Jak nás státní aparát, politici a firmy šmírují a jak se bránit - zpět na článek

Bezpečnost dat a bezpečnost infrastruktury se navrhuje a realizuje s ohledem na nebezpečí, kterému se snažíte předejít. Nejsilnější místa ochrany jsou ta, která budou vystavena nebezpečí, se kterým počítáte a ta nejzranitelnější místa (nejužší hrdla) se týkají míst, kde s útokem nepočítáte, nebo jde o útoky, proti kterým s ochranou nepočítáte vůbec (tedy například, že vám do serverovny vtrhne policajt). Proletěl jsem příspěvek – nerozlišuje se v něm, jakou motivaci má útočník. Například provozovatel supermarketu má zájem vás fízlovat ze zištných důvodů. Často se ani neeviduje nějaká long-term kartotéka záznamů, výrobce potřebuje data vytěžit businessově, ne v nich hledat, jestli nejste anarchista. Je mu u zadku, že nejste očkován, ale potřebuje vědět kudy v krámě trajdáte a kam se koukáte, aby vám toho více prodal. To nikoho nepřekvapuje. Mnohem horší je fízlování státní. Ze stejného důvodu považuji například zařízení Huawei a Xiaomi za mnohem bezpečnější, než například zařízení Samsung, nebo Google. Huawei byl opakovaně „chycen při činu,“ jak sbírá uživatelská data a posílá je do Číny, nebo montuje do zařízení backdoor řešení. To je sice kompromitace zařízení, ale pokud tato data poskytuje výrobce čínské vládě, představuje to pro mě mnohem menší nebezpečí, než vlády evropské, které tato data rovněž vytěžují, nebo k nim mají přístup skrz legislativní opatření a povinný sběr dat. Evropské vlády tato data zneužívají způsobem, který pro občana představuje nebezpečí přímé – v posledku například poměrně dobře zdokumentovaná Tečka, která měla být vyvinuta ministerstvem zdravotnictví, auditována ČVUTem a zcela anonymní. Vyvinuta byla fízlama z vnitra, výstup ČVUTího auditu byla obecná hláška neurčitého významu a data z Tečky putovala do vlády, která na jejich základě rozhodovala o nouzáku a nařízeních.

Díky autorovi za skvělý příspěvek :)