Čína a Indie to dělá, protože nemá vlastní uran, žádný jiný důvod není.
Bude to muset ale z gruntu přepracovat od začátku do konce… Nejde to skopírovat stejně jako projekt apollo a čekat že to přistane na měsíci…
Tady menší seznam problémů:
1. Základní rozdíly v palivu
Vlastnost Uranový cyklus Thoriový cyklus
Výchozí materiál Přírodní uran (0,7 % U-235, zbytek U-238) Přírodní thorium (téměř 100 % Th-232)
Štěpitelný izotop U-235, případně vzniklé Pu-239 U-233 (vzniklý z Th-232)
Potřeba obohacení Ano, uran se obohacuje na 3–5 % U-235 Ne, thorium je monoisotopní – neobohacuje se, ale potřebuje „zážehové“ štěpné palivo
Produkce plutonia Významná Velmi nízká
Radiotoxicita odpadu Vyšší (Pu, minor actinidy) Nižší, ale obsahuje silně gama-aktivní izotopy (např. U-232)
Argent
Z hlediska zpracování materiálu je thoriový cyklus technologicky odlišný a složitější. Výhodou je, že thorium je monoisotopní, a proto se nemusí obohacovat, což odstraňuje potřebu drahých obohacovacích závodů, které jsou nutné u uranového paliva. Na druhou stranu je proces získávání a separace vzniklého uranu-233 náročnější, protože tento izotop bývá kontaminován uranem-232, jehož dceřiné produkty silně září gama zářením. To zvyšuje požadavky na radiační ochranu, dálkové ovládání a hermetizované přepracovací linky. Chemické přepracování thoriového paliva vyžaduje jiné technologické postupy než klasický PUREX proces používaný pro uran a plutonium. Používají se buď mokré extrakční metody, nebo pokročilé pyrometalurgické postupy, které umožňují oddělit uran-233 a recyklovat nevyhořelé thorium.
Rozdíly se projevují i v návrhu jaderného reaktoru. Protože thorium není samo štěpitelné, musí být v reaktoru zajištěna dostatečně vysoká hustota neutronů pro přeměnu Th-232 na U-233. Z tohoto důvodu se preferují reaktory s vysokým konverzním poměrem, tedy takové, které dokážou efektivně přeměňovat neštěpitelné jádro na štěpitelné. To je typické například pro reaktory s rychlým nebo epithermálním neutronovým spektrem, případně pro reaktory s kapalnými solemi, kde je palivo rozpuštěno přímo v chladivu a může být průběžně přepracováváno. Tyto koncepty umožňují udržovat rovnováhu mezi množstvím vznikajícího a spotřebovávaného U-233 a zároveň minimalizovat produkci dlouhodobě radioaktivních odpadů.
V porovnání s uranovým cyklem nabízí thoriový cyklus několik výhod. Vzniká při něm menší množství plutonia a minoritních aktinidů, což snižuje dlouhodobou radiotoxicitu odpadu. U-233 má navíc lepší neutronové vlastnosti než U-235, což umožňuje efektivnější využití paliva a vyšší výtěžnost energie. Thorium je na Zemi hojnější než uran a představuje potenciálně udržitelnější zdroj jaderného paliva pro budoucnost. Na druhé straně je však tento cyklus technologicky méně vyzrálý, vyžaduje nové typy reaktorů, odolné materiály schopné čelit vysokým teplotám a korozivnímu prostředí, a také investice do infrastruktury pro přepracování thoriového paliva.
Z konstrukčního hlediska je třeba při návrhu thoriových reaktorů zohlednit nutnost počátečního zážehového paliva, jiné neutronové charakteristiky a odlišné tepelné chování paliva. Palivové články mohou mít jinou geometrii a materiálové složení, aby bylo dosaženo optimální konverze a přenosu tepla. Některé návrhy počítají s využitím směsných paliv, například Th-UO₂ nebo Th-PuO₂, která umožňují postupný přechod na uzavřený thoriový cyklus.
Celkově lze říci, že zatímco uranový cyklus je dnes průmyslově zavedený, thoriový cyklus představuje technologicky náročnější, avšak potenciálně čistší a udržitelnější cestu. Rozdíly ve zpracování materiálu a návrhu reaktoru jsou zásadní – zatímco uranové palivo prochází procesem obohacení a klasickým přepracováním, thoriové vyžaduje speciální chemické postupy a nové typy zařízení pro zacházení s vysoce gama-aktivními izotopy. Reaktorové systémy pro thorium musí být konstruovány tak, aby podporovaly konverzi Th-232 na U-233 a umožňovaly jeho účinné využití v uzavřeném cyklu. Pokud se podaří tyto technologické překážky překonat, může se thorium stát klíčovým prvkem budoucí generace jaderné energetiky.
