Tyhle články by se měly vydat jako kniha, jako učebnice pro mladé muže, někdy koncem základní školy. Možná jen trochu upravit příliš expresivní, byť výstižné, termíny typu „femiprasnice“.
BTW jsem generace, která se učila na knihách jako K lásce připraven a K manželství připraven od Dr. Plzáka. Ten by se divil, kam to dnes dospělo. Tehdy ještě nebylo zklidnění hysterky fackou kriminálním zločinem. Ne, že bych to sám někdy udělal, ale některým kamarádům to zachránilo vcelku spokojené manželství a fungující rodinu. Já jsem byl za svou slušnost po právu odměněn rozvodem a obráním na kost.
DavidV
Odporúčam Základy mužského šovinismu od autora Josefa Hausmanna. To by mala byť povinná literatúra pre mládež.
DavidV
Zaujímavé sú recenzie na jeho kbihu. Potrefené husy a pičulini by knihu najradšej zakázali. Aj keď je to pisané s nadsázkou, čo priznáva sám autor, feministky sú nasmrť urazené.
fatdwi
DavidV: to je celkem logické, že jsou kravky uražené, však se podívejte, jak to vypadá, když hysterčí chlap. Na jedné straně vychcaná femiprasnice a na druhé vychcanej hafík pičulín. Oba se můžou posrat, když někdo nesdílí jejich pošahaný pohled na svět. K vidění týdně na D-F, sotva pan doktor v diskusi objeví, že jsou tu i normální lidi.
dubraro
Znám. Taky Mužský šovinismus pro pokročilé, Nahota feminismu, a Jak to vidí chlap, od téhož autora.
Tak vznikajú slobodné matky. Alebo bezdetné chovatelky mačiek.
Arnold J Rimmer
checht.
fatdwi
JH: je to taky úplná blbost o tom, že autorka zničehonic ve třiceti (čtyřiceti, padesáti, těžko říct) objevila, že je nebe modré a tráva zelená, ale co by za to jeden dal, kdyby článek páně doktora vypadal stejně. Tedy kdyby měl nadhled a neměl 18 normostran ublíženosti a rádobyvědeckých faktů evolučního storytellingu. Autorka přecejen ušla na cestě k sebepoznání o pořádný kus dál a pochopila, že být kravka není chyba druhých. Uvidíme, zda se tam někdy doktor dohrabe.
Arnold J Rimmer
Teď by se mohla ještě podělit o poznání jak přeprat vlastní hormony jinak než menopauzou.
fatdwi
AJR: třeba zas tak stará není a má tedy naději. Nakonec článek je o tom, že došla poznání, ne o tom, že už je jí to fuk.
Arnold J Rimmer
No ono se k tomu poznání jaksi dochází snáz když vyhasne v reaktoru palivo. I Irena Obermannová už je značně milfka, odhadem tak 60+, nehledal jsem to.
Tohle jsou totiž klasický knížecí kecy v klecy. Ukázaná platí, motýle v břiše a je hotovo.
Už to zapomněla, to je celý.
Arnold J Rimmer
grrr, — kleci —
fatdwi
AJR: tak ta už má po sezóně a v takovém případě není co dál řešit. Ona ani tak nedošla poznání, jako spíš zestárla. (Její) škoda, že na to nepřišla dřív. Podobným, co by na to přijít mohly, jsou řeči šedesátnice dost k prdu, nejsme ve sporu. Mě nenapadlo, že by tohle psala až taková stařešina. Po šedesátce by na ledasco mohl přijít i Challanger:-)
Arnold J Rimmer
fatwi
Je to složitější, každá samička je svým způsobem unikát, ale obecně si nemyslim že je pro ně nějak dlouhodobě udržitelný přepírat šedou kůrou amygdalu, rozhodně to nevypadá jako recept na štěstí, ale koneckonců to je jejich boj, my to můžem akorát vesele využívat.
fatdwi
AJR: tak amygdalu přepírat rozumem jde špatně obecně, to není žádná specifická věc u žen (vykonstruovaná blbina z článku je jedna z těch větších kravin, co tam Challenger má). Sebepoznání ale není o tom se změnit (často nemožné a hlavně zbytečné), ale o pochopení, využití a nasměrování. Můžou s Váma celej život mávat emoce nebo můžete ty emoce ovládnout. Ne vždy a všude, pokud teda nejste pokročilej jogín nebo buddhistický mnich, co dosáhl nirvány. Ale není zas tak složitý pochopit zákonitosti emocí a dle toho se řídit (místo eskalace, která je pro mnoho lidí zcela přirozená hlavně proto, že vůbec netuší, jak to dělat správně).
Sysop
Taky mi ten clanek prijde, jako kdyz sedmdesatilety impotent se busi do povadlych prsou, ze nejake mlade prcinky s nim nemuzou mavat.
Jantar
Když už je člověk starší tak holt nemá tu sílu a elán být opravdová aktivní svině jako za mlada.
A tak si může hrát na „karakter“.
Nejhorší svině vždy byli „aktivní svazáci pod 50“ a je jedno zda ti socialističtí nebo kapitalističtí.
Tady si vždy říkám že satan snad opravdu existuje, a takovým jedincům dodává sílu být sviněmi co ničí život lidem v širokém okolí.
Zatímco jeho obětem se síly nedostává.
Záhada.
Jihočech Honza
Satan svým lidem pomáhá, ale pak si pro ně přijde.
Dissenter
Od doby, kdy v Praze vyrostl hřib satan, se už nelze s Antonem LaVey v klidu usmívat.
Věk, kdy ženě dojde, že pan doktor Ch. je nejlepší volba. Jak se jí líbí kuchyň nepíše?
Hroch
Plzák byl na hysterky celkem odborník, napsal o nich jednu nebo snad i více knih.
DavidV
Mám pocit, že autor píše o ženách, respektíve sa zameriava len na tie s poruchou osobnosti.
Ako keby motoristický novinár písal recenzie na autá, pričom by sa zameral len na nedostatky a závady.
Myyo
Ja tuhle celou negaci a picovani poslal do prdele. Zene jsem dal jasny hranice, poridil si druhej byt a kdyz me zacne srat, jdu na par dni vedle. Jsem zvedavej, jestli pochopi, ze tudy uz vlak nejede.
Sakini
Tenhle hutný text určitě vydráždí hodně čtenářů, co s ženou nezažili nic zásadně negativního, a morální majáky to musí vytáčet do RPM proudového motoru. Může to působit divoce a přehnaně, sám bych to bral s rezervou, kdybych přesně to nezažil a v naprosto extrémní formě. Byla naprosto závislá na vyvolávání konfliktu aspoň dvakrát denně, naprosto nepochopitelně a nelogicky, maximální kritika za jakoukoliv maličkost a sáhodlouhé zavalení nekonstruktivním monologem, s následným viditelným uvolněním a duševní pohodou. Pak se přidalo ještě pravidelné zesměšňování z jakéhokoliv důvodu, a to už byl vážně problém protože mám vývojový defekt, narostla mi pevná páteř a nesnesu bezdůvodné shazování. Naštěstí se to začalo projevovat hned na začátku vztahu, škody a náklady žádné, zrušil jsem to jak dekret na byt. Takže s autorem souhlasím, že to existuje a funguje tak, jak popisuje, i když by se dalo diskutovat o nuancích.
