Jak se měří rychlost v Kyjově

Featured Image

Jihomoravské město Kyjov je známé svým propracovaným systémem na výběr daně z tachometru, který se realizuje skrze automatické radary ve více obcích ve správním obvodu ORP Kyjov. Jsou to takové moravské Říčany. Pustili jsme se do nich a ukázalo se, že jejich systém zase až tak moc propracovaný není.

Měření rychlosti, nejčastěji systémy od firmy Gemos, namontovanými firmou Empemont, můžeme najít ve více obcích ve správním obvodu města Kyjov, například ve Vlkoši, Archlebově, Žádovicích i v samotném Kyjově. V podstatě nelze přijet do Kyjova a nepotkat nějaký radar. Městská policie Kyjov dále disponuje mobilním měřičem.

Ke Kyjovu se váže ještě jedna významná okolnost. Starostou je již dlouho pan František Lukl, dlouholetý předseda Svazu měst a obcí. SMOČR velice usilovně bojuje o zachování a rozšíření oprávnění obcí vybírat rychlostní poplatek automatickými radary a je jednou z nejvýznamnějších hybných sil tohoto hromadného okrádání obyvatelstva, kdy během pár let vznikla z ČR radarová velmoc. Člověk by čekal, že v Kyjově to budou mít pořádně vymakaný, výkladní skříň výběru daně z tachometru, nicméně se ukázalo, že kovářova kobyla chodí bosa a zatímco Lukl poučuje na potkání všechny o naprosté nezbytnosti dohledu nad silničním provozem obecními radary a jejich nenahraditelnosti v boji se silničními piráty a porušováním zákona, jeho vlastní úřednici si ze zákonů nenuceně dělají hajzlpapír.

Začalo to nenápadně. Řidič, jehož identita není pro náš případ podstatná, se dopustil pirátského řádění v obci Žarošice, když tam uháněl na počátku roku 2023 smrtelně nebezpečných 56 km/h. Vlastnk vozidla na výzvu k úhradě určené částky nereagoval a hodlal celou věc dovést do správního řízení, protože měl za to, že rychlostí 56 km/h nikoho neohrožoval. Museli jsme mu vysvětlit, že v Kyjově je všem u prdele, zda někoho ohrožoval nebo ne, hlavní je vybrat od něj prachy do rozpočtu města Kyjova a ty následně nasměrovat do firem Empemont, Gemos a dalších, které tvoří páteř moravského speedbusinessu. Nicméně udělali jsme nějaký prvotní check, případ jsme shledali užitečným a tak že do něj půjdeme. Třeba se najde něco, s čím se dá pracovat.

V Žarošicích to pořádně sype. Počet přestupků v jednotlivých letech přesahuje 5000 za rok.

To je samozřejmě slušný vejvar a finanční injekce rovnou do kyjovské pokladny. Když budeme počítat, že každý druhý přestupek se podaří sankcionovat (to je koeficient, který známe z praxe; úplatky, klientelismus nebo úspěšná obrana) a nějakým způsobem se vybere 1000 Kč, vyvaří kyjovská radnice z Žarošic 2,5 mega za rok. Pokud stojí jeden radar jeden milion, návratnost je ani ne půl roku. To až vám budou obecní radaršmejdi zase vykládat, jak na tom nic nevydělají a že jde hlavně o tu bezpečnost. Jim je nějaká bezpečnost úplně ukradená. V době, kdy radar v Žarošicích instalovali, tam nebyly ani pořádné chodníky. V Žarošicích najdete z bezpečnostního hlediska zajímavé artefakty, třeba speciální Vize 0 schody do vozovky. Takhle moc jim tam o tu bezpečnost jde.

Rozjezd byl standardní. Správní orgán, takto MÚ Kyjov, odbor majetkoprávní, oddělení právní, vydal začátkem roku 2024 příkaz, na podal obviněný odpor a bylo nařízeno provádění důkazů. Jak víme, ve věcech přestupku porušením ustanovení § 10 odst. 3 ZPPK se ústní jednání nevede, ale ty blbé zákony vyžadují, aby byl obviněný alespoň formálně seznámen s tím, co máme za tamty důkazy. Otravná to byrokracie, hlavně aby poslal pirát prachy, protože o prachy jde v první řadě. Provádění důkazů jsem se rozhodl účastnit osobně, protože mě zajímalo, jako úroveň má správní řízení v takto proslulé lokalitě, kde se doslova střílí z Aurory českého radarbyznysu.

