O přirozenosti ženského kvičení

Každý v manželství i mimo něj jistě zažil situace, když se s ním žena úporně hádá – typicky kvůli naprostým nicotnostem. Probírá pořád dokola to, co se stalo v dřevních dobách a vy si už na to ani nepamatujete, vkládá vám do úst něco, co jste neřekli, nimrá se v titěrnostech, intenzivně hledá hnidy na všem možném, jen aby se s vámi mohla pohádat.

Zde je trpká pravda o ženských hádkách, kterou mnozí muži anekdoticky tuší.

Ženy se nezapojují do hádek jen, když jsou naštvané nebo protože cítí vážný problém k řešení. Zapojují se do hádek, protože jsou psychicky závislé na emocích, které konflikt vytváří. Nastává to v okamžiku, kdy začne hádku kvůli něčemu triviálnímu, co ani nemůžete ovlivnit, když cíleně žene drobné neshody do velkých konfrontací, když chytá hysterák i tam, kde jste předtím byli ve shodě, když na vás kvičí, je na vás zlá a uráží vás.

Ona se nesnaží řešit žádné problémy. Snaží se vyvolat emoční stimulaci, kterou její mozek vyžaduje, aby se cítila zapojená. To vysvětluje chování jedné Slověny, která svému manželovi hystericky neustále vyčítala, že když ji během hádky nenamlátí, že ji nemá rád. To se neděje proto, že takové žena byla iracionální, hloupá nebo nějak deviantní. Děje se to kvůli zásadním rozdílům v tom, jak typicky mužský a ženský nervový systém přirozeně zpracovává emoční zapojení a jistotu ve vztahu. Muži hledají emoční rovnováhu. Ženy hledají intenzivní emoční prožívání. Muži chtějí řešit problémy a hodit se zpátky do klidu. Ženy chtějí vytvářet bohaté emoční zážitky, díky nimž se cítí živé a propojené. Tento zásadní biologický rozdíl vysvětluje, proč vaše pokusy vyhnout se konfliktu často selhávají ba vyvolávají další konflikty. Proč vaše navržená logická řešení jejích emocionálních problémů ji frustrují spíše, než že by jí pomohly.

Tato vztahová dynamika je obvykle dosti ďábelská. Ženy se naučily používat konflikt jako drogu k regulaci svých emočních stavů, ale mnohé z nich rovněž pochopily, že lze konflikt používat k manipulaci s mužským chováním.

Cílem není boj. Cílem je vaše emoční reakce. Abyste pochopili, proč si ženy vybírají konflikt, musíte nejprve pochopit, jak funguje ženská psychologie, neboť pracuje zásadně odlišně od té mužské. Klíčové je, jak žena zpracovává emoční stimulaci. Ženy potřebují určitou intenzitu emocí, aby se cítily ve vztahu propojené a to způsoby, kterým muži často nerozumí. V průběhu evoluční historie záviselo přežití žen na udržování emočních vztahů s muži, kteří jim mohli poskytnout ochranu a zdroje. Ženy, které dokázaly úspěšně zaujmout mužskou pozornost a vyvolat emocionální investici, a to i prostřednictvím negativních emocí, dostaly více chobotu od mamuta, lepší místo v jeskyni blíže ohně, jejich potřeby se v časech, kdy to šlo z tlustých do tenkých prioritizovaly, a tudíž měly i signifikantně větší šanci na přežití a reprodukci než ty hodné, které byly ignorovány. Jejich geny postupně vytlačily ty ostatní geny v genetickém poolu lidského genofondu, přesně jak říkal pan Darwin. To vyvolalo psychologické programování, které podvědomě nutí ženy bažit po vyšší intenzitě emocí.

Klid a harmonie, i když jsou příjemné, nevytvářejí neurochemické reakce, které ženský mozek potřebuje a které interpretuje jako emoční spojení a vztah. Konflikt, drama a emoční turbulence spouštějí neurochemické reakce, které v ženském mozku stimulují dopaminergní systém odměny v nucleus amygdala a limbickém systému, podobně jako když si feťák šlehne svoji dávku. Moderní žena žijící v klidném vztahu jej prožívá jako nedostatečnou psychologickou stimulaci a nejistotu ve vztahu. Její nervový systém, vyvinutý a nastavený na vyšší emoční intenzitu a drama, nedostává stimulaci, což je prožíváno jako frustrace. Proto začne nevědomě vytvářet konflikt doprovázený emocemi, které její mozek potřebuje. Naopak stabilita, kterou se muži snaží vytvořit, neuspokojuje její psychologické potřeby v podobě bažení po emocích. Ty dosahuje často prostřednictvím konfliktu. Závislost na emocích funguje u většiny žen na úrovni podvědomí. Nevytvářejí domácí drama vědomě. Prostě cítí nutkání zapojit se do jakéhokoli chování, které generuje emoce, po kterých jejich podvědomí baží.

