Pár slov o Jonášovi a špatné cestě

Featured Image

Biblická historka o Jonášovi, o tom, jak skončil v břiše velryby, je dobře známa. Málo se ale ví, co tomu předcházelo: Jonáš se tenkrát poflakoval v Palestině poblíž moře. Jednoho dne mu cinkla SMSka. Bůh mu vzkazoval: „Zvedni se a jdi do Ninive. Udělej tam veřejné prohlášení proti jeho špatnostem, které se donesly až ke mně. Ninive jde po špatné cestě.“

Veřejné prohlášení! Ninive nebyla žádná malá víska, mělo 120 tisíc obyvatel (víc než Pardubice) a krále. Jonáš se vyděsil, běžel do přístavu Jaffa a vstoupil na první loď, která odplouvala. Bůh ale takovéhle úskoky nemá rád. A tak to skončilo bouří na moři a hozením Jonáše přes palubu.

Nerad bych dopadl jako Jonáš a tak jsem se zvedl (ještě to jde) a rozhodl se veřejně promluvit o špatné cestě po níž jde tato společnost.

Budu mluvit o „tajných službách“. Slíbil jsem to už když jsem hovořil o mezinárodním terorizmu.

Úvod

Abychom se mohli pustit do popisu celého problému, musíme nejprve stručně zmínit základní principy chování nezávislého člověka a agenta tajné policie.

Jakožto NEZÁVISLÝ ČLOVĚK můžete dělat, co chcete. Existují ale pravidla, která chrání ostatní lidi, abyste jim neudělal něco špatného. Tato pravidla zůstávají prakticky nezměněna během lidské historie: např. Desatero přikázání nebo Chammurapiho kodex.

Tato společenská pravidla byste neměl porušovat – ale můžete. Podle toho, jak je dodržujete, stanovuje společnost vaši MORÁLKU. Pokud některé pravidlo porušíte, můžete být potrestán. Protože za své chování nesete ODPOVĚDNOST.

Jakožto AGENT musíte udělat VŠE, co vám přikáží. Nemáte možnost říci NE. Ztratil jste svou NEZÁVISLOST. To je vše.

Důsledky

Teď probereme, jak se ztráta nezávislosti u agenta projeví a co z toho plyne.

MORÁLKA: Pokud agent dostane příkaz ukrást bicykl nebo spáchat vraždu: Jaký to bude mít vliv na jeho morálku? No, ŽÁDNÝ. Nebylo to jeho rozhodnutí. Prostě to musel udělat. Agent NEMÁ morálku. Ani dobrou, ani špatnou. U něho o ní vůbec nelze hovořit. Je to stejný nesmysl, jako zeptat se: „Jakou barvu má váš zobák?“

ODPOVĚDNOST: Kdo je zodpovědný, když agent spáchá vraždu? Nu, on NE, protože on pouze splnil rozkaz. Odpovědný je ten, kdo tu vraždu nařídil. Protože ale jde o „tajnou službu“, tak se to nedozvíme.

Nuže: pokud nezávislý člověk spáchá vraždu, může dostat doživotí. Pokud spáchá vraždu agent, nestane se nic. Existuje zákon, který dovoluje agentům páchat vraždy? Nikoliv. To je zásadní věc, ke které je třeba se nějak postavit. Navrhuji následující konstatování:

„Když VSTOUPÍTE do TAJNÉ SLUŽBY, stáváte se automaticky ZLOČINCEM.“

Ztráta nezávislosti má vliv i na další stránky života:

PRAVDA/LEŽ: Rozdíl mezi pravdou a lží není pro agenta důležitý. Rozhodující jsou pro něho příkazy, které dostává. Lidi kolem sebe manipuluje směsí pravdy a lži. Mezi PRAVDOU a REALITOU (skutečným světem) je silná vazba. Pokud je místo pravdy podsouvána směs pravdy a lži, nedostává člověk pravdivou informaci o REALITĚ.

