Původně jsem si myslel že Integrale je vůl.
Teď vidím že je korunovanej vůl.
Fašizmus je ryzí podstatou kapitalizmu.
S tím že ta Mussoliniho varianta byla ještě takovým soft fašizmem oproti kapitalizmu bez přívlastků, který produkuje chudobu, bídu, hlad. A hrstka miliardářů nahoře má osobní tryskáče a v nich pozlacené záchody.
Mussolini dělal pravý opak. Vlastně to byl takový sociál-fašista.
To co Hitler podělal, on udělal dobře. Jen se s ním neměl kamarádit a cpát se do války.
Sysop
Jantare, to je, jako bys prohlasil, ze EU podporuje rovnost, socialni spravedlnost, bezpecnost a svobodu. A to jen proto, ze by ses tocil na puvodnich hodnotach pri konverzi EHS.
Integrale popsal fasismus tak, jak ho Duce privedl na svet. Ze dnes mame v EU uplne jinou formu fasismu, on nijak nezpochybnil.
Jantar
Především o EU tu nebyla řeč. Potom Integrale míchá jablka s bramborami a neumí odlišit reálné výsledky fašizmu a nacizmu od jejich proklamovaných keců.
Zvlášť v nacizmu je to markantní. Kdy jediným cílem bylo militarizovaný německý národ a poslat ho proti SSSR na jatka.
A jak tvrdím níže, Mussoliniho fašizmus byl pouhou imitací sovětského socializmu, s tím že se nebude znárodňovat a brát bohatým.
Jak ruský socializmus tak italský fašizmus se snažili napravit fatální destruktivní vliv kapitalizmu utrženého z řetězu.
Úspěšný a efektivní byl jen ruský socializmus.
Arnold J Rimmer
„Kde jste se naučil tak dobře řídit?“ zeptal se jednou Stierlitze Müller.
„Ve Svazarmu,“ odpověděl Stierlitz a zamyslel se, zda na sebe něco neprořekl.
corona
Chyba. Měl říci – NSKK.
A u nich byl tehdá OSOAVIACHIM…
Arnold J Rimmer
:)
Jantar
A vůbec, jaký je rozdíl mezi korporativizmem a socialistickým družstevnictvím ?
Vypadá to že se jen Systém snažil ne moc efektivně zareagovat na stalinistické družstevnictví a kolektivní správu podniků.
Kteréžto Rusko katapultovalo vpřed, a prohnilý fašisticko-kapitalistický Západ viděl jen jeho vzdalující se zadní světla.
O ničem jiném korporativizmus není. Prostě fašistická imitace ruského socializmu. Nepříliš úspěšná.
RomanL
No – v podstatě ŽÁDNEJ. TREFA! 👍
RomanL
🤣 🤣 🤣
leon
Benito Mussolini byl prvním politikem, kterému se podařilo povýšit fašismus na státní ideologii. Roku 1919 založil organizaci Fasci italiani di combattimento. Roku 1921 se tato organizace přeměnila ve fašistickou stranu, nazvanou Partito nazionale fascista. Mussolini uchopil moc v Itálii 28. října 1922 při takzvaném Pochodu na Řím. Následně ho italský král Viktor Emanuel III. jmenoval ministerským předsedou. Ale byl to papež Pius XI., který ve skutečnosti přivedl Mussoliniho a jeho fašismus v Itálii k moci. Bez ochrany někoho, kdo byl ještě vyšší něž sám král, nemohl se Mussolini státi přes noc diktátorem Itálie. Celý plán Pia XI. však spočíval ve spolupráci s fašismem za účelem vyhlazeni všech stop demokracie ze státu i z církve; jen tím, že odstraní všechen laický katolicky živel z politiky, bude se moci papež domlouvati přes hlavy lidu s diktátory.
Až do roku 1926 byla jeho vláda označována jako období zákonné diktatury. V této době fašismus jako takový nebyl tak velikým zlem. Mnozí Italové ho obdivovali i dlouho po válce. Mussolini zavedl v zemi pořádek a jak řekl jeden stařík – „vlaky tenkrát jezdily na čas“. Zlým se fašismus stal až v Německu, kde překročil všechny meze.
