Řešení problému s incelem 2.

Drahý incele, pokud toto čteš, pak redakce shledala, že tento článek má smysl. Od posledně jsem se zbavil komoušský chřipky a zároveň mi došla medovina. Navíc kamarád u prvního článku poznal můj rukopis a řek mi, že sem na tebe byl až moc zlej.

ve svém reaktivním článku jsem na tebe vychrlil poměrně ad hoc myšlenky, co je s tebou z mého pohledu špatně. Jelikož jsem nečekal, že můj článek vyjde, moc jsem se s tím nesral. Vzhledem k zájmu o toto téma věřím, že bych měl nabídnout ještě jednu přehlednou návodku, jak se stát tím, čím věřím, že by každý muž měl být. Tvým problémem je, že jsi zkrátka 32letý hoch, chlapec, kluk. Někteří jiní autoři z tvého problému viní i vnější faktory (ženy, společnost…), přestože to může mít nějaký vliv, nevěřím, že je to rozhodující faktor (Paretův princip) a i kdyby, tak tyto vnější vlivy nemáš pod kontrolou, takže nemá smysl se jimi zabývat. Jak z incela (a nejen z něj, ale i každého kdo tápe v tom, čím by měl být, jen tak mimochodem nikdo mi to nikdy neučil, nutnost se toto naučit přišla s tím, že bylo na spadnutí založení rodiny, zkrátka nastal čas dospět) udělat správného muže? Tentokrát jsem si nechal pár dní na uspořádání myšlenek

1. Regulace emocí

Nedospělý muž dovoluje svým emocím, aby určovali jak se bude chovat, negativním (hněv, smutek, žárlivost..) i těm pozitivním (radost, láska…). Pokud tě ovládají emoce a pudy, reaguješ impulsivně, bez promyšlení důsledků, dlouhodobých i krátkodobých. Nejlepší způsob jak začít s regulací emocí je, být komfortní s jejich prožíváním. Co tím myslím – něco tě naštve, místo abys vybuchl v záchvatu hněvu se zamysli, proč tě to naštvalo, pokud zjistíš příčinu, můžeš najít řešení příčiny, namísto abys jen reagoval na důsledek. V prvním článku jsem zmínil souseda, co ti parkuje ve vjezdu na pozemek. Jo, můžeš ho seřvat, o hlavu mu přerazit lopatu a pak ho ležícího ještě pochcat, bude z tebe chlapák! Nebo to můžeš vyřešit dospěle, štve tě to, protože tě svou bezohledností omezuje. Pak ho půjdeš ve vší slušnosti konfrontovat a zjistíš, že tam auto zahodí, protože u něj před barákem stojí odstavené vraky. Protože tvůj soused je horší v tom být dobrý muž, tak tu kupu rzi bez značek nikde nenahlásil, tak mu s tím pomůžeš. Nebo se ukáže, že je to prostě jen tupý hovado, kterýmu to je jedno, protože věří že mu to projde. Pak opět nesmíš jednat na základě emocí a jít pro tu lopatu, ale klidně a sebevědomě mu říct, že takhle to prostě nebude. Opět paralela k prvotnímu článku, musíš být „nebezpečný“ = výřečný a odhodlaný a v tomto případě i nebezpečný jakože být schopný páchat násilí. ono se to v neverbální komunikaci odrazí. Chce to pak praxi, když se na „boj“ tělo připraví a zaplaví tě adrenalinem, těžko se pak kontroluje hlas, přijdeš o jemnou motoriku, zkrátka cvičení dělá mistra. Prožij interně své emoce, pak je můžeš vědomě regulovat. Jakého životního partnera si žena vybere? Tupce co mlátí lidi lopatou, nebo chlapa, co řešením svého problému pomůže celému okolí? Přesah do výchovy dětí – jak chceš vychovat děti a naučit je této regulaci, především negativních emocí, když jim sám nebudeš rozumět? Nehledě na to, že děti vpodstatě kopírují chování svých rodičů, takže pokud přijdeš domů, nasranej z práce, seřveš starou, nakopeš batoh pod stůl, tak tím ukazuješ děckám to, že tak je to správně. A snaž se jim pak vysvětlit, že se tak nemají chovat, protože oni nesmí, táta může.

