Kapesní průvodce bílého muže po vlastním rozvodu - zpět na článek
Počet komentářů: 579
Přidat komentářNapsat komentář
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
D-FENS © 2017
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
Tpč, 15,5 normostrany, a přitom stačilo napsat „posral jsem to a odmítám (si) to připustit, tak vám místo zamyšlení, jak neopakovat moje chyby, napíšu v pořadí již dvacátý arteterapeutický rozbor toho, jaký jsou to všechno děvky, všechno!“ Já jsem doufal, že když už je kvalitativní úroveň Chalíkova výstupu daná, tak je aspoň nějakým způsobem limitovaná kvantita, například tím, že pan doktor musí dělat i jiné věci, než sepisovat svoje elegie (spát, jíst, dýchat, léčit pacienty…), ale zjevně to není ten případ. Co jsme kurva komu udělali. Jen jsme si opatrně oddechli, že Alien je snad už definitivně pryč, tak se nám tu zformoval Chalík. Docela by mě zajímalo, jestli to stejně jako Alien bude trvat 5 let.
Alík byl jen pomýlený domík, nejspíš na sobě i pracoval, vztahy bral za správný konec, jen se nepotkal se správnou cílovou skupinou (opice & banány).
Chalík má problém, že nenabízí mnoho, nechce být vůdcem ve vztahu, ale závislou osobou, a diví se, že s ním holka vyjebe nebo vůbec nejebe. Tam bude mnohem těžší cesta k řešení.
Nesouhlasím. Oba mají ten stejný problém, totiž že ze svých problémů obviňují společnost. Je jedno, jestli „společnost“ označují slovem „pičulíni“, nebo „feministky“. Zrovna tak je jedno, jestli jejich problém spočívá v tom, že jim nestojí (Challenger), anebo v tom, že jim stojí v nepravý okamžik (Alien). Dokud se přes tohle základní schéma nepřenesou, tak řešení není. Prostě nemají nárok.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak Alík obviňoval společnost z toho, že jsou ženy málo ženské a muži málo mužští, příčemž na řešení druhého problému pracoval. Zatímco Chalík by chtěl, aby ženy (ať už subinky nebo feministky nebo mužatky) akceptovaly muže rosol, pomáhaly mu a obdivovaly ho.
No to jo. Ale ze oba to má „někdo“ zařídit. Že Alík ví možná až moc přesně, co by chtěl, aby mu ten někdo zařídil, zatímco Chalík spíše tápe a víceméně se potřebuje pouze vypsat z frustrace z toho, jakej je zoufalec, to nic nemění na tom, že oba mají na sebe požadavky zcela minimální (Alík proto, že už je dokonalý, Chalík proto, že dokonalý byl vždycky), zatímco na společnost zcela maximální, přesněji veškeré.
To Dissenter
Tak to je fundamentalni nepochopeni Alikovejch nauk :-) Ze jsou zeny malo zenske bylo jen dilci casti problemu. Nejvic ho hnetlo, ze zeny maji rovna prava jako muzi, vzpomenme treba jeho legendarni slint o tom, ze zeny by nemely mit vlastnicka prava a nemely by mit majetek. Vse s cim by do svazku prisly melo automaticky nasledne nalezet muzi. Dale nemely mit pravo rozhodovat o svem vzhledu, to by moudre a do detailu urcoval Alik a v neposledni rade se domahal nesvobody sexualni, zena mela povinnost bezodkladne podrzet, vzdy kdyz Alik mrkl a i tehdy kdyz se ji nechtelo. Vlastne takovy povedeny rape fantasies… Taky si pamatuji, ze velkym problemem zenske otazky byly prestarle baby o veku dvacetdva a starsi. O tech hovoril jako o spolecenskym problemu, co uz reprodukcne ani vzhledove nema cenu. Vic si z tech kravin nepamatuju, ale v porovnani s jeho odkazem mi teda nas doktor pripada mnohem prijatelnejsi salek kavy. A Alienem cloumalo evidentni silenstvi, doktor je mozna zhrzenej a poranenej, avsak jeste furt pricetnej :-). Nebo aspon trosicku :-).
Ling: To je hezké, tyhle celospolečenské kontexty mi unikly, považoval jsem to za Alíkovu erotickou fantazii o tom, co by měla dobrovolně dělat jeho subinka, ne že by k tomu měly být ženy státem :-) nuceny.
V tom případě je Chalík snesitelnější. :-)
Chall je naopak v dominantním postavení v práci, vysoce inteligentní, což dává najevo ne vždy kultivovaně – znám z odborného portálu- a podle mne se to přelilo domů. Sám jsem něco podobného, ale měl jsem kliku. Neskutečnou.
