Na válce není nejděsivější jen smrt. Smrt je její konečný účet, její nejviditelnější podoba. Ale ještě hlubší hrůza se ukazuje ve chvíli, kdy je člověk donucen umírat za příběh, který už není pravdivý. Řekne se mu: běž a bojuj za vlast. Za zemi. Za národ. Za rodinu. Za čest. Za budoucnost. Tohle jsou slova, která mají skutečnou váhu, protože sahají do míst, kde člověk není jen jednotlivec, ale syn, otec, soused, dědic nějaké paměti a obyvatel nějakého domova. Jenže právě proto jsou tahle slova tak snadno zneužitelná. Když se „vlast“ stane kulisou a „povinnost“ nástrojem moci, vzniká jedna z nejkrutějších … Pokračování textu Když pán zavolá