O kreditním systému o kterém vás mile děti nikdo neučil a ani učit nebude

Featured Image

V příspěvku O pištění soudce Baxy a souvisejících věcech – D-FENS (dfens-cz.com) mne zaujala věta: “a místo aby nechali odpovědným lidem dopřát blaho deflace a nechali plynout čas, kdy cash má být king, začali tisknout peníze jako o závod”; bohužel, že cash is trash, to v jů-es-ej už všichni věděj.

Blaho deflace ani náhodou nikdy nenastane. Proč? Omlouvám se, ale po přečtení všelijakých ekonomických knih a článků během svého života jsou peníze ve vlastnictví lidí určeny jen k tomu, aby jim byly odejmuty. Bohužel od té doby, co si otroci vymohli svobodu na službě pánovi a nelze je okrádat přímo, děje se to formou ředění kupní síly emisí nových peněz. Alespoň u těch nezodpovědných otroků, co dokáží ze své mzdy ještě něco uspořit namísto těch zodpovědných, kteří si jdou pro úvěr na každou ptákovinu, kterou systém produkuje a drží tak roztočená kola výroby a zisky bank. Ty zodpovědné škůdce systému pak namísto nich samých zadluží služebníci elit v rolích představitelů státu.

Podívejme se na množství CZK v oběhu, pro širší časové období více dat naštěstí v databázi není:

Z toho si snadno dopočteme procentuální meziroční změnu, kdy jen v jednom případě došlo k meziročnímu poklesu množství oběživa- Agregát M1:

A buďme rádi, že data pro graf začínají až v roce 2003.

Kde se ale neustále berou ty nové peníze?

  1. Centrální banka a monetární politika:
    emitování peněz, což zahrnuje tisk nových bankovek a mincí nebo elektronické zápisy o nových penězích v bankovních účtech; v případě ČNB je potřeba se ptát, proč se neustále zvětšuje množství oběživa navíc za situace, kdy většina obyvatel již používá platební karty
    – monetární politika ČNB – reálné sazby typicky záporné (nižší, než inflace) a proto se jak firmy, tak občané tak rádi zadlužují; pokud by se situace měla byť jen na kratší časový úsek změnit, nastane mediální kvikot o likvidaci průmyslu a podobně
    – jedním z parametrů monetární politiky je výše povinných minimálních rezerv ČNB. Ta se v roce 2000 snížila z 5% na 2%, přičemž předtím byla n
    ad 8%. Proč je tato sazba důležitá? Protože určuje takzvaný depozitní multiplikátor tedy číslo, které udává, kolik je možné z nově vytvořené koruny poskytnout dalších úvěrů, v případě sazby 5% je to 1/0,05 = 20Kč, ale v případě 2% je to už 50Kč. Pokud si tedy půjčíte 3 000 000 Kč na byt, pak bankovní systém z těchto nově vytvořených peněz formou úvěru je schopen vygenerovat dalších 150 miliónů. Mimochodem tyto povinné minimální rezervy ČNB dodenávna komerčním bankám úročila.
  2. Úvěrování a bankovní systém: Banky mají také schopnost vytvářet nové peníze prostřednictvím procesu úvěrování. Když banka poskytne úvěr, vytvoří nové peníze vytvořením nových depozit na účtech svých klientů. Tento proces se nazývá „multiplikátor peněz“ a umožňuje bankám vytvářet peníze nad rámec peněz, které mají k dispozici v hotovosti – viz výše. Protože je dnes většina peněz tvořena úvěry, pak pro sledování rychlosti znehodnocování peněz a celkově stavu ekonomiky je dobré sledovat také úvěrové agregáty – dluhy obyvatelstva, firem a státu a zejména jejich procentuální změnu v čase.
  3. Quantitative easing (kvantitativní uvolňování): Centrální banky mohou provádět politiku kvantitativního uvolňování, což je proces, při němž nakupují aktivní, jako jsou státní dluhopisy a jiné cenné papíry, na otevřeném trhu. Tím se zvyšuje množství peněz v oběhu a snižuje se úroková míra, což má za cíl podpořit ekonomický růst a bojovat proti deflaci – tolik školometná definice z CHAT GPT.
    Kvantitativní uvolňování nám předvedla ČNB s obvyklým bláhovým cílem zahrát si na tvůrce hospodářského růstu. I když nebylo to to pravé kvantitativní uvolňování, došlo k nákupu jiných měn, které se dají později prodat. A není sama, kdo takovou politiku provozuje. Výsledkem je opět ředění kupní síly úspor otroků. V našem případě zachování statutu ČR jako dodavatele levné pracovní síly pro zadavatele ze zahraničí prostřednictvím znehodnocení měny vůči ostatním zemímzatraktivnění ČR jako místa, kde se vyplatí alokovat výrobu.
  4. Fiskální politika – rozuměj rozpočtová politika vlády. V našich zemích, kdy jsme bohužel v procentuálním vyjádření stále méně zadlužení, než okolní státy, je bohužel ještě velký prostor pro růst. Dle Státní dluh Česka – Wikipedie (wikipedia.org) je v roce 2022 výše dluhu 2 894 mld. Kč a v roce 2023 3 111 mld. Kč. Tedy na produktivního občana (přičemž si nemyslím, že jsou to podle ČSÚ lidé od 15-64 let) připadá, pokud uvažujeme 5 mil. občanů krásných 622 200 (Vzpomínáte na Kalouskovo složenky?). Náklady na obsluhu dluhu – rozuměj úroky – byly v roce 2023 68,3 miliard, tedy na 5 000 000 produktivních, pak připadá na jednoho 13 600 Kč o které se vám v roce 2023 snížila vaše životní úroveň v závislosti na tom, jaké kupujete výrobky a služby. Pro rodiny s malými dětmi krát 2. Vítejte v dluhovém otroctví.