Seznámení s důkazy proběhlo standardně a vcelku korektně. Obsahovalo pouze jeden komický moment. Příkaz byl totiž špatně vytištěný. Tiskárna měla nějakou závadu a dělala v černém textu svislé bílé pruhy. Dokument tak byl na mezi čitelnosti nebo ještě za ní, a to byl mimochodem důvod, proč provozovatel podal odpor. Něco jako „když už po mně chtějí prachy, tak ať to aspoň pořádně vytisknou“. Úřednici jsem na to při seznámení se spisem upozornil a ta pouze prohlásila, že s tím nemůže nic dělat. Tak jsem se ptal, kdo s tím tedy může něco dělat, když to není ona. Vydá příkaz, vidí, že je špatně vytištěný, a přesto ho podepíše a odešle? Jen krčila rameny. Něco věděla a nechtěla to říct.

Jak už mám ve zvyku, pořádně jsem se připravil. Díky spolku Mobilita 2014 máme docela dobře zmáknuté získávání informací skrze „stošestku“, a v rámci příprav jsme se kyjovského městského úřadu dotázali na pár věcí. Najevo vyšlo, že existoval interní limit rychlosti naměřené úsekovým radarem, od kterého „se to bere jako přestupek“, tento limit byl 56 km/h a jeho výší stanovoval tajemník městského úřadu. Což je ovšem zcela nezákonné.

Dále jsem požadoval doplnit důkazy o dokument, kterým se upravuje spolupráce Městské policie Kyjov a Policie České republiky. Jak víme, městská policie si nemůže měřit rychlost tam, kde se jí to zlíbí, ale pouze v úsecích, kde jí to určí Policie České republiky. Toto ustanovení zákona, konkrétně § 79a, se ocitlo v zákoně jako pojistka proti excesivní praxi městských policií, a asi nikoho nepřekvapí, že je to pojistka neúčinná. Dále v textu si ukážeme, jak se obecní orgány spolu s Policíí ČR naučily tuto pojistku obcházet a učinit ji neúčinnou.

 

Konkrétně v tomto dokumentu stojí v podstatě toto: Městská policie Kyjov si může měřit rychlost, kde bude chtít. Na hlavičkovém papíře Městské policie Kyjov tak stvrdil 3. 10. 2019 npor. Ing. Štěpán Zachara, vedoucí oddělení PČR DI Hodonín, a dokument zanesl do ETŘ. Vypadá to, že se Policie ČR stala úřadovnou a podřízeným útvarem Městské policie Kyjov.

Jelikož v řízení o přestupku provozovatele mají účastníci právo vyjadřovat se k důkazům a navrhovat další, uplatnil jsem následující námitky vůči předloženým důkazům, případně celému procesnímu postupu, který používá radnice v Kyjově ve svém procesu odčerpávání financí od obyvatelstva:

1. Nezákonné je řízení, do kterého vstupují osoby, kterým to zákon neumožňuje, a to zejména tajemník města, který není oprávněn účastnit se neveřejných přestupkových řízení a stanovovat, co je ještě přestupek a co není.

2. Postup, kdy nezjištěný subjekt na pokyn pana tajemníka třídí záznamy o překročení rychlosti z automatického rychloměru má podle mého názoru za následek, že stacionární rychloměr již není automatickým zařízením používaným bez lidské obsluhy, protože k jeho obsluze fakticky dochází při třídění snímků. Tím pádem nevzniká odpovědnost provozovatele za přestupek spáchaný jeho vozidlem v rámci konstruktu tzv. objektivní odpovědnosti.

3.. Určení úseků pro měření obecní policií za nezákonné a dokonce protiústavní, protože je příliš široké a odporuje dikci § 79a zákona č. 361/2000 Sb.. Přesnější popis bude následovat na konci článku.

4. Napadl jsem způsob, jakým MP Kyjov dostála své povinnosti uvedené § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb. (povinnost vhodným způsobem uveřejnit informace o zřízení stálých automatických systémů, kterými realizovala své oprávnění podle § 24b odst. 1 téhož zákona, tedy pořizování obrazových záznamů).

Kam jsem směřoval touto procesní strategií? Mým cílem pro začátek bylo jim prostě komplikovat život a vytvořit prostor pro vznik chyb.

