Co je špatného na slunečnici v okolí Šumperku(Šumperk bez Šumperku, ne Šumperka)?. Se to tady na některých polích pěstuje co si pamatuju.
Panek
Úplně v tom vidím různé zootechniky, kteří si po příchodu prosadí „svého“ dodavatele vitamino-minerálních směsí, dodavatele veterinárních služeb a pak se stejně vymluví, že to bylo stádem, které se už prostě nedalo zachránit.
Integrale
Pokud to v zemědělství chodí, jak jste popsal, tak jste mne naplnil optimismem, že hlady jen tak nepojdem.
V oblasti autařiny a marketingu (což poslední dobou jaksi nezdravě splynulo v jedno) je to, bohužel, podstatně horší.
Firma A najme do nejvyššího vedení Fušera, který byl předtím členem středního managementu firmy B, která po jeho odchodu jede výhradně v červených číslech. I zaraduje se vedení firmy A, že přeplatili člověka se zkušenostmi, vizí a zejména čelenčí, bez něhož to u konkurence nejde a po jehož odchodu se konkurence propadla do pekel. Do měsíce od nástupu Fušera odchází z firmy 5 nejdůležitějších lidí, na nichž firma vyrostla a dosud fungovala. Z osobních, zdravotních nebo rodinných důvodů samozřejmě, skutečnost, že nejsou schopni s Fušerem vyjít (nebo on s nimi?) v tom samozřejmě nehraje nejmenší roli. Těchto 5 lidí je nahrazeno 8–10 Fušerovými nejbližšími Semi-fušery, často z právě krachující firmy B, kteří s Fušerem sdílejí nejen jeho vizi a je to pro ně stejná životní čelenč, ale také sdílejí prostředky, jak vizi naplnit. Do tří měsíců odchází nebo je odejito 30 klíčových lidí ze středního či nižšího managementu. Ti jsou nahrazeni asi 50 Quazi-fušery, absolventy různých prapodivných institucí, které Fušer rovněž kdysi navštěvoval, a kde nezřídka působí jeho přátelé či příbuzní. Zhruba do roka od Fušerova nástupu postupně mizí i vedoucí provozů a poté provozní pracovníci, jednak vlivem zvýšené aktivity nových HR managerů (ideálně štíhlých samiček do 25 let s prázdnou hlavou, ale plným výstřihem), vlivem úsporných opatření (jejich místa jsou buď zrušena nebo je nově zastávají o Korunu levnější lidé, kteří často ani nevědí, co mají dělat) i vlivem neshod s vedením na všech komunikačních kanálech (remcalové). Za zhruba rok a půl je firma totálně rozklížena, nikdo nedělá nicpro zákazníky, protože všichni jsou zaneprázdněni barevnými prezentacemi v pavrpointu, brejnstormingy, brejnvošingy, analýzami problémů nesouvisejících s činností firmy a podobně. Zisky klesají, náklady rostou, zákazníci hromadně utíkají. V tu chvíli se Fušerovi rozsvítí červené světélko v hlavě a z firmy po dvou letech „restrukturalizace a úsporných opatření“ odchází. Firma najímá „krizového managera“, který už jen konstatuje klinickou smrt a snaží se na trhu práce marně ulovit alespoň nějakého odborníka, což je s pověstí firmy v našem malém rybníčku nemožné. Firma propadá do červených čísel a následuje v pádu firmu B, předchozí to působiště úspěšného Fušera. Mezitím si ve firmě C gratulují k tomu, jak šikovně přeplatili Fušera z firmy A, který jim konečně přinese novou, tolik žádanou vizi…
Pokud jste někdy měli v ruce produkt, s nímž jste byli jakž takž spokojeni, a pak jste u jeho dalších evolucí sledovali, jak počet chyb prudce roste, zatímco kvalita klesá tak dlouho, až je z produktu původně docela dobrého vyšlechtěn naprosto nepoužitelný krumpl, tak víte, kde Fušer právě působí.
