Nález ústavního soudu versus rychlá spravedlnost pro jednu učitelku s vlastním názorem. Když dozimetr není zařízení k měření dávek ionizujícího záření, ale pořádný bubák. A jaká jednou bude v historii poznámka pod čarou?

Ve volné návaznosti na moje vystoupení v rámci diskuze na tiskové konferenci na téma: „Je tento stát ještě vůbec demokratický?“ pořádané dr. Josefem Skálou, JUDr. Norbertem Naxerou a hlavním protagonistou celé akce – Ing. Miroslavem Kelnarem, v Praze dne 2. dubna 2025 tímto připomenu soubor mých poznatků, názorů a myšlenek k soudobé české justici.

Koncem roku jsem zaznamenal v éteru pár výroků justičních činitelů z nichž bych vypíchl např. odpověď soudce Vávry na dotaz novináře, zda naše justice nemá nějak moc nevinných odsouzených. To možná na popud promítání premiéry filmu „Pachová stopa“ v kině Atlas, někdy v listopadu.

Justiční věrchuška se sešla společně s tou prokuraturní, aby se poradila jak dál vybírat soudce, když se jim do toho nečekaně namontovala ta zvědavá veřejnost. Přes třicet let jim to donedávna tak pěkně šlapalo. Nikdo se o to, jak jsou noví justiční činitelé vybíráni, jaká jsou kritéria, jaké jsou postupy, nezajímal. A teď tohle.

Tak, soudruh Kremr zmizel opět v útrobách naší komunistické justice a bude čestně a spravedlivě soudit a nadále posilovat naší liberální demokracii. Zapadne mezi své stranické kolegy, do své stranické buňky i když dnes již neoficiální, ale stále ještě živé.

V dubnu 2021 to budou již tři roky, co jsem napsal tento článek. Článek se týkal primárně soudce Vrchního soudu Elischera, který byl zatčen a obviněn z braní úplatků. Zatím nebyl nezávislým, nestranným a nezkorumpovaným soudem pravomocně odsouzen, což me vůbec nepřekvapuje, neboť „Vrána vráně oči nevyklove“.

Musel jsem trochu rozdýchat listopadové oslavy, abych se z té všeobjímající demokracie a svobody neudusil. Tak bych se k tomu teď vrátil. Podíval se na justici a poukázal, proč se ani po třiceti letech nemůžeme z toho marasmu vyhrabat.