Hádka se tak stává jejím prostředkem emoční regulace a ne prostředkem k řešením problémů. Ženy zjistily, že konflikt je nejspolehlivější způsob, jak získat a udržet si mužskou pozornost ve světě, kde jsou muži stále více emocionálně nedostupní a rozptýlení. Když vás normální konverzace nezaujme, když příjemná interakce negeneruje soustředění a pozornost, po kterém ony touží, konflikt se stává hlavní prostředkem, jak získat více mužské pozornosti.

Zamyslete se nad tím, jak se vaše chování změní, když vaše tzv. „lepší polovina“ začne hádku. Najednou se na ni plně soustředíte. Odložíte telefon. Vaše ostatní starosti se stanou druhořadými. A ona má vaši pozornost na úrovni, kterou příjemná konverzace nikdy nedosáhne. Z jejího pohledu konflikt funguje tam, kde jiné metody selhávají. To vytváří psychologický vzorec podmiňování, kdy se ženy učí, že vytváření problémů generuje více mužské pozornosti než jejich řešení nebo pokud jsou k muži vstřícné. Chování ženy, která je příjemná a snadno se s ní vychází, je často bráno za samozřejmost, zatímco žena, která vytváří drama, získává intenzivní pozornost a přídatnou emocionální investici. Ekonomika pozornosti funguje na principu, že negativní pozornost je lepší než žádná pozornost. Žena raději chce, abyste byli naštvaní, frustrovaní a zmatení ale přitom fokusovaní na ni, než klidní, a vyrovnaní a přitom mysleli na něco jiného. Mužův hněv dokazuje, že mu na ní záleží do té míry, aby reagoval citově, zatímco mužova lhostejnost naznačuje, že pro něj žena není natolik důležitá, než aby ovlivnila jeho emocionální stav.

Proto se pokusy ignorovat vyvolané konflikty mnohdy vyvolávají další eskalaci konfliktu. Mužova emocionální odtažitost spouští její podvědomý strach z opuštění a zvyšuje její potřebu znovu upoutat mužovu pozornost prostřednictvím ještě intenzivnějšího konfliktu. V případě extrémů se tento stav u žen spojený s pevným podmiňováním a návykem resultující v patologické vnější markanty a nepřijatelné chování, nazývá hraniční porucha osobnosti. Svým principem je to však stále tatáž reakce, pevně geneticky zakódovaná do ženského chování.

Moderní žena, která soupeří o mužskou pozornost s prací, zábavou, sociálními médii a bezpočtem dalších center pozornosti, se naučila, že konflikt s mužem všechny ostatní mužovy priority přebije a nutí ho soustředit se výhradně na ni. Hádka a vztahový konflikt se stává vztahovým nástrojem pro řízení pozornosti a přestává být prostředkem faktické komunikace. Ženy používají konflikt k testování síly mužovy emocionální investice do vztahu i mužových schopností (tzv. shit test). Logika je primitivní, ale o to účinnější. Pokud je muž vykolejený, když ho žena provokuje, dokazuje to, že mu na ní stále záleží.

Pokud při hádce muž přepojí na ignore mode, naznačuje to, že se ze vztahu citově vyvazuje. Tento testovací mechanismus funguje na biologickém principu, že emocionální intenzita naznačuje investici. V průběhu evoluční historie muži, kteří byli k ženám skutečně citově vázáni, reagovali emocionálně na hrozby, které mohly vztah negativně ovlivnit, zatímco muži, kterým byla žena lhostejná, se citově ještě více odcizili nebo byli lhostejní. Ženská psychologie interpretuje vaše emocionální reakce jako ukazatele bezpečnosti vztahu. Váš hněv, frustrace a pokusy o řešení konfliktů signalizují, že se stále snažíte vztah udržet. Váš klidný odstup vyvolává úzkost, že se emocionálně připravujete na odchod. Mechanismus ujištění vysvětluje, proč jsou ženy po proběhlých hádkách často uvolněné a někdy dokonce mají tendenci provozovat sex (v extrémní formě se tento fenomén nazývá tzv. „rollercoaster relationship“). Vaše emocionální angažovanost během konfliktu ji ujistila, že jste vztahu stále psychicky oddáni, což umožnilo její úzkosti ustoupit. To vytváří zdánlivě nelogickou dynamiku, kdy se zdá být nejšťastnější poté, co muže udělají nešťastným. Mužův hněv splnil svůj účel – dokázal, že do vztahu stále investuje, a umožnil jí vrátit se k základnímu emocionálnímu pohodlí, zatímco muž stále zpracovává stres z nepříjemného konfliktu.