Jihocech Honza
Takže D-FENS se svými stádii zazmrdování firmy je stále aktuální? Po tolika letech už by se mohli poučit…
Ten stál za piču od samýho začátku, mekintoše umíraly jak na běžícím pásu, dokud si lidi nekoupili větrák jako příslušenství…
Integrale
Polovinu současných „moderních“ řešení přinesl právě Apple Computer už začátkem 80. let minulého století. Od GUI (Xerox PARC) přes jeho ovládání (Alto) až po síťování (AppleTalk). A co se týká nějaké údajné poruchovosti – naprosto negativní. Můžu Vám předvést v provozu Klasika z roku 1988, LC z roku 1993 (pravda, monitor Sony už občas vysílá pouze ve stupních růžové), Quadru 950 a Performu 630 z poloviny 90. let i PowerMacy G3 či G4 z přelomu tisíciletí, které makaly minimálně 10 let, cca 260 dní v roce po v průměru 10 hodinách denně často maximálního výkonu a jsou 100% funkční i dnes. Ostatně i tyto slinty píšu na MacPro Early 2009, tedy 11 let starém krumplu, který naprosto v pohodě zvládá všechny nároky na současnou multimediální pracovní stanici (abych byl fér, původní procesory, disky, paměti a grafárna byly samozřejmě v průběhu času nahrazovány novějšími + komp doplněn o aktuální technická řešení, ale původní komponenty jsou stále v krabici a 100% funkční).
A to jsem se už dvakrát musel hromady kompů s příslušenstvím zbavit (onehdá tím chlapec plně naložil R19) a v průběhu let jsme samozřejmě hromadu kompů prodal, abych mohl koupit novější.
Problémy byly s řadami PowerPC (6600/6800/7100/7200/7400/7500/7600…) postavené na procesorech RISC 601/602/603/604 a zejména varianty „e“ byly chuťovkou. Nešlo snad o to, že by ty počítače byly nějak provozně poruchové (opět mám ve sklepě naprosto funkční PPC 4400), šlo spíš o to, že každý model každého typu potřeboval jiné paměti, jinou cache, jiný disk s jiným firmware atd. Každý model byl naprosto nesmyslně sestaven z jiných komponent, což se změnilo až s návratem Jobse v roce 1997 a řadou G3. A v případě nějaké záměny/nekompatibility byly výsledky činnosti toho stroje – řekněme velmi podivné. Byly to fakt shity a nezadalo si to s kdejakou domácí výrobou různých podivných písíček. Navíc snaha prodat licence MacOSu třetím stranám (byť třeba Umaxy byly naprosto OK) a rozpad společnosti na Apple a PowerComputing to ještě zpečetily.
Nicméně Vaše tvrzení, že „mekintoše umíraly jak na běžícím pásu, dokud si lidi nekoupili větrák jako příslušenství…“ je prokazatelně nepravdivé (NIKDY jsem ANI DO JEDNOHO nekoupil jediný větrák!!!).
Těch zdrojů je vícero, jeden z nich je i wiki. V době, kdy na to začaly trpět – což bylo od samýho počátku v polovině 80. let – jsi ještě ani nevěděl, že ta firma existuje. Problém to byl zejména pro ně, protože i při americké roční záruce se toho kvůli přehřívaní vracely kýble.
Nevim, co to má přesně dokazovat, že toho máš bednu, IBM x86 kompatibilních PC a komponent mám zhruba 20stopej kontejner, poslední víc jak rok pracuju na HW starým kolem 15 let (samozřejmě taky upgradovaným na výkonnější procesory apod.). A? Chceš se přetlačovat, kdo toho má víc? Se mnou se nemáš šanci rovnat :D
Místama se toho nezbavili dodnes, posedlost toho magora, dokud se do toho eště montoval, dělat to primárně miniaturizovaný a nějak todleto dizajnový byla vždycky před funkčností, takže šílený přehřívání těch jejich mobilních šuntů, který mnohdy opět ani nemají ventilátor a jsou schopný se rozhicovat tak, že to člověk nedokáže položit na stehna, to je folklór, kterýho sou plný internety.
Sysop
Ja jsem s grafikou zacinal na Quadrach, NextStepu a Unixu na pocatku 90. let. Predtim to byl v podstate jen Unix, ev. Suny. Teprve az WinNT byly o necem a v te dobe se jablko zacalo vydavat cestou IBM PC hw, coz byla cesta imho do prdele. Nebejt zvyklejch Amiku, tak ten trh neudrzeli.
Integrale
Sysop: Nebýt hlavně mimosoudního vyrovnání s Microsoftem, který jim přineslo nečekaný prachy a umožnilo návrat Jobse.
