Víte, věřil jsem a přísahal bych to na holej pupík osmnáctileté kozaté kurvy, že ať po agentu Burešovi přijde kdokoliv, doslova kdokoliv, včetně existencí jako Kateřina Konečníková, odrazí se ode dna a musí být lepší. A dosud jsem přesvědčen, že kdybychom místo voleb, rozpočítadlem vybrali náhodného kolemjdoucího na náhodném náměstí, lepší by to bylo. Představte si to: Lakatoš Votruba – premiér Republiky. Neškodný alkoholik, hráč automatů a zloděj kovů. Dobrý. Lepší než Bureš. Místo čau lidi – čau more. Jenže prozřetelnost má zjevně smysl pro drama a dostali jsme fialu. (sic! – velké písmeno je v tomhle případě nadbytečným projevem zdvořilosti. … Pokračování textu Idiot, mouřenín a nutella