1) Že jsou respirátory/roušky jeden velký byznys, je celkem jasné. To, že je u lizu aktuálně soudruh Hamáček je nepodstatné, protože nebyl-li by to on, byl by to někdo jiný.
2) Pokud není popis krvácení v článku básnická licence, pak má pan domácí zřejmě vysoký krevní tlak, případně špatnou krevní srážlivost, ev. kombinaci obojího.
3) Nejvíc mě ale zaujalo popisované půlhodinové dušení a chrchlání po akci. Není to tak dlouho, co jsem při adaptaci koupelny izoloval dlažky zůstávající od těch sundavaných podobným způsobem, tedy rozbruskou (s drobným rozdílem – místo diamantu jsem použil 1 mm kotouč na nerez). Pod dlažkami stará, vyžilá omítka, takže ano, prachu z toho bylo dost. Respirátor jsem na hubě neměl, anžto ho při práci používám opravdu výjimečně, spíš vůbec – přijde mi to z několika příčin nepohodlné. Ale žádné výraznější respirační potíže jsem nezaznamenal…
Jen na okraj – z pohledu zasvinění dýchacích cest je mnohem horší čištění zkorodovaných ocelových polotovarů drátěným kotoučem, následné svařování a dobrušování týchže – to vše v malé, těžko větratelné dílně.
kiv61
Na řezání/broušení železa se mi osvědčil daleko víc než nějaký respirátor dlouhý plexi štít a při svařování klasicky kukla. Taky to není ideál ale pořád lepší než se u toho ještě dusit …
CNN
Ten štít používám furt. Vono chytnou šponu do tlamy není nic příjemnýho:).
Už jsem viděl frajery svařovat bez kukly, ale pak byli půl dne k nepoužití.
Vono je to o spáleniny i v krátkým rukávu.
Sysop
Jeden muj zednik se na stavbe meho minuleho baraku stal kyklopem. Brousil spary dratenym kartacem ve flexce mezi luxferama. A ja mu jak na potvoru jeste predtim nabizel bryle… prej ze se mu jen budou mlzit a hovno uvidi. Tak se ulomil kousek dratku a proletel mu az do sklivce. Sice s tim sel za dochtorem, ale mezitim zanet, komplikace, operace a slus. Vzpomnel jsem si na nej zrovna vcera, kdyz jsem srovnaval po nem jadrovku. Ono kdyz zednikovi chybi prostorovy videni, ten dalsi aby se z toho pak posral.
sroubek
Ono je to s těmi ochrannými pomůckami takový složitý…
Na sváření kuklu, to je bez debaty.
Ale při tom broušení je to takové diskutabilní. Co se týče těch brýlí/štítu: Dlouhá léta jsem nepoužíval nic. Mám dioptrický brýle, na broušení (a svařování) používám plastové (protože na ty se – naprosto překvapivě – nenalepí ani jiskry z broušení, ani prskání ze sváření) navíc větších rozměrů, takže jsem měl za to, že je to ochrana zraku dostatečná. Leč začátkem tohoto roku jsem musel během šesti týdnů dvakrát na pohotovost za účelem vyndání cizího tělíska (po broušení), a při tom jsem si uvědomil, že za posledních cca deset let (tedy co mám barák a tím pádem víc kutím) jsem toto zařízení za okolností zcela totožných navštívil už nejméně popáté. Ona sice frekvence 1x za dva roky nezní nijak dramaticky, ale kdo měl někdy šponu v oku, jistě mi dá za pravdu, že i to je víc než dost.
Pořídil jsem tedy sobě plexištít, ale: Jednak mi občas vadí prostorově. druhak je imrvére zaprášený příp. rovnou podřený, takže na přesnější řezání není pořádně vidět, a třeťak – ony při broušení možná nejsou ani tak nebezpečné ty třísky, které přímo odletují od kotouče (protože ty člověk vidí, a nestrká tam xicht), jako spíš proud vzduchu, který se těch s menší kinetickou energií zmocní, a zafoukne je tam, kde to člověk nejméně čeká (což byl, nemýlím-li se, i případ mých posledních dvou návštěv na očním). Takže ani štít „rovného střihu“ neochrání úplně dokonale. A štít stylu „šermířská maska“ se zase mlží. Takže ideální řešení nejspíš není…
A to, že nemám na malých rozbrusech kryty, protože s flexou s krytem se člověk nikam nedostane, snad ani nemusím zmiňovat… ;-)
h72
Rozbrus bez krytu je v Čechách standard, často je k vidění i instalovaný pilový kotouč, pokud možno o číslo větší než je jmenovitý průměr kotouče u daného stroje, výsledkem bývá přefiknuté zápěstí té ruky, která drží ničenou záležitost (lať, prkno, okno, obložku či cokoliv). U nás ve Vysokém ti ruku zase přišijí (pokud se nějak dovezete za čerstva), ale trvá to zhruba rok než to nějak proroste do sebe a pravděpodobně rukou budeš hýbat, ale nebudeš cítit teplo, bolest, vlastně skoro nic, takže ta ruka je pak pěkně „vo držku“ – nepoznáš, že ses zranil, spálil atd. Za mne – rozbrus bez krytu a s jiným průměrem kotouče je prasárna a vysrat se na to rovnou.
sroubek
h72: Abychom si to upřesnili – mluvím o malých rozbruskách (115) a brusných/řezných kotoučích typu „kostra – brusivo – pojivo“. Nemluvím o flexe 230 – tam kryt mám, ani o nějakých pilových kotoučích (ani by mě nenapadlo něco takového do rozbrusky instalovat).