Kromě toho došlo k jedné změně, kterou jsem také hodlal využít. Změnila se oprávněná úřední osoba. Tou byla až doposud Mgr. Zita Sedláčková. Mgr. Sedláčková byla podle všeho velice zkušená úřednice, držela se přesně zákona, nedělala chyby a kromě toho byla také velice profesionální ve vedení řízení. Do hlavy nikomu nevidím, ale natolik inteligentní a zběhlá úřednice jako Mgr. Sedláčková musela dávno chápat, jak to celé funguje a že to, na čem se podílí, nemá s nějakým vymáháním práva nic společného.

Nicméně, ústní jednání s Mgr. Sedláčkovou bylo pravděpodobně jedním z posledních jejích úkonů na MÚ Kyjov. Další procesní úkony již konala její náhradnice a Mgr. Sedláčková přestala v adresáři MÚ Kyjov zcela figurovat. Nezbylo mi, než v duchu popřát paní magistře hodně štěstí. I na druhé straně barikády můžete občas potkat slušné lidi a doufám, že si paní magistra našla nějaký lepší job, kde se nebude muset podílet na protizákonné činnosti a polomafiánských praktikách českého, tedy vlastně moravského radarového ranaření.

Rychlý odchod paní magistry byl podezřelý. Mohl jsem jen spekulovat, proč se tak stalo, ale myslím, že ta to mohla její důslednost. Postupovala vždy přesně podle zákona a tím pádem musela mít malou produktivitu a výtěžnost pokut. Doufejme, že za její odchod nemohla naše agresivní defenzíva. Ale kdyby ano… nu což. Pro mně byla Mgr. Sedláčková nebezpečný soupeř a byl jsem rád, že je pryč. Za běžných okolností by každý seriózní úřad měl být rád že má úředníky jako Mgr. Sedláčková, ale radnice pod Luklovým vedením má k serióznímu úřadu hodně daleko.

Jak by řekl Donald Trump, fight, fight, fight! Kyjovský stroj na pokuty měl definitivně slabiny a rozhodli jsme se je využívat.

Koncem května 2024 se nám narodilo rozhodnutí. Jak jsme očekávali. náš vlastník vozidla byl potrestán pokutou 1500 Kč a náklady řízení ve výši 1000 Kč (tehdejší sazba, současná je 2500 Kč) za pirátění nezjištěného řidiče smrtící rychlostí 56 km/h v obci Žarošice.

Zde se asi najde někdo, kdo si bude po čecháčkovsku dělat starost o to, že jsme kvůli patnácti stovkám rozjeli takové divadlo. Yeah, rozjeli. Gabčík s Kubišem také mohli zůstat sedět na prdeli v Anglii, cpát se ham-and-eggs a netrmácet se i s taškama do nějaké posrané Libně. Naším cílem je napadat, změnit či dokonce ukončit praxi obecních vyžírků a parazitů, kteří se pakují na automatizovaném měření rychlosti, a s ní ukončit klamavou a protizákonnou praxi, kdy obce outsourcují měření rychlosti soukromým firmám. Samozřejmě že nás to stálo násobek těch 1500 Kč a samozřejmě že jsme ochotní vynaložit ještě více peněz a úsilí, aby popsaná praxe skončila nebo byla alespoň omezena, což si můžeme dovolit mimojiné díky reklamě tady na D-FENSovi, prodeji knih nebo dokonce přímým příspěvkům některých z vás.

Rozhodnutí mělo sedm stran, což nás potěšilo, protože jsme tím okradli úřad o čas. Proti rozhodnutí jsme se samozřejmě odvolali. Profesionálně připravené odvolání stavělo pořád na stejných bodech, jaké byly namítány během řízení, plus jsme tam přihodili něco navíc, aby to mělo šmak. Jedním z odvolacích bodů například bylo, že správní orgán I. stupně nevypořádal námitku týkající se domnělého ingresu tajemníka MÚ Kyjov do přestupkového řízení, což zatěžuje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, protože nelze určit, jakým způsobem správní orgán tuto v řízení konstantně namítanou skutečnost posoudil v rámci svého správního uvážení.

BTW té úřednici jsem tohle nezáviděl. Tajemník je na radnici velké zvíře, má vliv na kariéru a na platy úředníků a ovládá obecní penězovody. Jestli starosta je kapitán letadla, tajemník je first officer. Jediným způsobem, jak mohla úřední osoba Doložilková vypořádat naši námitku bylo předvolat pana tajemníka jako svědka, aby procesně efektivním způsobem vysvětlil, zda a proč do tohoto řízení zasahoval a zda to v tomto případě mělo na posouzení odpovědnosti konkrétního pachatele za přestupek vliv. A to si úplně nemyslím, že se jí chtělo udělat.