No, tentokrát to doktor dosť trafil. Zažil som niečo podobné, so správaním mojej bývalky lekárky ako cez kópiu textu pána doktora. Nevyšlo jej to celkom, pretože som vedel, že si už našla zavčasu náhradu (ženy sa veľmi starostlivo pripravia pred tým, než vás kopnú do prdele, v tomto prípade si to však posrala sama, lebo po rozvode sa vydala za klasického alkoholika – ženy si vyberajú vraj podľa vzoru svojho otca, inak mi to nejde do hlavy). Na rozvodovom ma nedokázala vyprovokovať, odmietol som možnosť prevrátiť je dôvody naruby a rozpútavať absolútne zbytočnú prestrelku, keď tu už o nič iné ako rozvod nešlo (udávala snahu o kariérny rast, ktorý nakoniec nijako slávne neskončil a deti sme, našťastie, nemali) a sudkyňa to zrejme cítila. Ja som povedal, že s rozvodom po 16 rokoch (no 14, tie posledné dva boli o ničom), deti nemáme, o majetku sme sa dohodli predtým, a odcudzenie mezi nami je také, že nevidím šancu na nejakú konsolidáciu… Boli sme od seba za 20 minút, a dosť ma prekvapilo, keď som v meste stretol pani sudkyňu, ktorá sa mi pozdravila. Mám zlú pamäť na tváre, ale potom som si spomenul na tvár z toho prítmia. Teraz už exmanželku som našiel doma v slzách ako sa sťažuje svojej matke, inak úžasnej žene, že som sa tam tváril ako neviniatko a ona z toho vyšla ako hlupák. Urobilo mi to dobre, to bol presne ten pozitívny krok po rozvode podľa Challyho. A nie všetky sudkyne sú svine, samého ma prekvapilo ako naša sudkyňa korektne viedla rozvodové konanie a nepodľahla snahe bývalky robiť zo mňa vola. Niekedy fakt ten pokoj urobí dojem aj na senát, vy sa lepšie sústredíte pri odpovediach, a keď žlčovito neútočíte, tak efekt ukrivdenej manželky ako obeti nefunguje. Niektorí tu zosmiešňujú Challengera (niekedy mi tiež ide na nervy), ale v tomto článku to vystihol veľmi presne. Momentálne mám pred sebou podobný obraz, moja doktorka špecializovanej ambulancie ma pri bežných kontrolách obšťastňovala hororom o jej manželovi, tiež lekárovi, ktorý oprcáva pacientky a sestričky pomaly na operačnom stole, chce ju pripraviť o deti a dom… Sestrička sa tvárila totálne odťažito, čo je čudné, lebo zvyčajne svojej šéfke zvyknú sekundovať. Potom zo dňa na deň zmizla, všetkých svojich pacientov bez upozornenia nechala napospas a zdrhla za frajerom, tuším že do Dolného Kubína. Všetko naopak, ale bola tak presvedčivá, že keby som nepočul argumenty aj z druhej strany, tak jej pomaly verím, napriek vlastným skúsenostia. Nie sú lešie amatérske herečky ako manželky. Občas tromfnú aj profesionálky. Asi tomu podľa Stanislavského metódy začnú samy veriť. Challengerov algoritmus do poslednej bodky. Sviňu v žene nepotlačí ani vysoká úroveň vzdelania. Väčšina z nich je pudovo založená čvarga, pred ktorou sa treba mať na pozore. Ale hovorte to dvadsaťročnému, ktorému (podľa Lysistraty) vlastný ocas ukazuje cestu…
Teraz mám dlhodobý, ale neviazaný vzťah, ktorý mi veľmi vyhovuje a terajšia partnerka je zrejme rada, že vo svojom veku, keď už nemôže zapôsobiť na zajačikov, niekoho má, tak sa drží späť, aj keď niežeby to občas neskúšala :). A tak je to správné, tak to má být…:)
Tentokrát Challengerovi jednotku, aj keď by to lepšie sadlo na špecializovaný web, nie medzi automobilistov, ajťákov a tak.
Já myslel, že tohle je specializovaný web spravedlivo nasratých
Nitus:
Kdybys nebyl debil, tak vystřihneš to co doktor, ale na pouhých pěti normostranách a jistě bys sklidil úspěch.
Ale protože jsi jen ubohý debil, tak se nezmůžeš nejen na pět normostran o čemkoliv, ale svedeš jen a pouze blbě pičovat.
Vyvrátit to můžeš jedině tak, že napíšeš na stejné téma něco, co bude o polovinu kratší a výstižnější.
Jsem přesvědčen, že pan doktor tenhle článek napsal na dva-tři vrzy, na noční ve špitále, přičemž nejvíc času jej mohla stát závěrečná korektura.
Neuvažuješ o úpravě nicku na Nulitus? To bude výstižnější.
A jéje, fosil si zase zapomněl vzít prášky. Jak je to v tý písničce od Morčat? „Prášky zmizely, děda v prdeli.“ No, tady je děda v prdeli zcela zjevně hodně hluboko. Jestli opravdu žiješ ve světě, kde článek na téma „všechny ženský jsou hamižný vychcaný kurvy, všechny. Všechny!! Všechny!!!“ lze rozporovat jedině oponentním článkem, tak je mi tě v prvé řadě líto, protože normálnímu člověku, stýkajícímu se s normálními lidmi, se stačí trochu rozhlédnout kolem sebe.
A ve druhé řadě nemáš pravdu. Takže vyvracím: Všechny moje bejvalky byly velmi fajn, ani jedna nebyla vychcaná manipulativní mrcha, ani jedna se ze mě nesnažila cucat prachy, a když jsme se rozešli, tak to bylo víceméně proto, že jsme si jaksi zevšedněli, prostě ona nebyla ta pravá a já nebyl ten pravý, shit happens. Až na drobné excesy, vesměs spočívající v takových věcech, jako že jsme si navzájem nezvedali telefon, to bylo naprosto mírové a v pohodě.
No a je to. Veškeré Chalíkovy narativy vyvráceny v kolika? Deseti, dvanácti větách. Jistě uznáš, že to by na článek bylo trochu málo. Co tam máš dál, misogynní dědku?
Aha, výraz „fosil“.
Tím se vše bezezbytku vysvětluje.
Jo, popisuje tě to velmi výstižně, s tím nemohu než souhlasit.
Je to přesně naopak… :-P
Je to podobné ako keď si žena zoberie za muža alkoholika. Ona si myslí, že ho prevychová. Keďže mal autor za ženu zjavnú psychopatku, výsledkom sú siahodlhé články.
Alkoholika nebrat. Nanejvýš bez manželství sledovat a případně pomáhat s vyhrabáním se. Manželství až potom
Z jistých náznaků v jiných článcích paní bývalá doktorová taky jela v nějakých zavislostech, netuším, zda „jenom“ chlast.
Jak je vidět, v životě se může stát leccos a proti špatným vztahům není žádný zákon ani pojištění.
Jediné co se dá částečně ochránit je majetek, dá se věcně rozdělit na moje, tvoje a naše, a to z obou stran. Rozumní partneři to nevidí jako budoucí neořátelství, ale jako pragmatickou opatrnost.
Partnera si vybíráme v určité fázi života a nikdo nemá křišťálovou kouli, aby věděl co bude za 5 let, nebo po narození dětí, případně po ztrátě dlouhodobého zaměstnání. Před svatbou je dobré sdílet nějakou dobu domácnost, leccos se vyjeví a lze případně bez velkých škod vycouvat.
Samozřejmě vyjma jasných případů – zjevné závislosti nebo třeba dluhy a exekuce.
Challengere, to není možné …. zázraky se přece nedějí nemá každý člověk na světě svého přesného dvojníka …..
Challengere, věz, že úplně stejný text jsem napsal přes patnácti lety a vyvěsil ho na nějakém svém profilu na Blog.cz.