Fašismus ale i v Itálii brzy vyústil v agresivní zahraniční politiku italského státu a vedení dobyvačných válek. V roce 1935 Itálie napadla a zčásti dobyla Habeš. Před začátkem druhé světové války se Itálie stala spojencem nacistického Německa. Do války sice oficiálně vstoupila až 10. června 1939, ale již 7. dubna 1939 uskutečnila další agresi, a to napadení Albánie.
Vrcholu dosáhlo fašistické hnutí v Německu. Hitler a jeho strana povýšili fašismus na nacionální hnutí, které známe pod názvem nacismus. V Německu sehrála významnou úlohu i Nietzscheho představa o nadčlověku, vůli k moci a dvojí morálce.
Vildething
Brončtajne, zase mlátíš černochy (ej áj). Kdyby sis to po sobě alespoň přečetl, vždyť ty věty ani nedávají smysl.
Latimerie podivna
Pochvala autorovi za článek a osvětu. To vzájemné zaměňování fašismu a nacismu (jako synonym) mě vadí (i když s tím nic nenadělám).
KPL70
Chválím autora za dobrý článek pokoušející se o přesné vymezení pojmů. Jaká příjemná změna oproti zde zavedenému stavu, kde je každá ideologie, která se někomu zdá svobodu potlačující, označována souhrným pojmem socialismus.
Výtku bych měl vůči prohlášení spojování nacistického německa (nikoliv nacismu jako ideologie) s fašismem za nesmysl. Ideologii označovanou jako korporativismus či korporátní fašismus lze totiž chápat jakožto jeden určitý druh fašismu, přičemž těchto druhů může být více. Pokud bychom pak fašismus, bez přívlastku „korporátní“, definovali jakožto ideologii podřizující veškeré zájmy jednotlivců zájmům státu určeným vůdcem či kolektivním orgánem, což odpovídá onomu heslu „Vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát!“, pak znaky fašismu bude naplňovat jak fašismus korporátní, tak i politika nacistického německa. V nacistickém němcku pak byly uplatňovány nacismus s fašismem souběžně.
KPL70
A tvrzení, že soukromé vlastnictví je nutné k zajištění údržby a investic do výrobních prostředků, není platné. Zvláště, je-li opřeno o předpoklad, že zanedbání je způsobeno skutečností, že žádné z osob na provozu závodu zůčastněných prostředky nepatří. Je řada společností, převážně velkých akciových, kde je vedení zcela oddělené od vlastníků. Správu pak zajišťují námezdní manažeři, kterým kapitál společnosti nepatří, a přesto zajišťují jeho údržbu a rozšiřování.
Rozdíl oproti státním podnikům za reálného socialismu je v přítomnosti tržní soutěže, která nedbalé vedení staví před riziko krachu a tím ztráty příjmů, a (s předchozím související) silnější ekonomické motivaci. Státní podniky ve východním bloku dostatečně neinovovaly výrobu či nedbaly na kvalitu výrobků proto, že měly díky plánovanému hospodářství zaručený odbyt na domácím trhu a v RVHP bez ohledu na vlastnosti toho, co dodávaly.
S vlastníkem to nemá nic společného. Když státní podnik nebude dotován a bude muset usilovat o zákazníky na volném trhu, bude o svůj kapitál pečovat stejně jako soukromník. Naopak je řada soukromých podniků, které nový vlastník po koupit nechal dožít s minimálními investicemi.
Taky to s tím najatým menežmentem poměrně často končí v pěkné prdeli, kdy tento si to celý rozkrade/dozmrdí a vodtáhne dál. Ai přes všecky dozorčí rady atd.
Ada
Nejlépe fungují společnosti, které mají jméno majitele nade dveřmi. Korporáty často jedou setrvačností z minulosti a těží jen z velikosti. Srovnejte si třeba jak vypadal Apple s Jobsem a jak se Scullym. Pokud to nevede někdo s nějakou vizí a směrem, tak jen z roku na rok udržují vláček v pohybu a postupně je převálceuje někdo jiný. Korporaci pohání zisk, a vyhýbá se riziku, což postupně zabije jakékoli inovace stejně jako ve státním podniku.