Takže: Nejsem si úplně jistý, jestli „prasárna“ je slovo správně popisující stav… Možná je to riskantní, možná nebezpečné, možná je to, dle některých, dokonce i hazard, ale proč by to měla být ausgerechnet „prasárna“ mi úplně jasné není.
Mimo to – protože jsem člověk spořivý, líný, ale hlavně zvídavý (co se stane, když…), mám za sebou už celkem dost řezání i třeba nalomeným kotoučem, a na základě této zkušenosti tvrdím, že řezné kotouče (o brusných nemluvě) drží kostra i v nalomeném stavu pohromadě velice dobře, a riziko roztržení není nijak závratné (resp. na základě mých zkušeností bych mohl tvrdit, že žádné, ale je mi jasné, že když Pán Bůh dopustí, tak i…).
A co se týče těch větších rozměrů kotoučů: Běžně používám 125 kotouče do rozbrusek 115, občas i lehce větší – to když „dodělávám“ už sjetou 230. To ale není žádné bezpečnostní riziko, pouze tím přetěžuju aparát, který na to není dimenzovaný. Ale protože 115 rozbrus je spíš spotřebák, tak to se mnou nijak zvlášť nelomcuje.
U UKček je naprosto běžný do 150ky dávat 200+ kotouče bez krytu, jakýkoli (karbidový, diamant).
Rozhodně když už je fakt něco krátkýho takle říznout nutný, tak bych tam v životě nedal nějaký ty tenký kotoučky co sou dneska tak oblíbený, dělá to každá rejže a rády se lámou už když se na ně křivě podíváš – těch pár (v teorii kevlarovejch) vláken ti to neudrží pohromadě roztočený na 3k otáček. Normální tloušťka kolem 3 mm už ale snese daleko víc a zlomí se to fakt leda když na ten kotouč blbě šlápneš :D
sroubek
Behemot:
No… Těch otáček nejsou 3k, ale v případě malé rozrusky nominálně 11.000, v případě 230 pak 6.500 ot/min. Pro kotouč jsou ale otáčky parametrem pouze „podkladovým“, rozhodující je obvodová rychlost. U běžných kotoučů je jako limitní udáváno 80 m/s, což při novém kotouči splňuje i rozbrus 230 (78 m/s), i 125 kotouč v malém rozbrusu (71 m/s), a 115 kotouč tamtéž dokonce s rezervou (66 m/s). Čistě matematicky vzato by bylo lze pro 11.000 ot/min použít kotouč až o průměru 138 mm…
Kotoučky 0,8 – 1,2 mm („tenké“) jsou O.K. Proti těm silnějším mnohem míň zatěžují rozbrusku, mají menší prořez, a v neposlední řadě od nich odletuje mnohem méně bordelu (ať už samotného obráběného materiálu, nebo brusiva). Sám už dneska používám ty „silnější“ (2,2 – 2,5 mm) jen sporadicky – v podstatě mi na pokrytí jejich spotřeby postačují ony „ojeté“ 230.
Jak jsem psal výše – občas si na rozbrusku šlápnu, občas mi na ni upadne nějaký větší cajk, občas mi ji odněkud shodí pes (nebo já), přičemž se (zejména ten slabý) kotouč zlomí. Přesto jsem i tyhle kotouče téměř vždycky dojel, a ani jednou se mi nestalo, že by se kotouč roztrhl – ta kostra (jestli je kevlarová nebo ne, nevím) toho vydrží spoustu.
Ale, jak jsem se již svrchu zmínil – je to volba každého soudruha… ;-)
jinak mám teda dost soudnosti na ty tenký rejžácký šunty a nedejbože nalomený, sorryjako, ta věc stojí pár kaček, různý kousky těla si koupíš za desetitisíce až miliony, esli vůbec (a to neřeším že bys musel některý ND shánět někde na dálným východě)
UF7
Behemot: Je to tak. Ty tenký mají navíc tu nevýhodu, že se při řezání ohýbají, takže říznout s tím silnější materiál není z hlediska přesnosti nic moc a ani z toho nemám dobrý pocit. A když koupíš rejžáckou kvalitu, tak se dá krom snížené bezpečnosti předpokládat i snížená výdrž, takže na tom nakonec asi ani nic neušetříš. Jinak rozlítnutí kotouče jsem zažil dvakrát, naštěstí jen na 125mm rozbrusce, z toho jednou se to stalo přímo mně. Naprosto bez následků, asi jednak shodou příznivých okolností a taky proto, že jsem měl štít :).
Jinak na menší řezání nebo broušení beru ochranné brýle, takové ty s obrubou (nevím, jak se tomu správně říká), takže nehrozí prolétnutí něčeho do oka. Na větší řezání nebo broušení drátěným kartáčem v rozbrusce pak radši ten štít. Sice se to občas mlží, je přes to hůř vidět a tak, ale furt mi to za to stojí. A pochopitelně kryt kotouče nesundavám, vlastně ani nevím, proč má někdo potřebu to dělat.