Blog.cz byl po pár letech zrušen (neustál svůj vlastní provoz a náklady na něj).
Všechny texty se dochovaly v podobě jakýchci kódů, někde, kde si to znalý rozbaliti může.
Většina z nás své litanie, sloužící svému účelu pouze v čase a místě, oželela.
Tento text, který jsi vytáhl, byl dokonce jednou z kapitol mého šířeji podaného rozjímání nad lidstvím a jeho podstatou, členěného do více kapitol.
Tato byla jednou z nich.
Děkuji Ti, bratře.
Mínil jsem to dokonce někdy vydat knižně.
Jako by se stalo …….
:-)
Článek tentokrát naprosto skvělý.
Nutno vydat jako brožurku pro rozvádějící se muže !
Tedy po zkrácení, upravení, vypíchnutí toho nejdůležitějšího a sesumírování do stručných bodů, aby tomu rozuměl i Lojza od lopaty.
Mohlo by to zabránit mnoha sebevraždám nebo vraždám že žárlivosti!
Nejzajímavější je ta pasáž o naprosté ztrátě smyslu života a vlastní identity.
To je asi to nejhorší na celé věci. Člověku se zhroutí celý svět.
To že se to stane, bylo dáno už při svatbě.
Dotyčná buďto disponovala nevalnými osobními kvalitami od počátku s nebo to byl plán od začátku, zůstat ve vztahu jen dokud to bude výhodné.
Vlastně dáno i osobností muže co tam byl za Hejla od začátku, s dětinskými představami o ženách, nevyřešeným vztahem k matce a nedospělou osobností bez pevných osobních hranic.
Což je dnes každý druhý muž.
Vlastně by to chtělo spíš sepsat příručku „předsvatební“ než damage-control „porozvodovou“.
Stačí si projet na YouTube videa s mladými manželskými páry okolo 30ti. Všude tam uvidíte mladého chlapa co je tam za onuci a netuší že do 5-10 let bude potřebovat Challengerovo porozvodovou příručku.
Docela děsivé, jak otcové nenaučí své kluky ani to nejzákladnější do vztahu.
Vlastně je to jejich vina.
Hlavně najít někoho, komu je možné přišít zodpovědnost za vlastní selhání. Bývalka byla blbá, rodiče byli blbý. Do háje, to už jsme si úplně odvykli zodpovědnosti za vlastní činy?
Jestli si najdu někoho nekompatibilního, je to můj problém (protějšek má tentýž problém). Jestli neumím ani dobře zaranžovat konec toho vztahu, je to opět můj problém a zatahovat do toho justici považuju za selhání. Kdybych byl autokratem, nepovolil bych jiné než nesporné rozvody.
S rozvodem nebude nikdo spokojený, cílem je, aby byli oba smutní stejně.
Pokud klučina fifleně dělá hejla od počátku a přitom doufá že mu za to bude doživotně vděčná, tak to je naprosté selhání výchovy ze strany otce.
Protože klučinovi nepředal ani to nejzákladnější ohledně vztahů.
Což je bohužel smutná praxe, nikoliv patoligická výjimka.
Klučina (bože!), který potřebuje výchovu otce, si má hrát na pískovišti a nepouštět se do vztahů.
Klučina by si především neměl plést ženu s maminkou. Maminku máme na celej život a nikdy jinak, s ženou uzavíráme jistou řekněme biologickou alianci.
Už tohle kdyby klučina věděl, tak by ubylo 50% rozvodových katastrof. Muž od ženy očekává druhou maminku, žena zase od něj druhého tatínka (v horším případě si s ním vyřizuje účty co měla nedořešené se svým otcem, nejlépe už zesnulým)
A pak to dopadá jak to dopadá.
Pak taky je otázka proč si muži berou ženou se stejnou povahou (a nedostatky) jako měla jejich matka, a ženy muže co je jako jejich otec (alkoholik, hrubián, nebo naopak podpantoflák).
Nejlepší pak je když žena hrubiánovi podlézá a ve všem vyhovuje, a se slušným chlapem sinve vztahu vytírá pr…
Ale to by bylo na sanostatné 2 články.
A pořád doufám že bude mít Challenger odvahu na tu „předsvatební příručku“ pro mladé muže.
HODNÝ HOLKY ZLÝ KLUKY CHTĚJ
https://www.youtube.com/watch?v=cmump94MpJY
a vo tom to je…
Tak to, že si muži berou ženy „podobné“ svým matkám a ženy muže „podobné“ svým otcům tu snad bylo od té doby, co si mohli partnery svobodně vybrat (často to možné nebylo). To není žádná novinka, neplatí to samozřejmě vždy a všude, ale příroda to tak holt nastavila (viz např. sklony k týrání u těch, co byly sami týrání) jenže ono to nemusí být špatně. Vy vidíte/uvádíte jen ty špatné vzory (alkoholik, týrání, hysterka) a pod., ale ono to platí i o těch dobrých vzorech, a tento mechanismus lidem s „dobrých/normálních“ rodin umožní/pomůže/zvýší šance, že si najdou „dobrého“ partnera (samozřejmě zase ne vždy a ne všude).
Tyto „mechanismy“ jsou často dost silné, existují případy žen (občas i medializované), co si opakovaně nachází muže, co je mlátí a týrají, ty ženy o tom někdy i vědí, ale nic moc s tím nenadělají. Ty hodně smutné případy pak končí třeba i sebevraždou. Ono to platí, ale i pro muže, kteří si neomylně vybírají třeba „hysterické“ ženy a pod.
Tento „mechanismus“ bych ale nezavrhoval, platí jak pro ty špatné případy, tak i pro ty dobré, ovšem ty dobré nejsou tak vidět.
Stačí se podívat na zpovykaného Jágra, co dokážou „maminky“.
„Do háje, to už jsme si úplně odvykli zodpovědnosti za vlastní činy?“
–
Patříte k těm co rádi čtou?
https://www.databazeknih.cz/knihy/rodinna-terapie-psychosomatickych-poruch-223267
.
Téměř vše je o výchově. Malé dítě kopíruje vzorce rodičů, protože se domnívá, že je to tak správně. Nemá kde zjistit, že je to špatně, protože důvěřuje rodičům / prarodičům / okolí. Až následně, při socializaci ve škole zjišťuje, srovnává, že něco není v pořádku a v tu chvíli záleží na okolí.