Ono se to i časem může změnit, život dokáže člověku naložit, a žena která takové tendence v limitované formě projevovala, je po dvaceti letech zkušeností může umět dokonale potlačit, protože preferuje klid a mír do tak velké míry, že překročí vlastní stín (zažil jsem u dlouholeté kamarádky, ta je dnes ráda že je ráda, že má rodinu a hlavně chce klid).
DF
Muj skromny nazor je, ze pravidelne a poradne sukani navodi doma uplne jinou atmosferu a klid..
..samozrejme u 90 % vztahu to nejde.
Jantar
Challenger to nesprávně pojmenoval.
Nejde o kvičení ale o tzv. ženské „emoční blití“.
Kdy bleje ty hnusné emoce kolem sebe jak kanalizační roura ústící do čističky.
Dokud všichni okolo nejsou poblití od hlavy k patě, od manžela a dětí až po psa. A je jim zle k nesnesení.
Zatímco ona tímto ze sebe veškerÿ vnitřní hnus vyblila a je jí skvěle, lehká jak pírko.
Takovou nejvíc ztrestáte když odejdete a necháte ji napospas jejím vnitřním démonům a hnusům.
DavidV
Chcelo by to článok, prečo si mnohé ženy za zenitom (40+) o sebe myslia, že sú atraktívne a dokonca si vyberať. Keď pozorujem správanie týchto samic tak nechápem. Zastydlá puberta?
Jantar
Jj. 45, čerstvě rozvedená s dětma a myslí si že sbalit kvalitního oduševnělého chlapa s prachama co bude živit cizí děti je snadné jako jít si koupit do obchodu kabelku.
Nedochází jim, že jediné na co dosáhnou je čerstvý důchodce. A ten její děti živit nemá z čeho.
Ženám po 40ti se vyhýbám jak čert kříži.
Ale asi to přehodnotím na 25. Protože uź i ty 30ky toužící po dítěti jsou docela šílené. Přičemž arogance a namyšlenost zcela absurdních rozměrů.
h72
Ony ty 45+ sice leckdy mají již dospělé soběstačné děti, ale klidně mohou mít tři, čtyři, vnoučata, se kterými chcou trávit čas. Chlap tedy musí (nebo nemusí, ale musí chtít) sdílet její zájmy, její rodinu. Že bys měl babu pro sebe, nemáš. Tu desetileté vnouče, tu dvě tříletá ….. Návštěvy rodin, pomoc mladým na zahrádce, braní vnoučat do lesa či domů na přenocování ….. společné rodinné výlety či rekreace, věčné pravidelné oslavy jmenin, narozenin, desítek lidí …… To také není pro každého ……
DavidV
Tu platí, že bereš si celú jeji rodinu. Chlap si musí dvakrát premyslieť, či mu to stojí za to. Ocitá sa v roli taxikára, kupovača dárkov, dedka pre všetkých.
Jantar
Když je chlap dostatečný slaboch…
To mi tu chybí, kdy Challenger konečně rozebere ty slabošské hafíky na vodítku, díky kterým celý tenhle femicirkus může fungovat.
Bez nich by to totiž nefungovalo. Každý parazit potřebuje svého hostitele jinak uhyne.
V tomhle případě slabošského (ne)chlapa.
fatdwi
Jantar: jako, že by Challanger analyzoval sám sebe? Tak ten se povedl:-)))))
Kapitola první: proč hafíci dělají věci, které dělat nechtějí a nezvládají ani tu základní komunikaci.
Jantar
To spíš tak po 50ti.
Holt ženu s vnoučatama si nebrat. Jen jako přítelkyni. Jak začnou požadavky na taxikáře a pečovatele o vnoučata, tak hned vyměnit.
Taková si tě nebere jako partnera ale jako servisní službu pro vnoučata.
A pokud je dostatečná svině (a chlap dostatečný slaboch) tak ho ještě rozhádá i s vlastníma dětma a s vlastní rodinou, bratry, kamarády.
Znám slabocha co takhle „od opatroval“ její děti i vnoučata. A coby 75letý, když už by potřeboval sám nějakou péči, tak „děti (vnoučata) mají svůj život, přece je nebudeme obtěžovat se svými problémy“.
Velmi zajímavé to bude až vnoučata budou potřebovat za pár let bydlení.
„My tak velký byt nepotřebujeme, můžeme přece do domova důchodců“
Prostě oholit slabocha až do mrtě a vymaćkat jak citrón.
DavidV
Robiť svadbu v pokročilom veku považujem za čisté bláznovstvo. Hlavne keď obaja majú deti a vnúčatá.
Jihočech Honza
V 21. století jsou ke svatbě pouze náboženské důvody.
Sysop
Blbost.
DF
Taky myslim, ze tech duvodu se najde spousta.
Jihočech Honza
Jakých tedy? Šaškovat před troubou s medajlí na krku…
Aby si ona jednou za život mohla připadat jako princezna? Pořídit si pěkná selfíčka?
Arnold J Rimmer
Od formalizace závazku, přes vdovský důchod, papíry v nemocnici až po uspořádání majetku a daňové důvody. Nebo prostě proto že se nám chce. To je málo?
Jihočech Honza
A je to dost? Vše zmíněné se dá ošetřit domluvou, bez vtahování prohnilého, zkorumpovaného státu.
V případě průseru je z toho velký průser.
Arnold J Rimmer
Právě že spousta věcí rozumně nedá, zejména ty složitější. A v neposlední řadě – kdo jsem já, abych soudil?
Hupert
Jihočech Honza: Nežer tak to náboženství, zamysli se raději nad vírou. Třeba v symboly.
Jihočech Honza
A máš na skladě vznešenější symbol než kříž?
Dissenter
No jeje. Půlměsíc. Hvězdu. Mandalu. Cedník na špagety.
Jihočech Honza
Šavli pouštního lupiče, vraha a pedofila?
Jakou? Rudou či bílou? Anebo naši Stellu maris?
Hromádku písku, fakt?
Karikaturu jakéhokoli náboženství?
Dissenter
Šesticípou, Davidovu.
Jihočech Honza
Tu potřeli Vespasian a Titus, a přece povstala po skoro 2000 letech jako fénix. A posledních 70 let vyhrává, co se jen dá. Ovšem dějiny neskončily.
Dissenter
To ne, ale křesťanství značně upadlo a pochybuju, že se znovu zvedne. Jsem agnostik spíš než ateista, ale i tak…
Hupert
Dissenter: Není křesťanství jen pomůcka vytvořená židy k ovládání gojímů?
Dissenter
Nejsem historik, mohu se mýlit, ale za mě je každé náboženství berlička pro lidi, kteří potřebují nějaký úběžník správných věcí a příliš se bojí prázdnoty.
Hupert
Dissenter: Nevím zda berlička, ale částí dědictví je náboženství pro některé určitě. Církve jako mocenská centra institucionalizované víry pak bojují o nadvládu nad věřícími. Existence x znepřátelených monoteistických církví je neuvěřitelná fraška.
