Nedávno jsem četl paměti Vasila Biľaka „Až po mé smrti“ (1). Ta druhá nejzajímavější věc tam se týkala generála Svobody.
20. srpna (1968) zasedal ÚV KSČ. Měli se na něčem dohodnout, ale vždycky do toho někdo hodil vidle. Zasedali ještě k půlnoci. Podle toho, co říká Biľak, to byl čistě surrealistický zážitek:
„Co je to za hučení?“
„Nějaká letadla.“
„Zavřete okno.“
Za chvíli zvonil telefon: „Na Ruzyni nasvítili dráhu.“
Volali Dzúrovi na Ministerstvo národní obrany. Dzúr se ohlásil a řekl, že je v pořádku, ale že nemůže nikam jít.
Tak volali na Hrad presidentovi.
„Pan president šel spát.“
„Vzbuďte ho, je to důležité.“
Generál Svoboda přijel za tři čtvrtě hodiny na ÚV (teď tam sídlí železničáři) a ve dveřích s úsměvem povídá: „Tak co, hoši už jsou tady?“
A jak říká Biľak: Byl to generál Svoboda, kdo vedl veškerá jednání v Moskvě. Ostatní jen přicmrdávali. Vůbec se nepamatuji, že by kdy někdo něco takového řekl – Svoboda byl vykreslován jako takový starší, důstojný pán, ale v podstatě figurka!
Rusové prostě jednali se Svobodou, protože mu důvěřovali: bojoval s nimi čtyři roky proti Němcům. Přes to nejede vlak.
Komu od nás důvěřují Rusové teď?
Fašistická pravice je samozřejmě mimo hru. Babiš? Nesmysl. Večer něco řekne a ráno je všechno jinak. Ještě zbývá „alternativa“. Třeba takový Kobza (dříve SPD, teď ?). Je rozumný, chytrý, nedá se mu moc vytknout …
Ale: Když nedávno kecali s Dvořákem (STAN) před jedenáctou v televizi o útocích „okrajinských“ dronů na strategické letectvo Ruska, Kobza pochválil „Ukrajince“, jak se jim celá akce „povedla“, jak to dobře připravili a jak se ten jejich útok zapíše do vojenských učebnic. Byl nadšený!
Hošík Kobza se radoval jako se raduje baníkovec, když dá Baník gól. Kobza je zkrátka „Zápaďák“: když Západ uškodí Rusku, je to fajn. Rusové s Kobzou jednat nebudou. A nejspíš s nikým z alternativy.
Takže, s kým tedy? Nějakou dobu už o tom přemýšlím. Nedávno jsem si vzpomněl na jednu příhodu: kdysi, nesmírně dávno, jsme snídali s manželkou a ona mi, tak mezi řečí, říkala, že se jí zdá, že se v noci v kuchyni pohybují nějací malí živočichové. Něco jsem řekl, ale nevěnoval jsem tomu pozornost: Opravdoví muži si zvířátek, která nelze zasáhnout oštěpem nebo harpunou, nevšímají. Asi za měsíc – to už napadl sníh – začala zvířátka cvrkat.
Třeba v české společnosti existují také jedinci, kteří zatím nejsou moc/vůbec vidět. Pohybují se v pološeru, polotmě, možná v úplné tmě. Ale mají to, co jiní ne: znalost ruské společnosti a důvěru Rusů. A jednoho dne – třeba až napadne sníh – začnou cvrkat …
1. Vasil Biľak: Až po mé smrti, nakladatelství BVD, s.r.o., Praha, 2014
12.10.2025 yoker
(173x známkováno, průměr: 2,42 z 5)