Můžete mi k tomu slintu někdo dát něco jako návod k použití? Nepochopil jsem totiž už základní premisu, a sice, jestli Křeček je nějaké Krampusovo alterego, nějakej kámoš, Krampus sám, nebo nějaká alegorie. Pochybuji o všech možnostech, ale nejpravděpodobnější se mi jeví ta poslední, protože jedinec tak všestranně dokonalý je celkem typická karikatura. Možná ale trochu nechtěná, něco jako Mirek Dušín.
V každém případě bych ale řekl, že tuším, v čem vězí problém pana Křečka. On NEmůže, NEchce, NEbude, NEpadá v úvahu… A pokud náhodou ano, tak má dokonale jasno v tom, za jakých se k tomu odhodlá podmínek. Veškerá jeho vymezení vůči realitě jsou jednak negativní, a jednak asertivní až do oblasti, kde asertivita přechází do god complexu, abych tak řekl. Na tom, že jsem jednak lehce paranoidní, a jednak fakticky robot, co má naprosto přesně nalajnované, co bude a nebude dělat, případně kdy, za kolik a pro koho, se dá postavit podnikatelský záměr, ale ne normálně fungující mezilidské vztahy. Jako kdyby to nutně musely být nevlastní děti, kdo tě jednou šoupne do důchoďáku. Takže milý Křečku, smiř se s tím, že kdo nehraje, nevyhraje.
Angry_Muf
Těžko přesně říct, co tím chtěl autor říci. Skoro, jako kdyby chtěl napsat alegorii na Žirafáka. A zároveň si přitom vylít ublížené srdíčko. Slohově je to rozhodně čtitelnější a i krátkost oceňuji. Jinak je bohužel autorův hlavní hrdina pěkně nudnej a otravnej patron se světem nedoceněnou božkostí. Představte si, že by někdo napsal o jeho životě román, kdo by ho asi chtěl číst?
Můžete mi k tomu slintu někdo dát něco jako návod k použití? Nepochopil jsem totiž už základní premisu, a sice, jestli Křeček je nějaké Krampusovo alterego, nějakej kámoš, Krampus sám, nebo nějaká alegorie. Pochybuji o všech možnostech, ale nejpravděpodobnější se mi jeví ta poslední, protože jedinec tak všestranně dokonalý je celkem typická karikatura. Možná ale trochu nechtěná, něco jako Mirek Dušín.
V každém případě bych ale řekl, že tuším, v čem vězí problém pana Křečka. On NEmůže, NEchce, NEbude, NEpadá v úvahu… A pokud náhodou ano, tak má dokonale jasno v tom, za jakých se k tomu odhodlá podmínek. Veškerá jeho vymezení vůči realitě jsou jednak negativní, a jednak asertivní až do oblasti, kde asertivita přechází do god complexu, abych tak řekl. Na tom, že jsem jednak lehce paranoidní, a jednak fakticky robot, co má naprosto přesně nalajnované, co bude a nebude dělat, případně kdy, za kolik a pro koho, se dá postavit podnikatelský záměr, ale ne normálně fungující mezilidské vztahy. Jako kdyby to nutně musely být nevlastní děti, kdo tě jednou šoupne do důchoďáku. Takže milý Křečku, smiř se s tím, že kdo nehraje, nevyhraje.
Těžko přesně říct, co tím chtěl autor říci. Skoro, jako kdyby chtěl napsat alegorii na Žirafáka. A zároveň si přitom vylít ublížené srdíčko. Slohově je to rozhodně čtitelnější a i krátkost oceňuji. Jinak je bohužel autorův hlavní hrdina pěkně nudnej a otravnej patron se světem nedoceněnou božkostí. Představte si, že by někdo napsal o jeho životě román, kdo by ho asi chtěl číst?