Původně jsem si myslel že Integrale je vůl.
Teď vidím že je korunovanej vůl.
Fašizmus je ryzí podstatou kapitalizmu.
S tím že ta Mussoliniho varianta byla ještě takovým soft fašizmem oproti kapitalizmu bez přívlastků, který produkuje chudobu, bídu, hlad. A hrstka miliardářů nahoře má osobní tryskáče a v nich pozlacené záchody.
Mussolini dělal pravý opak. Vlastně to byl takový sociál-fašista.
To co Hitler podělal, on udělal dobře. Jen se s ním neměl kamarádit a cpát se do války.
Jantare, to je, jako bys prohlasil, ze EU podporuje rovnost, socialni spravedlnost, bezpecnost a svobodu. A to jen proto, ze by ses tocil na puvodnich hodnotach pri konverzi EHS.
Integrale popsal fasismus tak, jak ho Duce privedl na svet. Ze dnes mame v EU uplne jinou formu fasismu, on nijak nezpochybnil.
Především o EU tu nebyla řeč. Potom Integrale míchá jablka s bramborami a neumí odlišit reálné výsledky fašizmu a nacizmu od jejich proklamovaných keců.
Zvlášť v nacizmu je to markantní. Kdy jediným cílem bylo militarizovaný německý národ a poslat ho proti SSSR na jatka.
A jak tvrdím níže, Mussoliniho fašizmus byl pouhou imitací sovětského socializmu, s tím že se nebude znárodňovat a brát bohatým.
Jak ruský socializmus tak italský fašizmus se snažili napravit fatální destruktivní vliv kapitalizmu utrženého z řetězu.
Úspěšný a efektivní byl jen ruský socializmus.
„Kde jste se naučil tak dobře řídit?“ zeptal se jednou Stierlitze Müller.
„Ve Svazarmu,“ odpověděl Stierlitz a zamyslel se, zda na sebe něco neprořekl.
Chyba. Měl říci – NSKK.
A u nich byl tehdá OSOAVIACHIM…
:)
A vůbec, jaký je rozdíl mezi korporativizmem a socialistickým družstevnictvím ?
Vypadá to že se jen Systém snažil ne moc efektivně zareagovat na stalinistické družstevnictví a kolektivní správu podniků.
Kteréžto Rusko katapultovalo vpřed, a prohnilý fašisticko-kapitalistický Západ viděl jen jeho vzdalující se zadní světla.
O ničem jiném korporativizmus není. Prostě fašistická imitace ruského socializmu. Nepříliš úspěšná.
No – v podstatě ŽÁDNEJ. TREFA! 👍
🤣 🤣 🤣
Benito Mussolini byl prvním politikem, kterému se podařilo povýšit fašismus na státní ideologii. Roku 1919 založil organizaci Fasci italiani di combattimento. Roku 1921 se tato organizace přeměnila ve fašistickou stranu, nazvanou Partito nazionale fascista. Mussolini uchopil moc v Itálii 28. října 1922 při takzvaném Pochodu na Řím. Následně ho italský král Viktor Emanuel III. jmenoval ministerským předsedou. Ale byl to papež Pius XI., který ve skutečnosti přivedl Mussoliniho a jeho fašismus v Itálii k moci. Bez ochrany někoho, kdo byl ještě vyšší něž sám král, nemohl se Mussolini státi přes noc diktátorem Itálie. Celý plán Pia XI. však spočíval ve spolupráci s fašismem za účelem vyhlazeni všech stop demokracie ze státu i z církve; jen tím, že odstraní všechen laický katolicky živel z politiky, bude se moci papež domlouvati přes hlavy lidu s diktátory.
Až do roku 1926 byla jeho vláda označována jako období zákonné diktatury. V této době fašismus jako takový nebyl tak velikým zlem. Mnozí Italové ho obdivovali i dlouho po válce. Mussolini zavedl v zemi pořádek a jak řekl jeden stařík – „vlaky tenkrát jezdily na čas“. Zlým se fašismus stal až v Německu, kde překročil všechny meze.