V srpnu 2025 bylo napadené rozhodnutí odvolacím správním orgánem, kterým je KÚ Jihomoravského kraje, zrušeno. Důvodem zrušení byla chyba prvostupňového správního orgánu ve stanovení výše sankce, které byly formálního charakteru a které nemělo na výši sankce stejně žádný reálný vliv, protože ta byla stanovena na dolním zákonem určeném rozmezí. Tuto právní vadu jsme v odvolání ani nenamítali, takže jsme naznali, že se jedná o zástupný důvod, který odvolací orgán zvolil, aby nemusel dát za pravdu žádnému z odvolacích bodů.

To nás otrávilo. Chtěli jsme k soudu a celé jsme to optimalizovali pro budoucí soudní přezkum. Jižní Morava je totiž pověstná tím, že městské úřady, krajské úřady a brněnský krajský soud vzorně kooperují a „drží basu“ tak, aby praxe výběru poplatku z tachometru nemohla být nikde a nikým zpochybňována. Popravdě, zajímalo nás, jakou právní argumentací bude soud a například taková soudkyně Lenka Bahýľová obhajovat postup, kde tajemník městského úřadu rozhoduje, co je přestupek a co není. Že to je sice nezákonné, ale že to nevadí, protože hlavní je potrestat silniční piráty? Zrušení rozhodnutí tak bylo dobré pro našeho řidiče, ale nebylo dobré pro nás. Vyhodnotili jsme to tak, že úředníci KÚ JMK taktizují a o soudní projednávání vůbec nestojí.

Po tomto výroku jsme propadli skepsi. Mysleli jsme, že nyní MÚ v Kyjově celou kauzu zahrabe pod zem. O to více nás překvapilo, že se v Kyjově rozhodli v celém řízení pokračovat a vydali koncem října 2025 opravné rozhodnutí, kterým výše popsanou formálně-technickou chybu napravili. Usoudil jsem, že jim asi musel selhat mozek nebo že úředníci jsou pod tlakem radarové mafie soukromých firem a potřebují vybrat prachy stůj co stůj. Délka nového rozhodnutí dosáhla již 10 stran, protože se kyjovská radnice pokusila preventivně vypořádat i některé body z minulého odvolání.

V prosinci 2025 správní orgán II. stupně toto vytuněné rozhodnutí opět zrušil. Odůvodnění jsme se museli smát. Důvodem bylo, že prý MP Kyjov použití automatizovaných radarů dostatečně nezveřejnil. Jednalo se zcela jednoznačně o zástupný důvod. Jaký byl přesně důvod takového postupu KS, můžeme jen spekulovat, každopádně náš cíl nasměrovat měření rychlosti v Kyjově k soudu byl zase o něco vzdálenější.

MÚ Kyjov nyní na druhý pokus konečně pochopil, že rušení jeho rozhodnutí není asi jen nějaký vrtoch a na konci srpna 2025 vydal rozhodnutí, kterým řízení k našemu velkému smutku zastavil. Po 1,5 roku trvajícím řízení, které náš spolupracující vlastník vozidla hrdinně nesl, byl tedy nevinný. Dobré pro něj, špatné pro nás.

Zjistili jsme, že obecní radarismus na jižní Moravě lze porazit jeho vlastními prostředky, respektive díky jeho vlastním nezákonnostem.

Mimochodem MP Kyjov. Městská policie Kyjov zaměstnávala v roce 2023 celkově 15 strážníků a těchto 15 strážníků stihlo v témže roce odhalit celkem 23.990 přestupků spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Jsou to hrdinové. Vedle svých povinností na úseku veřejného pořádku musejí pracovat doslova od slunka do slunka, aby to všechno zvládli a ještě se postarali o bezpečnost obyvatel Kyjova. Viděl jsem kdeco, viděl jsem koně zvracet a hada bušit pěstí do skály, ale neviděl jsem městského strážníka, který se přepracoval. Ukazuje to na vysoký stupeň outsourcingu měření rychlosti k soukromým firmám, který je administrativně maskován různými krycími akty. V té souvislosti se jevilo zajímavým, že v ověřovacím listu měřidla je jako zákazník, který si ověření silničního rychloměru objednal, nadále uvedena společnost Gemos.