Ostatní (Atari, Commodore atd.) buď nepřežili, nebo se přeorientovali na provoz (Olivetti, Sinclair atd.).
Integrale
Jasně, pravda, vzpomínám si na film „Piráti ze Silicon Walley“. Ale to jsem fakt nezažil a asi ani nikdo tady.
První Macy pokud vím se sem začaly i přes embargo pašovat v době, kdy se tu stavěla Tiskařská a chlapi ty kompy za valuty pašovali z BRD. A to už byl nějakej rok 87. Co bylo předtím, to opravdu netuším (a taky je to naprosto nepodstatný).
Já sám v tom jedu až od výstavy 1990 v Paláci kultury. Do tý doby jsem o nějakých jabkách neměl ani páru.
No jo, málokdo to tady zažil, tak má dojem, jak bylo jakpko hrozně kvalitní. Já to spíš vidím tak, že se nikdy nezbavili svejch kořenů a jakmile do něčeho žvanil ten magor, tak to často byl děsnej zprasek.
Včetně matlafounů, 4S sem měl pučenej jednou na 10 minit a stačilo mi. Aby to navigace na sluníčku přehřála tak, že se to vypnulo…no kde jsme :D
Integrale
A pecky jsem v životě neschovával, nevím, k čemu by to bylo.
Buď se to rozdalo, nebo vyhodilo.
Jo, vod takovejch, co všechno vyhodí, to svážím, a pak tomu dávám za pár šupů novej život tak, že to dokáže konkurovat mnoha strojům o dekádu mladším.
Ale je nutný furt bojovat proti blbosti lidí, že ty plastový hajzle, za který v krámě vyhodí 10 litrů, sou přece úplně sqělý, protože to je nový přece né! No, fakt ne.
ladin
Prakticky jakakoli vetsi firma, kde je majitel/nadrizeny daleko. Z vlastni zkusenosti se musim take podivit nad odchodem techto lidi v radu mesicu, realita je bohuzel takova, ze jsou vyhazovani opravdu smerem nahoru nebo do stran (pokud to nejde nahoru rovnou, voli se objizdka) na umele vytvorena mista. Pokud ma lokalni pobocka nejakou ridici strukturu a mezi tim se prolinaji odlisne korporatni technicke/financni/R&D/IT/… struktury, tak to je zvlaste zivna puda pro takove lidi.
Jan Mrcasik
Já bych řekl – kde majitel nerozumí produktům a koncovým zákazníkům (pozot, to není totéž jako nákupčí zákazníka!) své firmy.
Údajně byl proto po desetiletí nejlepší management v Německu, kde byl majitel firmy či její manažer vždy někdo, kdo se vypracoval od píky z inženýrských nebo montážních pozic a tudíž ROZUMĚL.
Srov. např. s USA, kde si fy. Westinghouse vysloveně zakládala na tom, že v podnikové škole pěstuje „univerzální supermanažery“ kteří nejenže nepotřebují ničemu rozumět a mohou řídit všechno, ale dokonce jsou takto cíleně nasazováni do podniků v rámci korporace, kterým nerozumějí.
No a všichni jaksi víme, jak dopadl Westinghouse. Nakonec mu patřila jen televizní studia, všechno ostatní prodal, pak prodal i značku a jeho kdysi-výkladní skříň, vývoj reaktorů, koupili Kazaši s Japonci a po nich snad Kanaďané :D
Ian
Autodesk.
JASAN
K poznávacím znakům patří asi i údivný dotaz – „jak to že se ještě jako firma neprezentujeme na sociálních sítích?“
tvaroznik
nehodnotil jsem, ale cítím potřebu tady sdělit, že podobným frustrovaným úvahám nefandím a jejich autorům přeji, aby se sami stali takovými zmrdy v míře, v jaké jim to povahové rysy dovolí.. kverulace nad realitou realitu nezmění. sám jsem takovým fušerem, bohužel, a bohužel pro mě jsem pod dlouholetým vlivem tohoto blogu omezil zmrdské praktiky pouze na vybrané subjekty (např. typicky „miluju“ kvalitáře), ale moje pozice tím prudce oslabila, takže zatímco ve 23 letech jsem byl nadřízeným malého oddělení, dneska jako pětatřicátník jsem, abych si nemusel připadat blbě, obyčejný šéf projektu, který každého prosí, aby laskavě něco udělal, a nikdy ničím víc nebudu, anebo mi to přinejmenším potrvá dekády. a samozřejmě asi uhodnete, že za ty roky mě předběhlo celkem mocné stádo zmrdů, kteří staví domy, zatímco já mám svůj dobrý pocit a pronajatý byt. takže, chcete-li být dobří, pak buďte a přijměte následky, anebo buďte zmrdy – a přijměte jiné následky.
servisdok
Pane,
tohle jste na tomto webu psát neměl. Oni už Vám dachsmeisteři vysvětlí, jaký že jste megakokot, že se v životě snažíte aspoň někdy nebýt zmrd.