Sysop
Jojo, pilovej kotoucek do 115ky… mam, samozrejme a samozrejme jsem s nim delal krov. A samozrejme se mi kousnul a lup… ufikl jsem si kousek nehtu s kuzi na palci. Dorostlo to do roka, ale tuhle certovu vecicku uz nepouzivam jednoruc.
cyklista
To už tady někdo dávno psal v diskusi, že naše norma na respirátory je výrazně přísnější než čínská ff95, takže dovoz čínských šmejdů je jen kšeft efka, Hamáčka a celé té bandy kolem.
Panek
Potvrzuji. Sádrová omítka při broušení. Úplně na hovno, přes dva se nedá dýchat a jeden to pustí skrz.
CNN
Základ je mít brus s odtahem (jako má třeba žirafa) a kvalitní respirátor s výměnnými filtry, ne čínskou mrdku za 10 kaček.
Ale zase chápu, že na doma je to zbytečná investice. Von takovej řádně utaženej šátek přes ksicht (a brejle to je jasný) je na chvíli docela gut – a pomocník s vysavačem se taky šikne:).
Panek
Tak já jen zabrušoval ručně spáry před malováním . A vybaven jsem byl tím slavným respirátorem, co nám dodal Taiwan linky. Takže je to o výrobním materiálu. Nakonec jsem si k tomu vzal vysavač s vodní filtrací a odsával jak to šlo, ale strop bez vysavače.
shifty
Nechceš moc do toho zabrušovat, aby jsi pak z toho nemusel vybrušovat, že?! :-D
Panek
Jo a měl jsem strčit nějakej hadr pod dveře, teď tu sračku mám i v ložnici.
Sysop
Dvere vzdycky zelepuju dokolecka dokola sirokou malirskou maskovackou. Uz jsem mel prach i v koupelne, ktera pritom mela zavreny odvetrani, takze ciste logicky nemela zvenci nic nasat… a stalo se. Takze bud utesnit, nebo v ciste mistnosti udelat pretlak (vysavac pres utesnene okno apod.).
Na brouseni stropu se vyplati si od nejakeho sadrokartonare pujcit brusku na stropy s odtahem. Ja jsem si ji ve finale za ctyrku koupil. Zacne to ‚jen premaznu diry po hmozdinkach‘ a konci to ‚ten slic mezi deskama byl z prdele uplne celej, tak jsem ty dva metry prejel cely…‘, pricemz se kolikrat ukaze, ze tmel behem schnuti se i propadne, takze brousit a tmelit se bude jeste jednou…
h72
Když dělám celé podkroví, tak jen matroš stojí tolik, že se vyplatí si tu brusku na štangli koupit. Vždycky jí snadno prodáš o dům dál, s téměř minimální ztrátou. U nás to byly první volba, první nákup. Jiná věc je ta, že vod toho pekelně bolej ruce a mnozí z nás si radši vylezou na štafle a brousej normálním ručním excentrem (a vysavačem).
Lešeníčko bylo kdysi, když jsem stavěl celej barák. Na stropy (omítky a štuk)sme si dycinky lešeníčko, plošinu přes celou místnost, páchali. Na synátorovo podkroví (rekonstrukce) jsme už nic nestavěli, dělali jsme machry. Holt to víc bolelo, no.
Sysop
Mam maly hlinikovy lesenicko s preklizkovou pracovni deskou, do interieru super, ja s tim i maluju. Ten strop mel 80 m2 a mel jsem ho vymalovanej (penetrace+2x nater) za 4 hodiny. Na staflich neumim chodit, nejsem profik. Ale s tim lesenickem to je parada.
Na venek mam klasicky leseni trubkovy. Mival jsem Haki, ale obcas mne sralo, ze jsem se nevchazel do modulu at vyskove, nebo sirkove, takze jsem sel do zabek+doutniku na inzerat, dokoupil novy trubky, narezal je v rozumnejch mirach a jsem v pohode. Podlazky jsem si musel vyrobit atyp, ale otazka jednoho odpoledne.
Childeater
General public protection je česká kompanie a ty respirátory jsou vyrobený v ČR.
Na ksichtě jsou docela příjemný, taková lepší rouška. Cena pro velkoobchod okolo desetikoruny. Do prašnýho prostředí asi něco, co lépe přilehne k obličeji a má širší sponu na nos.
Black Wolf
Takové zkušenosti nemám, sice ten paskvil čínský nám strkají do ruky každou šichtu, ale nikdy jsem to na hubě neměl a nehodlám to měnit. V mých letech už mám jakýsi rozum, aspoň selský, který už v tom březnu mně jasně řekl, že estébák je obyčejná svině (stačí si přečíst knížku, kde obyčejný člověk zjistí, že jak před hadrakem, tak po něm se pro něj naprosto NIC nezměnilo, postele zůstaly, jenom kurvy se vyměnily), o „kvalitách“ dalších zmrdů nemluvě, takže žiju dál normálně, a na zvratky estebacko-bolsevickych sviní prostě zvysoka seru.