2. Zodpovědnost

Přijmi odpovědnost za všechno, zbytek jsou výmluvy, v lepším případě důvody, každopádně obojí je minulost, je to mrtvé. Můžeš se z toho maximálně poučit. Nevrz sem si, protože táta je chcípák pod pantoflem, učitelka je feministka a zašlapala mé sebevědomí do země a nikdo mě nenaučil, jak mluvit s holakama, blabla takhle se chová 8miletý děcko (reagujících pod záplavou neregulovaných emocí). Ano měl bys to snazší, kdybys měl od mala před sebou jako vzor správného muže. No a co! čas začít makat kamaráde. Výmluvy jsou tu jen proto, aby ses sám před sebou cítil líp (zas to 1) emoce). Důležitý je, abys převzal zodpovědnost jen za to, co můžeš ovlivnit, tedy své chování, své reakce, své chyby. Neovlivníš to, jak se svět točí, to že tě žena odmítne. Ovlivníš to, jak (a jestli) jí oslovíš a to, jak na odmítnutí budeš reagovat.

3. Účel (cíl, vize, směr, vášeň)

Zamysli se nad tím co od života chceš. K něčemu si byl zrozen, něco je tvým osudem, jsi na tomhle světě z nějakýho důvodu. A ne, není to hraní videoher a leštění bambusu u maminky ve sklepě. Za mě to obecně pro každého správného muže je jednoduše být ráno o chlup lepší než den předtím. Pak dři, abys to dostal. Od života dostaneš přesně to, co si přeješ a o co se porveš. Chceš vydělat trochu peněz, pak se litovat, hrát blbosti? Bam, přesně to dostaneš. Chceš něco víc? Supr, napiš si to. Co a rámcově kdy. To je vize. Nenech nikoho, aby ti kecal do toho co chceš. Tím akorát poškodíš svou integritu a budeš denně bojovat sám se sebou a bude tě to vracet na začátek – útěk do videoher a tak. Pak si urči nějaké krátkodobé cíle, za mě idálně po kvartálech. Urči si je tak aby byly měřitelné. Cíl není „chci zhubnout, chci něco našetřit“. Cíl je „1.4. chci vážit 80kg, do prosince investuju čtvrt milionu“. Nestanovuj si snadno dosažitelné cíle nebo naopak nedosažitelné cíle.

A pak musíš pracovat na tom, své cíle plnit. To většinou znamená vykopat se z komfortní zóny, lecco si odříct a hlavně neustále ne odolávat, ale odmítat rozptýlení a pokušení, které ti akorát odčerpává zdroje nutné k dosažení cílů. dokážeš všechno, stačí chtít.

Když se někoho zeptáš co od života chce, odpoví společensky vnucené „šťastně žít“ a to je hroznej blábol. za a) to říká, že štěstí je náhodné, mimo naší kontrolu, takže pak i smysl našeho života není pod naší kontrolou. (pozn. definice štěstí: štěstí je, když se v jednom čase a místě potká příprava s příležitostí) Ale hlavně za b) štěstí je krátkodobé (dopaminový peak) a pak je vlastně život jen dlouhé utrpení, kdy člověk čeká na ten svůj dopamin (videohra, porno, večerní pifko, jednou ročně Chorvatsko…) a tak žije většina populace, směšně a mizerně. Správná odpověď by měla znít, že nechceš zbytečně trpět. Sám si to zažil, trpěl si v práci, která tě evidentně nebavila, nenaplňovala, ale protože to bylo zbytečné, nechals toho a na 6 let ses zavřel u počítače kde si hledal smysl v hraní blbostí. Najdi si smysl života, něco co ti to životní utrpení zdůvodní. Pokud nemáš v životě směr, cíl, je to nedospělý. když se zeptam svýho syna, co chce v životě, řekne mi že chce džus, pohrát si s legem a jezdit na kole. smutný je když ti tohle řekne třicetiletý děcko, který naštěstí samo není otcem (záměrně nepíšu tátou).