Důležité je, že peníze jsou celosvětové a tak pokud v USA vytvoří další bilion USD, má to vliv i na ostatní měny. V otázce Euro nebo Koruna se musím vždy smát zarytým fandům na obou stranách. ECB jede úplně stejnou politiku a nerozpakuje se emitovat Eura bez ohledu na dopad na jejich reálnou kupní sílu a tím pádem na úspory otroků.

Otázka by měla znít, chceme, aby naše měna plnila funkci uchovatele reálné kupní síly? Odpovědí není ani EUR, ani CZK a ani jiná měna.

V roce 2022 výše dluhu 2 894 mld. Kč a v roce 2023 3 111, tedy již mimo osy tohoto zastaralého grafu:

Jak říká paní Zamrazilová, že inflace je jen a pouze monetární jev – a s tím s ní souhlasím, bohužel ČNB jako instituce je v roli dobrovolných hasičů s pyromanskými sklony. Nejdříve sníží povinné minimální rezervy na 2%, pak nalije do systému 2 biliony nových korun, aby pak dále podpořila růst nízkými sazbami mnohdy i pod úrovní oficiální inflace Průměrná roční míra inflace v letech 1998 – 2022* | ČSÚ (czso.cz), načež s inflací vytáhne hrdinně do boje. No co k tomu říct? Snad jen: Nedělej to za ty prachy!

Pokud neustále poroste množství peněz v naší ekonomice, pak poroste i cenová hladina podle Rovnice směny – Wikipedie (wikipedia.org), M x V = P x Q kde pro dané období je význam proměnných:

M- celkové množství peněz v oběhu
V – oběžná rychlost peněz, tedy průměrná frekvence, s níž se jednotka peněz utratí většinou se okolo toho dělá magie, ale lze spočítat
P – cenová hladina
Q – množství směňované produkce při velkém růstu M narážíme na problém pomalejšího růstu výrobních kapacit, takže pak k vyrovnání dojde růstem P – ceny

Další a dost důležitý důvod, proč množství peněz nepoklesne, je riziko deflace s dopadem na hospodářskou aktivitu a cenovou hladinu. Nezodpovědní otroci, kteří mají ještě cash by vyčkávali a čekali, že poroste její kupní síla. Zodpovědní zadlužení otroci by najednou museli reálně splácet více, než dřív. To by nebyl takový problém. Větší problém by byl pokles hodnoty zástav, nutnost tvorby rezerv v bankách, kde pokud by požadavky na objem tvorby rezerv převýšily cash flow banky, banka by byla v bankrotu a mohl by nastat run na banku – vzpomeňme IPB. Pokud by realizovaná (prodejní cena) hodnota zástavy byla nižší, než účetní, banka by zaznamenala ztrátu. I stát by reálně splácel více na úrocích za státní dluh. No a to nikdo nechce dopustit.

Jak v tomhle systému existovat a uchovat hodnotu úspor?

Není to lehké a pro někoho, kdo není obdařen pracovitostí a k ní i talentem, moc cest ze systému není.

Pokud jste pracovití a všechno nerozhážete, pak:

  1. Dlouhodobě nespořit v penězích, protože od částky, kdy se znehodnocení základu rovná vaší roční úložce už vaše jmění neroste. Navíc jste vystaveni riziku, zrychlení poklesu hodnoty úspor například mimořádnou daní či inflační vlnkou.
  2. Investovat do vzdělání a reálných dovedností – v případě velkých společenských událostí se s nimi přeci jen nejlépe utíká.
  3. Investovat do reálných aktiv – zde s rizikem zestátnění nebo vyššího zdanění či přímo konfiskacenapříklad případě zlata.
  4. Pro ty méně zazobané i hejno slepic každý den něco snese.
  5. Neinvestovat do všelijakých produktů finančního trhu, které se zúčtovávají v jednotkách ničím nepodložené měny – ano, můžete dostat nominálně více, ale je otázka, zda si za obdržený nominál v budoucnu pořídíte reálně alespoň stejné množství zboží a služeb jako v čase ivestice. Navíc systém vás každý rok zkásne o všelijaké poplatky burze, fondu, registru cenných papírů atd…
  6. Akcie? Ano, ale jednoho dne se můžete probudit a na vašem investičním kontě může svítit nula. V leckterých statcích se na půdách válí všelijaké podílové, dluhopisové a akciové listy z první republiky s hodnotou dnes již jen sběratelskou.
  7. Kryptoměny? Jsou to „svobodné peníze“, ale opravdu to není pro každého. Navíc už jsou jich vydané stovky druhů a v mnoha případech se jejich cena řídí spíše pocity a nějakým tím tweetem s vyjímkou té první digitální měny, jejiž reálné použití je ale zatíženo dost vysokými poplatky za ověření tokenu.

Omlouvám se všem za ne úplně ekonomicko odborný text a dovolím si přidat poslední doporučení na závěr.

V dlouhém období jsme všichni mrtví a tak užívejme života, drobných radostí, rodiny, přáteljarního sluníčka dokud můžeme.

 


07.04.2024 Kipa

12345 (255x známkováno, průměr: 1,33 z 5)
14 718x přečteno
Updatováno: 7.4.2024 — 22:30
D-FENS © 2017