A pokud vyrůstá v podobném prostředí, tak neuvidí nic.
Stačí se podívat na vyloučené lokality a ghetta. Pouze ti, kteří je opustí uzří.
To nejdůležitější se učí / kopíruje do 7 let věku.
.
Vztah je vždy o dvou lidech.
.
.
„cílem je, aby byli oba smutní stejně.“
.
Týýý kráso. Hotovej terapeut. :-D
Rád čtu, ale sociálním dělohám tedy fakt nefandím. Výmluvy na prostředí jsou tu od doby, co vzniklo lidstvo. A stejnou dobu platí, že nakonec si musí poradit každý dospělý člověk sám.
Občas zapomenu na kterém blogu se nacházím a do které kategorie někteří diskutéři spadají.
😂
Jak velmi chytří chlapi, tak velmi chytré holky to mají s výběrem partnera a hlavně udržením vztahu těžké. Znám z vlastní zkušenosti, je to spíš postižení. Nakonec mám hezkou ženu s IQ 160 už dvacet let.
Buď v klidu Jantare, ty se rozvádět nikdy nebudeš :)
To je přeci jedině dobře.
Páč to co tady někteří popisují je jen pro opravdové fajnšmekry, kteří milují vzrušení 24/7/365.
😀
Ty jsi to nepochopila, dušinko. Shifty naznačuje, že Jantar se nikdy rozvádět nebude, protože….se nikdy neožení.
taky kdo soudnej by se v dnešní době ženil, žejo? ;-)
Přemýšlel jsem, kde už jsem viděl podobný charakter projevu, jako v předmětném článku. A našel.
https://youtu.be/uwufJmXDjtA?si=l_MsAJaKgytKOah9&t=2545
Nojo, první rozvod je maličko na palici, všechno je to nový, ve škole vám k tomu nikdo nic neřekne. Ani banální pravdu že když něco končí, jiný zas začíná. Ale garantuju vám že už to bude jenom lepší.
Ten třetí už vyřídíte v klidu levou zadní a za dvě hodiny odpoledne.
Tak ony se v každém nestihnou děcka, že…
Na to bych zdaleka nespoléhal. Nadto se budoujou i nepokrevní vztahy.
Někdy až moc ..
Krom toho jenom sobci a kolenovrti nutí děti sdílet jejich maminku se sourozenci.
To zní jako osobní zkušenost. :-D
Jáne, já bych dostal doma přes držku. To soused odvedle. To je divočák, toho se zeptejte.
Soused, známý, kolega, ale já ne.
😀
Přesně!
No, tentokrát to doktor dosť trafil. Zažil som niečo podobné, so správaním mojej bývalky lekárky ako cez kópiu textu pána doktora. Nevyšlo jej to celkom, pretože som vedel, že si už našla zavčasu náhradu (ženy sa veľmi starostlivo pripravia pred tým, než vás kopnú do prdele, v tomto prípade si to však posrala sama, lebo po rozvode sa vydala za klasického alkoholika – ženy si vyberajú vraj podľa vzoru svojho otca, inak mi to nejde do hlavy). Na rozvodovom ma nedokázala vyprovokovať, odmietol som možnosť prevrátiť je dôvody naruby a rozpútavať absolútne zbytočnú prestrelku, keď tu už o nič iné ako rozvod nešlo (udávala snahu o kariérny rast, ktorý nakoniec nijako slávne neskončil a deti sme, našťastie, nemali) a sudkyňa to zrejme cítila. Ja som povedal, že s rozvodom po 16 rokoch (no 14, tie posledné dva boli o ničom), deti nemáme, o majetku sme sa dohodli predtým, a odcudzenie mezi nami je také, že nevidím šancu na nejakú konsolidáciu… Boli sme od seba za 20 minút, a dosť ma prekvapilo, keď som v meste stretol pani sudkyňu, ktorá sa mi pozdravila. Mám zlú pamäť na tváre, ale potom som si spomenul na tvár z toho prítmia. Teraz už exmanželku som našiel doma v slzách ako sa sťažuje svojej matke, inak úžasnej žene, že som sa tam tváril ako neviniatko a ona z toho vyšla ako hlupák. Urobilo mi to dobre, to bol presne ten pozitívny krok po rozvode podľa Challyho. A nie všetky sudkyne sú svine, samého ma prekvapilo ako naša sudkyňa korektne viedla rozvodové konanie a nepodľahla snahe bývalky robiť zo mňa vola. Niekedy fakt ten pokoj urobí dojem aj na senát, vy sa lepšie sústredíte pri odpovediach, a keď žlčovito neútočíte, tak efekt ukrivdenej manželky ako obeti nefunguje. Niektorí tu zosmiešňujú Challengera (niekedy mi tiež ide na nervy), ale v tomto článku to vystihol veľmi presne. Momentálne mám pred sebou podobný obraz, moja doktorka špecializovanej ambulancie ma pri bežných kontrolách obšťastňovala hororom o jej manželovi, tiež lekárovi, ktorý oprcáva pacientky a sestričky pomaly na operačnom stole, chce ju pripraviť o deti a dom… Sestrička sa tvárila totálne odťažito, čo je čudné, lebo zvyčajne svojej šéfke zvyknú sekundovať. Potom zo dňa na deň zmizla, všetkých svojich pacientov bez upozornenia nechala napospas a zdrhla za frajerom, tuším že do Dolného Kubína. Všetko naopak, ale bola tak presvedčivá, že keby som nepočul argumenty aj z druhej strany, tak jej pomaly verím, napriek vlastným skúsenostia. Nie sú lešie amatérske herečky ako manželky. Občas tromfnú aj profesionálky. Asi tomu podľa Stanislavského metódy začnú samy veriť. Challengerov algoritmus do poslednej bodky. Sviňu v žene nepotlačí ani vysoká úroveň vzdelania. Väčšina z nich je pudovo založená čvarga, pred ktorou sa treba mať na pozore. Ale hovorte to dvadsaťročnému, ktorému (podľa Lysistraty) vlastný ocas ukazuje cestu…
Teraz mám dlhodobý, ale neviazaný vzťah, ktorý mi veľmi vyhovuje a terajšia partnerka je zrejme rada, že vo svojom veku, keď už nemôže zapôsobiť na zajačikov, niekoho má, tak sa drží späť, aj keď niežeby to občas neskúšala :). A tak je to správné, tak to má být…:)
Tentokrát Challengerovi jednotku, aj keď by to lepšie sadlo na špecializovaný web, nie medzi automobilistov, ajťákov a tak.