Nedosáhli jsme primárního účelu, tedy navést celou kauzu k soudu. Zjištěné poznatky jsme předali médiím (která o to nejevila zájem, protože o měření rychlosti se přece smí psát výhradně v pozitivním duchu) a také spolupracujícím právníkům, advokátním kancelářím a subjektům, které poskytují podporu řidičům ve správních řízeních. To děláme v podobných případech vždy. Nyní, po uplynutí „bezpečnostní“ lhůty jednoho roku, ho publikujeme veřejně, a budeme to dělat častěji.

Nedávno jsem však zjistil něco strašného. Děsivého. Tuhla mi krev a v žilách. Úřední osoba Bc. Doložilková ve svém opakovaně rušeném rozhodnutí odůvodnila nezbytnost úsekového měření v obci Žarošice takto:

„V obci Žarošice, v průběhu měřeného úseku, se nachází škola, školka, sběrné místo tříděného odpadu, obchod, kostel a autobusová zastávka. Z uvedeného je tedy patrné, že měřený úsek kopíruje místa, u kterých je cílem zajištění bezpečnosti silničního provozu, zejména bezpečnosti chodců a zmírnění vlivů silničního provozu.“

V červnu 2026 jsem projížděl obcí Žarošice a ke své naprosté paralyzující hrůze jsem zjistil, že úsekové měření od firmy GEMOS je demontované. Zhrozil jsem se hrůzou a zaplakal jsem pláčem. Kdo nade mnou jako řidičem dohlédne, abych dodržoval předpisy a abych se nezabil? A jak teď budou firmy Gemos a Empemont prosperovat? A jak budou v Žarošicích žít, když je všechny zabijou agresivní řidiči? A hlavně, co budou nyní dělat ve škole, ve školce (která se navíc nachází mimo měřený úsek) a na sběrném místě tříděného odpadu, tedy kromě toho, že se budou muset brodit potoky dětské krve? Jak se postará pan Lukl o jejich bezpečnost a ochrání je proti silničním pirátům, kteří jedou klidně i 56 km/h?

Asi už to přestalo sypat a bylo zapotřebí začít krást zase někde jinde.

Hlavním smyslem tohoto článku bylo ukázat, jak kovářova kobyla chodí bosa. Kyjov je skvělá ukázka toho, jak se měření rychlosti v režii obcí vymyká kontrole a jak je při něm porušován a obcházen zákon. Pokládám za nezbytné, aby co nejdříve došlo k revizi oprávnění obcí „kasírovat“ řidiče formou automatických měření, jak je mimojiné obsaženo v programovém prohlášení současné vlády.

 


Vzdělávací okénko pro informované laiky

Proč jsme pokládali široké vymezení úseků pro měření za protizákonné?

Důvodem je rozpor s dikcí § 79a zákona č. 361/2000 Sb., který doslova zmiňuje, že Policie ČR je oprávněna určit pro měření rychlosti obecní policií toliko konkrétní místa. V souladu s principem přiměřenosti se bude jednat o místa, kde je měření rychlosti důvodné, tedy například místa či úseky, kde ve spojitosti s překračováním nejvyšší povolené rychlosti buď opakovaně dochází k dopravním nehodám, případně ke kolizním situacím. Obdobně toto oprávnění vyložil Ústavní soud (viz Nález Ústavního soudu z 16.5.2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16, citace: „Stejně tak je třeba důsledně trvat na tom, že aplikace § 125f ProvPoz má být střízlivá, tj. například rozmístění automatizovaných technických prostředků k měření rychlosti má kopírovat problematická dopravní místa, nikoliv sloužit k naplnění obecních rozpočtů.“) a konečně identicky na institut určování míst pro měření rychlosti nahlíží aktuálně platný metodický dokument METODIKA URČOVÁNÍ MÍST PRO MĚŘENÍ RYCHLOSTI OBECNÍ POLICIÍ PODLE § 79a zákona č. 361/2000 Sb., č.j. Č.j.: PPR-37043/ČJ-2023-990440, dostupný na webových stránkách Ministerstva vnitra, kde se mimojiné uvádí: „Místo / úsek měření rychlosti je nutné obecní policii konkrétně specifikovat, např. od křižovatky ke křižovatce, od budovy č. p. X k budově č. p. Y a vhodné je specifikaci doplnit zákresem do mapy s popisem jednotlivých úseků.“

Když si vyneseme mapy úseků, které Policie ČR určila pro měření rychosti MP Kyjov, vyjde nám skoro celý Kyjov. I tohle je jeden ze způsobů, jakým obce ve spolupráci s policií obcházejí zákon. Prostě omalovali skoro celý Kyjov, tedy alespoň všechny komunikace, na kterých by se dalo něco vyrejžovat.