LÁSKA a PŘÁTELSTVÍ jsou dlouhodobé závazky. Pro agenta nemají smysl. Může totiž v kterémkoli okamžiku dostat rozkaz, kterým tyto závazky poruší.

HUMOR je možný jen mezi jedinci nezávislými a rovnoprávnými. Jsou ho schopna i některá zvířata. Agenti samozřejmě ne.

UMĚNÍ. Literární kritik Václav Černý v mottu svých vysokoškolských přednášek (1) uvádí na JEDINÉ stránce 23krát(!) slovo „svoboda“. Agent tajné služby a svoboda? – Tak to je k smíchu. (Umění v současné společnosti je téma na samostatný článek.)

Protože agent dostává příkazy od někoho jiného, je jeho chování nepředvídatelné. Pokud jsou příkazy divné nebo si odporují, jeho chování se stává „zvláštním“ až nesmyslným.

Agent vypadá jako člověk, ale víceméně už to člověk není: je to cosi jako robot nebo loutka. Bez ohledu na intelekt, stojí níže než zvířata: ta mají své pocity, představy, vlastní zájmy.

Struktura tajných služeb

je striktně hierarchická. Osoba na vyšší úrovni dává rozkazy osobám na nižší úrovni. Musejí poslechnout. Osoba na nižší úrovni nemůže ovlivnit osobu na vyšší úrovni. Osoby na vyšších úrovních ovládají ty, na nižších úrovních. To vede k situaci, kdy pár individuí má úplnou moc nad miliony a mohou si s nimi dělat, co chtějí. (2)

Tajná služba poskytuje svým agentům informace a moc ovlivňovat ostatní lidi, zůstávají však jejím „majetkem“. Asi by člověk předpokládal určitý druh ochrany, ale není tomu tak: tajné služby zabíjejí své agenty když to patří do plánu akce (třeba film Tři dny Kondora) nebo jen tak „pro zábavu“.

Tajné služby chrání společnost.

Tedy oficiálně. Jaká je ale realita? Nejlépe je to vidět na americké (US) společnosti: terorizmus, pašování drog, vraždy, rozvracení společnosti jako celku a ničení života jednotlivce. U nás to není jiné. Jen se o tom tolik nemluví. Je k tomu používáno permanentní šmírování veškerého obyvatelstva a nejnovější technologie, často společnosti zcela neznámé. (3)

Skutečnou náplní tajných služeb je ZLOČIN. Nic jiného. Každá tajná služba je ZLOČINECKÁ ORGANIZACE. „Tajné“ jsou z jediného důvodu: Aby byly kryty jejich zločiny.

Šíření tajných služeb

ve společnosti nabíráním dalších a dalších spolupracovníků (10% populace, 20%, 50%, 80%, …), mění tradiční společnost ve společnost ZLOČINNOU. V takovéto společnosti nemůžete věřit jiným lidem. Nemůžete věřit manželce, rodičům, dětem. Zločin je integrální součástí společnosti.

Takováto společnost v lidské historii NIKDY neexistovala. Vždy měl člověk kolem sebe skutečné, spolehlivé nebo alespoň předvídatelné lidi, kteří měli odpovědnost za své chování a zájem o ostatní. Společnost se rozpadá na osamoceně stojící jedince, kteří nemají skutečné vztahy mezi sebou.

Elity a odborníci

jsou již dávno pod kontrolou a krytím tajných služeb. Jednoduchým příkladem, na kterém lze ukázat, jak se vliv tajných služeb projevuje v praxi je dobře známá záležitost – rakovina.

Každý rok na ní u nás umírá asi 30 tisíc lidí. Je to onemocnění vyvolané viry. (Kubánci mají proti běžným typům rakovin vakcíny. (4)) Dříve byla rakovina poměrně vzácné onemocnění. Většinou starých lidí. Teď umírají i lidé středního věku, mladí, děti. Lékaři rakovinou netrpí.