Patras
Dfensi, prosím tě, na co panímáma potřebuje dvě pračky? Já jen abych byl připraven az to přijde i u nás…
Shi
Pokud máš idiotsky barevné prádlo, tak je k vzteku to, že ho nemůžeš při praní míchat. Dvě pračky se hodí. Bohužel zatímco pračka zvládne 6 a 9 kg prádla, tak do sušičky by člověk mnohdy měl dávat jen poloviční náplň, takže i s jednou pračkou by to občas chtělo spíš dvě sušičky. Ideální podle mě je dvě pračky a tři sušičky – a hospodyně, která ráda žehlí ;-)
Patras
No tvl….:o)
Skrabo
Meh, to my co zijeme v kapitalisticke cizine mame (1/6) pracky (tri pracky sdilene na 18 bytu). Ma zena si to moc uziva se trema detma o_O
Sysop
U nas je jedna pracka na pradlo cele rodiny… krome tatinka. A druha pracka je na pradlo tatinka. Dospelo se k tomu evoluci, kdy napriklad ja jsem odmital resit, proc na mem pradle jsou zmolky z papiroveho kapesniku nekoho uplne jineho, kdyz ja nejsem pica a papirovy schnupftücher po kapsach nenosim, opacne rodina zase mela nejake nepodlozene vyhrady k mym fuseklim, apod.
mjfox
Zaslechnuto v jedné dílně: „pičo, zase jsem vypral kapesníky… ne… to je výplatní páska…“
h72
My máme doma dvě pračky standardně , desítky let, nějak se to historicky vyvinulo a osvědčilo.
jenyk
Tak jsi použil blbej respirátor. Stát se o tebe nepostaral. Byly doby, kdy bys na tomhle webu byl za příklad vohnouta. Co se stalo, že se tím chlubíš?
Mefayor
nekdo se vohejba rychle, nekdo zase pomalu…
ale tak treba si dfens mysli ze takovahle vec fakt otevre oci 10 milionum obyvatel, hlavne kdyz si to tu cte nekooik tisic uzivatelu, co se da delat no…
SkReT
Kundo vyjebaná teploušská a to nemáš vysavač s vodním filtrem? Na tyhle práce mám starého „vodníka“, poctivých před unijních 1600W, který při startu vysaje energeii z celé dědiny a jistič musím přilepit izolačkou aby nevyhodil.
corona
SkReT:
Primitiv jako ty by neměl házet takovými výrazy.
Nechápeš ani jednoduché věci a chceš dávat někomu rady…
SkReT
že to říká idiot co ani nepochopil kompresůrky na vagonech…
corona
SkReT:
Tvoje kompresůrky na vagonech opravdu smysl nemají. A jestli někdo něco něpochopil, jsi to stále ty – ten kompresůrek by musel mít možnost manuální deaktivace, např. mechanickou spojkou. A úplně stejně je možnost deaktivace brzd vypnutím rozvaděče a vypuštěním vzduchojemu na vagonu, aby se nápravy odbrzdily. Takže jak u normálně používáného systému, tak i toho tvého vysněného, může dojít při obsluze k úplně stejné chybě. Tvůj nápad s kompresůrky tedy NIC NEŘEŠÍ…
servisdok
Přelepit páčku jističe třeba i pevnou Gaffou vůbec nepomůže.
Takový ty různý podepírání či přelepování jističů, jsou bohužel jenom městské legendy, zhruba na úrovni diskusí po osmým škopku.
On ten jistič totiž vypadne stejně. Ovládací mechanismus má jednostrannou volnoběžku, je v záběru jen směrem nahoru. Elektromechanika jističe tedy vypadne (přítažná síla magnetu, daná proudem, překoná aretaci rohatky) a ovládací páčka jističe přitom zůstane přilepená nahoře :D Směrem dolů má totiž, v interně vypnutém stavu, tu volnoběžku právě proto, aby jistič nešel „podepřít“ v trvale zapnutém stavu.
Takhle to měly už první, masověji rozšířené páčkové jističe z konce 40.let, od firmy Škoda, ledaskde se ještě dají najít ve funkčním stavu. Byl to původně patentový vzor firmy Siemens, na nějž už ve 30.letech regulérně koupila licenci firma Baťa. Vyráběli si je pro své účely, s proudy mimo řadu a brzy se jim to zaplatilo formou ušetřených, nespálených motorů, běžících na 2 fáze.
Přesně stejně tak, nešly dřív „zašprajcovat“ hranaté tlačítkové jističe, okopírované bolševikama podle původního vzoru AEG z roku 1946, současně se šroubovacími tlačítkovými jističi.
Nejlíp se to přelepení jističe izolačkou, zkouší na starším třífázovém typu J7K50, nebo na bílých typech IJV z Dolného Kubína, co jich byly v 80.letech plný paneláky typu G40 a menší.
Sysop
Co si ale pamatuju, tak byl hokej s tlacitkovejma spinacema ‚stiskem zapni‘, ze kterych pak bylo ‚tahem zapni‘. Vypadaly stejne, ale kdo si neprecetl napis na tom bakelitovym hribecku, obcas se divil. Jinak ostatni veci, jak pises, drzely evropskej standard.
