Ten skok z výše 39 km, to musel být tedy opravdu velký technický problém…nedostatek kyslíku, teploty -50, (nebo i víc?) a při tom ještě padat rychlostí 1 350 km/h…
Alespoň umřel tak nějak stylově, mohl také zahynout při banální dopravní nehodě nebo spadnout ze žebříku, to by byla tak nějak trapné.
Sám jsem si jako největší vzrůšo v tomto oboru užil pouze tandemový let na paraglidingovém kluzáku, takže parašutisti mají můj respekt.
Vloni jsem byl v nemocnici s jedním bývalým paraglidistou, který řekl – „Poslední dva roky jsem pořád chodil kamarádům na pohřby…“
Chybička, buď vlastní nebo selhání materiálu, se vloudí velice snadno, a přežít ji je, na rozdíl od autonehod, se povede málokdy.
Pohodar
mám to stejný, 1 tandem seskok, celkem bez strachu, ale není to nic, co by mně chytlo. rizika se nebojím, ale nehledám ho zbytečně, pro zábavu, adrenalin atd.
Hroch
Strach jsem dostal při spirále…vidět ty malé karabinky a tenká lanka, na kterých člověk visí, a to přetížení k tomu…
I start na navijáku byl celkem vzrůšo, pilot odpojoval lano na poslední chvíli, zámek se trochu zasekl a lano jako by nás už začínalo táhnout dolů.
Odpojili jsme se až skoro nad navijákem.
Při těchto akcích je dobré příliš nemachrovat a nechlubit se předchozími zkušenostmi, pilot se pak chce předvést a udělat dojem.
Pohodar
já v tom strach nedostal, jen divný pocit, ale co bylo fakt nepříjemný, když pilot padáku měnil z ničeho nic směr, to bylo nepředvídatelný a pro mně divný, protože to člověk nemá pod kontrolou. ovládat to sám, tak v tom problém není. na druhou stranu taky si moc neužiju mít chlapa na zádech
Hroch
Pro pilota mi to taky přijde dost riskantní – i když přistane tzv „na baletku“, nikdy neví, jak přistání odpruží pasažér – ten, po předchozí pasívní roli, to nemusí dát ve správný okamžik a pilotovi pak může hrozit i zlomená noha nebo výron.
Childeater
Asi bych po pasivní roli nechtěl zažít, že by chlapovi nade mnou hrozil výron.
To je pravda.
Hroch
Největší borci jsou průkopníci, ať už v jakémkoli oboru.
Nemohou se poučit z chyb předchůdců.
Kdysi, ještě za komunistů, jsme jeli služebně kolem kopce Raná u Loun, a kolega vzpomínal, jak s kamarády chtěli lítat s rogalem.
Koupili v Praze v Hutníku hliníkové trubky, sehnali plánky, střih plachty.
Tu jim ušila manželka jednoho z party, dělala v továrně na stany.
Stroj sestavili, naložili do dvanácettrojky a jeli na Ranou.
Přijeli pod kopec, tam stála sanitka a jednoho Ikara k ní právě přinášeli na nosítkách, řval jako tur, obě stehenní kosti zlámaný…
„Ani jsme to tehdy nevyndali z auta, a jeli zase domů…“
cool
Tady skákali z garáží, začal to dudla a ze švihadel a klacků si udělal plachtu a žvanil o padáku. A za ním skočili dva raubíři jen tak a ostatní se hecovali tak jsem jim to předvedl a od té doby fakt neskáču – vyrazil jsem si dech. Byl mi 3-4 a garáře nemají zpravidla výšku stropů 2,80 ale nebojte se uhnie je udělá na průměrnou výšku privilegiantů z pygmeje. Zajímavé bylo že se tenkrát nesmáli a dnes se smějí i když neskáču. Kdo by to řekl.
Jihočech Honza
To, že řval, je dobrý znamení, že to zase není tak vážné.
Bahnak
Co se týká Baumgartnerovy povahy, věřím, mám podobný zážitek odjinud. Měl jsem to štěstí dvakrát mluvit s Jiřím Sallerem, kdo se zajímá o akrobacii, ví, co to bylo za borce. Tak skromného a vstřícného člověka jsem dlouho nepotkal. „Podívejte, já se tady klidně postavím jako křoví, ale mluvení nechám na Radce.“ (Máchové, tehdejší šéfce Flying Bulls) Pár minut předtím vystřihl „talířek“ a pád po ocase vybraný naprosto precizně a jistě v malé výšce, nemluvě o „sudových“ výkrutech kolem zrcadlově letící dvojice padesátek…
Obou pánů je škoda.
cocoqg
Tak jsme se od autora dozvěděli přesné datum, kdy se dozvěděl o Baumgartenově smrti, ale její datum už ne.
pravdou je, že článek je krapet na hovno, dyž tam takový základní věci neuvede, a pak nejakej chuj posílá nekam do prdele…nač že to teda potom číst? :o)
Sali
O niektorích ľuďoch prvýkrát počujem až keď zomrú.
Nitus
A to má jako být Baumgartnerova chyba? Nebo naopak výhoda, protože existence lidí, co ho neznají, dává tu pravou hodnotu těm, co ano? Nebo co tím chtěl básník říci?
Spazik
To už je tak nějak typický, že lidi co řídí Formuli 1 nebo překonávají různé světové rekordy se pak zabijou na dovolené při nějaké „ptákovině“.. Michael Schumacher, Ken Block..