Mechanismus ujištění se tak stává návykovým, protože poskytuje dočasnou úlevu od chronické úzkosti a frustrace ve vztahu. Místo budování skutečného bezpečí prostřednictvím důsledných pozitivních interakcí, si žena vytvoří vzorec chování, který vytváří nejistotu u muže prostřednictvím konfliktu a následná mužova emocionální odpověď, která prokáže mužovu investici, vede k jejím pozitivním zážitkům. Dříve nebo později se žena naučí, že emocionální konflikty jsou neuvěřitelně účinnými nástroji pro kontrolu mužského chování. Když emocionálně reagujete na její provokace, v podstatě jí dáváte kontrolu nad svým emocionálním stavem a procesem rozhodování. Dynamika ovládání a „podpantoflizace“ funguje zejména, pokud je muž naučen upřednostňovat emocionální pohodlí žen před svou vlastní psychickou pohodou. A tohle přesně ho učí dnešní společnost a propagují její pičulíni i úřady.

Když tedy žena vyvolá drama, muž se cítí odpovědným za jeho vyřešení, i když s problémem fakticky nemá nic společného. To jí dává obrovskou moc přesměrovat vaši pozornost a energii kompletně na své priority. Emoční manipulace prostřednictvím konfliktu umožňuje ženám přerušit vaše aktivity, změnit vaše plány a zaměřit vaši pozornost na své starosti, a to kdykoli se jim zachce. Konflikt se tak stává něčím, co se dá nazvat „dálkovým ovládáním muže“ a jeho chování, které může aktivovat dle libosti. Tato kontrola sahá nad rámec okamžitých situací až k dlouhodobé modifikaci a kontrole chování. Muži, kteří důsledně reagují na emocionální konflikty změnou svého chování, učí ženy, že drama je účinný způsob, jak dosáhnout toho, co chtějí. Neinformovaný muž se snaží chovat proaktivně, aby žena neječela, čemuž se v anglické hantýrce říká „walking on the eggshells“. Fakticky to znamená dosažení nemožného. Vaječná skořápka zcela nevyhnutelně praskne, rozbuška se spustí, což vyvolá další nevyhnutelný megahysterák a tak pořád dokola. Žena se učí, že vytváření problémů generuje řešení, která upřednostňují její preference. Dynamika kontrolovaného neustálého konfliktu, tentokráte již zcela vědomě provozovaná, tak slouží k udržení psychologické dominance ve vztahu a jedná se de facto o psychické zneužívání. Osoba, která může kontrolovat, kdy dochází ke konfliktům, jak se stupňují a kdy se řeší, v podstatě kontroluje celé emocionální klima ve vztahu.

Tím dochází již k vědomému emočnímu zneužívání a manipulaci.

Ženy tuto kontrolu zneužívají k tomu, aby učily muže být emocionálně dostupnější, vstřícnější k jejich potřebám a vnímavější k jejich emočním stavům. Každá úspěšná manipulace prostřednictvím konfliktu tento vzorec posiluje a zvyšuje pravděpodobnost budoucí emoční exploatace.

Pochopení toho, proč si ženy volí konflikt, vyžaduje uvědomění si zásadních rozdílů v tom, jak mužský a ženský nervový systém reaguje na stres. Tyto biologické rozdíly vysvětlují, proč konflikt postihuje muže a ženy tak odlišně. Mužské systémy reakce na stres jsou navrženy pro akutní fyzické výzvy, které vyžadují soustředěné řešení problémů a rychlé vyřešení. Muž lovil mamuty, bojoval s predátory, budoval infrastrukturu a stres byl v zásadě generován neúspěchem a ohrožením muže při těchto činnostech, neboť i stresová reakce a její podoba se vyvíjela miliony let. Když se muži setkají s konfliktem, jejich biologie aktivuje reakce „bojuj nebo uteč“, jejichž cílem je rychlé vyřešení hrozby a návrat k základnímu klidu.

