V současnosti dochází k určité pojmové inflaci, kdy každý, kdo je proti shora tlačenému sociálnímu inženýrství ve formě prosazování extrémistické „woke“ ideologie či sebepoškozujícího „boje s klimatem“, bývá označován za „konzervativce“, ačkoli skutečný obsah tohoto pojmu je podstatně komplexnější. Zvláště podivné to je v případě subjektů, které historicky též tíhly k sociálnímu inženýrství a k prosazování menšinové ideologie, pouze trochu odlišné. Poněkud paradoxně tuto inflaci podporují v dokonalé souhře „woke“ propagandisté a zároveň deklarovaní odpůrci „woke“ z řad extrémistických stran (skrývajících se pod dalším uneseným pojmem „vlastenci“). Toto není až tak překvapivé, neboť v obou případech je společným jmenovatelem tohoto „nálepkování“ jejich očekávaný zisk z této činnosti v rovině politického […]
konzervatismus
O nečekaných spojencích aneb Jak se z komunistů stali „konzervativci“
Ze strany zastánců budování „sjednocené konzervativní fronty“, kterým nevadí pojmová inflace a kteří jsou ochotni z taktických důvodů podporovat rozdávání nálepky „konzervatismu“ rozličným subjektům, přirozeně mohou zaznít výhrady proti označování účastníků Konzervativního kempu za komunisty. Tato akce je marketingově prezentována jak „velké setkání českých konzervativců a dalších přátel svobody“, a proto přirozeně nepůsobí dobře, když nikoli mezi řadovými účastníky, ale dokonce mezi přednášejícími se objevují špičky hnutí „Stačilo!“.
Unesené pojmy – proč „konzervativci“ nejsou konzervativní
Jak by řekl klasik, v posledních letech se nám tu rozmohla „ošklivá slůvka“. Některá jsou nově vymyšlená, ale horší to je slovy starými a normálními, jejichž význam se změnil. Nejednalo se však o významový posun, jenž je v rámci vývoje jazyka častý a přirozený. Tento posun je příliš rychlý a hlavně příliš velký, takže jde spíše o záměrné překroucení významu slov.
Extrémní střed – proti všem, ale s pochopením pro každého
Politika se neúprosně radikalizuje. Díky Conquestovu pravidlu se jakýkoli nominální ‚střed‘ a nezakotvená ‚pravice‘ posouvají ke stále radikálnější levicové a progresivní politice – a zbývající principiální pravice reaguje vymezováním do ‚alt-pravicovějšího‘ extrému. Společnost se štěpí na dva černobíle vymezené a nenávidějící se tábory. Ale existují kacíři kompromisu, nesouhlasící s a nenávidění oběma extrémy.
