Protiruské sankce mnoho Čechů podporuje, protože se domnívají, že s někým, kdo anektoval cizí území a nevyprovokovaně vojensky napadl cizí, nezávislý a demokratický stát, se prostě nemluví.
Nechme nyní stranou slovíčkaření a hoďme za hlavu podmínky, jejichž naplnění je sporné (anektoval, cizí, nevyprovokovaně, nezávislý, demokratický) i skutečnost, že od roku 1945 jiný stát takové chování po celém světě provozuje naprosto běžně ve velkém, a to dokonce svého času necelých 1 000 km od našich hranic na lidech, kteří nás staletí považovali za své přátele, a nikdo v ČR proti tomu v letech 1990 až 2022 ani náznakem neprotestoval a nepřidával si na socialistické sítě vlaječky napadených států (alespoň si nějak nepamatuji sankce na produkty Microsoftu, Apple, Motoroly, VISA atd. v době, kdy USA bombardovaly civilní obyvatelstvo a infrastrukturu v Srbsku; ale možná mi jen už věkem paměť neslouží).
Srovnejme postoj US v Kubánské krizi s ruskou SVO na Ukrajině a i s naprosto minimálními zbytky logiky musíme dospět k názoru, že celé to dnešní (zdůrazňuji slovo dnešní) rusobijectví je jen pokrytecká šaškárna pro zamindrákované ubožáky.
Podívejme se ale na tyto sankce z hlediska ekonomického.
Málokteré z našich levicových či extrémně levicových médií (Seznam, DeníkN, Forum24, iDnes, Economia atd.) a médií tzv. veřejné služby (ČT a ČRo) informoval svoje čtenáře/diváky/posluchače o tom, že uvalením jimi velebených protiruských sankcí byly zmařeny prakticky všechny investice, které Západní (slovo Západní definujme jako EU+NATO) společnosti měly v Rusku. Tedy, že tyto sankce způsobily obrovskou ekonomickou újmu – často dlouhodobě nenahraditelnou – soukromým ekonomickým subjektům, které se podílí na tvorbě HDP Západu. Že se politici dopustili fatálního poškozování věřitelů v obrovské výši odpovídající válečným škodám a nikdo je za to nevolá k odpovědnosti!
Zatímco Západ s obrovskou mediální pompou zmrazil Ruským občanům a společnostem jachty, nemovitosti, banky atd., které s největší pravděpodobností bude muset po válce v rámci vyrovnání buď vrátit, nebo nahradit škodu v její aktuální výši (která díky vysoké inflaci v zemích Západu bude samozřejmě citelně vyšší, než v době uvalení sankcí), v Rusku u většiny investic došlo buď k přímému odprodeji za marginální částky a provozy fungují dál, jen už nepřinášejí zisky svým skutečným investorům, nebo došlo ke zrušení licenčních ujednání a majitelé společnosti přebrandovali a vesele s nimi podnikají dál (protože reálně byli jejich majiteli, byť nikoli majiteli licencí).
V diskusi pod článkem o pádu ruského Antonova padla otázka, kde Rusko vlastně bere náhradní díly pro letadla, které nakoupilo v letech 1991 až 2018?
Tak například Boeing měl v Rusku svůj Boeing Design Center, v němž působilo více než 1 000 inženýrů a kontraktorů. Centrum bylo zapojeno do vývoje a analýz letadel řady 737, 747‑8, 777, 787 a dalších. Provoz centra byl sice oficiálně Boeingem uzavřen, ale nevíme přesně, co s ním vlastně nyní je (na fotkách se tam normálně svítí, chodí lidé, zřejmě běžná práce?) a čemu se věnují jeho (bývalí?) zaměstnanci. Boeing si už v 90. letech zajistil přístup k testování v Centrálním aerohydrodynamickém institutu (ČAGI) poblíž Moskvy pro statické a aerodynamické testy komponent, který ale musel vyklidit a výsledky výzkumu sdílet se zřizovatelem. Dále měl společný podnik s VSMPO‑AVISMA v Moskvě a hlavně v „Titan Valley“ ve Verkhnej Salde, kde sídlil Ural Boeing Manufacturing (UBM), který vyráběl titanové výkovky a komponenty pro modely 737, 777, 787 – včetně hlavních dutin podvozku a obecně veškerého zpracování titanových výkovků. V roce 2022 Boeing z tohoto konsorcia vycouval, ale zdá se, že provoz jako takový funguje dál. Jen už nedodává nic Boeingu a rovněž Boeingu nepřináší vůbec žádný profit.