Ženské systémy reakce na stres jsou navrženy pro sociální a emocionální výzvy, které vyžadují trvalé zapojení a řízení vztahů. Když se ženy setkají s konfliktem, jejich biologie aktivuje reakce „spřátel se a navazuj vztah“ (z angl. Tend And Befriend, Taylor 2000), jejichž cílem je posílit spojení a emoční zpracování. Důsledkem a důvodem této odpovědi je ochrana potomstva a sebe sama a je designována právě na mezilidskou komunikaci, u predátorů zvířecích nebo přírodních pohrom samozřejmě tento mechanismus neexistuje, jenže u žen nemusí, protože mezi přírodou a vlky vždy stáli muži. Je to dodatečný softwarový upgrade týkající se pouze žen a specifický pro jejich situaci. Žena ve stresové situaci se snaží vyvolávat soucit a nabízí sex. V podstatě nabídne nepřátelskému muži svoji vagínu a sex výměnou za její přežití a přežití jejích potomků. Pud sebezáchovy výměnou za pud rozmnožovací.

Představte si, pokud můžete, hordu strašlivých vikingů plenících anglické vesnice někdy v 9. století našeho letopočtu. Když takový viking narazil na hezkou anglickou ženu (což je tedy trochu kontroverzní výraz sám o sobě ale dobrá), tak se jí na nic neptal a vzal si, co chtěl. Na vikingských lodích a ve vikingském vojsku byla o heterosexuální sex docela nouze, takže volba byla jasná. Viking jí ho tam pořádně a tvrdě našrouboval. Pokud se žena bránila, pak došlo k jejímu zabití. Pokud ale v důsledku stresové situace začala cítit sexuální vzrušení a do činnosti se daly Bartholiniho žlázy, žena přežila a za 9 měsíců, dala-li matka příroda, porodila statného blonďatého malého vikinga, který byl o hlavu větší než děti ze sousedství, byl silnější a více toho zvládl, neboť geny tatínka byly selektovány tvrdou severskou přírodou. Živost a geny si zachránila a dala vznik novému. Dokonce lepšímu. K tomuto přesně odpověď tend-and-befriend slouží. Vysvětluje například i fenomén war brides po okupaci Japonska americkou armádou v roce 1945. Japonky nabízely vagínu tak masivně, že to vedlo i k úpravě zákona. Nejmenovaná úřednice českého Ministerstva zahraničí se jednoho dne svěřila, že na recepci, kterou pořádalo velvyslanectví jedené nejmenované středovýchodní země, byla brutálně znásilněna pod stolem. Navzdory tomu, že by měla prožívat muka, prožila si svůj první orgasmus. Nejmenovaná zdravotní sestra se mi jedou svěřila, že má zajímavé sexuální fantazie. Ty spočívaly ve znásilnění tlustým domovníkem mezi popelnicemi. Byla sama překvapená, jak ji ta představa vzrušovala. Přesně o tom je řeč. Tohle je ten nevědomý ženský software v akci. Ženy v konfliktních situacích dost často prožívají věci jinak než muži. Někdy zažívají i sexuální vzrušení a orgasmus. Je však nutno podotknout, že to neplatí univerzálně a v dalších textech o tom bude řeč.

To znamená, že konflikt vytváří stres pro muže a zároveň stimuluje ženy. Stejný argument, který vás vyčerpává a frustruje, ji dodává energii a zapojuje. Co vy prožíváte jako vyčerpávající emocionální zátěž, ona prožívá jako povzbuzující emocionální spojení. Biologický rozdíl vysvětluje, proč muži chtějí konflikty řešit rychle a jít dál, zatímco ženy chtějí konflikty důkladně zpracovat a vytěžit z nich maximální emocionální benefit. Muž se snaží ukončit stres. Ona se snaží prodloužit stimulaci. Ženský nervový systém je také citlivější na emocionální nuance a lépe vybaven pro trvalé emocionální zpracování. Co se vám jeví jako ohromující drama, se jí může zdát jako normální emocionální intenzita. Mužský práh pro emocionální přetížení je mnohem nižší než ten její.

