Letos budeme slavit 36. výročí získání svobody. Ta po oněch letech nějak zeslábla natolik, že je nutné ji chránit a zaštiťovat. Chrabří bojovníci za svobodu přispěchali zcela nezištně ji podepřít. Proto je náš život tak veselý a radostný. Kdo nejásá nad naší svobodou, odhaluje své proruské ledví.
Úvodní disclaimer: Navzdory osvědčené moudrosti o nekrmení trollů jsem nakonec neodolal nutkání reagovat na tento text páně Challengera. Nic proti autorovi, naopak se tu přiznám, že jeho standardní texty si občas přečtu.
Dřívější článek nabídl výběr z ruské hudební scény za posledních deset let před spuštěním „speciální vojenské operace“ a umožnil nahlédnout jak do hlubin ruské duše, tak i do hlubin vytrvale předávaného sdělení o nezměrné moudrosti báťušky Putina.
Donald Trump byl zvolen do funkce prezidenta jako lepší varianta oproti svému předchůdci Bidenovi. Trump byl, navzdory malému věkovému rozdílu, vnímán jako podstatně energičtější, akčnější, důraznější, a to nejen s ohledem na zdravotní stav, nýbrž zejména s ohledem na prosazování politiky mající posílit americký vliv a prestiž.
Po ruském útoku na Ukrajinu byly hojně slyšet názory vyjadřující překvapení ve stylu: „Putin se změnil, jak se to mohlo stát?“, jako by ruský útok byl něco nového a nečekaného. Případně to bylo rozvinuto ve stylu: „To je jen ten iracionální Putin, ale prostí Rusové jsou mírumilovní Slované s něžnou duší a určitě s válkou nesouhlasí.“ Z toho pak vyrůstaly neoprávněné naděje, že když si Rusové nebudou moci koupit nejnovější iPhone, tak začnou protestovat a přinutí Putina se zklidnit.
Donald Trump si chtěl ve svém seznamu úkolů rychle odškrtnou položku „příměří na Ukrajině“, aby se mohl prohlásit za stabilně geniálního vyjednávače a v poklidu čekat na Nobelovu cenu. Za tímto účelem chtěl uzavřít dohodu o příměří fakticky za jakýchkoli podmínek a bez ohledu na obsah. Tedy se to zdálo tak snadné.
Trumpovo „krásné“ příměří z poloviny března vyšumělo do ztracena. Trump od Putina dostal za svou snahu „pár facek“ a nastala otázka, zda se Trump na Putina naštve, anebo zda si přijde pro další.
Po zahajovací sekvenci, která spočívala z Trumpovy strany ve vytrvalém přísunu lákavých příslibů do Moskvy a hrozeb do Kyjeva přišel čas sklidit první „ovoce“ tohoto diplomatického úsilí. Kdo si však na něm pochutnal?
Uplynulé měsíce probíhaly ve znamení mohutné Trumpovy diplomatické ofenzívy na všech frontách. Navzdory mediální atraktivitě globální „tarifové spršky“ (podrobný rozbor viz třeba zde) spojené vyhlášením celní války Číně, která byla vzápětí doplněná „taktickým ústupem“, je pro nás zvláště relevantní otázka Trumpem slibovaného ukončení války na Ukrajině, jež může mít velmi rozdílné podoby s velmi rozdílnými důsledky.
Dosavadní sledování války na Ukrajině jasně potvrzuje onu nepřekvapivou informaci, že Putin měl po celou dobu možnost uzavřít mír, ale nechtěl a díky snahám západních „deeskalátorů“ a „usmiřovačů“ ani nemusel.