Zazní tam věta, že aby maska nebo respirátor fungoval, musíte být hladce oholen. Se strništěm maska funguje špatně. Řešení: pošlete brousit manželku. :-D
1) Že jsou respirátory/roušky jeden velký byznys, je celkem jasné. To, že je u lizu aktuálně soudruh Hamáček je nepodstatné, protože nebyl-li by to on, byl by to někdo jiný.
2) Pokud není popis krvácení v článku básnická licence, pak má pan domácí zřejmě vysoký krevní tlak, případně špatnou krevní srážlivost, ev. kombinaci obojího.
3) Nejvíc mě ale zaujalo popisované půlhodinové dušení a chrchlání po akci. Není to tak dlouho, co jsem při adaptaci koupelny izoloval dlažky zůstávající od těch sundavaných podobným způsobem, tedy rozbruskou (s drobným rozdílem – místo diamantu jsem použil 1 mm kotouč na nerez). Pod dlažkami stará, vyžilá omítka, takže ano, prachu z toho bylo dost. Respirátor jsem na hubě neměl, anžto ho při práci používám opravdu výjimečně, spíš vůbec – přijde mi to z několika příčin nepohodlné. Ale žádné výraznější respirační potíže jsem nezaznamenal…
Jen na okraj – z pohledu zasvinění dýchacích cest je mnohem horší čištění zkorodovaných ocelových polotovarů drátěným kotoučem, následné svařování a dobrušování týchže – to vše v malé, těžko větratelné dílně.
Na řezání/broušení železa se mi osvědčil daleko víc než nějaký respirátor dlouhý plexi štít a při svařování klasicky kukla. Taky to není ideál ale pořád lepší než se u toho ještě dusit …
Ten štít používám furt. Vono chytnou šponu do tlamy není nic příjemnýho:).
Už jsem viděl frajery svařovat bez kukly, ale pak byli půl dne k nepoužití.
Vono je to o spáleniny i v krátkým rukávu.
Jeden muj zednik se na stavbe meho minuleho baraku stal kyklopem. Brousil spary dratenym kartacem ve flexce mezi luxferama. A ja mu jak na potvoru jeste predtim nabizel bryle… prej ze se mu jen budou mlzit a hovno uvidi. Tak se ulomil kousek dratku a proletel mu az do sklivce. Sice s tim sel za dochtorem, ale mezitim zanet, komplikace, operace a slus. Vzpomnel jsem si na nej zrovna vcera, kdyz jsem srovnaval po nem jadrovku. Ono kdyz zednikovi chybi prostorovy videni, ten dalsi aby se z toho pak posral.
Ono je to s těmi ochrannými pomůckami takový složitý…
Na sváření kuklu, to je bez debaty.
Ale při tom broušení je to takové diskutabilní. Co se týče těch brýlí/štítu: Dlouhá léta jsem nepoužíval nic. Mám dioptrický brýle, na broušení (a svařování) používám plastové (protože na ty se – naprosto překvapivě – nenalepí ani jiskry z broušení, ani prskání ze sváření) navíc větších rozměrů, takže jsem měl za to, že je to ochrana zraku dostatečná. Leč začátkem tohoto roku jsem musel během šesti týdnů dvakrát na pohotovost za účelem vyndání cizího tělíska (po broušení), a při tom jsem si uvědomil, že za posledních cca deset let (tedy co mám barák a tím pádem víc kutím) jsem toto zařízení za okolností zcela totožných navštívil už nejméně popáté. Ona sice frekvence 1x za dva roky nezní nijak dramaticky, ale kdo měl někdy šponu v oku, jistě mi dá za pravdu, že i to je víc než dost.
Pořídil jsem tedy sobě plexištít, ale: Jednak mi občas vadí prostorově. druhak je imrvére zaprášený příp. rovnou podřený, takže na přesnější řezání není pořádně vidět, a třeťak – ony při broušení možná nejsou ani tak nebezpečné ty třísky, které přímo odletují od kotouče (protože ty člověk vidí, a nestrká tam xicht), jako spíš proud vzduchu, který se těch s menší kinetickou energií zmocní, a zafoukne je tam, kde to člověk nejméně čeká (což byl, nemýlím-li se, i případ mých posledních dvou návštěv na očním). Takže ani štít „rovného střihu“ neochrání úplně dokonale. A štít stylu „šermířská maska“ se zase mlží. Takže ideální řešení nejspíš není…
A to, že nemám na malých rozbrusech kryty, protože s flexou s krytem se člověk nikam nedostane, snad ani nemusím zmiňovat… ;-)
Rozbrus bez krytu je v Čechách standard, často je k vidění i instalovaný pilový kotouč, pokud možno o číslo větší než je jmenovitý průměr kotouče u daného stroje, výsledkem bývá přefiknuté zápěstí té ruky, která drží ničenou záležitost (lať, prkno, okno, obložku či cokoliv). U nás ve Vysokém ti ruku zase přišijí (pokud se nějak dovezete za čerstva), ale trvá to zhruba rok než to nějak proroste do sebe a pravděpodobně rukou budeš hýbat, ale nebudeš cítit teplo, bolest, vlastně skoro nic, takže ta ruka je pak pěkně „vo držku“ – nepoznáš, že ses zranil, spálil atd. Za mne – rozbrus bez krytu a s jiným průměrem kotouče je prasárna a vysrat se na to rovnou.
h72: Abychom si to upřesnili – mluvím o malých rozbruskách (115) a brusných/řezných kotoučích typu „kostra – brusivo – pojivo“. Nemluvím o flexe 230 – tam kryt mám, ani o nějakých pilových kotoučích (ani by mě nenapadlo něco takového do rozbrusky instalovat).