Hupert
Jihočech Honza: Jsi příliš nesnášenlivý, ale je možné, že to do tebe vtloukají tvoji prostředníci v komunikaci s Bohem, podobající se tomu cedníku na špagety u Pastafariánů.
Jihočech Honza
Jsem naprosto snášenlivý, jen umím oddělit pravdu od lži.
Tolerance není lhostejnost.
Sysop
Jo, uplnou rodinu.
Jihočech Honza
Nu, a je lepší symbol než naše Rodina, Josef, Marie a ten malý?
Dissenter
Dobrý symbol manželské nevěry a kukaček, no offense. :-)
Hupert
Jihočech Honza: Jak víme, Josef nebyl součástí úplné rodiny, ale jen adoptivní otec.
Jihočech Honza
Pěstoun. I to je vznešené povolání.
Hupert
Jihočech Honza: To uznávám, pěstounství může mít velký přínos. Vidím to v naší rodině, kde sestra se švagrem přivedli, v době převzetí 2 letého, zanedbaného polocikánského chlapce vedle svých vlastních dětí spravedlivou výchovou k samostatnému a důstojnému životu.
jo polocigna, to mělo poloviční šancu na úspech…u celocigen to bejvá blízko 0 (výjimky víceméně potvrzujou pravidlo)
Dissenter
Já se zatím vždy ženil z toho nejprostšího důvodu. Měl jsem ji rád (tu poslední pořád mám) a chtěl jsem jí udělat radost. Nepřijde mi to naivní.
Jihočech Honza
„chtěl jsem jí udělat radost“
Znáš ten vtip, jak Pepíček pořád tyká paní učitelce, a tak dostane za úkol stokrát opsat „učitelům se netyká“? Pepíček to opíše dvěstěkrát a když se ho paní učitelka ptá proč, tak jí řekne: „Chtěl jsem ti udělat radost“.
Hupert
Disenter: Naivní to může být a nemusí, tomuhle se říká soucit.
CBATbI CTOKOKOTOB
Kalba, kterou platí rodiče a kámoši opravdu přijdou.
fatdwi
JH: :-)) to jsou zase bláboly:-) Ten Váš miniaturní rozhled, daný nesmysly, kterým jste uvěřil, je místy komický (a v rozporu s Vaším přehledem obecným, který je záviděníhodný, ale nekompatibilní). Dtto Vaše „schopnost odlišit pravdu od lží“, když ta „pravda“ je (ve stylu Básníků) „tato koule je černá“.
Hupert
Jantar: Když si chlap vybere ženskou, která za to stojí, tak si to co je kolem dovede ošéfovat, zato sráč začne už dopředu fňukat ze strachu, že „ho vymačká jako citrón“.
fatdwi
Hupert: 2x +1 (ještě za 20:40 níže)
Hupert
h72: „Že bys měl babu pro sebe, nemáš.“
Když chceš mít babu jen pro sebe, jdi do bordelu a kup si ji.
Hroch
Taky může mít dvě nebo tři dcery, vdané za blbce, co nedělají, jsou na podpoře a chlastají.
Takže věčně bez peněz, který bys měl dodávat, nebuď přece takovej škrt a sobec…
DavidV
Prichádza éra potetovaných babičiek s ovislou kožou.
Jantar
A propos, pražská židozednářská galerka ovládajícú český filmový průmysl (vlastně oficiální kulturu jako takovou) natočila další biják na téma #toxického maskulinizmu.
O sbormistru Kulínském. Další oduševnělost na téma „každý chlap je úchyl co touží jen po osahávání nezletilých dívek“.
To až Challenger uvidí tak bude rodit ježky bodlinama napřed.
A pak že celá ta agenda proti mužům není centrálně řízená z tajných lóží.
To si může myslet jen totálně naivní jelito, že není.
Jihočech Honza
Mne by celkem zajímalo, jak to téma havlerka uchopila. Co jsem tak ten případ zdálky sledoval, tak je nijak zvlášť svádět či obtěžovat nemusel, spíš se mu nabízely samy, a on holt nebyl eunuch. A po letech si vzpomněly, že byly úplně celé nasliněné.
Jantar
Havlerku do toho netahejte.
Řeč je o echtovních opravdových židozednářích organizovaných v lóžích a dosazených do všech klíčových struktur v této zemi (v Praze je židozednářům blaze)
Zejména pak do všech institucí podílejících se na tvorbě světonázoru a (ne)morálních hodnot davu a celého národa.
Tedy umění, televize, periodika, média.
(ale i školství, věda atd.)
Filmová tvorba byla vždy doménou těchto individuí a rodina havlů v tom kdysi taky hrála svoji roli. Ale dnes už ne.
Krom toho tam taky máte „svého koně“ , katolického fanatika Stracha.
Který natočil pár mysteriózně konspiračních filmů právě o židozednářích.
Tak je zkoukněte, a pak je pusťte i dětem hned po Andělu páně. Ať získají ucelený obraz o světě co nejdřív :-D
Proč je Strachovi dovoleno být tou jedinou bílou vránou v jinak 100% židozednářském filmovém průmyslu a nikdo z nich si na něj nedovolí, ač by ho smázli i palcem, to je věc na samostatný článek či velmi dlouhou diskuzi.
ygorek
Jantar 22.7.2025 v 17:05
Ach, ta maskulinita…
Vždyť to tak bylo v lidské společnosti od prvopočátku!
Muž vyrazil do buše, našel zvíře a otrávil ho svou toxickou maskulinitou.
Jen tak lidský rod přežil.
Hroch
Nejhorší je to všechno pozorovat už jako malý harant, jako já v mé původní rodině.
Matka inženýrka ekonomie, dělala v zahraničním obchodě, jezdila služebně i na Západ, byla i v Turecku a Indii.
Otec Veliký Expert na lopatky leteckých motorů, ale ve vztazích naivní, introvert, který miloval nadevše maminku a myslel si, že jsou všechny ženský jako ona.
Oba jedináčci, matka geniální dítě, které obdivovalo celé město, naučila se, sama od sebe, už jako pětiletá číst(!)
Doma pořád napětí, propukaly scény, nemohl jsem pochopit, jak se mohou moji vzdělaní rodiče takhle slabomyslně a pořád hádat…
Matka potřebovala nevysychající zdroj mrzutostí a problémů, tak prosadila, že začneme stavět dům, svépomocí, jak bylo tehdy zvykem, jenom s melouchářema.
Prachy vymámila ze svých rodičů, otec byl z chudých poměrů.
Desítky let jsem to sledoval, otec se nakonec v r.82 oběsil, samozřejmě jsem ho našel já.
V dopise na rozloučenou se všem omluvila veškerou vinu uznal za svoji.
Po otcově smrti jsme barák nějak konečně dostavěli, nakonec v něm žila matka s bráchou, ten se nikdy neoženil, ale chlastal, dvakrát na léčení v Bohnicích.
Matka zemřela ve věku nedožitých 89, poslední tři roky už měla demenci, v DZR Mlékovice u Kolína.
Jak to tam proběhlo, to je na článek.
Brácha si vzal na barák bývalou kolegyni se dvěma dětmi a ještě i s jejím přítelem (v té době šukala se dvěma chlapy najednou), bráchovi nedala ale ani jednou.
