S otevřenou pusou jsem si přečetl článek na Hanácké drbně, jak nějaký „Franta Nebojsa“ z nějakého zapadákova na Jesenicku pár dní komunikoval se zaručeně pravými bankéři a nakonec: investoval. Milion, plus minus, drobné vem čert.
Těch investic proběhlo hnedle několik, koupil pár Bangladéšanům lepší život. Redaktorce Hanácké drbny zainvestoval článek, na který jsme rádi někteří klikli a tím jí přilepšili k platu. Zainvestoval taky do ochrany nás ostatních, abychom byli ostražití a především svým rodičům, prarodičům a obecně lidem, na kterých nám záleží, pomyslně zvedli prst (ne prostřední, ten vedle) na znamení, že nějaké nebezpečí může hrozit.
Svůj text ale pojmu trochu jinak než policie. Ta varuje denně, že bankéři s východním přízvukem nejsou nejlepším přístavem našich úspor. Pokus dobrý, praxí ověřeno, že nefunkční. Z mé hlavy se mi proto nedaří odehnat obraz z filmu Obecná škola, kde se zdivočelé třídě marně snaží moudrý ředitel klást na srdce, aby neolizovali zábradlí, neřku-li aby popíjeli kyselinu sírovou. Moje babička nahrazovala tento obraz úslovím o házení hrachu na zeď. Nu dobrá.
Nabízím českým důchodcům ztraceným v moderním světě alternativní zážitek. Přijdu k jejich dveřím, patřičně oděn, budu mít kravatu, oblek, nablýskané lakýrky, aktovku a štos papíru jen o malinko tenčí než nosíval v blahé paměti Stanislav Gross. Nebudu jim však lhát o tom, že jim někdo naboural účet a proto je potřeba úspory ihned vybrat, odvézt do Olomouce a tam je nastrkat do bitcoinmatu. Já budu fér. Dostanou do ruky lístek s číslem mého účtu, výkres mého vysněného domu a fotku malé holčičky (vygenerovanou umělou inteligencí). Proč ten malý neškodný podvůdek s fotkou? Sentiment, vážení, ten není trestný, ale zvyšuje pravděpodobnost jakéhokoliv plánu, kdy jdu kohokoliv o cokoliv prosit.
Z čistě logických vstupů mé rovnice plyne, že dosud „jeseničtí investoři“ věřili úplně neznámým lidem. To splňuji rovněž. Mají dost peněz, se kterými nevědí co by (když už ti škaredí progresivisté zarazili výlety na Kokořín s obědem, kde se jen tak mimochodem dal výhodně koupit hrnec zlevněný z osmi tyček na čtyři). Čili jsou pro mě zajímaví stejně jako pro Rajmana Sandupharmantawana z Dháky. Dokonce zůstává i fakt, že peníze půjdou na dobrou věc, Rajman může vzít svou Anamiku na dovolenou na Maltu, já koupím cihly a maltu. Jediný rozdíl je, že Rajman jim za poskytnuté prostředky ani nepoděkuje. Já jsem jiný! Kromě hmatatelného domu a doživotní úcty k investorovi nabízím tomuto denně koblihu z Penamu (čímž nabízím o dost víc, než jeden nejmenovaný mafi… pardon podnikatel) a co považuji za nejprospěšnější, peníze zůstanou v české ekonomice. No a na straně investora? Tam se změní málo. Navrácení peněz se konat nebude, ale zatímco Rajman lhal, že je rozmnožené vrátí, já budu od začátku mluvit pravdu, že je nikdy nevrátím. A jako člověk vychovaný na pilířích Gutha-Jarkovského, Kristiána a křesťanství (mluv pravdu a nic než pravdu) soudím, že pro jesenického důchodce je duševně přijatelnější odevzdat úspory po vyslechnutí pravdivé historky, než nepravdivé.
Peněz je dost, nebojte se investovat!
16.02.2025 Purrell
(188x známkováno, průměr: 2,55 z 5)