Pavel P. Kopecký ve svém článku „GAZA: Fauda aneb Přední východ“ opět podle svého zvyku spletl dohromady intelektuálně působící vatu složenou z prázdných floskulí, do kterých se jako monotématický kolovrátek pokouší nacpat svůj oblíbený narativ, jenž opakuje v nejrůznějších článcích na odlišná témata.

Propaganda může být i relativně sofistikovaná. Zatímco ta proruská se vyskytuje spíše na obskurních webech, ta propalestinská má své pevné místo i v mainstreamových médiích s velkým rozsahem jako Seznam Zprávy. Níže uvedený text nabízí příklad tohoto jevu na článku Michala Komárka.

Po deklarovaném úspěchu své předchozí snahy „dovzdělat“ české čtenářstvo pokračuje autor ve své snaze o veřejnou osvětu nápravou činnosti zlých médií, jejichž informování o Izraeli „nemá s realitou nic společného“ (přirozeně s výjimkou médií, na která odkazuje sám autor, jako Guardian, New York Times, případně zprávy agencií OSN) a zejména hodlá odhalit „Izrael takový, jaký je“.

Pohádka dojímavá s rádoby objektivní polevou Na rozdíl od svého druha ve zbrani z prvního příběhu autor této pohádky vynechává zoofilní hrátky a rozhodl se postupovat přes emoce a ve službě veřejné osvěty: „Každodenní čtenář českých webů a sledující české žurnalisty by si po událostech, které začaly v ranních hodinách 6. října mohl myslet, že další vlna násilnosti v jednom z nejvíce sledovaných konfliktů na Blízkém Východě začala právě v ten den.“

Žila byla jedna Palestina, i když se dříve jmenovala jinak, a byla velmi smutná, protože neměla žádné Palestince. Pouze Araby, kteří se tam usadili, domorodce si podmanivše. A to byli židé a křesťané.