Ještě hůře dopadl Airbus. Inženýrské centrum ECAR (Engineering Centre Airbus Rossia – v červnu 2003 první konstrukční a inženýrské centrum Airbusu mimo EU) zaměstnávalo stovky inženýrů, kteří se podíleli napříč projekty Airbusů A320, A330, A350, A380 na projekci i výrobě konstrukčních dílů a systémů pro A‑sérii letadel. Podnik zadával i výrobu různých komponent (např. interiérové panely, části křídla, hydraulické a klimatizační systémy) ostatním ruským závodům, včetně Irkut a Hydromash. Dále Airbus významně kooperoval s továrnou Sokol v Nižním Novgorodě na výrobě přistávacího podvozkového systému, skluznic, nosníkových částí, podlahových a dalších dílech. Airbus rovněž od VSMPO‑AVISMA získával každoročně cca 65 % titanu a titanových dílů plus hydraulických dílů pro všechna svá letadla. Je obtížné zjistit relevantní informace o aktuálním dění, ale asi není moc pravděpodobné, že by všechny tyto podniky byly uzavřeny a zaměstnanci jezdili s traktorem po uralských polích.
Naopak se zdá, že vše funguje ještě intenzivněji než dříve.
Ruské společnosti aktuálně investují do továrny na výrobu leteckých náhradních dílů (Protektor, plánované spuštění 2026), filtrů (Simple Flying) a běžných spotřebních dílů (Rosatom, např. jejich předběžně testované vzduchové a vodní filtry do klimatizace pro A320/B737 slibují delší životnost až o 20–25 % oproti originálům) a S7 Technics vyrábí komponenty kabiny, sanitárních modulů a kuchyňského vybavení. Rovněž momentálně řeší opravy a modifikace Airbusů a Boeingů pro Ruskou fedraci.
Ruský letecký úřad Rosaviatsiya udělil v roce 2022 certifikát výrobce pěti organizacím (GosNII Aviation, S7 Technics, UZGA (Ural Works), KB aviacionnye rešenja a Institut Navigator), které mohou vyvíjet, modifikovat, certifikovat a vyrábět letecké díly pro Airbus a Boeing.
Komplexní strukturální části jako motory, hydraulika vyšší třídy apod. jsou pro domácí potřebu řešeny reverzním inženýrstvím (rozebere se originální výrobek, přeměří, překreslí, udělají se materiálové zkoušky a na základě toho se pak vyvíjí technologie pro sériovou výrobu – ostatně s tím jsme za reálného socialismu měli velké zkušenosti).
Pokročilé systémy avioniky a elektroniky jsou v současné době řešeny překupováním přes spřátelené státy, obvykle soustředěné v BRICS.
Čistá přímá ztráta na výnosech z dodávek letadel do RF je odhadována na 11,8 miliardy USD. Další ztráty jsou způsobeny výpadky v dodávkách (zejm. titanových a hliníkových dílů), výrazně zpoždění dodávek DreamLinerů atd. Co je ale horší: ztráta trhů, předávání technologií konkurenci a urychlení ruského domácího vývoje a výroby (LMS‑901 „Baikal“, TVRS‑44 “Ladoga”, příp. část. vojenský UTS‑800). Boeing i Airbus navíc přišly o významné dodávky hliníků a hliníkových slitin.