Většina rakovin není přirozeného původu – jsou vyvolány uměle. Když umíral Hugo Chávez a několik dalších „nepohodlných“ představitelů v Latinské Americe dostalo „najednou“ také rakovinu, hovořilo se o tom (v Latinské Americe) zcela otevřeně.

Lidé, kteří mají rakovinu, někdy dokonce ví kdo a kdy ji u nich vyvolal. Většinou se bojí ozvat, natož něco dělat. Někteří se odmítnou léčit.

Stručně řečeno, máme tady každý rok 30 tisíc úmrtí, která – dokud nebudou nestranně prošetřena – je třeba pokládat za vraždy. Venezuelané by určitě rádi věděli, kdo zabil Huga Cháveze. A kdo k tomu dal příkaz. Česká veřejnost by určitě ráda věděla, kdo zabil Karla Gotta. A kdo k tomu dal příkaz. Jsou to konkrétní (a možná i veřejně známé) osoby.

Ti ostatní

ve společnosti patří v naprosté většině též ke spolupracovníkům tajné služby. Těch, kteří stojí mimo, je málo. Jsou izolovaní a samozřejmě neorganizovaní.

V tradiční společnosti

se člověk stará hlavně o sebe. Snaží se, aby co nejvíce znal a uměl, aby jeho rodina byla co nejlépe zabezpečena, aby jeho děti měly dobrou perspektivu do budoucna.

V posledních desítkách let

u nás docházelo k postupnému ničení tradiční společnosti. Ti, kteří se k tajné službě přidali – ať už pod nějakým tlakem nebo dobrovolně – museli začít plnit příkazy, a tak jejich chování přestalo být přirozené. Následující generace ale jejich chování za normální považovala. V další generaci to bylo ještě horší. Tak, jak jednotlivci ztráceli své lidské vlastnosti, měnila se skutečná společnost v pimprlové divadlo.

V současné společnosti

se lidé o sebe moc nestarají. Starají se o ostatní. Snaží se je poškodit. Celý mechanizms společnosti je tak nastaven. Při pohledu zvenčí to vypadá, že jsou všichni (až na naprosté výjimky) se svou situací spokojeni.

Tohle je tedy současný stav společnosti v níž žijeme (5). Pokud se tomu ještě „společnost“ dá říkat. Je to stav podstatně horší, než prezentují alternativní média. O těch oficiálních nemá smysl vůbec hovořit.

To, že stav společnosti je neutěšený, je v poslední době vidět na každém kroku: příliv „migrantů“, zelené bláznění v Evropě, kovonavírová „pandemie“, snaha o zrušení hotovosti, a dokonce válka na Ukrajině! Na internetu se diskutuje a hledají se řešení, jak „napravit“ společnost. Marně. Tím prvním krokem musí být

„ZRUŠENÍ VŠECH TAJNÝCH SLUŽEB A ZVEŘEJNĚNÍ DETAILŮ VEŠKERÉ JEJICH ČINNOSTI.“

Bez toho to nejde. Pokud tento krok bude učiněn, zdaleka to ještě neznamená, že se podaří situaci zvládnout a vytvořit skutečně lidskou společnost. Třeba podobnou té „socialistické“, i když nikoli stejnou.

Epilog

Historkou o Jonášovi, kterou jsem začínal, také skončím. V jejím závěru Jonáš tak trochu protestuje, že Bůh Ninive přece jenom nezačistil. (Viděl to tam na vlastní oči.) Říká: „Já to věděl od začátku, že je ušetříš. Ty už jsi prostě takový.“ A Bůh tomu nasazuje korunu: „Ale Jonáši, vždyť ti v tom Ninive, vždyť oni to jsou většinou hlupáci.“

A tak to třebas i tentokrát nakonec dopadne dobře … Tedy, pokud se podaří vyřešit problém s těmi „novými lidmi“, kteří sice vypadají jako lidi, ale lidi to nejsou (6).