Já si tehdy myslel, že snad mají nějaký vztah.
Byla to parazitka, v té době bydlela už asi na šestém nebo sedmém místě, barák po rodičích prošustrovala.
Ve vesnici ji všichni znali, mě nikdo nic neřekl, domorodci musí proti přivandrovalcům držet pohromadě.
Nakonec je brácha celkem mazaně z baráku vypudil, začal hovořit o tom, že si není jist svojí sexuální orientací, že je asi na děti, tak popadla děti a s přítelem zmizeli.
Odstěhovali se k mladýmu klukovi do malé chaty, tam bydleli za šukání, pro mladýho to byla sexuální premiéra.
Matka v ústavu umřela a brácha se asi po měsíci v baráku oběsil na zábradlí schodiště, nemohl žít sám.
Našel ho přítel parazitky, který za ním občas došel, neřešil to ale, zavolal po pár dnech mě, že mu brácha nebere mobil.
Tak to bylo jasný, už když jsem se na barák vydal.
Posekali jsme trávu, co byla do pasu, krámy samorostů z baráku vyházeli a pět let tam jezdili se ženou jako na chatu.
Teď dům prodávám, nechce tam jít bydlet ani moje žena, ani synkové, oba mají byty v Praze.
Takže celý život jsem sledoval, jak jde vše do sraček a nemohl jsem s tím dělat nic.
Je to jako zákopová válka v rodině, všichni zakopaní a fronta se nehýbe.
Otci nepomohl ani v té době slavný Mudr. Plzák, na pacienty totiž neměl čas.
Přiletěl na kliniku, pacošům rozdal prášky a už zase pospíchal do televize.
To samý s bráchy chlastáním, toho taky slavný Mudr Nešpor v Bohnicích nezachránil, tam je ale úspěšnost léčby alkoholiků dost nízká, je to beznadějná práce.
Dissenter
Budu teď tvrdý a ošklivý, za což se dopředu omlouvám, ale parazité existují jen proto, že je hostitelé krmí. Pokud je někdo slabý a zneužitelný, dokonce pod tíhou své partnerky a světa vezdejšího páchá agresi vůči sobě, počíná si stejně, jako dítě, které si chce vycvičit bojové plemeno psa a to ho zbaští.
Dospělý samec plemene člověka, xakru, aby si mohl říkat chlap nebo muž, musí zvládat především sám sebe. V sobě pak najít sílu zvládat svoje okolí. Ne se jím nechat vláčet nebo dokonce usmrtit.
Místní feministé mě budou nesnášet (a Chall možná poprvé tleskat), ale najít modus vivendi se ženou není od výcviku štěněte diametrálně odlišné. Asi napíšu taky článek.
Arnold J Rimmer
Dvě otázky. Co jim dáváte když něco udělají dobře a jaký mají dle vašich zkušeností reflexní oblouk?
Dissenter
Reflexní oblouk nekončí v míše, ale mnohem výš. V mozkové kůře. A dávám ty pozitivní emoce.
Arnold J Rimmer
Myslel jsem konkrétní aplikaci. Za jak dlouho po vydání povelu zareaguje?
Dissenter
Od několika minut po několik měsíců? :-)
Arnold J Rimmer
To mi vychází pes o chloupek lépe. Škoda, vypadalo to nadějně.
fatdwi
Dissenter: už píšete jak Challenger, tedy popíráte sám sebe, asi jste na dobré cestě k článku:-) Začátek dobrej, ale co ten poslední odstavec? Nebo Vy si vážně pod „najít sílu zvládat svoje okolí“ představíte „výcvik štěněte“? Cvičit štěně může i sráč, na tom není nic zas tak složitého. Oproti tomu modus vivendi se ženou, jak tomu říkáte, je o úplně něčem jiném. Tam právě potřebujete tu sílu, kterou když máte, nemáte problém (nebo aspoň výrazně méně, než zakouší různí místní zhrzenci, co tady pak fňukají a mezi nimi Challenger hafíků král, pěnící při výběru kuchyně).
Jantar
Vy byste zasloužil medaili. Nejen za to že jste se sám neoběsil, ale že se neoběsili a neuchlastali ani vaši synové.
Jen to pro mě velká záhada, jak to že jeden člověk to naprosto nezvládne a druhý v naprosto stejných podmínkách z toho vybruslí bez ztráty kytičky.
justus
Na základě analýzy textu se autor článku nezdá být psychicky v pohodě.
Zde jsou důvody, proč se tak jeví:
Extrémní negativismus a cynismus: Celý text je prosycen hlubokým pesimismem a cynismem ohledně mezilidských vztahů, manželství a společenských institucí. Autor v podstatě popírá možnost skutečné lásky a partnerství, redukuje je na biologické procesy a transakce.
Silná frustrace a zášť: Z textu čiší zjevná frustrace a zášť vůči ženám a „feministické justici“. Používání dehonestujících a vulgárních výrazů („justiční prasnice“, „pičulínů“, „semeterika“, „slepice“) naznačuje hluboký emocionální rozrušení a pravděpodobně i osobní hořkost.
Paranoidní tendence a konspirační myšlení: Autor vnímá systém (manželství, zákony, média, církev) jako spiknutí proti mužům, které je má uvěznit, vykořisťovat a zničit. Mluví o „bolševicko-feministické justici“ a naznačuje, že i „pachatelé dobra“ (v souvislosti se zákazem tělesných trestů) mají skryté, zlé úmysly. To může poukazovat na paranoidní vzorce myšlení.
Generalizace a černobílé vidění: Neschopnost vidět nuance v mezilidských vztazích a tendence k extrémním generalizacím o „všech ženách“ a „všech mužích“ je znakem, který může signalizovat psychickou nepohodu. Svět je rozdělen na „vykořisťované“ a „vykořisťovatele“.
Osobní zklamání a pocit oběti: I když autor mluví obecně, tón textu naznačuje, že se s „obětí manželství“ sám identifikuje. Zmínka o „naučené bezmocnosti“ a „Stockholmském syndromu“ ve vztahu k mužům v manželství, stejně jako explicitní tvrzení, že „ženatí muži umírají mladší“ a mají „vyšší míru deprese“ kvůli „chronickému psychickému vykořisťování maskovanému jako láska,“ naznačuje hluboké psychické utrpení.
Nekontrolovatelný hněv a agrese: Agresivní jazyk a obviňování jsou přítomny v celém textu. Autor nešetří nikoho – ženy, soudkyně, politiky, společnost.
Doporučení k emočnímu odpojení: Cesta, kterou autor navrhuje (být „nezávislý na vnějších validacích“, „milovat bez připoutání“, „nelpět na štěstí z druhých“), ačkoliv se tváří jako cesta k osvobození, může v krajní podobě vést k emočnímu odpojení a izolaci, což je paradoxně to, co sám kritizuje u „uvězněných“ mužů.
Na základě těchto prvků je vysoce pravděpodobné, že autor prožívá značnou psychickou nepohodu, hněv a frustraci, které se projevují v jeho radikálním a jednostranném pohledu na vztahy a společnost. Text může být odrazem jeho osobního zklamání a vnitřního boje.