Jan Mrcasik
Mimochodem, včera mi historie připomněla, že absolutně nejhorší fušerové a poraděnka byli v Irácké rekonstrukční administrativě.
Když Američané dobyli Irák na Saddámovi, nejprve vše řídila armáda. Chápala, že si musí získat mysli místních, že musí zajistit bezpečnost, že si nemůže dovolit sektářské násilí, že musí pomáhat s rekonstrukcí. A dost jí to šlo – v několika městech si Iráčané zkusili zvolit americké velitele svými starosty.
Velmi rychle ale vznikla paralelní struktura, civilní „rekonstrukční správa“, která se vyznačovala v prvé řadě tím, že ji tvořili fušeři kteří nikdy v životě nebyli v Iráku, nikdy nenavštívili žádnou rozvrácenou zemi, nikdy nevystrčili nos z bunkrů Zelené zóny a nikdy se nezeptali místních Iráčanů co opravdu chtějí… Ale o to kategoričtější názory na všechno měli – zejména na „budování demokracie“.
Např. že je nutné kompletně celou iráckou armádu a většinu administrativy vyhodit na dlažbu, což ale vůbec neparalyzuje veškeré struktury ve státě, nenaštve sunnitské imámy a nevytvoří motivované nepřátele. Nebo že je nutné zavést demokracii s okrsky bez ohledu na etnické a sektářské hranice. A tak.
Fušeři z rekonstrukční správy naštvali úplně všechny a nakonec svými diletantskými zásahy a naopak odmítáním zásahů jiných v Iráku vytvořili živnou půdu pro sektářské násilí které si vzalo statisíce mrtvých a z něhož vznikl ISIS.
Co je špatného na slunečnici v okolí Šumperku(Šumperk bez Šumperku, ne Šumperka)?. Se to tady na některých polích pěstuje co si pamatuju.
Úplně v tom vidím různé zootechniky, kteří si po příchodu prosadí „svého“ dodavatele vitamino-minerálních směsí, dodavatele veterinárních služeb a pak se stejně vymluví, že to bylo stádem, které se už prostě nedalo zachránit.
Pokud to v zemědělství chodí, jak jste popsal, tak jste mne naplnil optimismem, že hlady jen tak nepojdem.
V oblasti autařiny a marketingu (což poslední dobou jaksi nezdravě splynulo v jedno) je to, bohužel, podstatně horší.
Firma A najme do nejvyššího vedení Fušera, který byl předtím členem středního managementu firmy B, která po jeho odchodu jede výhradně v červených číslech. I zaraduje se vedení firmy A, že přeplatili člověka se zkušenostmi, vizí a zejména čelenčí, bez něhož to u konkurence nejde a po jehož odchodu se konkurence propadla do pekel. Do měsíce od nástupu Fušera odchází z firmy 5 nejdůležitějších lidí, na nichž firma vyrostla a dosud fungovala. Z osobních, zdravotních nebo rodinných důvodů samozřejmě, skutečnost, že nejsou schopni s Fušerem vyjít (nebo on s nimi?) v tom samozřejmě nehraje nejmenší roli. Těchto 5 lidí je nahrazeno 8–10 Fušerovými nejbližšími Semi-fušery, často z právě krachující firmy B, kteří s Fušerem sdílejí nejen jeho vizi a je to pro ně stejná životní čelenč, ale také sdílejí prostředky, jak vizi naplnit. Do tří měsíců odchází nebo je odejito 30 klíčových lidí ze středního či nižšího managementu. Ti jsou nahrazeni asi 50 Quazi-fušery, absolventy různých prapodivných institucí, které Fušer rovněž kdysi navštěvoval, a kde nezřídka působí jeho přátelé či příbuzní. Zhruba do roka od Fušerova nástupu postupně mizí i vedoucí provozů a poté provozní pracovníci, jednak vlivem zvýšené aktivity nových HR managerů (ideálně štíhlých samiček do 25 let s prázdnou hlavou, ale plným výstřihem), vlivem úsporných opatření (jejich místa jsou buď zrušena nebo je nově zastávají o Korunu levnější lidé, kteří často ani nevědí, co mají dělat) i vlivem neshod s vedením na