Tyto rozdíly znamenají, že chování, které se z mužského pohledu zdá iracionální, dává z ženského pohledu dokonalý smysl. Nesnaží se vás mučit nekonečným emocionálním zpracováním. Zabývá se konflikty způsoby, které její biologie považuje za přirozené a uspokojivé. Ženy, které žijí v emocionálně stabilních vztazích, si často vyvinou to, co lze popsat jako únava z klidu. Klidné a předvídatelné prostředí, které se muži snaží vytvořit, se stává psychologicky hostilním pro ženy, které potřebují hlubší emocionální prožívání, aby se cítily plně živé a angažované. Nuda ve vztazích spouští u žen nevědomou touhu vytvářet emocionální stimulaci prostřednictvím konfliktu. Pokojný vztah se jí začíná zdát emocionálně mrtvý, což vede k chování, jehož cílem je do dynamiky vrátit drama a intenzitu. To vysvětluje, proč mnoho vztahů zažívá cyklické konflikty opakující se každých pár let s železnou pravidelností, které se zdají vznikat bez vnějších spouštěčů. Když se věci příliš dlouho vyvíjejí příliš dobře, ženská psychologie začne toužit po emocích, které konflikt poskytuje.

Faktor nudy také vysvětluje, proč se zdá, že ženy často sabotují šťastná období ve vztazích. Právě když se vše zdá být perfektní, žena najde důvody k rozrušení, problémy k řešení nebo záležitosti k vyřešení. Samotná dokonalost se stává problémem, protože jí chybí emocionální stimulace. Ženská potřeba emocionálního vampýrismu je v rozporu s mužskou preferencí emocionální konzistence a klidu. To, co vy prožíváte jako úspěch ve vztahu, trvalou harmonii a stabilitu, ona prožívá jako stagnaci vztahu a emocionální nejistotu a strádání.

Faktor nudy prokazuje, proč pouhé být dobrým partnerem nestačí k udržení ženské spokojenosti. Můžete být laskaví, zodpovědní, pozorní a podporující, a přesto nedokážete poskytnout emocionální feedback, který ženský mozek vyžaduje. Pochopením této dynamiky zároveň zjistíte, proč slušní a poddajní muži často ve vztazích selhávají, i když dělají vše zdánlivě správně dle narativu, který poskytuje feministická ideologie a její propaganda. Poskytují emocionální pohodlí, ale ne emocionální vzrušení, stabilitu, ale ne stimulaci, klid, ale ne vášeň.

Ženy používají konflikt k potvrzení své důležitosti ve vašem životě a k potvrzení, že mají moc ovlivnit váš emocionální stav. Schopnost vás pekelně nasrat, frustrovat nebo těžce rozrušit dokazuje, že vám na ní záleží natolik, aby vyvolala silnou emocionální reakci. Mechanismus validace funguje na principu, že emocionální dopad hádky je proporcionální jejímu pocitu důležitosti. Pokud nedokáže ovlivnit vaše emoce, naznačuje to, že vám na ní nezáleží natolik, aby vyvolala pocity, ať už pozitivní nebo negativní. Proto ženy často eskalují konflikty, když se snažíte zůstat klidní a racionální. Vaše emocionální odtažitost spouští její strach, že pro vás není natolik důležitá, aby si vysloužila emocionální investici. Potřebuje důkazy, že vámi může emocionálně pohnout, aby se cítila jistě ve svém významu pro vás. Validace prostřednictvím konfliktu vysvětluje, proč se ženy po úspěšných hádkách často zdají být spokojené, i když se ve skutečnosti nic nevyřešilo. Cílem nebylo vyřešení problému. Bylo to potvrzení, že má moc ovlivnit váš emocionální stav. Tato dynamika také vysvětluje, proč logické reakce na emocionální konflikty často situace spíše zhoršují než zlepšují. Když racionálně reagujete na její emocionální provokace, neposkytujete jí emocionální validaci, která byla skutečným důvodem konfliktu. Ženy interpretují vaše klidné a logické reakce jako důkaz, že vám na ní nezáleží, aby narušila vaše emoce. To spouští intenzivnější provokace, protože se snaží najít úroveň stimulace, která nakonec vyvolá emocionální reakci potvrzující její důležitost. Konflikt slouží jako mechanismus pro vytváření a udržování emocionální hierarchie ve vztazích.