Úplně vážný a neagresivní dotaz k dvěma věcem:
Kopání do řiti – tohle nedovedu pochopit. Zatím jsem vždy vycítil, že vztah nefunguje a i když nebyl rozchod z mé vůle, bylo docela dlouho dopředu (minimálně měsíce) jasné, že si žena (a následně jsem začal i já) připravuje jinou budoucnost. Taková příprava je za mě naprosto logická a správná a spíš považuju za blbost jet v zavedeném modelu vztahu, nemyslet a nehledat alternativní vztah/bydlení/cokoliv až do samotného konce.
Samotný soud – je nutné řešit nějaké důvody? Těší někoho otvírat své soukromí před soudkyní? Rozváděl jsem se zatím jen jednou, ale soudu jsme doručili společnou žádost, společné vypořádání všech závazků a nemít děti, nemuselo být v podstatě nařízeno ústní jednání (minimálně dnes je to možné). Žádný „důvod“ či „problém“ jsme neřešili s tím, že vše je napsáno v žádosti a ve vypořádání a netřeba jakýkoli argument opakovat nebo rozvádět. I soudce byl rád, že v podstatě stačí provést copy & paste do rozsudku…
No, s tým kopaním to myslím obrazne, skôr ako podrazácke chovanie, po ktorom sa snaží postaviť druhého pred hotovú vec. Ja som mal určitú výhodu, že ma nedokázala zaskočiť, vďaka ďalšej zaujímavej ženskej vlastnosti, že ženy málokedy odolajú pokušeniu „vyslepičit“ všetko zahorúca. Exka urobila chybu, že si neuvedomila prostredie stredne veľkého slovenského mesta, kde sa ľudia dosť poznajú, hlavne keď ide o verejne známejšie osoby. Manželku na jej tajných schôdzkach s náhradným kusom uvidela jedna moja kolegyňa a bolo vymaľované, pretože keď exka s tajuplne povýšeným výrazom prišla „vážne si podebatovať“, moja reakcia ju asi dosť zmiatla. Nebolo čo riešiť.
K tomu že by malo byť všetko spísané a podložené v žiadosti len toľko, že aspoň v našom prípade to tak nebolo. V žiadosti o rozvod nebola o jej novom nabijákovi a príprave na zariadenie si života ani zmienka. Bol tam dojímavý odstavec ako sa chce venovať rozvoju svojej kariéry :))). Vážne, nerobím si srandu. Tá ženská snaha vyjsť z tejto situácie biela ako ľalia, ma skôr pobavila, mesiac po rozvode už mali svadbu, tak asi takto. Ale už mi na nej nezáležalo. Keby mi nebolo u zadku, dohadovať sa kto je na vine, a vytiahnem tento argument, možno by to skončilo nechutným cirkusom, ktorý by nič nevyriešil. Nestál som o naťahovanie a hranie sa na to, kto je vinník. Po 16 rokoch sa o zaľúbenosti už sotva dá hovoriť a ja dokážem veľmi rýchlo prejsť do samostatného módu. Nakoniec, pri rozvode sú vždy dve strany a ani jedna si nemôže myslieť, že s tým koncom vzťahu nič nemá. Ide len o mieru zavinenia, ale inak je to už jedno.
Díky za vynikající článek, je naprosto přesný, sám jsem si to před pár lety prošel. Odchylek je tam jen minimálně. S rozvodem jsem po 30+ letech moc nepočítal, nějak jsem se smířil s tím, že už mi zůstane napořád. Všechno to spustil finanční moment, kdy se mi docela začalo dařit s investicemi, manželka se pochlubila už dospělým dětem, které usoudili, že tolik peněz si v životě nenašetří, tak přece nebude dál žít s takovými tyranem, rozvedou ji a o její peníze se postarají, v tom jí utvrzovaly i ztroskotané kamarádky. Tak tu boudu na mě připravili, nesl jsem to pár měsíců těžce, nespal jsem, zhubl, marně se pokoušel jí to logicky vysvětlit, že to bude její konec, ale už byla přeprogramovaná a nic se nedalo dělat.
Po rozvodu jsem se začal dávat rychle dohromady, vrátil se k činnostem, ve kterých mi bránila, protože jsem „budižkničemu“ a jen dělám binec. Velice rychle jsem pocítil nefalšovaný pocit svobody, o kterém jsem ani nepředpokládal, jak mi s ní chyběl, a začal děkovat Bohu, že z mého života „zrádce“ zmizel a můžu realizovat všechny své plány a sny. Jediný problém byly finance, kdy jsem se občas cítil jako na hranici propasti, ale to jsem za 2 roky kompletně vyřešil.
Naprosto sedí, že se z vás po těch letech snaží všude očernit a udělat zločince, nemá cenu to nikomu vysvětlovat, po měsíce jsem s o tom přestal s lidmi bavit. S ní jsem pár měsíců po rozvodu veškeré kontakty přerušil, stejně všechno překrucovala, lhala a nedalo se s ní na ničem rozumném domluvit, pár let jsem s ní nemluvil ani si nevyměnil e-mail, a je klid.
Ona se po rozvodu mohutně vrhla na shopping, kosmetické zákroky a kulturu; peníze, které by někomu stačily na 50 let rozfofrovala za rok a teď sedí v zadeli. Když jí došly peníze, tak vzkazovala přes známé, že by mi byla schopná odpustit, na takovou hloupost jsem radši ani nereagoval. Představa, že bych stávající mladší, příjemnou a pracovitou přítelkyni vyměnil zase za ni je naprosto absurdní.
„Po rozvodu jsem se začal dávat rychle dohromady, vrátil se k činnostem, ve kterých mi bránila, protože jsem „budižkničemu“ a jen dělám binec.“
–
Odkdy vám v nich bránila? Od začátku nebo po 20 letech? Pokud od začátku, tak se dál ani neptám.
Mi nedávno odešla moje milovaná, po čtyřech letech.
Nebylo to nečekané, bylo jasné, jak se věci mají.