Takže: Nejsem si úplně jistý, jestli „prasárna“ je slovo správně popisující stav… Možná je to riskantní, možná nebezpečné, možná je to, dle některých, dokonce i hazard, ale proč by to měla být ausgerechnet „prasárna“ mi úplně jasné není.
Mimo to – protože jsem člověk spořivý, líný, ale hlavně zvídavý (co se stane, když…), mám za sebou už celkem dost řezání i třeba nalomeným kotoučem, a na základě této zkušenosti tvrdím, že řezné kotouče (o brusných nemluvě) drží kostra i v nalomeném stavu pohromadě velice dobře, a riziko roztržení není nijak závratné (resp. na základě mých zkušeností bych mohl tvrdit, že žádné, ale je mi jasné, že když Pán Bůh dopustí, tak i…).
A co se týče těch větších rozměrů kotoučů: Běžně používám 125 kotouče do rozbrusek 115, občas i lehce větší – to když „dodělávám“ už sjetou 230. To ale není žádné bezpečnostní riziko, pouze tím přetěžuju aparát, který na to není dimenzovaný. Ale protože 115 rozbrus je spíš spotřebák, tak to se mnou nijak zvlášť nelomcuje.
Život je holt otázka volby… :-)
U UKček je naprosto běžný do 150ky dávat 200+ kotouče bez krytu, jakýkoli (karbidový, diamant).
Rozhodně když už je fakt něco krátkýho takle říznout nutný, tak bych tam v životě nedal nějaký ty tenký kotoučky co sou dneska tak oblíbený, dělá to každá rejže a rády se lámou už když se na ně křivě podíváš – těch pár (v teorii kevlarovejch) vláken ti to neudrží pohromadě roztočený na 3k otáček. Normální tloušťka kolem 3 mm už ale snese daleko víc a zlomí se to fakt leda když na ten kotouč blbě šlápneš :D
Behemot:
No… Těch otáček nejsou 3k, ale v případě malé rozrusky nominálně 11.000, v případě 230 pak 6.500 ot/min. Pro kotouč jsou ale otáčky parametrem pouze „podkladovým“, rozhodující je obvodová rychlost. U běžných kotoučů je jako limitní udáváno 80 m/s, což při novém kotouči splňuje i rozbrus 230 (78 m/s), i 125 kotouč v malém rozbrusu (71 m/s), a 115 kotouč tamtéž dokonce s rezervou (66 m/s). Čistě matematicky vzato by bylo lze pro 11.000 ot/min použít kotouč až o průměru 138 mm…
Kotoučky 0,8 – 1,2 mm („tenké“) jsou O.K. Proti těm silnějším mnohem míň zatěžují rozbrusku, mají menší prořez, a v neposlední řadě od nich odletuje mnohem méně bordelu (ať už samotného obráběného materiálu, nebo brusiva). Sám už dneska používám ty „silnější“ (2,2 – 2,5 mm) jen sporadicky – v podstatě mi na pokrytí jejich spotřeby postačují ony „ojeté“ 230.
Jak jsem psal výše – občas si na rozbrusku šlápnu, občas mi na ni upadne nějaký větší cajk, občas mi ji odněkud shodí pes (nebo já), přičemž se (zejména ten slabý) kotouč zlomí. Přesto jsem i tyhle kotouče téměř vždycky dojel, a ani jednou se mi nestalo, že by se kotouč roztrhl – ta kostra (jestli je kevlarová nebo ne, nevím) toho vydrží spoustu.
Ale, jak jsem se již svrchu zmínil – je to volba každého soudruha… ;-)
jo máš recht, 3k bývají u vrtaček
jinak mám teda dost soudnosti na ty tenký rejžácký šunty a nedejbože nalomený, sorryjako, ta věc stojí pár kaček, různý kousky těla si koupíš za desetitisíce až miliony, esli vůbec (a to neřeším že bys musel některý ND shánět někde na dálným východě)
Behemot: Je to tak. Ty tenký mají navíc tu nevýhodu, že se při řezání ohýbají, takže říznout s tím silnější materiál není z hlediska přesnosti nic moc a ani z toho nemám dobrý pocit. A když koupíš rejžáckou kvalitu, tak se dá krom snížené bezpečnosti předpokládat i snížená výdrž, takže na tom nakonec asi ani nic neušetříš. Jinak rozlítnutí kotouče jsem zažil dvakrát, naštěstí jen na 125mm rozbrusce, z toho jednou se to stalo přímo mně. Naprosto bez následků, asi jednak shodou příznivých okolností a taky proto, že jsem měl štít :).
Jinak na menší řezání nebo broušení beru ochranné brýle, takové ty s obrubou (nevím, jak se tomu správně říká), takže nehrozí prolétnutí něčeho do oka. Na větší řezání nebo broušení drátěným kartáčem v rozbrusce pak radši ten štít. Sice se to občas mlží, je přes to hůř vidět a tak, ale furt mi to za to stojí. A pochopitelně kryt kotouče nesundavám, vlastně ani nevím, proč má někdo potřebu to dělat.