Osoba, která ovládá, kdy k hádkám dochází, jak se vyvíjejí a kdy končí, v podstatě ovládá emocionální rámec vztahu i vztah jako takový. Ženy používají iniciování konfliktu jako způsob, jak si ujasnit, že jejich emocionální potřeby mají přednost před vašimi preferencemi klidu a stability. Úspěšné zatahování do hádek dokazuje, že její emocionální stavy jsou důležitější než vaše touha vyhnout se dramatu. Boj o moc funguje prostřednictvím emocionální manipulace, která vás nutí volit mezi udržováním vašich hranic a udržováním harmonie ve vztahu. Když důsledně volíte harmonii, v podstatě jí předáváte kontrolu nad průběhem vztahu. To vytváří dynamiku vztahu, kde ona určuje emocionální klima, zatímco vy reagujete na její vedení. Vy se stáváte zodpovědnými za zvládání emocí, které ona vytváří, zatímco ona si zůstává svobodná vytvářet nové emocionální výzvy, kdykoli se jí zachce. Boj o moc také vytváří precedenty pro budoucí řešení konfliktů. Pokud úspěšně využije emocionální drama k dosažení svého, naučí se, že tato strategie funguje, a bude ji nadále používat. Ženy, které tyto domácí hádky vyhrávají prostřednictvím emocionální manipulace, si vytvářejí rostoucí sebevědomí ve svou schopnost ovládat dynamiku vztahu prostřednictvím konfliktu. To často vede k eskalaci požadavků a častějším hádkám.

Konflikt generuje v mozku žen neurochemické reakce, které vytvářejí skutečnou biochemickou závislost na emoční intenzitě. Ženské neurotransmitery uvolňované během hádek vytvářejí chemické odměny, po kterých ženský mozek touží. Zatímco muž prožívá vyčerpávající následky chronického stresu, ona aktivuje dopaminergní systém odměny. Ženy si postupně jako u jiných drog vypěstují toleranci k hlubokým emocím a potřebují stále dramatičtější konflikty, aby dosáhly stejné úrovně neurochemického ukojení. To se v kriminologické hantýrce nazývá baživý vývoj. To, co dříve vytvářelo dostatečnou stimulaci, se stává nedostatečným a vyžaduje eskalaci k dosažení požadované biochemické reakce. Proto také jakékoli racionální diskuse o snižování konfliktů často selhávají. V podstatě ji muž žádá, aby se vzdala biochemického systému odměn, po kterém se její mozek naučil bažit – je to stejné jako když závislému na heroinu seberete jeho dávku. Pro ni je domácí klid trestem, zatímco hádky a drama jsou jí odměnou.

Feministická společnost a feminismus obecně aktivně povzbuzují ženy, aby vnímaly emoční projevy a vytváření konfliktů jako známky prosazování svých práv, ženské emancipace a nezávislosti. Feministická propaganda učí ženy, že potlačování emocí je nezdravé a že vyjadřování jejich pocitů bez ohledu na kontext je psychologicky správné a nezbytné. Ženy jsou cíleně programovány, že muži, kteří emocionálně nereagují na jejich podněty, jsou emocionálně nedostupní neboli toxičtí. To vytváří patologické podhoubí a klima společenského souhlasu, které stimulují ženy, aby eskalovaly konflikty, dokud nedosáhnou takových emocionálních odpovědí, které jim feministky tvrdí, že by „zdraví muži“ měli poskytovat. Propagandistické programování také patologicky přeznačkovává legitimní mužské preference a požadavek na klid a stabilitu jako emocionální nezralost nebo „misogynii“, nikoli jako validní přístup k řízení vztahů.

Proto se také muž nedovolá žádné spravedlnosti, když by nakrásně chtěl obtížnou a hádavou ženu nechat vykázat ze společného obydlí. Podle našich zákonodárců a bolševicko-feministické justice i fízlí verbeže totiž muž nemá nárok vůbec na nic. Veškeré zákony jsou psány tak, že presumují vinu muže na manželském konfliktu. Klinicko-biologická data a důkazy ale svědčí o naprostém opaku.

Kdysi v lepších dobách existovalo pro muže sužovaného neustálými hádkami, peskováním, sekýrováním a citýrováním jedno emergentní řešení. Když to žena přehnala, dostala prostě po paštice, což většinou aktivovalo ochrannou biologickou reakci, takže konflikt byl okamžitě ukončen. Dnes se ovšem ženy nesmí muž dotknout, jinak je to domácí násilí a chlapec to dostane sežrat od fízlů a bolševicko-feministrické justice se všemi důsledky. To stimuluje ženy k vyloženě patologickým reakcím včetně násilí. Ona se jej dotknout může a také to často dělá. Když se tak stane, nikdo se muže nezastane, je naopak zesměšňován jak fízlími pičulíny, tak justičními prasaty i celou společností, kde jsou amorální pokrytečtí pičulíni jazýčkem na vahách. Nikdo ženu neodsoudí, ani morálně ani fakticky. On jí určitě něco udělal a ona určitě měla důvod se bránit. Jakej šel, takovou potkal. Je to jeho chyba. A ještě můžete jít do kriminálu, pokud by si při násilném konfliktu, který sama iniciovala a eskalovala, zlomila třeba nehet.

