Svět se v prdel obrací aneb kam zmizela pravice? - zpět na článek

Pozdě ale přece – díky Challengře. Nejlepší je #5, protože je narozdíl od ostatních je vtipná a tomu vtipu sedly ty kytary. A taky proto, že to si to myslím již dávno. Pávka a Fyjalu jsem ochoten následovat do zákopů na frontu jen za podmínky, když jej budu neustále jistit skrz optikou zezadu nebo seshora kamerou sebevražedného dronu a hlídat, že je jejich politické přesvědčení stále skálopevné.

Hudebně je vynikající skladba #10, ale nesouhlasím tam s tím začátkem textu. Nikdy jsem si nemyslel, že by mně něco státního patřilo, že bych měl podíl na nějaké elektrárně, nemocnici nebo na nějaké přehradě nebo čemkoliv, co zde kdokoliv postavil ze státního. Ani nevlastním kus kůry na smrcích napadených kůrovcem v šumavském národním parku, abych se k nim připoutal řetězem, narozdíl o přažských středoškoláků v žlutých oblečcích, co nedávno štrajkovali proti Turkovi a kteří si myslejí, že jim kus státního lesa někde patří. (Mohli ty smrky ty mladí komsomolci alespoň jít zalít, aby neschly.) Jak by se tomu podílu říkalo? Státní podíl? A jak by byl prosím vyčíslitelný? Vlastnický podíl to není a být občanem tohoto státu podle mne nárok na žádný podíl taky nezakládá.

To zájmeno „my“, které tam používáte, je kdo? Vy, já, a pak ti zmrdi, co o tom rozhodují? Kolega v žáru diskuze jednou řekl, že „my jsme neměli jednotky SS“, tak jsem mu řekl, že já taky nikdy neměl jednotky SS. Mimochodem, nebyly tu proto, páč se to nestihlo, v ’43 byl k jejich zřízení Himmler již nakloněn. Nebo zde Doktorzhor použil termín „naše země v roce 0“, to jsem přemýšlel, zda má na mysli kus stepi někde u Kavkazu nebo kde se to pozdní Slovani zrovna poflakovali. Řekl bych, že čím dříve přestanete uvažovat o sobě jako „my“ nebo „náš stát“, tím dříve přejdete k těm třem řešením.