Koho nebaví pozorovat SUV crossover prázdnotu současné nabídky osobních automobilů v autosalónech a na silnici a má dost silný žaludek, tomu doporučuji sledovat soudobé reklamy na auta. Jsou totiž všechny stejné.
Vypadá to asi nějak takhle. Automobil, většinou SUV nebo crossover, prostě taková ta vysoká plechovka pro staté dědky, se prohání v počítačem vygenerované krajině. V CGI nejsou jiná auta a většinou tam nejsou ani lidé, je to nějaké postapo prostředí jako ve Falloutu, jen trochu víc uklizené. Ve veskrze odporném crossoveru se nachází šťastná posádka, která tráví čas radostným aktivováním a deaktivováním různých pokročilých asistentů a asistentů těchto asistentů na dotykových obrazovkách, a užívá si plastového luxusu z nejvybranějších formaldehydů v sedadlech z koženky, pardon, ekokůže. Zákazníkovi se podsouvá, že ta předesignovaná oteklá krabice s agresivním pojmenováním obsahujícím mnoho tvrdých souhlásek je jeho vysněným SUV, které ho doveze až na konec světa a se kterým se může vydat objevovat neznámá území. V případě bateriových SUV doufejme, že ty fantastické neznámé krajiny budou k objevování někde nedaleko.
Reklamy nabízejí zpravidla dva směry. Dobrodružství v městské džungli a dobrodružství mimo městskou džungli. Je to velmi nápadité. Jeden klip skončí, aby se následně objevil další skoro stejný. Inzerovaná vozidla jsou si velmi podobná, ne-li úplně stejná, protože je všechny tvoří stejný software a někdy jsou smontovaná ze stejných součástek. Unifikace zjevně dosáhla vrcholu. Povedlo se nejen unifikovat auta, ale i reklamy na ně.
Vyprázdněnost a pokrytectví současného automobilového průmyslu nelze demonstrovat lépe.
Já jsem rád, když mi občas někdo přizná, že si koupil SUV nebo crossover kvůli tomu, že z něj dobře vidí nebo se mu do něj dobře leze, protože má záda v háji. Takový člověk měl aspoň důvod, proč rezignoval na design, jízdní vlastnosti a zábavu. Dokonce i chápu, že si někdo koupí velké SUV, protože má malý péro. I ten má alespoň nějaký srozumitelný důvod. Nechápu ty zákazníky, co tenhle pohřeb zaživa absolvují bezdůvodně, jen proto, že to za ně automobilky rozhodly.
Kdyby se zákazníci přestali oddávat tomuto počítačem vygenerovanému snění o nezapomenutelném dobrodružství v úděsně rachtajícím tříválcovém křápu a pohlédli na svoji realitu, museli by brečet jako želvy. Ponecháme stranou technickou a kvalitativní úroveň současné mainstream produkce, která je jedním slovem příšerná. Ponecháme také stranou design většiny SUV a crossoverů, který je stejně nudný a umělý jako celý jejich koncept. Je to něco jako automobilní junk food, automobilní žrádlo z mekáče, které nemá chutnat, protože funguje jako střevní ucpávka. Jsou to nehezká bezcharakterní auta odsouzená k tomu, aby nikdy nevisela puberťákům na plakátech nad postelemi v dětském pokojíku nebo hrála hlavní role ve filmech, jsou to bezvýznamné výrobky, na které se rychle zapomene nejpozději s příchodem faceliftu. Jsou tu pro nové euroobčany, lidi bez názoru, přesvědčení a bez emocí. Ale nakonec, co mají dělat, když tahle odporná móda ovládá trh. Nakonec si ten krám budou muset koupit i ti, kdo ho nechtějí, protože na trhu už skoro nic jiného není.
A tak se jednoho dne náš modelový crossover dobrodruh vypraví ven a zjistí tam drobnou diskrepanci. Doktrína likvidace individuální dopravy dopadne na našeho SUV dobrodruha jako polštář, kterým vrah dusí svou oběť.
Na konec světa se nepojede, protože je tam zákaz vjezdu. Objevování se nekoná, protože objevování není dovoleno. Cesty, kam ještě včera mohl, už pro něj nejsou přístupné. Stát a městské samosprávy mu je ukradly pod zadkem, zatímco on snil o svobodě u televize. Bylo tam nutné udělat cyklostezku, zklidnit dopravu, „veřejnost“ to žádala, neziskovky a místní spolky zvláště. Nebo se tam našel nějaký exotický brouk. Jinde bylo třeba „revitalitzovat veřejný prostor“ pořádáním „sousedských slavností“, které nikoho nezajímají nebo praktikovat ušmudlaný betonoplastový „taktický urbanismus“. Nebo něco podobně ohromně prospěšného, co si vyžádalo likvidaci, pardon, zklidnění dopravy. Když se chcete dopravovat sám, jste totiž Systému trnem v oku.
Ty komunikace, co mu ještě zbyly, jsou téměř nesjízdné, protože je na nich osm až dvanáct hodin uměle vytvořená zácpa a dá se po nich jezdit maximálně přískokem. Bylo nutné preferovat nějaké jiné druhy dopravy, třeba městskou hromadnou, nebo cyklistickou, nebo se tam projíždějí bezpečnostní složky. A pokud tam není zrovna umělé omezení dopravy, pardon, zklidňování dopravy, je tam nesmyslné rychlostní omezení nebo radary a kamery, protože je to tak mnohem bezpečnější. Ano. Zatímco náš crossover dobrodruh sní o svobodě na gauči, systém mu krade pod rukama silnice a ulice, které si zaplatil.
Zatímco byl náš crossover dobrodruh zavřený v autě a hrál si s těmi úžasnými barevnými displeji pro debily, oni mu vzali jeho vlastní město. Dobrodružství se odkládá na někdy jindy. Vynikající výsledek.
30.03.2025 D-FENS
(420x známkováno, průměr: 1,38 z 5)