Hudba jako cesta k pochopení ruské duše – jak to začalo - zpět na článek

Hudba k oslavě „mocných a významných“ tu byla vždy, to není žádná ruská specialita. On třeba Bach napsal kantátu ke zvolení městské rady (kterou si u ně ta městská rada samozřejmě objednala a zaplatila, nedělal to z nadšení). Umíte si představit, že by v současnosti někdo napsal nějakou oslavnou hudbu ke zvolení městského zastupitelstva? To by bylo snad ještě horší než ty oslavné písně na Putina.
Bach napsal několik „světských“ kantát, samozřejmě jen když si to u něj někdo objednal. Některé byly oslavné a některé smuteční. A co jsem četl překlady, tak texty některých z nich si nezadali s těmi Zamazalovými příklady. Jenže když si to u něj někdo objednal, tak si neobjednával jen hudbu, ale celou produkci (tj. provedení). Potom si Bach mohl dovolit zaplatit i hodně dobré hráče a pro takové hráče pak psal na svou dobu dost obtížné party. Textově ty kantáty byly často jen jednoduché pochlebování. A pak si u něj někdo objednal katolickou mši. No a Bach do té mše některé z těch světských kantát použil (nijak ho netrápilo, že stejnou hudbu v podstatě prodal dvakrát), změnil text na náboženský a je z toho velice krásná mše, za mě jedna z nejlepších. A vůbec nevadí, že na počátku byla „sprostá komerce“.
Ony ty „oslavné“ písně zpravidla znamenají, že hudebník/skladatel „hodně“ potřebuje peníze a ne že tomu, co zpívá/skládá věří (i když se najdou i výjimky). V naprosté většině jsou to samozřejmě „sračky“, ale výjimečně, opravdu výjimečně tak může vzniknout i hodně dobrá hudba.