Přišla z vlastní vůle (oznámila mi, druhdy, že se mnou bude bydlet, že má věci v autě a že už zústane), po pár letech mi oznámila, že odchází, že má už věci v autě, a že se už nevrátí.
Vše její vůle.
Nikdo jí nezval, byť byla milována, nikdo jí nevyhnal, byť je stále milována.
Může být férovější vztah?
Lidi a vztahy jsou jsou prostě různé. Můj mozek se vzpírá pomyšlení, že rozhodnutí o společném bydlení bude rozhodnutí toho druhého, byť milovaného.
Férový vztah to za mě není už proto, že do toho oba nevkládají stejné … rozhodnutí? přesvědčení? aktivitu? lásku?
Požádala, mě, jestli u mě může bydlet, a já svolil. Odešla, proto přestala být milována. Takhle bych to viděl já, ačkoliv i tohle mi přijde strašně ploché. Vždycky jsem spíš zažil společnou vůli k něčemu a zejména v začátcích se nedalo o vlastních vůlích mluvit, byly nerozlišitelné.
„Mi nedávno odešla moje milovaná, po čtyřech letech.“
.
Tak jestli slýchávala „moje“ často, tak bych se ani nedivil.
Z toho jak o tom vztahu píše h72 soudím, že v daném případě lze nahradit „moje“ za „mnou“. https://www.youtube.com/watch?v=8Cy1u0HPpSY
To ne, každý člověk se v čase vyvíjí. Když jsou oba mladí, s holým zadkem, tak to může dost dlouhou dobu fungovat ideálně, v podstatě nemá cenu ani to řešit v diskusi často zmiňovanou předmanželskou smlouvu.
Tady tyhle problémy od začátku nebyly, ona dělala ženské práce, já mužské a věnoval valnou většinu času vydělávání peněz. Postupem času ale začala považovat celý barák za své „království“, kde si na každý decimetr čtverečný nechá přibít hřebík s nějakou pičičíčovinou, udělá z něj přeplněný sklad, 250 pokojových kytek (většina větší než já a s různými mouchami), na zahradě zasadí všechno, co najde a nenechá si na sebepožírající džungli šáhnout, natož abych si třeba v kuchyni vyzkoušel nový recept na pizzu. Teď si uvařím, co kdy chci nebo nechci, 2/3 zahrady pořezal a vyházel, v baráku mám pocit prostoru a čistoty.
Smlouvy (i předmanželské) se uzavírají právě pro budoucí chvíle rozporů, kdy si každá strana začne vykládat původně jasnou a nekonfliktní dohodu jinak, ať už je úmysl jakýkoli. Kdyby byli lidé ideální a v toku času neměnní, nebyly by žádné smlouvy potřeba. :-)
Tenkrát snad ani předmanželské smlouvy neexistovaly, stejně jako jsme žádný neměli žádný majetek. Teď už je samozřejmě jiná doba.
Tenkrát asi ne, tuším, že jsou někdy od konce 90. let. Nicméně i v trvajícím manželství se nechá uzavřít taková smlouva, aby oba partneři nebyli vystaveni rizikům z toho, když si jeden nevhodně půjčí či probendí rizikovou investici.
A na to obvykle slyší oba partneři, samozřejmě ještě v době, kdy je vztah v pořádku a kdy si nedělají naschvály.
Ta moje, teda chtěl jsem říct kamarádova, já jsem incel, má taky doma total Hothouse, úplný LARP na Aldisse, až na to, že je na straně kytek, nikoli savců. Kamarád jí to nechává bejt, bo ho to nijak netankuje, jenomže… Občas získá dotyčná pocit, že se kromě bujení nic neděje, a začne mu omlacovat o hlavu nejrůznější SVOJE VLASTNÍ alergie, pátrat, z čeho to má a obviňovat ho z lhostejnosti ke svému zdraví i zdraví dětí (určitě budou mít taky alergie). Ale bacha, je to chyták! Jakmile kamarád začne navrhovat řešení ve směru, kde je problém, dotyčná si zamne ruce a rozžahne věčné územní spory, „ty zas máš miliony tamto“
Tenhle scénář se opakuje tak jednou do měsíce, odhadoval bych.
Jednou do měsíce? Pak je tedy souvislost, příčina i protizbraň zjevná, že vzkazuju kamarádovi co tam má dál?
nějak jsem se smířil s tím, že už mi zůstane napořád, k činnostem, ve kterých mi bránila, protože jsem „budižkničemu“ a jen dělám binec
V těchto věcech byl problém. Vztah založený na smíření skončí ze sebemenší příčiny (protože za nic nestojí) a pokud muži brání žena v jeho koníčcích, natož s takto pitomým zdůvodněním, je na místě laskavé vysvětlení, že takhle ne, pár facek, případně rozchod, přesně v tomto pořadí eskalace.
Ono to nebylo přímo bránění v koníčcích, ale spíš v prosazování svého pohledu na bydlení. Vysvětlování nefungovalo. Rozchod jsem moc nezvažoval, finanční propletenec, firma a v mnoha oblastech zaběhlý systém, že to bylo hodně odrazující.
Mel jste tu botanickou zahradu z pulky vyhazet nebo odnosit do jejich komnat. Kdyz to nejde po dobrym, tak to holt musi jit po zlym. V baraku by kazdej mel mit svoji mistnost zarizenou dle svyho naturelu a vkusu, ale prostory spolecny se nebordelej. Tecka. Jste partneri, takze rovny podminky. Ne ze jeden se roztahuje na ukor druhyho.
Přesně. Osudu blahořečím za svou současnou manželku, s níž se na stylu domácnosti shodujeme prakticky ve všem.
To my se shodovali ze začátku taky. To až časem se dostalo do obludných rozměrů. Myslím, že to chorobné sběratelství je regulérní psychická porucha.
Pořád si myslím, že je vhodné si dát nějaký práh tolerance a na tom prahu prostě trvat. :-)
Ano, souhlas. Chtělo to asi řešit mnohem dřív a důsledně.
Dosti často jsou oba (dříve partneři, posléze soupeři) naprosto upřímně přesvědčeni, že ten druhý se roztahoval* na jejich úkor…
* V jakémkoliv myslitelném významu…
Nojo, ty to chápeš, já to chápu, někomu to ale nevysvětlíš. Taky jsem se s ní kvůli tomu hádal. Umíš si asi představit, co by hysterka udělala, kdybych jí půlku vyházel. Policajti, fyzický útok, znásilnění, nucené vystěhování… V tomhle se prostě věří ženským.