Pokud tomu nevěříte, koukněte znovu na zde již popsanou kauzu vražedkyně Petrášové, která je přímo modelová a mnohočetně opakovaná. Vražedkyně Čubírková dostala v 60. letech ještě provaz. Dnes by byla za hvězdu podobně jako patologická úkladná vražedkyně Velikovská. I já si zažil podobný konflikt v malém (a mám na to dokonce svědky). Tak daleko jsme se dnes posunuli. Korunou jsou poslední protimužské zákony dona Pabla umožňující kteréhokoli muže obvinit ze znásilnění. Pan Petráš měl veškeré důkazy na své straně. Měl nahrávku běsnící manželky. Jak reagovali fízlové? Jak reagovalo státní zastupitelství? Jak reagoval soud? Jak soudružka znalkyně uměle mitigovala její psychoprofil? Kdyby nahrávku Petráš neměl, bude odsouzen on a ona bude všemi litovaná jako velká chudinka. A taktéž si nezapomeňte přečíst, jak reagovali čtenáři tohoto webu. Studujte to. Proveďte umělou reverzi zastoupení pohlaví a nechte to okomentovat AI. Reakce feministek a sprostých pičulínských prasat se hodnotí sama. Když ta pokrytecká patologická verbež nemá ani pseudoargumenty, chce vám aspoň zavřít hubu. Žádná svoboda a demokracie tady neplatí. Feministky a amorální pičulínská verbež nevědí, co svoboda, slušnost nebo reciprocita je. Čtěte znovu, detailně, vše a přemýšlejte u toho.

Je ovšem třeba rovněž rozlišovat. Ženy, ač v sobě všechny mají tento nevědomý software, jej v sobě mají v různé míře. Jsou rovněž schopny jej v různé míře ovlivnit a utlumit racionálním myšlením. Je to jako s chlastem. K tomu, aby člověk začal patologicky chlastat, potřebuje dvě věci. Preexistující genetický sklon k závislostem, který má asi 20% populace a dále investici své vlastní vůle, jinými slovy, on musí chtít chlastat, musí provést volbu chlastat a pravidelně chlastat po určitou dobu, aby se závislost mohla rozvinout. Genetika pouze určí, zda musí chlastat 3 roky, 5 let nebo se závislost vyvine až po deseti letech úporného chlastání. Taky se nemusí vyvinout nikdy. Pokud tyto dvě podmínky nejsou splněny, závislost se nerozvine. Žena, která zpočátku hledá svoji validaci ve vztahu s introvertem, a proto nevědomě vytváří konflikty, časem tomuto stavu navyká a exploituje jej, když zjistí, že poddajný muž poslouchá na slovo. Tuto volbu jej zneužívat ovšem již činí naprosto vědomě a koná tak zaviněné trestné jednání psychického zneužívání. Nikdo ji však za tento zločin neodsoudí. Je to věc neuvěřitelně rozšířená a podporovaná vládnoucí garniturou, která si uvědomuje, že ohrožení mocenských privilegií jí hrozí především od mužů. Proto to tak je, je to velmi prosté. Každý muž by si měl sám poctivě zjistit, jak si v tomto ohledu stojí.

Je také dobré, když si ženy uvědomí tuto svoji inherentní a geneticky danou vlastnost, neboť je ji možné i chytře exploatovat. Rovněž neplatí, že by každá hádka musela nutně spočívat v přirozené a geneticky dané ženské potřebě emocionální stimulace. Může mít i důvod jiný – například racionální konflikt kolem závažného problému nebo konflikt s patologicky narcistní osobou, osobou závislou na drogách, alkoholu a podobně (taková osoba nemusí být jen ženou), Hádka s patologicky narcistním jedincem spočívá s řešení jeho skrytého komplexu méněcennosti a patologicky kompenzatorního jádrového přesvědčení o grandiozitě takto postižené či postiženého (jak jsme tomu byli svědky u Petrášové). Z diagnostického hlediska je nutné posoudit každý případ individuálně a dle toho reagovat. Toho naše společnost ovšem není schopna.

