Abych byl upřímný, mám poslední dobou celkem problém. Už se pomalu bojím provozovat defekaci nebo otevřít plechovku s tuňákem, aby na mě nevyskočil hen ten uprchlík. Protože se mé grafomanské potřeby nedaří ukojit na Fejsbůčku, resp. se mi tam nedaří nasbírat dostatek dalších názorů, rozhodl jsem se po dlouhé době čtení tohoto webu opět něčím přispět (navzdory neúspěchu se svou prvotinou) a vydat se napospas místním diskutérům. Nemyslím si, že bych přišel s něčím hrozně objevným, nebo snad dokonce převratným, ale prostě mi to nedá a čtenáři s tím už naloží podle svého.

Poslední dobou se ruku v ruce s přílivem imigrantů do Evropy roztrhl pytel se srovnáváním různých ideologií a náboženství, přirovnáváním k Hitlerovi a nejrůznějšími analogiemi, které mají ukázat, jaká je kdo zrůda; na jedné straně stojí politicky korektní „sluníčkáři“ šermující rasismem a diskriminací pokaždé, když si někdo dovolí poukázat na rozdíly mezi lidmi či kulturami, zatímco na straně druhé nejrůznější „islamobijci“ zase neváhají označit za vlastizrádce každého, kdo nesdílí jejich postoje. Obě skupiny se pak neustále vzájemně přirovnávají k nacistům, přičemž se obávám, že obě mají do jisté míry pravdu. V čem jsou nebezpeční „sluníčkáři“, je nabíledni: Všichni radostně #přijímají […]

Islám je poslední dobou žhavým tématem, o kterém slýcháme v médiích, čteme na nejrůznějších internetových blozích a svádějí se o něm dalekosáhlé boje v diskusích, takže se opět vytvořily nesmiřitelné tábory „zastánců“ a „odpůrců“; a kdo do žádného nepatří, je příslušníky obou skupin označován za člena té druhé, o čemž jsem se mohl mnohokrát přesvědčit na vlastní kůži. V tomto článku bych se však spíše než na teoretizování o tom, zda je islám čisté zlo, nebo náboženství míru, případně něco mezi, zaměřil na konkrétní problémy pro nás z toho vyplývající a samozřejmě především na jejich řešení. Na jedné straně máme […]

Svou poslední úvahou o kolektivní vině jsem (dle očekávání) píchl do vosího hnízda, což se krom diskusí projevilo mnoha negativními maily a dokonce jedním nesouhlasným článkem zcela míjejícím podstatu věci; za nejzajímavější ze všech ohlasů považuji připomínku, že můj text může být použit jako obhajoba pro otevření hranic komukoliv. S ohledem na to, že o přijímání či nepřijímání imigrantů nepadlo v mé stati ani slovo, by se tato poznámka mohla jevit jako nesmyslná, kdyby se však většina reakcí netočila právě kolem tohoto tématu; a ačkoliv zde rozhodně nehodlám vyvracet kritiku něčeho, co jsem nikdy nenapsal, je to právě otázka imigrace, […]