Ale konec dobrý – všechno dobré. Teď už to jede jen v mé režii, černý mrak odvál vítr.
Jezismarja…No tak tim snad lip ne. Pokud by nekdo dokazal takhle vyeskalovat operaci Kytka, tak budu jedine rada, ze se ho zbavim. Jinak od fikusu ke znasilneni zda se mi ale opravdu ponekud skok.
Dneska to takhle funguje, hlavně když má kamarádky psycholožky, právničky. Vždyť to je i článku, ženská si po mnoha letech začne na partnera vymýšlet nesmysly, obrana neexistuje – vysvětlujte někomu, že nejste velbloud. Umíte si představit, jak by používala video, kde jí vyhazuju z baráku ty kytky?
Obrana může být těžká, ale pokud bych se ve vztahu cítil jako rukojmí, pak přece nedává smysl vztah udržovat a proto se přizpůsobovat?
Hehe, to bych vysvetlila jednoduse. Kytky jsou v SJM a ja prave delam uklid svoji pulky….Generalni, abych tak rekla :-))) Myslim, ze by cukaly koutky i tem poldum, jakypak s tim sra…pardon zdrzovacky :-)))
Tady jde hlavně o těch pár facek. A tam by nikomu koutky necukaly – leda tak těm, co to doporučovali, nad tím, jak ten blbec naletěl.
Kdysi jsem se dostal do dikuze se skupinou dam zastávajících teorii Pravého Muže (když je to Pravý Muž, žádný problém nebo neshoda existovat nemůže, na ženě absolutně nezáleží). Z ní v zásadě vyplynuly dvě možnosti.
1) Dá ji pár facek (nebo nějaký řvací ekvivalent). Potom je uzurpátor a nesmí se divit, že ho ženská nechá vykázat z domu.
2) Nedá ji pár facek (nebo nějaký řvací ekvivalent). Pak je slaboch a nesmí se divit, že s ním ženská voře.
Fascinovala mne naprostá absence představy, že by se ženská mohla chovat rozumně a spolupracovat. To dámám ovšem nebránilo paralelně zastávat názor, že jsou mnohem kvalitnější osobnosti než muži.
Je fajn, že ženy byly sebekritické a vědomé si vzácného výskytu rozumného chování a spolupráce mezi sebou. :-)
Ale vážně – opravdu jsi nikdy nedal ženě pár facek? Není to nic, co by měl člověk opakovat nebo na co by měl být nějak pyšný, ale pár facek nepovede k ničemu víc, než k přestupkovému řízení. A lepší důkaz, že je vztah dočista mrtvý, než to, že si jeden partner na druhého zavolá fízly, neexistuje.
Na to, abych věděl, že je vztah mrtvý, nepotřebuju ženskou fackovat. Pokud někdo na posouzení kvality vztahu potřebuje zásah policie, asi nemá schopnost číst mezilidské vztahy na úplně nejvyšší úrovni.
Facku ženský bych toleroval jako způsob dostat ji z hysteráku, aby si neublížila. Pochopil bych to i v případě nějaké hnusné urážky, to dámy umějí. Ovšem v obou případech si v dnešní době muž hodně zahrává. Speciálně v situaci, kdy pracuje s lidmi v libovolné profesi.
Dissenter: o 25 minut výš jsem s Vámi souhlasil a tady najednou takový obrat? K čemu (proboha!) udržovat vztah s ženskou, kterou je potřeba fackovat?
Přitom mi přijde daleko horší varianta, že to bude funkční než varianta, že zavolá fízla nebo aspoň uteče k mamince.
Svou současnou manželku jsem nikdy neuhodil a nemám to v plánu.
Nicméně během života jsem měl i vztahy se ženami, u nichž nějaké to kočkování bylo běžnou součástí vztahu a teprve když má výhrada byla doprovozena mírným fyzickým násilím, byla akceptována. A nešlo o ženy z nějak nízkých společenských vrstev a prostě to fungovalo.
Úplně nejsem příznivcem hysterické obavy z jakýchkoli prudších fyzických doteků, který se dnes rozmáhá.
Dissenter: o hysterickou obavu mi vůbec nejde, ale nechme to, protože taky bych jen teoretizoval. Žádnou takovou, kde bych měl dojem, že potřebuje pár facek, aby se vzpamatovala, jsem neměl a tedy těžko říct, jak bych ve stavu nějaké zamilovanosti reagoval, třeba by je dostala. Ale obecně racionálně za mě taková je poškozená a spíš bych se ptal, co jsem udělal špatně a šel rychle pryč, protože s takovou bych čas marnit nechtěl.
Přičemž, když nad tím tak přemýšlím, by se jednou v budoucnu takové fackování mohlo velmi nevyplatit, ono jak jste tady psal že to je max přestupek a flastr, onálepkovanej jste jako násilník, bude-li motivace. Proč bych se dobrovolně chtěl dostat do podobné situace? Mě přijde, že Vás to muselo stát určité nervy, být s někým, s kým to šlo tak daleko. Klidnej může dát člověk „výchovnou“ dítěti, ale ne dospělé, tomu obvykle předchází něco vypjatějšího, ne?
To Bahnak
Ja taky nikomu ty facky nedoporucovala. Ja navrhovala generalni vyhazeni. Vedlo li by k privolani prislusniku, tak ster se SJM. Jinak facka je debilni reseni a nicemu nepomaha. Na privolani prislusniku to ale neni, nejsem pritel bonzu v jakykoliv forme.
Tak Vy třeba přítelem bonzů nejste, ale jiná může být. Nebo její kamarádka, které se dotyčná pochlubí.
Ja si nemuzu pomoct, ale vy nemate moc radostny zkusenosti se zenskejma, co? Nemyslim to jako urazku, jenom podotykam…To je citace samejch hororu a zkusenosti s hysterkama…Co nejaky zensky radostny a normalni? Nebyla by zas na vyvazeni zkusenost z tohohle soudku, prosim, prosim? Jinak tim se o vas neotiram, jen zas aby to nevypadalo, ze my zeny jsme jen pleme hadi :-)
Já pracuju s lidma. Člověk hdoně slyší.