——————————

1. Černý, Václav: Soustavný přehled dějin literatury naší vzdělanosti IV, Academia, Praha 2009.

2. Hierarchicky uspořádaná společenství jsou známa z říše zvířat. Samec na vyšší pozici své postavení potvrzuje (simulovaným) sexuálním aktem s níže postaveným. Tak je tomu např. u kačerů během zimy, kdy nežijí s kachnou. Vše nasvědčuje tomu, že stejně tak je tomu u agentů tajné služby.

Proto je tak masívně propagována homosexualita. Oni se prostě snaží to, co je v normální společnosti zcela nepřijatelné (zabíjí se za to!), zavést jako NORMU!

(V případě žen je k ponižování zřejmě používán tkz. „orální sex“. V liberální společnosti také masívně podporovaný.)

3. Např. práce Mojmíra Babáčka:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Mojmir-Babacek-Vime-co-zpusobilo-kolaps-studentu-policejni-skoly-v-Sokolove-672213#discussionbrief

nebo

https://www.globalresearch.ca/author/mojmir-babacek

4. Na Kubě postupně vyvíjeli vakcíny proti různým druhům rakoviny. Bylo to ještě před rokem 2000. Nabízeli je Světové zdravotnické organizaci – WHO ( https://www.who.int/ ), která je ale vždy odmítla. Nejznámější asi byla vakcína proti rakovině plic. Postup použití byl následující: Pokud lékař zjistil, že pacient má rakovinu plic, dostal vakcínu, která rakovinné bujení zastavila. Tkáň, která byla zničena, zůstala zničena, ale rakovina se dál nešířila. Jiné léčení nebylo zapotřebí. Tak tomu bylo až do návštěvy US presidenta Obamy na Kubě v březnu 2016. Od té doby jsou informace o léčení rakoviny na Kubě takové „zamlžené„. A to i v kubánských médiích. Některé odkazy:

https://pulitzercenter.org/stories/cuba-has-lung-cancer-vaccine-american-patients-cant-get-it-without-breaking-law

http://www.cubanews.acn.cu/science/17256-cuban-lung-cancer-vaccine-proves-to-be-safe-and-effective

https://www.jornada.com.mx/noticia/2024/07/14/ciencia-y-tecnologia/registran-vacuna-cubana-cimavax-primera-contra-cancer-de-pulmon-4611

5. To, co říkám, platí nejen pro českou společnost, ale i pro veškerou „západní“, „liberální“ společnost. V Rusku je to nějak jinak. Nevím jak. Prostě jinak. Například: ruští generálové – ať už jsou jacíchtějí – vzbuzují respekt. Zatímco když člověk pozoruje současného čtyřhvězdičkového amerického generála, maně přemýšlí, zda by se nerozbrečel, pokud by mu dal člověk facku. V Rusku také stále ještě vznikají umělecká díla založená na fabuli ze současnosti – např. film Vozvraščenije (Návrat) od Zvjaginceva (teď už bohužel nedostupné) nebo další dva filmy od stejnéno autora: https://www.terryhoponozky.cz/filmy/parametr-7-reziser/10571-andrej-zvjagincev . To už jinde v podstatě ne.

6. Je to choulostivé téma. Skoro nikdo se k němu nevyjadřuje. Kara-Murza na svém webu ( https://www.kara-murza.ru/index.htm ) říká, že „taková společnost nemůže existovat“. Já to trochu rozpatlávám v článku https://pravyprostor.net/kara-murza-sovetska-civilizace-1/ v kapitolce „Poznámka pro cestující s rüžovými brýlemi“. Celkem výstižný popis těchto tvorů / potvorů existuje ve sci-fi literatuře: Jsou to „Midwichské kukačky“ od Johna Wyndhama ( https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Wyndham ) z roku 1957.

 


02.03.2025 Yoker

12345 (66x známkováno, průměr: 3,02 z 5)
5 286x přečteno
Updatováno: 2.3.2025 — 21:40
D-FENS © 2017