všech komunikačních kanálech (remcalové). Za zhruba rok a půl je firma totálně rozklížena, nikdo nedělá nicpro zákazníky, protože všichni jsou zaneprázdněni barevnými prezentacemi v pavrpointu, brejnstormingy, brejnvošingy, analýzami problémů nesouvisejících s činností firmy a podobně. Zisky klesají, náklady rostou, zákazníci hromadně utíkají. V tu chvíli se Fušerovi rozsvítí červené světélko v hlavě a z firmy po dvou letech „restrukturalizace a úsporných opatření“ odchází. Firma najímá „krizového managera“, který už jen konstatuje klinickou smrt a snaží se na trhu práce marně ulovit alespoň nějakého odborníka, což je s pověstí firmy v našem malém rybníčku nemožné. Firma propadá do červených čísel a následuje v pádu firmu B, předchozí to působiště úspěšného Fušera. Mezitím si ve firmě C gratulují k tomu, jak šikovně přeplatili Fušera z firmy A, který jim konečně přinese novou, tolik žádanou vizi…
Pokud jste někdy měli v ruce produkt, s nímž jste byli jakž takž spokojeni, a pak jste u jeho dalších evolucí sledovali, jak počet chyb prudce roste, zatímco kvalita klesá tak dlouho, až je z produktu původně docela dobrého vyšlechtěn naprosto nepoužitelný krumpl, tak víte, kde Fušer právě působí.
Takže D-FENS se svými stádii zazmrdování firmy je stále aktuální? Po tolika letech už by se mohli poučit…
Apple?
Ten stál za piču od samýho začátku, mekintoše umíraly jak na běžícím pásu, dokud si lidi nekoupili větrák jako příslušenství…
Polovinu současných „moderních“ řešení přinesl právě Apple Computer už začátkem 80. let minulého století. Od GUI (Xerox PARC) přes jeho ovládání (Alto) až po síťování (AppleTalk). A co se týká nějaké údajné poruchovosti – naprosto negativní. Můžu Vám předvést v provozu Klasika z roku 1988, LC z roku 1993 (pravda, monitor Sony už občas vysílá pouze ve stupních růžové), Quadru 950 a Performu 630 z poloviny 90. let i PowerMacy G3 či G4 z přelomu tisíciletí, které makaly minimálně 10 let, cca 260 dní v roce po v průměru 10 hodinách denně často maximálního výkonu a jsou 100% funkční i dnes. Ostatně i tyto slinty píšu na MacPro Early 2009, tedy 11 let starém krumplu, který naprosto v pohodě zvládá všechny nároky na současnou multimediální pracovní stanici (abych byl fér, původní procesory, disky, paměti a grafárna byly samozřejmě v průběhu času nahrazovány novějšími + komp doplněn o aktuální technická řešení, ale původní komponenty jsou stále v krabici a 100% funkční).
A to jsem se už dvakrát musel hromady kompů s příslušenstvím zbavit (onehdá tím chlapec plně naložil R19) a v průběhu let jsme samozřejmě hromadu kompů prodal, abych mohl koupit novější.
Problémy byly s řadami PowerPC (6600/6800/7100/7200/7400/7500/7600…) postavené na procesorech RISC 601/602/603/604 a zejména varianty „e“ byly chuťovkou. Nešlo snad o to, že by ty počítače byly nějak provozně poruchové (opět mám ve sklepě naprosto funkční PPC 4400), šlo spíš o to, že každý model každého typu potřeboval jiné paměti, jinou cache, jiný disk s jiným firmware atd. Každý model byl naprosto nesmyslně sestaven z jiných komponent, což se změnilo až s návratem Jobse v roce 1997 a řadou G3. A v případě nějaké záměny/nekompatibility byly výsledky činnosti toho stroje – řekněme velmi podivné. Byly to fakt shity a nezadalo si to s kdejakou domácí výrobou různých podivných písíček. Navíc snaha prodat licence MacOSu třetím stranám (byť třeba Umaxy byly naprosto OK) a rozpad společnosti na Apple a PowerComputing to ještě zpečetily.