Ale jinak ten dotaz znám. Objeví se pokaždý,když člověk vyjádří, že tak úplně nedůvěřuje výroku „my ženy jsme andělé“.
BTW nemyslím si, že chlapi jsou lepší. Jenže špatné vlastnosti chlapů se nepopírají, naopak se nafukují. Nerovnováha není v kvalitě osobností, ale v té prezentaci.
Jinak že všechny ženský nejsou takový, jsem někde výslovně napsal. Ale na druhou stranu, že bych napsal „tuhle ženskou obden fackuju a ona to nehlásí“, to snad nechcete, abych lhal :o)
Jasně, znám fungující páry, že ženská hraje jako součást páru, ne jako nepřítel. Znám jich několik, nejspíš víc, než těch druhých. Problém je v tom, že předem nevíme, kam to spadne. Ani sama ta žena to neví.
A znám páry, kde je ženská super a chlap se chová jako debil, tudíž se má dobře (ten chlap). Jenže to asi jako pozitivní zkušenost slyšet nechcete :-D
Well…Tak presne takto jsem to nemyslela, asi to bude tim, ze si o zadnym pohlavi nemyslim, ze by bylo andelsky….Znam chlapy vecny stezovatele a blbce a znam zas, a pripada mi, ze vetsinu (!), ktera je prima. Znam zensky, co jsou slepice a smejdky, ale co to jde, tak se jim vyhejbam a vybiram si jako kamosky prima vybalancovany holky. Nejak mi ale prijde, ze poznat, kdo je kdo neni az tak tezky. Jasne, nejaky maly procento clovek neodhadne, ale vetsinu jde nastesti rozklicovat zavcasu. Kazdopadne diky za odpoved a jsem rada, ze jsme vzpomneli i ty pozitivni pripady. Ono je to dulezity pro vyvazenost :-).
Aha, já to blbě napsal.
Jak jsem už napsal, dělám s lidma, a zajímá mne, jak se lidi chovají. Beru to z biologického (determinace) a psychologického hlediska. Věci jako „lepší“ a „horší“ pohlaví do tohoto myšlení nepatří.
Když něco kritizuju, obvykle je to neobjektivita veřejného diskurzu, který je nakloněn ženám, takže to vypadá, že kritizuji ženy. Upozornit na problém s autoservisem a s motoristickými časopisy ale není kritika auta… dáma promine příměr :)
Další věc je, že mám celoživotní nedůvěru k namachrovancům. Jiruna tady zmínil, že měl štěstí, což namachrovanec nepřizná nikdy.
Ta ženská diskuze, kterou jsem popsal, pak byla z klubu rozvedených bab, určitě takové znáte. Hecovaly se navzájem proti chlapům a do rozvodu hecovaly jiné ženy. Moje žena to od nich docela slízla, když vyjádřila názor na podobné soužití podobný Vašemu, a tak jsem se o nich dozvěděl.
Já si taky myslím, že většina párů nemá zásadní problém. Prostě se naučili, většinou za pochodu, nějak spolu vyjít, a mají se i rádi. Článek je holt o případech, kde to tak nebylo.
takze je to vase osobni bublina, podle ktere ted soudite, ze to plati pro vsechny.
Ja schvalne nepisi o svych osobnich zkusenostech, protoze vicemene zadne negativni nemam a i pres ten jeden rozvod to neberu tragicky. Jak se rika, dekuji byvale zene za to, ze se se mnou rozvedla a umoznila mi tim si najit mladsi a hezci. Nicmene to vidim kolem sebe, kamarady, kolegy, kamarady kamaradu, ruzne weby a diskuse – ano, ma to vic lidi v pohode jako ja, ale hrube nadpolovicni vetsina odpovida tomu, co pise Challenger. A to fakt beru nezaujate, protoze s zenskyma se zasadne nekamaradim a dokud nebudu opet sam, tak nevidim duvod se nekde angazovat. Ani kamaradum nejak nenadrzuju, neni to muj boj, kazdej je jinej, kazda situace je jina. Ale naprosto rozumim, proc se mladi nechteji zenit a chapu i hikikomori i incely.
to bylo na @ling
„Jinak od fikusu ke znasilneni zda se mi ale opravdu ponekud skok“ – to jste asi viděla málo hentai.
Za mě – na takovou intenzitu hysterické reakce je dobré přijít včas a s dotyčnou si nezahrávat. A nebát se policajtů, kvůli běžné domácí strkanici můžeš vyfasovat maximálně pokutu a přesvědčení, že vztah musíš ukončit, než bude hůř.
No vidíš jak je to jednoduchý. Potkalo tě velký štěstí že je v hajzlu.
Takhle se na to musí, flaška může být poloprázdná, ale taky poloplná.
No mě hlavně hodně brzo přestala úplně zajímat. Každý strůjce svého štěstí, hlavně když má přesně to, co chtěla.
Časem se to srovná, rány potřebujou čas na zahojení. Jak tvý, tak ty její. Teď je to třeba nepředstravitelný, ale za pár let budete všichni někde jinde, v jinejch životech a třeba na tebe nakonec budou nebožky se současnou kout pikle na grilovačce, kdo ví.
Myslím, že to není o hojení ran, pro mě je to jednoduše minulost, ke který nemá cenu se vracet. Prostě rozchod kvůli konečnému kompletnímu rozdílu životních hodnot. Naštěstí se šťastným koncem.
Vztahy mezi mužem a ženou jsou už holt takové, že ustupování vede k nespokojenosti nakonec na obou stranách, kdy ustupující muž je nespokojený proto, že má pocit, že je křivděno, zatímco pozice získavší žena je nespokojená proto, že má pocit, že doma chybí chlap.
Ten atavismus s panujícím mužem a pár fackami tady zmiňuji proto, že je zkrátka reálně funkční, přes všechny řeči o rovnoprávnosti. Jen se to nesmí přehánět.
Long story short, měl jsi vztah, kterej nestál ani za to příslovečné hovno (čemuž logicky musela odpovídat jeho stabilita), a místo dětí nevychovaný spratky, co neměli problém se zbavit vlastního otce. Tady došlo k celé řadě chyb, k některým z nich před celými dekádami, a na převážné většině z nich ses musel aktivně podílet.