Jojo, pilovej kotoucek do 115ky… mam, samozrejme a samozrejme jsem s nim delal krov. A samozrejme se mi kousnul a lup… ufikl jsem si kousek nehtu s kuzi na palci. Dorostlo to do roka, ale tuhle certovu vecicku uz nepouzivam jednoruc.
To už tady někdo dávno psal v diskusi, že naše norma na respirátory je výrazně přísnější než čínská ff95, takže dovoz čínských šmejdů je jen kšeft efka, Hamáčka a celé té bandy kolem.
Potvrzuji. Sádrová omítka při broušení. Úplně na hovno, přes dva se nedá dýchat a jeden to pustí skrz.
Základ je mít brus s odtahem (jako má třeba žirafa) a kvalitní respirátor s výměnnými filtry, ne čínskou mrdku za 10 kaček.
Ale zase chápu, že na doma je to zbytečná investice. Von takovej řádně utaženej šátek přes ksicht (a brejle to je jasný) je na chvíli docela gut – a pomocník s vysavačem se taky šikne:).
Tak já jen zabrušoval ručně spáry před malováním . A vybaven jsem byl tím slavným respirátorem, co nám dodal Taiwan linky. Takže je to o výrobním materiálu. Nakonec jsem si k tomu vzal vysavač s vodní filtrací a odsával jak to šlo, ale strop bez vysavače.
Nechceš moc do toho zabrušovat, aby jsi pak z toho nemusel vybrušovat, že?! :-D
Jo a měl jsem strčit nějakej hadr pod dveře, teď tu sračku mám i v ložnici.
Dvere vzdycky zelepuju dokolecka dokola sirokou malirskou maskovackou. Uz jsem mel prach i v koupelne, ktera pritom mela zavreny odvetrani, takze ciste logicky nemela zvenci nic nasat… a stalo se. Takze bud utesnit, nebo v ciste mistnosti udelat pretlak (vysavac pres utesnene okno apod.).
Na brouseni stropu se vyplati si od nejakeho sadrokartonare pujcit brusku na stropy s odtahem. Ja jsem si ji ve finale za ctyrku koupil. Zacne to ‚jen premaznu diry po hmozdinkach‘ a konci to ‚ten slic mezi deskama byl z prdele uplne celej, tak jsem ty dva metry prejel cely…‘, pricemz se kolikrat ukaze, ze tmel behem schnuti se i propadne, takze brousit a tmelit se bude jeste jednou…
Když dělám celé podkroví, tak jen matroš stojí tolik, že se vyplatí si tu brusku na štangli koupit. Vždycky jí snadno prodáš o dům dál, s téměř minimální ztrátou. U nás to byly první volba, první nákup. Jiná věc je ta, že vod toho pekelně bolej ruce a mnozí z nás si radši vylezou na štafle a brousej normálním ručním excentrem (a vysavačem).
A co tak třeba lešeníčko? :o)
Lešeníčko bylo kdysi, když jsem stavěl celej barák. Na stropy (omítky a štuk)sme si dycinky lešeníčko, plošinu přes celou místnost, páchali. Na synátorovo podkroví (rekonstrukce) jsme už nic nestavěli, dělali jsme machry. Holt to víc bolelo, no.
Mam maly hlinikovy lesenicko s preklizkovou pracovni deskou, do interieru super, ja s tim i maluju. Ten strop mel 80 m2 a mel jsem ho vymalovanej (penetrace+2x nater) za 4 hodiny. Na staflich neumim chodit, nejsem profik. Ale s tim lesenickem to je parada.
Na venek mam klasicky leseni trubkovy. Mival jsem Haki, ale obcas mne sralo, ze jsem se nevchazel do modulu at vyskove, nebo sirkove, takze jsem sel do zabek+doutniku na inzerat, dokoupil novy trubky, narezal je v rozumnejch mirach a jsem v pohode. Podlazky jsem si musel vyrobit atyp, ale otazka jednoho odpoledne.
General public protection je česká kompanie a ty respirátory jsou vyrobený v ČR.
Na ksichtě jsou docela příjemný, taková lepší rouška. Cena pro velkoobchod okolo desetikoruny. Do prašnýho prostředí asi něco, co lépe přilehne k obličeji a má širší sponu na nos.
Takové zkušenosti nemám, sice ten paskvil čínský nám strkají do ruky každou šichtu, ale nikdy jsem to na hubě neměl a nehodlám to měnit. V mých letech už mám jakýsi rozum, aspoň selský, který už v tom březnu mně jasně řekl, že estébák je obyčejná svině (stačí si přečíst knížku, kde obyčejný člověk zjistí, že jak před hadrakem, tak po něm se pro něj naprosto NIC nezměnilo, postele zůstaly, jenom kurvy se vyměnily), o „kvalitách“ dalších zmrdů nemluvě, takže žiju dál normálně, a na zvratky estebacko-bolsevickych sviní prostě zvysoka seru.