Nicméně Vaše tvrzení, že „mekintoše umíraly jak na běžícím pásu, dokud si lidi nekoupili větrák jako příslušenství…“ je prokazatelně nepravdivé (NIKDY jsem ANI DO JEDNOHO nekoupil jediný větrák!!!).
Těch zdrojů je vícero, jeden z nich je i wiki. V době, kdy na to začaly trpět – což bylo od samýho počátku v polovině 80. let – jsi ještě ani nevěděl, že ta firma existuje. Problém to byl zejména pro ně, protože i při americké roční záruce se toho kvůli přehřívaní vracely kýble.
Nevim, co to má přesně dokazovat, že toho máš bednu, IBM x86 kompatibilních PC a komponent mám zhruba 20stopej kontejner, poslední víc jak rok pracuju na HW starým kolem 15 let (samozřejmě taky upgradovaným na výkonnější procesory apod.). A? Chceš se přetlačovat, kdo toho má víc? Se mnou se nemáš šanci rovnat :D
Místama se toho nezbavili dodnes, posedlost toho magora, dokud se do toho eště montoval, dělat to primárně miniaturizovaný a nějak todleto dizajnový byla vždycky před funkčností, takže šílený přehřívání těch jejich mobilních šuntů, který mnohdy opět ani nemají ventilátor a jsou schopný se rozhicovat tak, že to člověk nedokáže položit na stehna, to je folklór, kterýho sou plný internety.
Ja jsem s grafikou zacinal na Quadrach, NextStepu a Unixu na pocatku 90. let. Predtim to byl v podstate jen Unix, ev. Suny. Teprve az WinNT byly o necem a v te dobe se jablko zacalo vydavat cestou IBM PC hw, coz byla cesta imho do prdele. Nebejt zvyklejch Amiku, tak ten trh neudrzeli.
Sysop: Nebýt hlavně mimosoudního vyrovnání s Microsoftem, který jim přineslo nečekaný prachy a umožnilo návrat Jobse.
Ostatní (Atari, Commodore atd.) buď nepřežili, nebo se přeorientovali na provoz (Olivetti, Sinclair atd.).
Jasně, pravda, vzpomínám si na film „Piráti ze Silicon Walley“. Ale to jsem fakt nezažil a asi ani nikdo tady.
První Macy pokud vím se sem začaly i přes embargo pašovat v době, kdy se tu stavěla Tiskařská a chlapi ty kompy za valuty pašovali z BRD. A to už byl nějakej rok 87. Co bylo předtím, to opravdu netuším (a taky je to naprosto nepodstatný).
Já sám v tom jedu až od výstavy 1990 v Paláci kultury. Do tý doby jsem o nějakých jabkách neměl ani páru.
No jo, málokdo to tady zažil, tak má dojem, jak bylo jakpko hrozně kvalitní. Já to spíš vidím tak, že se nikdy nezbavili svejch kořenů a jakmile do něčeho žvanil ten magor, tak to často byl děsnej zprasek.
Včetně matlafounů, 4S sem měl pučenej jednou na 10 minit a stačilo mi. Aby to navigace na sluníčku přehřála tak, že se to vypnulo…no kde jsme :D
A pecky jsem v životě neschovával, nevím, k čemu by to bylo.
Buď se to rozdalo, nebo vyhodilo.
Jo, vod takovejch, co všechno vyhodí, to svážím, a pak tomu dávám za pár šupů novej život tak, že to dokáže konkurovat mnoha strojům o dekádu mladším.
Ale je nutný furt bojovat proti blbosti lidí, že ty plastový hajzle, za který v krámě vyhodí 10 litrů, sou přece úplně sqělý, protože to je nový přece né! No, fakt ne.
Prakticky jakakoli vetsi firma, kde je majitel/nadrizeny daleko. Z vlastni zkusenosti se musim take podivit nad odchodem techto lidi v radu mesicu, realita je bohuzel takova, ze jsou vyhazovani opravdu smerem nahoru nebo do stran (pokud to nejde nahoru rovnou, voli se objizdka) na umele vytvorena mista. Pokud ma lokalni pobocka nejakou ridici strukturu a mezi tim se prolinaji odlisne korporatni technicke/financni/R&D/IT/… struktury, tak to je zvlaste zivna puda pro takove lidi.
