Z odstupu je naprosto fascinující sledovat psychologickou hru, která se tady už více jak půl roku hraje. Dle toho co vidím kolem sebe, tak se jedna část české společnosti dostala do stavu oběti, trpící tzv. stockholmským syndromem. Oběť je nejprve šokována náhle vzniklou situací, kdy se ocitá v bezprostředním ohrožení života a je si jistá, že zemře. Pokud se únosce rozhodne, že ji nechá naživu, vyvolá v oběti pocit vděčnosti. Únosce je pro něj ten, kdo mu „zachránil“ život, ačkoli jej do této situace dostal. Oběti se dostanou do situace naprosté závislosti, prožívají silné a primitivní city k únosci. „Je to až … Pokračování textu Mohu se prosím dojít vyčůrat? Aneb dvě minuty nenávisti.