesouhlasí.“ Z toho pak vyrůstaly neoprávněné naděje, že když si Rusové nebudou moci koupit nejnovější iPhone, tak začnou protestovat a přinutí Putina se zklidnit.
Mnoho článků bylo napsáno, jak se jednání o příměří na Ukrajině nedaří a jak je to špatné. Ale mohlo by to být horší. Mohlo by být příměří opravdu uzavřeno. A možná i mír. Je snad mír něco špatného? Inu, není mír jako mír…
Jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, která začala v Bělorusku a skončila v Istanbulu na jaře 2022 mají v komunitě „mírotvůrců“ stále až mytický rozměr. Zejména mezi fanoušky Ruska je běžná interpretace ve smyslu, že „mír byl na dosah, ale zlý Západ to Ukrajincům zakázal a přinutil je pokračovat ve válce“.
Dosavadní sledování války na Ukrajině jasně potvrzuje onu nepřekvapivou informaci, že Putin měl po celou dobu možnost uzavřít mír, ale nechtěl a díky snahám západních „deeskalátorů“ a „usmiřovačů“ ani nemusel.
Letos se hodně mluví ukončení (i když reálně půjde patrně jen o přerušení) války na Ukrajině. Důvody k těmto očekáváním jsou různé. Pokud necháme stranou ty bizarní ve stylu „Už jsme z války unaveni.“, kdy se o této „únavě“ mluví více v EU než v samotné Ukrajině, tak je častým argumentem: „Už to trvá moc dlouho.“ Jakkoli je trvání válek velmi proměnlivé, je to relevantní otázka, na níž se však nabízí celá plejáda odpovědí. Únava a motivace Nejhlasitěji přirozeně slyšíme ty z onoho „unaveného“ tábora či přímo z Moskvy. Jedná se propagandistické sonáty ve smyslu: „Rusko je nesmírně silné a neporazitelné, a proto, i když proti […]
Předchozí článek přišel s nepřevratným zjištěním, že pokračování války na Ukrajině je plně důsledkem ruského rozhodnutí. Na tom není nic zvláštního, protože to bylo právě Rusko, kdo tuto válku zahájilo.
Ve válkách bývá typické, že obě strany tvrdí, že vítězí, neprohrávají nebo alespoň že jsou na tom lépe než jejich soupeř. Tvrdí to během bojů a, s výjimkou těch vzácných případů, kdy válka končí bezpodmínečnou kapitulací jedné strany, to tvrdí také při mírových jednáních i po jejich skončení. Tedy s trochou kreativity bývá konflikt podán tak, že vlastně vyhráli všichni. To samé se děje i ve válce na Ukrajině, kde obě strany spolu bojují i v informačním prostoru a snaží se prezentovat svou situaci lépe, než jaká je, maskovat své neúspěchy a zveličovat neúspěchy protivníka či zveličovat své úspěchy. Nepřekvapivě se to děje […]
Máme tu rok 2025, kdy očekávání ohledně míru a „míru“ na Ukrajině jsou velká, nejen na Západě u všech „chápačů Ruska“ a „deeskalátorů“, ale i v samotném Rusku, kde se desítky let shromažďované sklady sovětské výzbroje postupně vyprazdňují.