Kdyby psal Challenger o automobilismu, bude to článek o plýtvání přírodními zdroji, ničení životního prostředí, hromadách mrtvých, raněných a doživotních mrzáků, pláči vdov a sirotků.
Na všechno lze pohlížet tímto způsobem, jenom negativně.
Asi dost obtížné by bylo kladně hodnotit tak běžný a v historii se opakující jev, jako je válka.
Tyhle články by se měly vydat jako kniha, jako učebnice pro mladé muže, někdy koncem základní školy. Možná jen trochu upravit příliš expresivní, byť výstižné, termíny typu „femiprasnice“.
BTW jsem generace, která se učila na knihách jako K lásce připraven a K manželství připraven od Dr. Plzáka. Ten by se divil, kam to dnes dospělo. Tehdy ještě nebylo zklidnění hysterky fackou kriminálním zločinem. Ne, že bych to sám někdy udělal, ale některým kamarádům to zachránilo vcelku spokojené manželství a fungující rodinu. Já jsem byl za svou slušnost po právu odměněn rozvodem a obráním na kost.
Odporúčam Základy mužského šovinismu od autora Josefa Hausmanna. To by mala byť povinná literatúra pre mládež.
Zaujímavé sú recenzie na jeho kbihu. Potrefené husy a pičulini by knihu najradšej zakázali. Aj keď je to pisané s nadsázkou, čo priznáva sám autor, feministky sú nasmrť urazené.
DavidV: to je celkem logické, že jsou kravky uražené, však se podívejte, jak to vypadá, když hysterčí chlap. Na jedné straně vychcaná femiprasnice a na druhé vychcanej hafík pičulín. Oba se můžou posrat, když někdo nesdílí jejich pošahaný pohled na svět. K vidění týdně na D-F, sotva pan doktor v diskusi objeví, že jsou tu i normální lidi.
Znám. Taky Mužský šovinismus pro pokročilé, Nahota feminismu, a Jak to vidí chlap, od téhož autora.
Dobrá je i tahle půl století stará klasika:
https://www.databazeknih.cz/knihy/muz-na-voditku-191948
Prej jim to k stáru dojde:
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-ocima-stary-holky-o-pritazlivosti-gauneru-99675
Tak vznikajú slobodné matky. Alebo bezdetné chovatelky mačiek.
checht.
JH: je to taky úplná blbost o tom, že autorka zničehonic ve třiceti (čtyřiceti, padesáti, těžko říct) objevila, že je nebe modré a tráva zelená, ale co by za to jeden dal, kdyby článek páně doktora vypadal stejně. Tedy kdyby měl nadhled a neměl 18 normostran ublíženosti a rádobyvědeckých faktů evolučního storytellingu. Autorka přecejen ušla na cestě k sebepoznání o pořádný kus dál a pochopila, že být kravka není chyba druhých. Uvidíme, zda se tam někdy doktor dohrabe.
Teď by se mohla ještě podělit o poznání jak přeprat vlastní hormony jinak než menopauzou.
AJR: třeba zas tak stará není a má tedy naději. Nakonec článek je o tom, že došla poznání, ne o tom, že už je jí to fuk.
No ono se k tomu poznání jaksi dochází snáz když vyhasne v reaktoru palivo. I Irena Obermannová už je značně milfka, odhadem tak 60+, nehledal jsem to.
Tohle jsou totiž klasický knížecí kecy v klecy. Ukázaná platí, motýle v břiše a je hotovo.
Už to zapomněla, to je celý.
grrr, — kleci —
AJR: tak ta už má po sezóně a v takovém případě není co dál řešit. Ona ani tak nedošla poznání, jako spíš zestárla. (Její) škoda, že na to nepřišla dřív. Podobným, co by na to přijít mohly, jsou řeči šedesátnice dost k prdu, nejsme ve sporu. Mě nenapadlo, že by tohle psala až taková stařešina. Po šedesátce by na ledasco mohl přijít i Challanger:-)
fatwi
Je to složitější, každá samička je svým způsobem unikát, ale obecně si nemyslim že je pro ně nějak dlouhodobě udržitelný přepírat šedou kůrou amygdalu, rozhodně to nevypadá jako recept na štěstí, ale koneckonců to je jejich boj, my to můžem akorát vesele využívat.
AJR: tak amygdalu přepírat rozumem jde špatně obecně, to není žádná specifická věc u žen (vykonstruovaná blbina z článku je jedna z těch větších kravin, co tam Challenger má). Sebepoznání ale není o tom se změnit (často nemožné a hlavně zbytečné), ale o pochopení, využití a nasměrování. Můžou s Váma celej život mávat emoce nebo můžete ty emoce ovládnout. Ne vždy a všude, pokud teda nejste pokročilej jogín nebo buddhistický mnich, co dosáhl nirvány. Ale není zas tak složitý pochopit zákonitosti emocí a dle toho se řídit (místo eskalace, která je pro mnoho lidí zcela přirozená hlavně proto, že vůbec netuší, jak to dělat správně).
Taky mi ten clanek prijde, jako kdyz sedmdesatilety impotent se busi do povadlych prsou, ze nejake mlade prcinky s nim nemuzou mavat.
Když už je člověk starší tak holt nemá tu sílu a elán být opravdová aktivní svině jako za mlada.
A tak si může hrát na „karakter“.
Nejhorší svině vždy byli „aktivní svazáci pod 50“ a je jedno zda ti socialističtí nebo kapitalističtí.
Tady si vždy říkám že satan snad opravdu existuje, a takovým jedincům dodává sílu být sviněmi co ničí život lidem v širokém okolí.
Zatímco jeho obětem se síly nedostává.
Záhada.
Satan svým lidem pomáhá, ale pak si pro ně přijde.
Od doby, kdy v Praze vyrostl hřib satan, se už nelze s Antonem LaVey v klidu usmívat.
Snadná a rychlá lustrace ukázala, že je jí 63…
https://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Obermannov%C3%A1
Věk, kdy ženě dojde, že pan doktor Ch. je nejlepší volba. Jak se jí líbí kuchyň nepíše?
Plzák byl na hysterky celkem odborník, napsal o nich jednu nebo snad i více knih.
Mám pocit, že autor píše o ženách, respektíve sa zameriava len na tie s poruchou osobnosti.
Ako keby motoristický novinár písal recenzie na autá, pričom by sa zameral len na nedostatky a závady.
Ja tuhle celou negaci a picovani poslal do prdele. Zene jsem dal jasny hranice, poridil si druhej byt a kdyz me zacne srat, jdu na par dni vedle. Jsem zvedavej, jestli pochopi, ze tudy uz vlak nejede.
