Právo na vzdělání – vzpomínáme

Featured Image

Tento příběh je příběhem o jednom malém bezvýznamném protestu, který se odehrál v Brně a vlastně nic neznamená.

Jelikož jsem otec malých dětí a zároveň učitel vysokoškoláků, tak mě na současných opatřeních trápí uzavření všech škol. Záměrně píšu uzavření, protože online výuka je tak trochu podvod na rodiče i studenty. Online výuka není samozřejmě nic nového a otevřené platformy můžete nalézt například na slavném MIT (Massachusetts Institute of Technology, https://ocw.mit.edu/). Určitě však namítnete, že to není ta „naše“ online výuka, která běží u nás, protože neběží živě. Problém „živé“ online výuky je ten, že je velmi technicky omezen, a zejména to, že chybí fenomén přímé interakce nejen mezi vyučujícím a studentem, ale i mezi spolužáky. Nehledě na nemožnost praktických cvičení, problematického zkoušení, a u menších dětí nutnosti domácího učitele. Délka online výuky je u malých dětí navíc omezena schopností se soustředit před obrazovkou. V neposlední řádě si určitě vzpomenete, že nejvíce se člověk naučí při diskuzi a práci v malém kolektivu na konkrétních projektech.

Z pohledu vyučujícího je online výuka zoufalost a problém opravdu není u těch „starých“ učitelů, co nezvládají technické aspekty výuky. Každý dobrý přednášející je zvyklý pracovat s publikem a reagovat hlasem i obsahem na atmosféru v místnosti. Nejen dotazy, ale i výrazy v obličejích studentů dávají zpětnou vazbu a zároveň dodávají přednášejícímu energii. Gesta, humor a fyzické ukázky jsou nástroje, které pomáhají zaujmout a zapamatovat si probíranou látku. Zároveň tyto nástroje vyučujícímu oživí přednášku, kterou už říkal třeba pětkrát. Pokud přednášíte online, tak třeba tři hodiny mluvíte do absolutního ticha, bez jakékoliv zpětné vazby. Věřte mi, že neznám nikoho, koho by to bavilo. Větší pocit marnosti a smutku jsem snad nezažil. Výsledek je 50 % přínosu pro studenty za cenu 150% snahy o to, předělat přednášky na „zábavnější“ online verzi.

Způsob a rychlost, s jakou vysoké školy přešly už 22. září do online režimu, mě osobně překvapila. V Brně stačilo 117 laboratorně prokázaných případů na 100 000 lidí a Ing. David Křivánek, ředitel Krajské hygienické stanice, se rozhodl. Chápal bych, že pokud je hodně nemocných studentů, vyhlásíme na 2-3 týdny „chřipkové prázdniny“, ale žádní studenti v podstatě nemocní nebyli! Zavření VŠ pro tak marginální důvod je precedens do budoucna a kdykoliv se bude někomu hodit, aby se studenti nesdružovali, tak vyhlásí karanténu. Podotýkám, že toto uzavření proběhlo dokonce před vyhlášením nouzového stavu!

Můj malý osobní protest proběhl 28. října v Brně a byl inspirován protestem, který proběhl 28. října 1989. Připravil jsem si malý smuteční věnec s nápisem „PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ – VZPOMÍNÁME“ a položil ho spolu s mými dětmi k pomníku našeho prvního prezidenta. Shodou okolností tam zrovna probíhalo kladení věnců pro Českou televizi, takže jsem svůj věnec položil předtím, než se po nácviku k témuž odhodlali v přímém přenosu zástupci města Brna. Ten slavný mikromoment je možno sledovat ze záznamu 28. 10. 2020 ve Studiu 6 v čase 10:08 a pak ve večerních Událostech ČT v čase 5:25.

Důvodem, proč jsem to udělal, je mé vlastní svědomí, protože chci učit, a chci, aby mé děti někdo učil. Klidně budu učit bez roušky, třeba se nakazím nějakou nemocí a třeba i umřu. Nebude to žádný hrdinský čin, ale dost velká smůla, nicméně chci svobodně žít a vychovávat své děti, takže mi to za to minimální riziko rozhodně stojí. Nejsem sám – a učitelé všech typů škol chtějí svobodně učit, bez ohledu na to, co probíhá v médiích. Chceme učit tak, jak jsme to slíbili žákům a studentům, podle vzdělávacích plánů a akreditovaných studijních programů.

Malý protest nic neznamená, ale jaký bude tedy 17. listopad? Snad všichni studenti nebudou sedět jen u online připomínky. Je dost absurdní si připomínat svobodu v domácím vězení a tvářit se, že ji máme. Právě dnešní generace studentů je ta opravdu zasažená: dostane horší vzdělání, bude více trpět depresemi, a když školu dokončí, tak bude platit vysoké daně. Za dnešní dluhy nebudou mít postavené dálnice, startovací byty, moderní nemocnice, z dluhu 800 miliard nezůstane nic. Nezůstanou ani ty zachráněné životy, jen umře někdo jiný Lze statisticky odvodit, že pokles HDP o 5 % a nárůst nezaměstnanosti o 5 % způsobí nárůst úmrtí o 10 %, tj. 10 000 osob (ekonom Štěpán Jurajda, CERGE-EI). Lidé častěji onemocní ze stresu, vzroste počet sebevražd a naroste počet obětí škrtů ve zdravotnictví. Jen vyměníme jedny životy za druhé s rizikem, že existenčně zničíme perspektivu celé jedné generace.

Já půjdu 17. listopadu na náměstí, a pokud tam budu s vlajkou sám, tak si tiše vzpomenu na ty, co měli odvahu v roce 1939 a 1989.


15.11.2020 Šaman

12345 (283x známkováno, průměr: 1,84 z 5)
9 269x přečteno
Updatováno: 15.11.2020 — 21:41

Reklama

D-FENS © 2017