Mají posunutý práh rizika..
Ten skok z výše 39 km, to musel být tedy opravdu velký technický problém…nedostatek kyslíku, teploty -50, (nebo i víc?) a při tom ještě padat rychlostí 1 350 km/h…
Alespoň umřel tak nějak stylově, mohl také zahynout při banální dopravní nehodě nebo spadnout ze žebříku, to by byla tak nějak trapné.
Sám jsem si jako největší vzrůšo v tomto oboru užil pouze tandemový let na paraglidingovém kluzáku, takže parašutisti mají můj respekt.
Vloni jsem byl v nemocnici s jedním bývalým paraglidistou, který řekl – „Poslední dva roky jsem pořád chodil kamarádům na pohřby…“
Chybička, buď vlastní nebo selhání materiálu, se vloudí velice snadno, a přežít ji je, na rozdíl od autonehod, se povede málokdy.
mám to stejný, 1 tandem seskok, celkem bez strachu, ale není to nic, co by mně chytlo. rizika se nebojím, ale nehledám ho zbytečně, pro zábavu, adrenalin atd.
Strach jsem dostal při spirále…vidět ty malé karabinky a tenká lanka, na kterých člověk visí, a to přetížení k tomu…
I start na navijáku byl celkem vzrůšo, pilot odpojoval lano na poslední chvíli, zámek se trochu zasekl a lano jako by nás už začínalo táhnout dolů.
Odpojili jsme se až skoro nad navijákem.
Při těchto akcích je dobré příliš nemachrovat a nechlubit se předchozími zkušenostmi, pilot se pak chce předvést a udělat dojem.
já v tom strach nedostal, jen divný pocit, ale co bylo fakt nepříjemný, když pilot padáku měnil z ničeho nic směr, to bylo nepředvídatelný a pro mně divný, protože to člověk nemá pod kontrolou. ovládat to sám, tak v tom problém není. na druhou stranu taky si moc neužiju mít chlapa na zádech
Pro pilota mi to taky přijde dost riskantní – i když přistane tzv „na baletku“, nikdy neví, jak přistání odpruží pasažér – ten, po předchozí pasívní roli, to nemusí dát ve správný okamžik a pilotovi pak může hrozit i zlomená noha nebo výron.
Asi bych po pasivní roli nechtěl zažít, že by chlapovi nade mnou hrozil výron.
To je pravda.
Největší borci jsou průkopníci, ať už v jakémkoli oboru.
Nemohou se poučit z chyb předchůdců.
Kdysi, ještě za komunistů, jsme jeli služebně kolem kopce Raná u Loun, a kolega vzpomínal, jak s kamarády chtěli lítat s rogalem.
Koupili v Praze v Hutníku hliníkové trubky, sehnali plánky, střih plachty.
Tu jim ušila manželka jednoho z party, dělala v továrně na stany.
Stroj sestavili, naložili do dvanácettrojky a jeli na Ranou.
Přijeli pod kopec, tam stála sanitka a jednoho Ikara k ní právě přinášeli na nosítkách, řval jako tur, obě stehenní kosti zlámaný…
„Ani jsme to tehdy nevyndali z auta, a jeli zase domů…“
Tady skákali z garáží, začal to dudla a ze švihadel a klacků si udělal plachtu a žvanil o padáku. A za ním skočili dva raubíři jen tak a ostatní se hecovali tak jsem jim to předvedl a od té doby fakt neskáču – vyrazil jsem si dech. Byl mi 3-4 a garáře nemají zpravidla výšku stropů 2,80 ale nebojte se uhnie je udělá na průměrnou výšku privilegiantů z pygmeje. Zajímavé bylo že se tenkrát nesmáli a dnes se smějí i když neskáču. Kdo by to řekl.
To, že řval, je dobrý znamení, že to zase není tak vážné.
Co se týká Baumgartnerovy povahy, věřím, mám podobný zážitek odjinud. Měl jsem to štěstí dvakrát mluvit s Jiřím Sallerem, kdo se zajímá o akrobacii, ví, co to bylo za borce. Tak skromného a vstřícného člověka jsem dlouho nepotkal. „Podívejte, já se tady klidně postavím jako křoví, ale mluvení nechám na Radce.“ (Máchové, tehdejší šéfce Flying Bulls) Pár minut předtím vystřihl „talířek“ a pád po ocase vybraný naprosto precizně a jistě v malé výšce, nemluvě o „sudových“ výkrutech kolem zrcadlově letící dvojice padesátek…
Obou pánů je škoda.
Tak jsme se od autora dozvěděli přesné datum, kdy se dozvěděl o Baumgartenově smrti, ale její datum už ne.
Zkus internet
pravdou je, že článek je krapet na hovno, dyž tam takový základní věci neuvede, a pak nejakej chuj posílá nekam do prdele…nač že to teda potom číst? :o)
O niektorích ľuďoch prvýkrát počujem až keď zomrú.
A to má jako být Baumgartnerova chyba? Nebo naopak výhoda, protože existence lidí, co ho neznají, dává tu pravou hodnotu těm, co ano? Nebo co tím chtěl básník říci?
To už je tak nějak typický, že lidi co řídí Formuli 1 nebo překonávají různé světové rekordy se pak zabijou na dovolené při nějaké „ptákovině“.. Michael Schumacher, Ken Block..
Mají posunutý práh rizika..