4. Komunikace a integrita

Musíš se naučit komunikovat asertivně a jistě. Instinktivně víš, kde jsou tvé hranice, nesmíš nikomu dovolit, aby tvé hranice překračoval. Opět se vracíme k 1) regulace emocí a ke konceptu nebezpečnosti. můžeš někomu řikat horem dolem, že si nepřeješ aby se s tebou takhle jednalo, ale pokud u toho vzlykáš dílem kvůli strachu, dílem kvůli vzteku, máš u toho shrbený ramena a čumíš do země, těžko to někdo bude brát vážně. Pracuj na tom být nebezpečný, pak budeš sebejistý.

Efektivní komunikace je smělá (odvážná až drzá chtělo by se mi říct), asertivní, vedená takovým stylem, že protistrana pochopí o co jde a svým způsobem jí vmanipuluješ tam, kde ji chceš mít. A abys věděl kde ji chceš mít, musíš vědět kam směřuješ, jsme u 3) cíl. Naopak nesmíš zvedat hlas, neztrácet kontrolu, nechat porušovat své hranice, nechat někoho pracovat proti tvým cílům… Ty jako sdělovatel zprávy máš 100% povinnost ji podat tak, aby jí příjemce přijal. Každý člověk je unikát, s každým se musí jednat jinak. Naopak příjemce má 100% povinnost se přesvědčit, že zprávu správně přijal a pochopil. Tohle je velký problém v odosobněné elektronické komunikaci. Tady jsme vpodstatě u toho, co jsem myslel tím, že správný muž má vést.

Chlapec bude komunikovat ve stylu, tohle je moje pravda, mam na ní právo a jestli se ti to nelíbí táhni tam, kam se dívaj jen celníci. Nejistý chlapec komunikuje tak, aby byl přijímán v aktuální společenské bublině, potlačuje to je, čím by měl být, aby krátkodobě něco získal, většinou pocit, že je začleněn. Tokhle se vyrábí alkoholici, masoví střelci nebo třeba premiéři a další bezpáteřní sráči.

5. Pečuj se o sebe

v první řadě duševně – technicky to v mém návodu přijde samo, pokud se budeš řídit předchozími body. Budeš vědět co chceš, jak toho dosáhnout, budeš schopný říct ne všemu zbytečnému balastu co tě akorát brzdí, budeš schopný si své uhájit, protože v momentě, kdy máš něco co za to stojí, se vždy najde někdo, kdo ti to chce sebrat. A to myslím v rovině od sprosté závisti a českého národního sportu „když mě chcípne koza tak chci aby chcípla i ta tvá“ přes nenechavou pracku státu až po moderní libtardí woke kulturu plnou nešťastníků, kteří by se v době kdy byl svět v pořádku léčili elektrošokama, která mi chce sebrat mé životní hodnoty a cíle.

Fyzička – je to důležitý. Denní překonávání největšího lháře na světě, tvého těla buduje resilienci a neskutečně silnou vůli. Neříkám buď fitness freak, on život je o rovnováze, ale za mě žádnej chlap, co nemá dobrej zdravotní důvod, nemá právo na to mít větší obvod pupku než hrudi nebo nedej bože ramen. Fyzická zdatnost se ti odrazí v neverbální komunikaci přes opičí mozeček, protože když ti opička v podvědomí řekne, že pokud toho chcípáka nepřesvědčíš jako civilizovanej člověk, tak s ním hravě vytřeš podlahu. Prostě buď nejnebezpečnější muž v místnosti. Fit, v pohodě, cílevědomej, výřečnej. Podívej se po lidech na vedoucích pozicích. Kde je ve vedoucí pozici člověk co není fit, většinou není vůdce, maximálně si autoritu vynucuje z pozice síly, ale jen co se otočí, je všem pro smích. Správný vůdce, což jako správný muž musíš být, protože prostě tu jsi od toho abys vedl rodinu – ženu (a ona vedla tebe) a děti vede příkladem. To je vlastně základ mé životní filosofie – být každé ráno o chlup lepší než včera večer, a směřovat k tomu stát se nejlepší verzí sebe sama. Po ostatních pak nechci nic menšího.