Já bych řekl – kde majitel nerozumí produktům a koncovým zákazníkům (pozot, to není totéž jako nákupčí zákazníka!) své firmy.
Údajně byl proto po desetiletí nejlepší management v Německu, kde byl majitel firmy či její manažer vždy někdo, kdo se vypracoval od píky z inženýrských nebo montážních pozic a tudíž ROZUMĚL.
Srov. např. s USA, kde si fy. Westinghouse vysloveně zakládala na tom, že v podnikové škole pěstuje „univerzální supermanažery“ kteří nejenže nepotřebují ničemu rozumět a mohou řídit všechno, ale dokonce jsou takto cíleně nasazováni do podniků v rámci korporace, kterým nerozumějí.
No a všichni jaksi víme, jak dopadl Westinghouse. Nakonec mu patřila jen televizní studia, všechno ostatní prodal, pak prodal i značku a jeho kdysi-výkladní skříň, vývoj reaktorů, koupili Kazaši s Japonci a po nich snad Kanaďané :D
Autodesk.
K poznávacím znakům patří asi i údivný dotaz – „jak to že se ještě jako firma neprezentujeme na sociálních sítích?“
nehodnotil jsem, ale cítím potřebu tady sdělit, že podobným frustrovaným úvahám nefandím a jejich autorům přeji, aby se sami stali takovými zmrdy v míře, v jaké jim to povahové rysy dovolí.. kverulace nad realitou realitu nezmění. sám jsem takovým fušerem, bohužel, a bohužel pro mě jsem pod dlouholetým vlivem tohoto blogu omezil zmrdské praktiky pouze na vybrané subjekty (např. typicky „miluju“ kvalitáře), ale moje pozice tím prudce oslabila, takže zatímco ve 23 letech jsem byl nadřízeným malého oddělení, dneska jako pětatřicátník jsem, abych si nemusel připadat blbě, obyčejný šéf projektu, který každého prosí, aby laskavě něco udělal, a nikdy ničím víc nebudu, anebo mi to přinejmenším potrvá dekády. a samozřejmě asi uhodnete, že za ty roky mě předběhlo celkem mocné stádo zmrdů, kteří staví domy, zatímco já mám svůj dobrý pocit a pronajatý byt. takže, chcete-li být dobří, pak buďte a přijměte následky, anebo buďte zmrdy – a přijměte jiné následky.
Pane,
tohle jste na tomto webu psát neměl. Oni už Vám dachsmeisteři vysvětlí, jaký že jste megakokot, že se v životě snažíte aspoň někdy nebýt zmrd.
Mimochodem, včera mi historie připomněla, že absolutně nejhorší fušerové a poraděnka byli v Irácké rekonstrukční administrativě.
Když Američané dobyli Irák na Saddámovi, nejprve vše řídila armáda. Chápala, že si musí získat mysli místních, že musí zajistit bezpečnost, že si nemůže dovolit sektářské násilí, že musí pomáhat s rekonstrukcí. A dost jí to šlo – v několika městech si Iráčané zkusili zvolit americké velitele svými starosty.
Velmi rychle ale vznikla paralelní struktura, civilní „rekonstrukční správa“, která se vyznačovala v prvé řadě tím, že ji tvořili fušeři kteří nikdy v životě nebyli v Iráku, nikdy nenavštívili žádnou rozvrácenou zemi, nikdy nevystrčili nos z bunkrů Zelené zóny a nikdy se nezeptali místních Iráčanů co opravdu chtějí… Ale o to kategoričtější názory na všechno měli – zejména na „budování demokracie“.
Např. že je nutné kompletně celou iráckou armádu a většinu administrativy vyhodit na dlažbu, což ale vůbec neparalyzuje veškeré struktury ve státě, nenaštve sunnitské imámy a nevytvoří motivované nepřátele. Nebo že je nutné zavést demokracii s okrsky bez ohledu na etnické a sektářské hranice. A tak.
Fušeři z rekonstrukční správy naštvali úplně všechny a nakonec svými diletantskými zásahy a naopak odmítáním zásahů jiných v Iráku vytvořili živnou půdu pro sektářské násilí které si vzalo statisíce mrtvých a z něhož vznikl ISIS.