Dfensi, prosím tě, na co panímáma potřebuje dvě pračky? Já jen abych byl připraven az to přijde i u nás…
Pokud máš idiotsky barevné prádlo, tak je k vzteku to, že ho nemůžeš při praní míchat. Dvě pračky se hodí. Bohužel zatímco pračka zvládne 6 a 9 kg prádla, tak do sušičky by člověk mnohdy měl dávat jen poloviční náplň, takže i s jednou pračkou by to občas chtělo spíš dvě sušičky. Ideální podle mě je dvě pračky a tři sušičky – a hospodyně, která ráda žehlí ;-)
No tvl….:o)
Meh, to my co zijeme v kapitalisticke cizine mame (1/6) pracky (tri pracky sdilene na 18 bytu). Ma zena si to moc uziva se trema detma o_O
U nas je jedna pracka na pradlo cele rodiny… krome tatinka. A druha pracka je na pradlo tatinka. Dospelo se k tomu evoluci, kdy napriklad ja jsem odmital resit, proc na mem pradle jsou zmolky z papiroveho kapesniku nekoho uplne jineho, kdyz ja nejsem pica a papirovy schnupftücher po kapsach nenosim, opacne rodina zase mela nejake nepodlozene vyhrady k mym fuseklim, apod.
Zaslechnuto v jedné dílně: „pičo, zase jsem vypral kapesníky… ne… to je výplatní páska…“
My máme doma dvě pračky standardně , desítky let, nějak se to historicky vyvinulo a osvědčilo.
Tak jsi použil blbej respirátor. Stát se o tebe nepostaral. Byly doby, kdy bys na tomhle webu byl za příklad vohnouta. Co se stalo, že se tím chlubíš?
nekdo se vohejba rychle, nekdo zase pomalu…
ale tak treba si dfens mysli ze takovahle vec fakt otevre oci 10 milionum obyvatel, hlavne kdyz si to tu cte nekooik tisic uzivatelu, co se da delat no…
Kundo vyjebaná teploušská a to nemáš vysavač s vodním filtrem? Na tyhle práce mám starého „vodníka“, poctivých před unijních 1600W, který při startu vysaje energeii z celé dědiny a jistič musím přilepit izolačkou aby nevyhodil.
SkReT:
Primitiv jako ty by neměl házet takovými výrazy.
Nechápeš ani jednoduché věci a chceš dávat někomu rady…
že to říká idiot co ani nepochopil kompresůrky na vagonech…
SkReT:
Tvoje kompresůrky na vagonech opravdu smysl nemají. A jestli někdo něco něpochopil, jsi to stále ty – ten kompresůrek by musel mít možnost manuální deaktivace, např. mechanickou spojkou. A úplně stejně je možnost deaktivace brzd vypnutím rozvaděče a vypuštěním vzduchojemu na vagonu, aby se nápravy odbrzdily. Takže jak u normálně používáného systému, tak i toho tvého vysněného, může dojít při obsluze k úplně stejné chybě. Tvůj nápad s kompresůrky tedy NIC NEŘEŠÍ…
Přelepit páčku jističe třeba i pevnou Gaffou vůbec nepomůže.
Takový ty různý podepírání či přelepování jističů, jsou bohužel jenom městské legendy, zhruba na úrovni diskusí po osmým škopku.
On ten jistič totiž vypadne stejně. Ovládací mechanismus má jednostrannou volnoběžku, je v záběru jen směrem nahoru. Elektromechanika jističe tedy vypadne (přítažná síla magnetu, daná proudem, překoná aretaci rohatky) a ovládací páčka jističe přitom zůstane přilepená nahoře :D Směrem dolů má totiž, v interně vypnutém stavu, tu volnoběžku právě proto, aby jistič nešel „podepřít“ v trvale zapnutém stavu.
Takhle to měly už první, masověji rozšířené páčkové jističe z konce 40.let, od firmy Škoda, ledaskde se ještě dají najít ve funkčním stavu. Byl to původně patentový vzor firmy Siemens, na nějž už ve 30.letech regulérně koupila licenci firma Baťa. Vyráběli si je pro své účely, s proudy mimo řadu a brzy se jim to zaplatilo formou ušetřených, nespálených motorů, běžících na 2 fáze.
Přesně stejně tak, nešly dřív „zašprajcovat“ hranaté tlačítkové jističe, okopírované bolševikama podle původního vzoru AEG z roku 1946, současně se šroubovacími tlačítkovými jističi.
Nejlíp se to přelepení jističe izolačkou, zkouší na starším třífázovém typu J7K50, nebo na bílých typech IJV z Dolného Kubína, co jich byly v 80.letech plný paneláky typu G40 a menší.
Co si ale pamatuju, tak byl hokej s tlacitkovejma spinacema ‚stiskem zapni‘, ze kterych pak bylo ‚tahem zapni‘. Vypadaly stejne, ale kdo si neprecetl napis na tom bakelitovym hribecku, obcas se divil. Jinak ostatni veci, jak pises, drzely evropskej standard.
Hezky má téma ochrany dýchacích cest v dílně zpracované Tomáš Krásenský. https://youtu.be/oZg7YRiiQHQ
Zazní tam věta, že aby maska nebo respirátor fungoval, musíte být hladce oholen. Se strništěm maska funguje špatně. Řešení: pošlete brousit manželku. :-D
Kym?