Základní pochopení, proč si ženy vybírají konflikt, umožňuje vývoj účinných strategií pro zvládání této dynamiky, za účelem ochrany své psychologické suverenity, eliminace destruktivních ženských vzorců chování, protože nikdo to za vás neudělá. Prvním principem je odmítnout odměňovat konfliktní chování emocionálními reakcemi, které živí její závislost. Když se hodíte do ignore mode, neposkytujete jí biochemické odměny, které posilují vzorce vyhledávání konfliktu. Ona pak má dvě možnosti. Buď se zklidní, což většinou nastane, nebo eskaluje konflit, což je jasnou známkou toho rychle se jí zbavit. Druhým principem je stanovení jasných hranic kolem přijatelného konfliktního chování a zároveň poskytnutí alternativních cest pro emocionální spojení. Tím se rozumí například lechtivé komentáře, jak vás ona vzrušuje a kdyby to bylo možné, že ji znásilníte hned tady a teď, když to budete dělat vkusně a citlivě, začne se hihňat a konflikt je ten tam. Můžete uznat její potřebu emocionální intenzity, poskytnout jí trochu té vášně, ale zároveň kategoricky odmítnout účast na destruktivním dramatu. Třetím principem je uznání, že nemůžete eliminovat její potřebu emocionální stimulace, ale můžete ovlivnit, jak a jak často je tato potřeba uspokojena. Mnoho mužů si tak může zajistit pravidelný a kvalitní manželský sex s množstvím různých praktik, které vám ona ráda poskytne, místo toho, aby byli sekýrováni a citýrováni. Musíte svoji ženu ovšem dobře poznat a zjistit, jaké jsou její hranice tolerance. Poskytování pozitivní emocionální intenzity prostřednictvím dobrodružství, výzev a vášně snižuje její potřebu vytvářet negativní intenzitu prostřednictvím konfliktu. Ona vám musí dát něco na oplátku – uvaří, vypere, uklidí a postará se o děti. Vy musíte odvést svůj díl práce a dodat dostatek zdrojů proporcionálně jejímu pracovnímu úsilí. Pak to můžete být vy, kdo bude nastavovat hranice a vládnout ve vztahu. Čtvrtým principem je pochopení toho, že některé ženy jsou příliš závislé na konfliktu, než aby fungovaly v pokojných vztazích. To je třeba otestovat hned na začátku vztahu a pokud žena neprojde testem, je jedno, jak je jinak hezká, jak hezká má obličej či zadeček, je jedno, jestli vám poskytuje kvalitní sex nebo ne, je třeba si držet odstup a ve vhodné chvíli se jí zbavit. K tomu můžete využít její eskalaci konfliktu – tím zajistíte, že to nebudete vy, kdo je rozpadem vztahu vinen.

Jak otestovat svoji budoucí lepší polovičku? Říká se tomu kráva test. Udělejte něco, co se jí trochu nelíbí. Něco lehce nelegitimního, co naznačuje vaši superioritu ve vztahu. Co udělá taková kráva? Udělá Búúú. Přečtěte jí některé pasáže z tohoto článku. Udělá – búúú, co si to dovoluješ? Búúú, jak se opovažuješ ty mizogyne? Poděkujte jí za odhalení pravé identity a jděte o dům dál. Testujte ji pravidelně. Ona to koneckonců dělá zrovna tak. Ušetříte si tím mnoho ztrát a neklidu v budoucnu.

Žena, která nesnáší emocionální stabilitu a vyžaduje neustálé drama, která je navíc nároková a arogantní, není psychologicky kompatibilní se zdravou dynamikou vztahu a musí být nemilosrdně eliminována z mužova života za jakoukoli cenu. Odepište investice a proveďte rozchod co nejdříve, protože jedině tak ochráníte svoje duševní zdraví a zdroje pro jinou a lepší ženu. Jinak jednoho dne můžete mít co dělat s fízly a bolševicko-feministickou justiční chamradí. To nechcete zažít. Neexistuje žádné splynutí duší, neexistuje žádná souzená bytost. Sundejte si růžové brýle a zjistíte, že na světě existuje 4 miliardy žen a mnoho z nich jsou hodné a stabilní se smyslem pro reciprocitu ve vztahu a mohou být vašimi ženami či milenkami okamžitě. Nikdy nebylo lehčí nějakou najít.

Moudrý muž se musí naučit rozlišovat mezi ženami, které se dokážou vymanit ze závislosti na konfliktu, a těmi, které to nedokážou. Rozvíjí sílu odejít ze vztahů, které od něj vyžadují obětování jeho psychické pohody, aby si udržel umělý mír. O vašem duševním zdraví se nedá vyjednávat. Vaše emocionální suverenita není na prodej. Vaše psychická stabilita není rozumnou obětí pro udržení vztahu. Vybírejte moudře. Závisí na tom váš zdravý rozum.

21. 7. 2025 Challenger

Související články: