Je Nový rok a místo pana faráře nám už od roku 1949 káže shůry náš pan prezident. Jeho poslední novoroční projev byl výjimečný tím, že kromě obvyklých frází, že se máme pořád lépe a lépe, ale přitom si musíme stále více a více utahovat opasky, řekl náš pan prezident také něco, co se mě týká zcela osobně.
Pan prezident mi jako českému lékaři vzkázal, že jsem vyděrač. Vydírání jsem se měl dopustit tím, že jsem odešel pracovat za hranice do země, kde mají lékaři nesrovnatelně lepší podmínky jak pracovní, tak z hlediska finančního ohodnocení. Prý to není solidární, protože mám jako občan České republiky držet basu s ostatními. Dokonce se mám prý solidarizovat „v těch nejširších souvislostech“, radí pan prezident.
Možná bychom si měli říct, co vlastně ta solidarita lékařů se zbytkem národa „v těch nejširších souvislostech“ znamená.
Asi tak před rokem si můj kolega, význačný pražský otolaryngolog, objednal výměnu bytových dveří. Původní cena byla asi 25000 Kč. Za několik týdnů poté přišel pan živnostník a chtěl se ujmout montáže. Oznámil nicméně kolegovi, že cena se zvýšila; prý to bude stát čtyřicet dva tisíc. Kolega udělal chybu. Chudák živnostník, co v potu tváře dře na takové budižkničemy jako je můj kolega, si přečetl pořádně jmenovku na dveřích a akademické tituly a řekl si, že vyjednávání o ceně nevedl úplně správně. Zřejmě ve vícenákladech zhmotnil i svůj čtyřiceti lety komunismu prověřený názor, že můj kolega vystudoval za dělnické – tedy i jeho – peníze. Ze stejného důvodu si pokud možno nezvu řemeslníky, a snažím se vypomoci vlastními silami a silami přátel, na bytové dveře si v žádném případě nedávám žádné tituly a snažím se být pro okolí neviditelný.
Dalším dobrým příkladem Klausovy solidarity je třeba systém IZIP. Systém IZIP, který byl zpočátku jen korupčnickým šolíchem několika prominentů z ODS, se stal v rukou VZP nástrojem potenciálně snadno zneužitelným k tomu, aby v rámci plánované řízené péče mohl úředník odebrat (či lépe řečeno ukrást) obsah kartotéky jednoho soukromého lékaře a předat jej například zdravotnickému řetězci, který bude mít větší pochopení pro sociální a ekonomické potřeby daného úředníka v rámci klausovské solidarity v nejširším slova smyslu. Zatím ovšem tento geniální výtvor používá rutinně 6 (slovy šest) lékařů. VZP sice normálním lékařům za práci neplatí, avšak managementu IZIPu vyplácí z peněz daňových poplatníků „sociální dávku“ půl milionu měsíčně. Servisní IT firma MD Access, poskytující IZIP subdodávky, vyplácí svým 44 zaměstnancům asi 114 tisíc průměrného platu – což je s ohledem na produktivní využití toho systému šesti lékaři vskutku akt pravé klausovské solidarity.
Ve srovnání, jakou míru „solidarity v tom nejširším smyslu“ však po mně požadují státní úředníci, jsou trable s drobnými živnostníky a šejdíři jen takové malé nevinné podružnosti. Ale právě takové malé podružnosti, jako ten ďábel, co spočívá v detailu, ukazují na jednu věc: ten zlý stát, který údajně může za to, že jsou lékaři odsunuti do pozice občanů druhé kategorie, neexistuje sui sponte. Společenská a ekonomická marginalizace lékařů a potírání jejich dlouholetých požadavků na férová pravidla hry není důsledkem chamtivosti hrstky státních úředníků, ale společenským konsenzem většiny Čechů.
Připravoval jsem si materiály, které se zabývají monopolizace poskytování a odběru služeb v českém zdravotnictví; jak tato monopolizace ovlivňuje vyjednávací možnosti lékařů, úroveň péče o pacienty, korupční potenciál úředníků a v neposlední řadě také příjmy stranických pokladem a jak tyto peníze v konečném důsledku ovlivňují volební výsledky. Chtěl jsem psát o nezákonných praktikách v zaměstnávání českých lékařů, kdy účelově a arbitrárně stanovený nízký plat, stejně tak jako šikana na pracovišti a reálná hrozba zničení odborné kariéry, jsou právě ty příčiny, proč lékař často beze slova protestu přijímá nezákonné pracovní podmínky čítající 80 a více přesčasových hodin měsíčně. Také jsem chtěl psát o zastrašování soukromých lékařů úředníky zdravotních pojišťoven, o nerovnosti a korupci, která na této úrovni panuje. O tom, jak je v České republice legální neplatit za provedenou práci a jaký vliv to pak má na účtování práce neprovedené. Chtěl jsem se rozepsat, jak v České republice, na rozdíl od jiných evropských států, dochází k bezprecedentní kriminalizaci lékařů za domnělá i skutečná pochybení a o tom, proč je tato kriminalizace s největší pravděpodobností neústavní. Chtěl jsem psát o tom, jak tato kriminalizace nakonec ovlivňuje kvalitu péče a jak je účelově zneužívána příslušníky úředně-manažerské lobby k externalizaci forenzního rizika s rozborem několika mediálně známých kauz. Chtěl jsem napsat, jak tato externalizace forenzního rizika ovlivňuje rozhodování manažerů, zda si chtějí nebo nechtějí udržet kvalitní lékaře, když za jejich práci nenesou sebemenší díl odpovědnosti. Individuální vyjednávání o výši platu v českých podmínkách je asi tak stejně směšné, jako by bylo vyjednávání ve vesnici ovládané Rudými Khméry o podmínkách převýchovy prací. To keep you is no benefit, to destroy you is no loss. To je základní heslo českých nemocničních manažerů. Není s kým vyjednávat a je to dokonce ještě horší: jakákoli smysluplná pravidla hry odpovídající zákonu nebo spravedlivá odměna na podkladě skutečné tržní ceny lékařské práce by v současném zanedbaném prostředí přivedla zdravotnictví do kolapsu: s platem 1,5-3 násobku průměrné mzdy by množství lidí, ochotných se účastnit na nezákonné přesčasové práci, konvergovalo k nule. Směnný provoz by za stávající organizace zdravotní péče způsobil pokles výkonu českých nemocnic asi o 40%, přičemž dostupnost některých služeb by v řadě oblastí klesla přímo drasticky. V takovém případě by už českým občanům nadále nebylo jedno, kam mizí jejich peníze, což by, nehledě na osobní finance zainteresovaných, mohlo potenciálně ztenčit i prostředky v mnohých stranických pokladnách a to by zase mohlo odstavit od koryta mnohé současné pezzi da novanta, na jejichž podporu spoléhá i po solidaritě volající Klaus.
Nyní, po nemnohých diskusích, je mi jasné, že tohle čeští občané přece slyšet nechtějí. Čeští občané si svoji kognitivní disonanci řeší jednoduše, většinou si najdou nějakého univerzálního viníka, třeba stát, doktory, odbory, podnikatele, nepřizpůsobivé menšiny, komunisty a třeba i toho „senilního ješitu“ nebo někoho jiného, kdo nejlépe konvenuje jejich myšlenkovým stereotypům.
Za léta strávená prací v České republice jsem s celou svoji rodinou poznal detailně, jak chutná ta pravá klausovská solidarita v nejširším slova smyslu. Tady zdaleka nejde jen o platy ale o obranu základních občanských práv. Z této zkušenosti si beru jediné ponaučení: pouze hromadná a soustředěná akce mající za následek rozbití celého systému může nahradit tu jednostrannou klausovskou solidaritu „v nejširším slova smyslu“, kdy jeden nevyvolený pod hrozbou sankcí dává, zatímco druhý vyvolený plnými hrstmi bere, tou pravou, dobrovolnou a oboustranně výhodnou solidaritou. A jsem rád, že v tomto pocitu nejsem sám a že to řada mých kolegů v Čechách vidí stejně. A nejen vidí, také dokáží pro své přesvědčení i mnohé riskovat. Na rozdíl od Klause si nemyslím, že je to na úkor českých občanů. Lékaři tu i po eventuelním zhroucení systému budou vždy připraveni léčit své pacienty, jen za poněkud jiných podmínek – tam kde je po službách poptávka, se brzy dostaví také nabídka. Nemyslím si, že by to české občany stálo výrazně víc peněz, jen „solidarity v tom nejširším slova smyslu“ drasticky ubude. Lékařova odměna za práci bude konečně odpovídat náročnosti a tržní ceně, jen pan inženýr Pašek, generální ředitel IZIP a.s. asi přijde o své půlmilionové sociální dávky, tedy pokud pro jeho produkt pacienti nebudou stejně jako u lékaře hlasovat obsahem vlastní peněženky.
Už mě ani nepřekvapuje, jak může prezident všech občanů Klaus považovat výkon občanských práv nebo jejich obranu za vydírání. Dokonce po husákovsku vyhrožuje – verše Viktora Dyka „opustíš-li mne“ jsem v kontextu emigrace slyšel naposledy za Jakeše. Asi by se měl náš pan prezident začít chovat konzistentně. Profesor Dungl, člověk, který operoval Klausovi jeho kyčel, otevřeně podpořil akci českých lékařů, kterou Klaus označuje jako vyděračskou. Stejným způsobem podpořila akci i celá řada předních osobností české medicíny. Klaus by tedy udělal nejlépe, kdyby se příště nechal operovat od někoho, komu to myslí víc politicky.
Klaus však k tomu, co říká, má dobré důvody. Náš profesorissimus ekonomie má spoustu špatných vlastností, ale hloupost mezi ně nepatří. Ve svých prohlášeních pouze reaguje na aktuální společenskou poptávku a veze se na vlně nevraživosti a závisti tzv. obyčejných lidí. Českým lékařům věnoval více prostoru a považuje je za větší hrozbu než například státem dotovaný solární byznys a další podobné výdobytky reálné kapitalistické společnosti na český způsob. Právě proto ho tolik českých pravicových rádobyintelektuálů nepokrytě obdivuje, je to typicky český postoj. Stejně jako Klaus, mají plnou hubu trhu, svobody, demokracie a občanských práv, ale jen potud, pokud to neohrozí jejich kavárenské pohodlíčko a drobné šolíchy. Kapitalismus, občanská práva a svobody ano – ale jen pro někoho. Pro řidiče Lacinu lidská práva ano, ten sestřelil z dálnice jen nějakou blbou slepici a to kdoví jestli, in dubio pro reo. Ale když doktoři nechtějí nadále setrvat v roli obecních hlupáků? Můj hadraplán? Nepřijatelné vydírání! Když si přečteme, jak pregnantně se k této věci vyjadřuje jeden ze zdejších svobodných občanů pan Matějka, musíme jen žasnout nad jeho zásadovostí. Že nejste na vydírání stavěný? Lékaři také ne, soudruhu Matějko. Co že je strana Svobodných občanů zač? Je úplně stejná jako všechny ostatní: s tím rozdílem, že si dosud nenašla viabilního sponzora, například české zdravotnictví, který by její „ušlechtilé ideály“ dostatečně razantně vštípil do mozků českých vohnoutů. Ostatně žádná škoda – velkohubého zupáctví po vzoru svobodníka Halíka ze známého Švandrlíkova románu si užíváme od současných politických stran vrchovatě a další podobné představy o svobodě a demokracii vnímám jako hrubě redundantní.
To „nepřijatelné vydírání“ českých lékařů má přinejmenším jeden zásadní výsledek. Člověk pozná, kdo je kdo. Komu jde skutečně o občanská práva, rovná a spravedlivě vynucená zákonná pravidla hry, o ten příslovečný jeden metr pro všechny a na všechny a kdo i přes všechny svoje kecy o právu, svobodě a spravedlnosti ve skutečnosti uznává pouze jediný argument: argument síly, dostatečně silnou ránu karabáčem do vlastních zad. Kdo ignoruje práva ostatních, rezignuje i na svoje vlastní. Teď mají cejch zločinců a vyděračů čeští lékaři. Ti další, co nebudou v patřičném předklonu, to schytají později. Je to jen otázka času.
Na tomhle se já účastnit nemusím. S emigrační zkušeností vnímám slova básníka Viktora Dyka v trochu jiném kontextu, než soudruh Klaus. Vždy budu vědět, odkud pocházím. Ale zahyne-li ve mně vlivem cizí kultury poslední zbytek typicky klausovského češství, kořistná a nároková mentalita navyklá na solidaritu v co možná nejširším smyslu, nerespektování práv druhých a typická česká vychcanost, bude jen dobře.
Přeji vám v novém roce 2011 hodně zdraví.
(8x známkováno, průměr: 2,38 z 5)