Fašismus ale i v Itálii brzy vyústil v agresivní zahraniční politiku italského státu a vedení dobyvačných válek. V roce 1935 Itálie napadla a zčásti dobyla Habeš. Před začátkem druhé světové války se Itálie stala spojencem nacistického Německa. Do války sice oficiálně vstoupila až 10. června 1939, ale již 7. dubna 1939 uskutečnila další agresi, a to napadení Albánie.
Vrcholu dosáhlo fašistické hnutí v Německu. Hitler a jeho strana povýšili fašismus na nacionální hnutí, které známe pod názvem nacismus. V Německu sehrála významnou úlohu i Nietzscheho představa o nadčlověku, vůli k moci a dvojí morálce.
Brončtajne, zase mlátíš černochy (ej áj). Kdyby sis to po sobě alespoň přečetl, vždyť ty věty ani nedávají smysl.
Pochvala autorovi za článek a osvětu. To vzájemné zaměňování fašismu a nacismu (jako synonym) mě vadí (i když s tím nic nenadělám).
Chválím autora za dobrý článek pokoušející se o přesné vymezení pojmů. Jaká příjemná změna oproti zde zavedenému stavu, kde je každá ideologie, která se někomu zdá svobodu potlačující, označována souhrným pojmem socialismus.
Výtku bych měl vůči prohlášení spojování nacistického německa (nikoliv nacismu jako ideologie) s fašismem za nesmysl. Ideologii označovanou jako korporativismus či korporátní fašismus lze totiž chápat jakožto jeden určitý druh fašismu, přičemž těchto druhů může být více. Pokud bychom pak fašismus, bez přívlastku „korporátní“, definovali jakožto ideologii podřizující veškeré zájmy jednotlivců zájmům státu určeným vůdcem či kolektivním orgánem, což odpovídá onomu heslu „Vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát!“, pak znaky fašismu bude naplňovat jak fašismus korporátní, tak i politika nacistického německa. V nacistickém němcku pak byly uplatňovány nacismus s fašismem souběžně.
A tvrzení, že soukromé vlastnictví je nutné k zajištění údržby a investic do výrobních prostředků, není platné. Zvláště, je-li opřeno o předpoklad, že zanedbání je způsobeno skutečností, že žádné z osob na provozu závodu zůčastněných prostředky nepatří. Je řada společností, převážně velkých akciových, kde je vedení zcela oddělené od vlastníků. Správu pak zajišťují námezdní manažeři, kterým kapitál společnosti nepatří, a přesto zajišťují jeho údržbu a rozšiřování.
Rozdíl oproti státním podnikům za reálného socialismu je v přítomnosti tržní soutěže, která nedbalé vedení staví před riziko krachu a tím ztráty příjmů, a (s předchozím související) silnější ekonomické motivaci. Státní podniky ve východním bloku dostatečně neinovovaly výrobu či nedbaly na kvalitu výrobků proto, že měly díky plánovanému hospodářství zaručený odbyt na domácím trhu a v RVHP bez ohledu na vlastnosti toho, co dodávaly.
S vlastníkem to nemá nic společného. Když státní podnik nebude dotován a bude muset usilovat o zákazníky na volném trhu, bude o svůj kapitál pečovat stejně jako soukromník. Naopak je řada soukromých podniků, které nový vlastník po koupit nechal dožít s minimálními investicemi.
Taky to s tím najatým menežmentem poměrně často končí v pěkné prdeli, kdy tento si to celý rozkrade/dozmrdí a vodtáhne dál. Ai přes všecky dozorčí rady atd.
Nejlépe fungují společnosti, které mají jméno majitele nade dveřmi. Korporáty často jedou setrvačností z minulosti a těží jen z velikosti. Srovnejte si třeba jak vypadal Apple s Jobsem a jak se Scullym. Pokud to nevede někdo s nějakou vizí a směrem, tak jen z roku na rok udržují vláček v pohybu a postupně je převálceuje někdo jiný. Korporaci pohání zisk, a vyhýbá se riziku, což postupně zabije jakékoli inovace stejně jako ve státním podniku.