Tenhle hutný text určitě vydráždí hodně čtenářů, co s ženou nezažili nic zásadně negativního, a morální majáky to musí vytáčet do RPM proudového motoru. Může to působit divoce a přehnaně, sám bych to bral s rezervou, kdybych přesně to nezažil a v naprosto extrémní formě. Byla naprosto závislá na vyvolávání konfliktu aspoň dvakrát denně, naprosto nepochopitelně a nelogicky, maximální kritika za jakoukoliv maličkost a sáhodlouhé zavalení nekonstruktivním monologem, s následným viditelným uvolněním a duševní pohodou. Pak se přidalo ještě pravidelné zesměšňování z jakéhokoliv důvodu, a to už byl vážně problém protože mám vývojový defekt, narostla mi pevná páteř a nesnesu bezdůvodné shazování. Naštěstí se to začalo projevovat hned na začátku vztahu, škody a náklady žádné, zrušil jsem to jak dekret na byt. Takže s autorem souhlasím, že to existuje a funguje tak, jak popisuje, i když by se dalo diskutovat o nuancích.
Ono se to i časem může změnit, život dokáže člověku naložit, a žena která takové tendence v limitované formě projevovala, je po dvaceti letech zkušeností může umět dokonale potlačit, protože preferuje klid a mír do tak velké míry, že překročí vlastní stín (zažil jsem u dlouholeté kamarádky, ta je dnes ráda že je ráda, že má rodinu a hlavně chce klid).
Muj skromny nazor je, ze pravidelne a poradne sukani navodi doma uplne jinou atmosferu a klid..
..samozrejme u 90 % vztahu to nejde.
Challenger to nesprávně pojmenoval.
Nejde o kvičení ale o tzv. ženské „emoční blití“.
Kdy bleje ty hnusné emoce kolem sebe jak kanalizační roura ústící do čističky.
Dokud všichni okolo nejsou poblití od hlavy k patě, od manžela a dětí až po psa. A je jim zle k nesnesení.
Zatímco ona tímto ze sebe veškerÿ vnitřní hnus vyblila a je jí skvěle, lehká jak pírko.
Takovou nejvíc ztrestáte když odejdete a necháte ji napospas jejím vnitřním démonům a hnusům.
Chcelo by to článok, prečo si mnohé ženy za zenitom (40+) o sebe myslia, že sú atraktívne a dokonca si vyberať. Keď pozorujem správanie týchto samic tak nechápem. Zastydlá puberta?
Jj. 45, čerstvě rozvedená s dětma a myslí si že sbalit kvalitního oduševnělého chlapa s prachama co bude živit cizí děti je snadné jako jít si koupit do obchodu kabelku.
Nedochází jim, že jediné na co dosáhnou je čerstvý důchodce. A ten její děti živit nemá z čeho.
Ženám po 40ti se vyhýbám jak čert kříži.
Ale asi to přehodnotím na 25. Protože uź i ty 30ky toužící po dítěti jsou docela šílené. Přičemž arogance a namyšlenost zcela absurdních rozměrů.
Ony ty 45+ sice leckdy mají již dospělé soběstačné děti, ale klidně mohou mít tři, čtyři, vnoučata, se kterými chcou trávit čas. Chlap tedy musí (nebo nemusí, ale musí chtít) sdílet její zájmy, její rodinu. Že bys měl babu pro sebe, nemáš. Tu desetileté vnouče, tu dvě tříletá ….. Návštěvy rodin, pomoc mladým na zahrádce, braní vnoučat do lesa či domů na přenocování ….. společné rodinné výlety či rekreace, věčné pravidelné oslavy jmenin, narozenin, desítek lidí …… To také není pro každého ……
Tu platí, že bereš si celú jeji rodinu. Chlap si musí dvakrát premyslieť, či mu to stojí za to. Ocitá sa v roli taxikára, kupovača dárkov, dedka pre všetkých.
Když je chlap dostatečný slaboch…
To mi tu chybí, kdy Challenger konečně rozebere ty slabošské hafíky na vodítku, díky kterým celý tenhle femicirkus může fungovat.
Bez nich by to totiž nefungovalo. Každý parazit potřebuje svého hostitele jinak uhyne.
V tomhle případě slabošského (ne)chlapa.
Jantar: jako, že by Challanger analyzoval sám sebe? Tak ten se povedl:-)))))
Kapitola první: proč hafíci dělají věci, které dělat nechtějí a nezvládají ani tu základní komunikaci.
To spíš tak po 50ti.
Holt ženu s vnoučatama si nebrat. Jen jako přítelkyni. Jak začnou požadavky na taxikáře a pečovatele o vnoučata, tak hned vyměnit.
Taková si tě nebere jako partnera ale jako servisní službu pro vnoučata.
A pokud je dostatečná svině (a chlap dostatečný slaboch) tak ho ještě rozhádá i s vlastníma dětma a s vlastní rodinou, bratry, kamarády.
Znám slabocha co takhle „od opatroval“ její děti i vnoučata. A coby 75letý, když už by potřeboval sám nějakou péči, tak „děti (vnoučata) mají svůj život, přece je nebudeme obtěžovat se svými problémy“.
Velmi zajímavé to bude až vnoučata budou potřebovat za pár let bydlení.
„My tak velký byt nepotřebujeme, můžeme přece do domova důchodců“
Prostě oholit slabocha až do mrtě a vymaćkat jak citrón.
Robiť svadbu v pokročilom veku považujem za čisté bláznovstvo. Hlavne keď obaja majú deti a vnúčatá.
V 21. století jsou ke svatbě pouze náboženské důvody.
Blbost.
Taky myslim, ze tech duvodu se najde spousta.
Jakých tedy? Šaškovat před troubou s medajlí na krku…
Aby si ona jednou za život mohla připadat jako princezna? Pořídit si pěkná selfíčka?
Od formalizace závazku, přes vdovský důchod, papíry v nemocnici až po uspořádání majetku a daňové důvody. Nebo prostě proto že se nám chce. To je málo?
A je to dost? Vše zmíněné se dá ošetřit domluvou, bez vtahování prohnilého, zkorumpovaného státu.
V případě průseru je z toho velký průser.
Právě že spousta věcí rozumně nedá, zejména ty složitější. A v neposlední řadě – kdo jsem já, abych soudil?
Jihočech Honza: Nežer tak to náboženství, zamysli se raději nad vírou. Třeba v symboly.
A máš na skladě vznešenější symbol než kříž?
No jeje. Půlměsíc. Hvězdu. Mandalu. Cedník na špagety.
Šavli pouštního lupiče, vraha a pedofila?
Jakou? Rudou či bílou? Anebo naši Stellu maris?
Hromádku písku, fakt?
Karikaturu jakéhokoli náboženství?
Šesticípou, Davidovu.
Tu potřeli Vespasian a Titus, a přece povstala po skoro 2000 letech jako fénix. A posledních 70 let vyhrává, co se jen dá. Ovšem dějiny neskončily.
To ne, ale křesťanství značně upadlo a pochybuju, že se znovu zvedne. Jsem agnostik spíš než ateista, ale i tak…
Dissenter: Není křesťanství jen pomůcka vytvořená židy k ovládání gojímů?
Nejsem historik, mohu se mýlit, ale za mě je každé náboženství berlička pro lidi, kteří potřebují nějaký úběžník správných věcí a příliš se bojí prázdnoty.
Dissenter: Nevím zda berlička, ale částí dědictví je náboženství pro některé určitě. Církve jako mocenská centra institucionalizované víry pak bojují o nadvládu nad věřícími. Existence x znepřátelených monoteistických církví je neuvěřitelná fraška.
