Představte si, že jedete pět let starým autem, které až doteď fungovalo zcela bez závady a které je dosud v záruce. Absolvovalo všechny možné prohlídky a údržbu, a toto auto se zastaví právě ve chvíli a na místě, kde nechcete, aby se zastavilo, protože tam překáží mnoha slušným lidem.
Dnes bych rád pojednal o poslední části fungování pojistného trhu, kterou jsme ještě neprobrali a sice, kdo je váš přítel a kdo nepřítel na pojistném trhu. Rád bych se zmínil o některých aspektech tzv. „obchodní řeči“ – tedy šroubů, které vám bude průměrný pojišťovák valit do hlavy, a nakonec bych se chtěl trošičku věnovat tomu, co to je pojistný podvod a jak se proti nim pojišťovny brání.
Po delší pauze, za níž se milému čtenářstvu upřímně omlouvám a která byla způsobena obzvláštním pracovním vytížením, bych rád pokračoval v sérii článků o konstrukci sazby a fungování autopojištění a konečně bych se vrhnul na to, na co se ptáte nejčastěji, a sice na pojištění havarijní.
Jelikož se zdá, že zájem o další článek je, pokračuji v minisérii článků o autopojištění druhou částí, kde bych chtěl nastínit jednak některé technické aspekty fungování autopojištění – především, jak pojišťovny počítají cenu pojistky (pojistné, předpis, GWP, anglicky „premium“) a potom se pokusil poradit nějakou strategii, kterou je možné použít při vyjednávání s pojišťovnou o výšce pojistného.
Již před nějakou dobou jsem se rozhodl napsat článek pro D-FENS článek o tom, jak funguje autopojištění, protože je to téma, které se tady poměrně dost diskutovalo a protože o něm něco málo vím z vlastní velmi first-hand zkušenosti. Jakkoliv jsem chtěl článek co nejvíce zhustit do jednoho článku, nepodařilo se mi to a předkládám proto díl číslo I s obecnými principy, na kterých funguje (nejen) autopojištění. Bude-li o článek zájem, předložím díl II, kde bych se pokusil nastínit, jak se počítá pojistné a jakou zvolit obchodní strategii pro jednání s pojišťovnou.