Popsaná (dle našeho názoru) nezákonnost pronásleduje měření rychlosti v Kyjově doposud. Na určení úseků pro měření tak , jak bylo shora popsáno, se od roku 2019 nezměnilo nic, respektive platilo červnu 2026, a tuto argumentaci tak může použít každý ke své obraně, až dokud to nezmění.

Odpověď na žádost o poskytnutí informace.

 

Proč do řízení o přestupku nemá co kecat tajemník MÚ?

Lidé si myslí, že tajemník je velké zvíře a úřednici ho musejí poslouchat. To jistě musejí, ale jen na disciplinární úrovni. Pokud tajemník MÚ zasahoval do přestupkových řízení, mohl zneužít svoji pravomoc. Přestupkové řízení, do kterého vstupují osoby mimo správní orgán, které aktivně určují, co je přestupek a co není, je z principu nezákonné a nezpůsobilé dospět k zákonnému rozhodnutí.

Dohled nad bezpečností silničního provozu Městskou policií Kyjov, stejně jako projednávání přestupků ORP jsou prováděny na základě zákona č. 361/2000 Sb. a dalších v rámci tzv. přenesené působnosti, kdy obec, v tomto případě Město Kyjov, vykonávalo stání moc na základě zákonného zmocnění obsaženého mj. v zákoně č. 361/2000 Sb. Tajemník městského úřadu je orgánem městského úřadu (nikoli orgánem obce). Tajemník MÚ Kyjov rovněž není orgánem Městské policie Kyjov a nebyl ani úřední osobou v tomto přestupkovém řízení. Postrádá zákonné oprávnění vstupovat do řízení o přestupku ani do úkonů před jeho zahájením, stejně tak není oprávněn vstupovat výkonu dohledu nad bezpečností silničního provozu prováděného městskou policií (dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, čj. 10 As 15/2018-36).

Popsaná rozhodovací činnost tajemníka úřadu pana Lukla má i další rozměry. Kromě v textu uvedeného zpochybnění „automatičnosti“ měření jsou zde i další aspekty. Prvním je zainteresovanost pana tajemníka na výběru pokut, protože tajemník úřadu je na rozdíl od úředníků odpovědný za rozpočet. Dále je takový postup v rozporu se zásadou legitimního očekávání.

Logická námitka je, že postup pana tajemníka je vlastně rozumný a předchází tomu, co sám často kritizuji, tedy trestání řidičů za bagatelní překročení rychlosti. To je však složitější. Prvně vzniká otázka, zda se úředníci vůbec řídí pokyny pana tajemníka, jaké přestupky projednávat a jaké ne, protože náš nezjištěný řidič jel rychlostí právě 56 km/h a stejně ho popotahovali. Dále, zákon neumožňuje úředníkům nebo nějakému papaláši rozhodnout, že se přestupky pod určitou hranicí neprojednají. Musí tedy zahájit řízení úplně o všech a pak v každém jednotlivém případě přezkoumatelným způsobem rozhodnout, zda malým překročením nejvyšší dovolené rychlosti za daných okolností došlo či nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku.

Zde by měl být spíš na tahu zákonodárce a zavést nějakou toleranci, ale to se v prostředí českého silničního fašismu nikdy samo nestane. Z taktické úrovně nemám nic proti tomu, když zlodějské radnice flastrují řidiče za překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 1 km/h, protože to oprávněně vyvolává odpor veřejnosti a snižuje veřejnou akceptaci této formy dohledu, což je v zásadě naším cílem.

Výzva

Za účelem dalšího právního průzkumu bojem potřebujeme získat přístup k případu překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci Strážovice, ORP Kyjov. Může být v libovolné fázi řízení. Pokud tedy něco takového máte nebo víte o někom, kdo to má, ozvěte se na info@mobilita2014.cz. Děkujeme.

 


10.8.2026 D-FENS

 


Související články:


322 známkování, průměr1,07
15 793x přečteno
D-FENS © 2017