Spalovací motory chceme - zpět na článek

Správně.
Hnilík potažený mědí, který je tím růžovým měděným nádechem často jenom obarvený (takže jej nelze pájet, jen krimpovat) má zkratku CCA.
Čím dál častěji (asi kvůli lámavosti hliníkového lanka) se pro menší příkony a pohyblivé přívody používá podobně obarvené, velmi měkké železo, které má pak zkratku CCS.
Celé okolí pak nevěřícně čumí, jak může „měděný kablík“ být přitahován kouskem feritového magnetu…
Už mnohokrát jsem viděl USB=>microUSB kabely, přepálené v různých místech, klidně i v půli – a používané jenom u telefonu.
Ale byly to vesměs takové ty jednodolarové, všelijak křiklavě „designové“ kablíky, co číňan nabízí buď samostatně okolo 0,99,-USD, nebo při větším nákupu pičovinek jako „pozornost podniku“.
Musel jsem jít hledat po krabicích, ve kterých skladuju všelijaké nepoužité příslušenství od přístrojů, nějaký jiný kablík, co by vydržel nabíjení telefonu s 3,7V akumulátorem a z USB nabíječky 5V/3A.
Podle sáčku a papírů v něm, se našlo pár 0,5m až 0,7m kablíků sice mnohem starších, okolo 4-5 let, nedesignově černých a šedých. Ale už jsem udělal pár vlastních měření, přes zkušební, zaručeně zlacené protikusy Amphenol – prostě aby měl některý ten kablík žíly opravdu z lanka měděného a ne z poměděné rejžové slámy.
Podle naměřeného odporu měly u většiny těch starších exemplářů vždy dvě ze žil okolo 0,38-0,4mm2 a jejich konektory měly podle přechodového odporu i napěťového úbytku na spoji samec-samice, svoje kontakty opravdu pozlacené.

Pro imitaci zlacení nejčastěji používaný, řečený žlutý nikl, ten se při měření projevuje jinak, ale hlavně značným nárůstem úbytku napětí mezi samcem a samicí. Ten napěťový úbytek na žlutě niklovaných kontaktech, co jsem naměřil já, bývá od cca 200 až do 500mV při proudu 1A! Při protékajícím nabíjecím proudu např. 2A, je tedy takový spoj vystaven zatížení balastní tepelnou ztrátou od 0,4W do 1W.
Kdož bastlíte, tak si vemte mezi palec a ukazováček plně zatížený 1W odpor (no dobře, tak rezistor), který sám má nemalou plochu – a zkuste jej v těch prstech udržet; dlouho to nebude. Tímto tepelným odpadem je pak kromě kontaktů v plastu zatížena celá koncovka, vč. plastového zálisu vidlic.
Často se takový žlutě niklovaný, ještě k tomu běžně z používání zaprášený spoj, začne doslova tavit a různě kroutit jako první, hned potom lisované krytí konektoru na kabelu.
Mnoho lepších powerbank, ale i síťových nabíječek, je schopno poskytnout i větší proudy, než jsou řečené pouhé 2A. V krajně nepříznivém případě, se pak na takovémto nabíjecím „kabelu“ obě žlutě niklované koncovky pálí odpadním výkonem třeba 1W každá – a to neuvažujeme úbytek napětí na podobně mizerných žilách z CCA/CCS.

Kromě této nectnosti (po všech stránkách omrdaných, spotřebkových kabelů), na kterou se ale dá přijít i bez speciálnějšího měření, jsem tak trochu podvědomě očekávaně, ale přesto s velkým údivem, už před asi 15 lety, osobně zjistil odpornost ještě jednu:
Spoj přes kontakty se žlutým niklem se chová tak, jako by měl jakési „prahové“ napětí, konkrétně v mých případech to bylo mezi 12-20mV, jak který kus.
Do tohoto „prahového“ napětí, zřejmě podle složení a tloušťky niklování, ten spoj prostě nevede. Ani pod velkým bodovým tlakem. Po překročení tohoto „prahového“, nebo řekněme třeba „průrazného“ napětí, se zřejmě nějaké vrstvičky oxidu na tom žlutém niklu prorazí a pak už tyto žluté kontakty vedou jako běžně bíle niklované, se stejným (vysokým) přechodovým odporem, přičemž ale bílý nikl tu záhadnou vlastnost obvykle nemívá.
Tohle jsem konkrétně zjistil na opravdu levné, nf signálové bižuterii Rean a MCS, co se tvářila jako pozlacená, nebyla úplně levná a dokonce měla i kovová-duralová pouzdra s přesným, viditelně řezaným, ne lisovaným závitem.
Pro napětí řádu nižších jednotek mV (například z gramofonové přenosky), ale celkem lhostejno, zda napětí střídavá či stejnosměrná, je takovýto hnůj, sebe ušlechtileji se tvářící, zcela nepoužitelný. Konkrétně – na nf signálovém napětí řádu jednotek mV a při vyšší vstupní impedanci, to až neuvěřitelně, uchem slyšitelně přenášený signál zkresluje.

Údajně se velmi slušné, měděné USB kablíky i prodávají, ale nejspíš ne za dolar či méně. Opravdická měď drahne, čím dál víc.
Co horšího – už jsem párkrát narazil i na bubnové prodlužovačky, které měly žíly asi 1,3 až 1,4mm2 z lanka CCA, izolovaného recyklovaným i mizerně probarveným polyetylenem. Asi tak po 20-25 smotáních a rozmotáních bylo po kabelu, litr v prdeli.
Stejný přívod, 25m délky a z pouze dvoužilového, poměděného hliníkového lanka, mělo ponorné čerpadlo z Baumaxu. Přišlo se na to ještě v záruce a tak, že majitel čerpadla jej ze studně často vytahoval a kabel smotával.