Dosavadní průběh války v Gaze skončil relativním izraelským úspěchem (vrácení rukojmí, oslabení Hamásu, obsazení nárazníkového pásma). Proč však relativním? Protože palestinští teroristé stále vítězí na frontě marketingu a PR. Jak je to možné a kdo jsou jejich spojenci?
Navzdory letní okurkové sezóně se do centra pozornosti oprávněně dostalo blížící se zavedení emisních povolenek pro dopravu a bydlení (ETS 2), což vyvolalo obavy, které následně vyvolaly očekávané reakce.
Už v roce 2023 se ukázalo, že válku na Ukrajině se nepodaří vyhrát (tj. vyhrát ve smyslu odrazit ruský útok, nikoli, jak tvrdí obsesivní „deeskalátoři“ ve shodě s moskevskou propagandou, ve smyslu zničit Rusko) pouze polovičatou podporou prováděnou způsobem „příliš málo a příliš pozdě“. Přesto i rok 2024 uplynul dál tímto způsobem.
V poslední době jsem neměl moc času sledovat politické dění, a tak mi uniklo, že Senát posuzoval Istanbulskou úmluvu, a všiml jsem si této události až v důsledku hysterických reakcí na její neschválení.
Je symptomem dnešní doby, že lidé nevolí politiky podle jejich volebního programu, nýbrž podle osobních sympatií. Když pak ovšem ti jinak sympatičtí politici začnou uskutečňovat svůj nečtený program, jejich voliči mohou být notně překvapeni, že proti jejich vůli provádí revoluční, nenapravitelné a leckdy krajní ideologií motivované změny.