Jihočech Honza: Jsi příliš nesnášenlivý, ale je možné, že to do tebe vtloukají tvoji prostředníci v komunikaci s Bohem, podobající se tomu cedníku na špagety u Pastafariánů.
Jsem naprosto snášenlivý, jen umím oddělit pravdu od lži.
Tolerance není lhostejnost.
Jo, uplnou rodinu.
Nu, a je lepší symbol než naše Rodina, Josef, Marie a ten malý?
Dobrý symbol manželské nevěry a kukaček, no offense. :-)
Jihočech Honza: Jak víme, Josef nebyl součástí úplné rodiny, ale jen adoptivní otec.
Pěstoun. I to je vznešené povolání.
Jihočech Honza: To uznávám, pěstounství může mít velký přínos. Vidím to v naší rodině, kde sestra se švagrem přivedli, v době převzetí 2 letého, zanedbaného polocikánského chlapce vedle svých vlastních dětí spravedlivou výchovou k samostatnému a důstojnému životu.
jo polocigna, to mělo poloviční šancu na úspech…u celocigen to bejvá blízko 0 (výjimky víceméně potvrzujou pravidlo)
Já se zatím vždy ženil z toho nejprostšího důvodu. Měl jsem ji rád (tu poslední pořád mám) a chtěl jsem jí udělat radost. Nepřijde mi to naivní.
„chtěl jsem jí udělat radost“
Znáš ten vtip, jak Pepíček pořád tyká paní učitelce, a tak dostane za úkol stokrát opsat „učitelům se netyká“? Pepíček to opíše dvěstěkrát a když se ho paní učitelka ptá proč, tak jí řekne: „Chtěl jsem ti udělat radost“.
Disenter: Naivní to může být a nemusí, tomuhle se říká soucit.
Kalba, kterou platí rodiče a kámoši opravdu přijdou.
JH: :-)) to jsou zase bláboly:-) Ten Váš miniaturní rozhled, daný nesmysly, kterým jste uvěřil, je místy komický (a v rozporu s Vaším přehledem obecným, který je záviděníhodný, ale nekompatibilní). Dtto Vaše „schopnost odlišit pravdu od lží“, když ta „pravda“ je (ve stylu Básníků) „tato koule je černá“.
Jantar: Když si chlap vybere ženskou, která za to stojí, tak si to co je kolem dovede ošéfovat, zato sráč začne už dopředu fňukat ze strachu, že „ho vymačká jako citrón“.
Hupert: 2x +1 (ještě za 20:40 níže)
h72: „Že bys měl babu pro sebe, nemáš.“
Když chceš mít babu jen pro sebe, jdi do bordelu a kup si ji.
Taky může mít dvě nebo tři dcery, vdané za blbce, co nedělají, jsou na podpoře a chlastají.
Takže věčně bez peněz, který bys měl dodávat, nebuď přece takovej škrt a sobec…
Prichádza éra potetovaných babičiek s ovislou kožou.
A propos, pražská židozednářská galerka ovládajícú český filmový průmysl (vlastně oficiální kulturu jako takovou) natočila další biják na téma #toxického maskulinizmu.
O sbormistru Kulínském. Další oduševnělost na téma „každý chlap je úchyl co touží jen po osahávání nezletilých dívek“.
To až Challenger uvidí tak bude rodit ježky bodlinama napřed.
A pak že celá ta agenda proti mužům není centrálně řízená z tajných lóží.
To si může myslet jen totálně naivní jelito, že není.
Mne by celkem zajímalo, jak to téma havlerka uchopila. Co jsem tak ten případ zdálky sledoval, tak je nijak zvlášť svádět či obtěžovat nemusel, spíš se mu nabízely samy, a on holt nebyl eunuch. A po letech si vzpomněly, že byly úplně celé nasliněné.
Havlerku do toho netahejte.
Řeč je o echtovních opravdových židozednářích organizovaných v lóžích a dosazených do všech klíčových struktur v této zemi (v Praze je židozednářům blaze)
Zejména pak do všech institucí podílejících se na tvorbě světonázoru a (ne)morálních hodnot davu a celého národa.
Tedy umění, televize, periodika, média.
(ale i školství, věda atd.)
Filmová tvorba byla vždy doménou těchto individuí a rodina havlů v tom kdysi taky hrála svoji roli. Ale dnes už ne.
Krom toho tam taky máte „svého koně“ , katolického fanatika Stracha.
Který natočil pár mysteriózně konspiračních filmů právě o židozednářích.
Tak je zkoukněte, a pak je pusťte i dětem hned po Andělu páně. Ať získají ucelený obraz o světě co nejdřív :-D
Proč je Strachovi dovoleno být tou jedinou bílou vránou v jinak 100% židozednářském filmovém průmyslu a nikdo z nich si na něj nedovolí, ač by ho smázli i palcem, to je věc na samostatný článek či velmi dlouhou diskuzi.
Jantar 22.7.2025 v 17:05
Ach, ta maskulinita…
Vždyť to tak bylo v lidské společnosti od prvopočátku!
Muž vyrazil do buše, našel zvíře a otrávil ho svou toxickou maskulinitou.
Jen tak lidský rod přežil.
Nejhorší je to všechno pozorovat už jako malý harant, jako já v mé původní rodině.
Matka inženýrka ekonomie, dělala v zahraničním obchodě, jezdila služebně i na Západ, byla i v Turecku a Indii.
Otec Veliký Expert na lopatky leteckých motorů, ale ve vztazích naivní, introvert, který miloval nadevše maminku a myslel si, že jsou všechny ženský jako ona.
Oba jedináčci, matka geniální dítě, které obdivovalo celé město, naučila se, sama od sebe, už jako pětiletá číst(!)
Doma pořád napětí, propukaly scény, nemohl jsem pochopit, jak se mohou moji vzdělaní rodiče takhle slabomyslně a pořád hádat…
Matka potřebovala nevysychající zdroj mrzutostí a problémů, tak prosadila, že začneme stavět dům, svépomocí, jak bylo tehdy zvykem, jenom s melouchářema.
Prachy vymámila ze svých rodičů, otec byl z chudých poměrů.
Desítky let jsem to sledoval, otec se nakonec v r.82 oběsil, samozřejmě jsem ho našel já.
V dopise na rozloučenou se všem omluvila veškerou vinu uznal za svoji.
Po otcově smrti jsme barák nějak konečně dostavěli, nakonec v něm žila matka s bráchou, ten se nikdy neoženil, ale chlastal, dvakrát na léčení v Bohnicích.
Matka zemřela ve věku nedožitých 89, poslední tři roky už měla demenci, v DZR Mlékovice u Kolína.
Jak to tam proběhlo, to je na článek.
Brácha si vzal na barák bývalou kolegyni se dvěma dětmi a ještě i s jejím přítelem (v té době šukala se dvěma chlapy najednou), bráchovi nedala ale ani jednou.
Já si tehdy myslel, že snad mají nějaký vztah.
Byla to parazitka, v té době bydlela už asi na šestém nebo sedmém místě, barák po rodičích prošustrovala.
Ve vesnici ji všichni znali, mě nikdo nic neřekl, domorodci musí proti přivandrovalcům držet pohromadě.