A můžeme pokračovat i v automobilovém průmyslu.
Škoda Auto prodávala v Rusku ročně kolem 90–100 tis. vozů, Volkswagen cca 120–130 tis. V roce 2021 měla Škoda v Rusku téměř 6% tržní podíl.
VW/Škoda měla v Rusku dvě provozovny: továrnu v Kaluze, která vráběla kompletní automobily (lisování, svařování, lakování, montáž) s kapacitou 225 000 vozů ročně a montážní závod v Nižném Novgorodu, kde se vozidla jen kompletovala. Závod zde vznikl proto, že tu GAZ má továrnu na motory typu ZMZ-405 a ZMZ-409, které VW do svých vozidel montoval.
Celý závod v Kaluze byl po uvalení sankcí v r. 2023 prodán firmě AGR Automotive Group, včetně robotiky, lisů, montážních linek a logistiky. Odborné odhady říkají, že kupní cena představovala cca 8–10 % tržní ceny továrny.
Továrna v Kaluze dnes produkuje vozy Tenet. Nejsou to klasické bývalé produkty VW, sortiment se změnil a přizpůsobil trhu (např. zadní náprava je tuhá, Tenet je o něco větší než Karoq ale menší než Kodiaq) a výroba probíhá na společně vyvinuté platformě s čínským Defetoo (snížení nákladů díky unifikaci).
Kvalifikované odhady analytiků (např. Handelsblatt, Autozeitung) hovoří o přímé ztrátě investic ve výši cca 1 miliarda EUR, ztraceném obratu v dalších letech ve výši několika miliard. Přímá účetní škoda pro VW/Škodu Auto může být v řádu 2–3 miliard EUR v horizontu cca 5 let.
Továrnu VAZ v Togliatii vlastnil z 67,7 % francouzký Renault. V květnu 2022 byl tento podíl převeden na Lada Auto Holding, který patří pod NAMI (Všeruský ústav pro výzkum automobilů a motorů podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu). AvtoVAZ od té doby expanduje, z původně vyrobených cca 220 000 finálních automobilů v roce 2022 vzrostla produkce na cca 374 000 v roce 2024 a letos by počet vyrobených vozidel měl atakovat hranici 500 000 ks.
Renault byl nucen odepsat investici ve výši cca 2,2 miliardy Euro (z toho hmotný investiční majetek více než 1 miliarda Euro) a díky odpisu ruských aktiv vykázal celý koncern Renault ztrátu cca 1,35 miliardy Euro.
Ale nejen technikou živ jest člověk, můžeme se podívat třeba na provozovny rychlého občerstvení.
McDonald’s měl v březnu 2022 v Rusku na 850 restaurací, které zaměstnávaly cca 60 000 lidí. V květnu 2022 byla prodána franšíza Aleksandru Govorovi, který ji přebrandoval na „Vkusno i točka“ (překlad by zněl něco jako Chuť & tečka nebo spíš Chutnost & tečka). Zajímavá je opět významná expanze řetězce po ukončení licence, který během několika měsíců pod odchodu američanů otevřel na 200 nových provozoven a síť se neustále rozrůstá.
McDonald’s odepsal v Rusku 1,4 miliardy USD, neboť ruský trh představoval celých 9 % globálního trhu společnosti.
A co přímý konkurent, KFC? V roce 2023 bylo v Rusku kolem 1 000 restaurací KFC, které byly prodány domácí firmě Smart Service Ltd. Většina z nich je dnes provozována pod brandem Rostik’s.
Pizza Hut byla převzata domácím Noj‑M rovněž z holdingu Rostik’s. Obě po převzetí mírně expandují, ale ne tolik, jako Vkusno i točka.