Nesouhlasím s tvrzením, že nezáleží na tom jak vypadáš. To je nedospělý, arogantní a sobecký. Nesouhlasím ani s tím, že šaty dělají člověka. Pokud ale nosíš dětinský tričko s přiblblym superhrdinou, co je navíc o dvě čísla větší a má vpředu zaschlej kus pizzy, těžko tě někdo bude brát vážně. Od koho si necháš poradit řekněme ohledně financí, od mastnýho špeka, co má na propocený košili blbě zaplý knoflíky, na stole příšernej bordel, nebo od chlapa, co si na něj ve sprše vidí, je upravenej, má uklizeno? Ten první říká, že nemá disciplínu na to koučovat sám sebe, natož aby vedl někoho jiného. s ženama je to to samý, představuju si tě jako typickýho nerda z teorie velkýho třesku, která dospělá žena by stála o třicetiletý dítě? která dívka by stála o to chodit s dítětem? Buď přiměřeně upraven a oblečený podle prostředí kde se pohybuješ. chodit po lese v obleku je divný, stejně tak je napřesdržku jít do divadla v teplákach a čepici s rovnym kšiltem.

Nemůžeš po ostatních lidech chtít vyšší standard, než jaký nastavuješ ty sám. To bys pak byl pokrytec. To je jen špatně vychovaný děcko.

6. Hranice a integrita

obojí jsem zmínil snad v každém bodě, ale je to tak zásadní že to vypíchnu zvlášť. Základem spokojenýho života je vědět co chceš, jít si za tím a nebýt v konfliktu sám se sebou. Navíc být pak schopný si své hranice a integritu uhájit před vším a všemi. Máš nadřízenýho kreténa, kterej po tobě šlape protože se nevzmůžeš na to, si s ním vykomunikovat čáru v písku? Co hůř musíš to snášet, protože ses nechal vmanipulovat do krysího závodu, máš rodinnej rozpočet našponovanej na desetikoruny, protože sis nechal nadiktovat na co všechno si máš půjčit, protože v moderní společnosti jde jen a pouze o předstírání společenskýho statusu? To je opravdu základ kvalitního života (sarkasmus).

7. Lidé s kterými trávíš čas

to, s kým trávíš čas tě hodně ovlivňuje a i o tobě hodně říká. Nejen podle „jednooký mezi slepými králem“, osmózu názorů, ale i prachsprostě proto, že když si obklopený slabejma směšnejma, neustále fňukajícíma kriplama, kteří mavíc mají odlišný, nebo spíš taky žádný životní směr, tak tě to prostě stáhne. Naopak vyhledávej přítomnost lidí, kteří mají v životě stejný kurz. Jak ty co jsou na té pomyslné cestě životem blíž začátku, takoví se od tebe mohou učit a to je povinností správného muže, pomoct když může, ale hlavně těch co jsou lepší, jsou dál, od těch se můžeš učit pro změnu ty. Někdo kdo do sebe cpe v mekáči čtvrtej „burger“ ti těžko poradí jak být víc fit, to naopak může atlet co vedle tebe sedí v tramvaji. Snáz se běží se sto lidma, co běžet chtějí, než s jedním co nechce, co máš kolem krku.

Tož tak, napadá mi toho ještě víc, ale už jsou spíš detaily celé filosofie článek je asi tak 4x delší než jsem chtěl. Buď tím, čím máš být a do života ti pak sami přijdou správní lidé, i ta osudová žena. Neboj se udělat v životě změnu kurzu o 180 stupňů a neboj se kráčet sám.