Nakonec je brácha celkem mazaně z baráku vypudil, začal hovořit o tom, že si není jist svojí sexuální orientací, že je asi na děti, tak popadla děti a s přítelem zmizeli.
Odstěhovali se k mladýmu klukovi do malé chaty, tam bydleli za šukání, pro mladýho to byla sexuální premiéra.
Matka v ústavu umřela a brácha se asi po měsíci v baráku oběsil na zábradlí schodiště, nemohl žít sám.
Našel ho přítel parazitky, který za ním občas došel, neřešil to ale, zavolal po pár dnech mě, že mu brácha nebere mobil.
Tak to bylo jasný, už když jsem se na barák vydal.
Posekali jsme trávu, co byla do pasu, krámy samorostů z baráku vyházeli a pět let tam jezdili se ženou jako na chatu.
Teď dům prodávám, nechce tam jít bydlet ani moje žena, ani synkové, oba mají byty v Praze.
Takže celý život jsem sledoval, jak jde vše do sraček a nemohl jsem s tím dělat nic.
Je to jako zákopová válka v rodině, všichni zakopaní a fronta se nehýbe.
Otci nepomohl ani v té době slavný Mudr. Plzák, na pacienty totiž neměl čas.
Přiletěl na kliniku, pacošům rozdal prášky a už zase pospíchal do televize.
To samý s bráchy chlastáním, toho taky slavný Mudr Nešpor v Bohnicích nezachránil, tam je ale úspěšnost léčby alkoholiků dost nízká, je to beznadějná práce.
Budu teď tvrdý a ošklivý, za což se dopředu omlouvám, ale parazité existují jen proto, že je hostitelé krmí. Pokud je někdo slabý a zneužitelný, dokonce pod tíhou své partnerky a světa vezdejšího páchá agresi vůči sobě, počíná si stejně, jako dítě, které si chce vycvičit bojové plemeno psa a to ho zbaští.
Dospělý samec plemene člověka, xakru, aby si mohl říkat chlap nebo muž, musí zvládat především sám sebe. V sobě pak najít sílu zvládat svoje okolí. Ne se jím nechat vláčet nebo dokonce usmrtit.
Místní feministé mě budou nesnášet (a Chall možná poprvé tleskat), ale najít modus vivendi se ženou není od výcviku štěněte diametrálně odlišné. Asi napíšu taky článek.
Dvě otázky. Co jim dáváte když něco udělají dobře a jaký mají dle vašich zkušeností reflexní oblouk?
Reflexní oblouk nekončí v míše, ale mnohem výš. V mozkové kůře. A dávám ty pozitivní emoce.
Myslel jsem konkrétní aplikaci. Za jak dlouho po vydání povelu zareaguje?
Od několika minut po několik měsíců? :-)
To mi vychází pes o chloupek lépe. Škoda, vypadalo to nadějně.
Dissenter: už píšete jak Challenger, tedy popíráte sám sebe, asi jste na dobré cestě k článku:-) Začátek dobrej, ale co ten poslední odstavec? Nebo Vy si vážně pod „najít sílu zvládat svoje okolí“ představíte „výcvik štěněte“? Cvičit štěně může i sráč, na tom není nic zas tak složitého. Oproti tomu modus vivendi se ženou, jak tomu říkáte, je o úplně něčem jiném. Tam právě potřebujete tu sílu, kterou když máte, nemáte problém (nebo aspoň výrazně méně, než zakouší různí místní zhrzenci, co tady pak fňukají a mezi nimi Challenger hafíků král, pěnící při výběru kuchyně).
Vy byste zasloužil medaili. Nejen za to že jste se sám neoběsil, ale že se neoběsili a neuchlastali ani vaši synové.
Jen to pro mě velká záhada, jak to že jeden člověk to naprosto nezvládne a druhý v naprosto stejných podmínkách z toho vybruslí bez ztráty kytičky.
Na základě analýzy textu se autor článku nezdá být psychicky v pohodě.
Zde jsou důvody, proč se tak jeví:
Extrémní negativismus a cynismus: Celý text je prosycen hlubokým pesimismem a cynismem ohledně mezilidských vztahů, manželství a společenských institucí. Autor v podstatě popírá možnost skutečné lásky a partnerství, redukuje je na biologické procesy a transakce.
Silná frustrace a zášť: Z textu čiší zjevná frustrace a zášť vůči ženám a „feministické justici“. Používání dehonestujících a vulgárních výrazů („justiční prasnice“, „pičulínů“, „semeterika“, „slepice“) naznačuje hluboký emocionální rozrušení a pravděpodobně i osobní hořkost.
Paranoidní tendence a konspirační myšlení: Autor vnímá systém (manželství, zákony, média, církev) jako spiknutí proti mužům, které je má uvěznit, vykořisťovat a zničit. Mluví o „bolševicko-feministické justici“ a naznačuje, že i „pachatelé dobra“ (v souvislosti se zákazem tělesných trestů) mají skryté, zlé úmysly. To může poukazovat na paranoidní vzorce myšlení.
Generalizace a černobílé vidění: Neschopnost vidět nuance v mezilidských vztazích a tendence k extrémním generalizacím o „všech ženách“ a „všech mužích“ je znakem, který může signalizovat psychickou nepohodu. Svět je rozdělen na „vykořisťované“ a „vykořisťovatele“.
Osobní zklamání a pocit oběti: I když autor mluví obecně, tón textu naznačuje, že se s „obětí manželství“ sám identifikuje. Zmínka o „naučené bezmocnosti“ a „Stockholmském syndromu“ ve vztahu k mužům v manželství, stejně jako explicitní tvrzení, že „ženatí muži umírají mladší“ a mají „vyšší míru deprese“ kvůli „chronickému psychickému vykořisťování maskovanému jako láska,“ naznačuje hluboké psychické utrpení.
Nekontrolovatelný hněv a agrese: Agresivní jazyk a obviňování jsou přítomny v celém textu. Autor nešetří nikoho – ženy, soudkyně, politiky, společnost.
Doporučení k emočnímu odpojení: Cesta, kterou autor navrhuje (být „nezávislý na vnějších validacích“, „milovat bez připoutání“, „nelpět na štěstí z druhých“), ačkoliv se tváří jako cesta k osvobození, může v krajní podobě vést k emočnímu odpojení a izolaci, což je paradoxně to, co sám kritizuje u „uvězněných“ mužů.
Na základě těchto prvků je vysoce pravděpodobné, že autor prožívá značnou psychickou nepohodu, hněv a frustraci, které se projevují v jeho radikálním a jednostranném pohledu na vztahy a společnost. Text může být odrazem jeho osobního zklamání a vnitřního boje.
jaké anál-lýzy?
Kdyby psal Challenger o automobilismu, bude to článek o plýtvání přírodními zdroji, ničení životního prostředí, hromadách mrtvých, raněných a doživotních mrzáků, pláči vdov a sirotků.
Na všechno lze pohlížet tímto způsobem, jenom negativně.
Asi dost obtížné by bylo kladně hodnotit tak běžný a v historii se opakující jev, jako je válka.
Víš co Sašo? Jdi i s tou ejáj do prdele!