Pizzerie Papa John’s měla s uzavřením poboček v Rusku velké problémy – frenšízanty byli obvykle místní vlastníci nebo Američan Christopher Wynne, kteří všichni odmítli své provozovny uzavřít a centrála pouze přestala dodávat produkty a marketingové nástroje. Všech 188 poboček údajně funguje beze změny dál. Tím utrpěné škody šly podle odhadů „jen“ do jednotek mil. USD.
Starbucks provozoval v Rusku cca 130 kaváren pod značkou Alshaya Group. Všechny pobočky byly přebrandovány na „Stars Coffee“ ruským rapperem Timatim a restauratérem Antonem Pinskiym. Starbucks uvedl odhadovanou škodu kolem 200 mil. USD.
Obecné shrnutí
Podle FIW poklesl celkový HDP EU díky protiruským sankcím o cca 33 miliard Euro. jedná se ale o údaj, který je nutno brát velmi rezervovaně, skutečné škody budou patrně výrazně vyšší. Největší škody z hlediska investic postihlo Německo, a to přes 10 miliard Euro ročně (FIW). Rakousko přišlo o cca 19 % veškerého vývozu. Ve Francii sankce týkající se dopravy,
strojírenství a chemie znamenaly ztrátu cca 4 miliardy Eur (CEPII), v Itálii kolem 15 miliard Eur (GIM unipresa). Pokud vám tato čísla úplně nesedí, počítáte správně, nesoulad je dán různými metodikami měření a různými započítanými vlivy v nich.
Chtěl jsem udělat srovnání v metalurgii, ale bohužel Eurostat jednak oceli vůbec netřídí, ale hlavně podle Eurostatu se stále ocel a metalurgické výrobky z RF dováží, a to dokonce v roce 2023 víc, než o rok dříve (zřejmě je to nějaká souvislost s nedostatkem vysoce legovaných ocelí na trhu EU a jejich prozatímní „náhrady“ nekvalitní čínskou produkcí po uvalení prvních vln sankcí).
A to neřešíme škody v souvislosti s embargy na ruské energetické suroviny, ty jsou asi jasné každému při porovnání složenek z roku 2021 a 2025, u nichž existují odhady, že představují snížení celkového HDP EU ve výši 1,5 % (brát s rezervou, viz. miwi-institut.de).
Největší škoda je ale v promarněných příležitostech. Západ díky protiruským sankcím věnoval své provozy, technologie a často bohužel i své know-how prakticky zadarmo ruským producentům, kteří díky obrovskému vnitřnímu ruskému trhu a v mnoha směrech díky surovinám i exportu minimálně v rámci zemí BRICS budou na cizím vývoji a výzkumu bezpracně vydělávat. Je krajně nepravděpodobné, že společnosti, které v Rusku musely odepsat své obrovské investice, se v původní podobě na ruský trh ještě někdy vrátí. A asi nejen na ten ruský… je málo pravděpodobné, že si VW/Škoda v dohledné době otevřou v Rusku výrobní nebo montážní závod. Poptávku po jejich výrobcích obsadili jiní, kteří dostali technologie téměř zadarmo (naštěstí tady alespoň nedostali celé know-how).
Řetězce rychlého občerstvení nebo kavárny se mohou do Ruska po válce vrátit pouze jako obohacení trhu o známé produkty, protože v Rusku nechali i to know-how a ruský student nebude mít nejmenší důvod jít od Chuti a tečka k McDonald’s jen pro jeho odpornou khaki barvu brandu.
Netuším, co tou válkou na Západě kdo získal (zbrojovky možná zakázky na desítky let dopředu), ale dost se divím, že investoři nijak proti uvalení dalších a dalších balíků sankcí neprotestovali a neprotestují. Jedná se totiž o čistočistou loupež za bílého dne ze strany NATO, EU a národních vlád. Po válce by měly být Evropské komisi tyto škody vyčísleny a předepsány k úhradě.
24.08.2025 Integrale
Související články:
(327x známkováno, průměr: 1,99 z 5)