Latimerie podivna
Nechcete o tom sem napsat článek?
Kilmore
Obohacení je nezbytné pro lehkovodní reaktory, ne ale obecně pro uranový cyklus.
Malej Jarda
S obohacováním se začalo primárně skrzeva bombičky. Energetika se připojila pozdějc, když už byl ten byznys dobře rozjetej a bylo nežádoucí ho konzervovat……
JaFo
V USA technologii Thoria zahodili a pokud se to podaří Číně vyřešit, tak má dostatek elektrické energie na celá staletí bez ohavných větrníků, solárních panelů a bez spalování fosilních paliv. Plně produkční reakror může být třeba až za 20 let.
Ostatní svět zaspal.
zrusavpt
Okopirovali americkej MSRE (Molten Salt Reactor Experiment) ze sedesatych let?
Čína a Indie to dělá, protože nemá vlastní uran, žádný jiný důvod není.
Bude to muset ale z gruntu přepracovat od začátku do konce… Nejde to skopírovat stejně jako projekt apollo a čekat že to přistane na měsíci…
Tady menší seznam problémů:
1. Základní rozdíly v palivu
Vlastnost Uranový cyklus Thoriový cyklus
Výchozí materiál Přírodní uran (0,7 % U-235, zbytek U-238) Přírodní thorium (téměř 100 % Th-232)
Štěpitelný izotop U-235, případně vzniklé Pu-239 U-233 (vzniklý z Th-232)
Potřeba obohacení Ano, uran se obohacuje na 3–5 % U-235 Ne, thorium je monoisotopní – neobohacuje se, ale potřebuje „zážehové“ štěpné palivo
Produkce plutonia Významná Velmi nízká
Radiotoxicita odpadu Vyšší (Pu, minor actinidy) Nižší, ale obsahuje silně gama-aktivní izotopy (např. U-232)
Z hlediska zpracování materiálu je thoriový cyklus technologicky odlišný a složitější. Výhodou je, že thorium je monoisotopní, a proto se nemusí obohacovat, což odstraňuje potřebu drahých obohacovacích závodů, které jsou nutné u uranového paliva. Na druhou stranu je proces získávání a separace vzniklého uranu-233 náročnější, protože tento izotop bývá kontaminován uranem-232, jehož dceřiné produkty silně září gama zářením. To zvyšuje požadavky na radiační ochranu, dálkové ovládání a hermetizované přepracovací linky. Chemické přepracování thoriového paliva vyžaduje jiné technologické postupy než klasický PUREX proces používaný pro uran a plutonium. Používají se buď mokré extrakční metody, nebo pokročilé pyrometalurgické postupy, které umožňují oddělit uran-233 a recyklovat nevyhořelé thorium.
Rozdíly se projevují i v návrhu jaderného reaktoru. Protože thorium není samo štěpitelné, musí být v reaktoru zajištěna dostatečně vysoká hustota neutronů pro přeměnu Th-232 na U-233. Z tohoto důvodu se preferují reaktory s vysokým konverzním poměrem, tedy takové, které dokážou efektivně přeměňovat neštěpitelné jádro na štěpitelné. To je typické například pro reaktory s rychlým nebo epithermálním neutronovým spektrem, případně pro reaktory s kapalnými solemi, kde je palivo rozpuštěno přímo v chladivu a může být průběžně přepracováváno. Tyto koncepty umožňují udržovat rovnováhu mezi množstvím vznikajícího a spotřebovávaného U-233 a zároveň minimalizovat produkci dlouhodobě radioaktivních odpadů.
V porovnání s uranovým cyklem nabízí thoriový cyklus několik výhod. Vzniká při něm menší množství plutonia a minoritních aktinidů, což snižuje dlouhodobou radiotoxicitu odpadu. U-233 má navíc lepší neutronové vlastnosti než U-235, což umožňuje efektivnější využití paliva a vyšší výtěžnost energie. Thorium je na Zemi hojnější než uran a představuje potenciálně udržitelnější zdroj jaderného paliva pro budoucnost. Na druhé straně je však tento cyklus technologicky méně vyzrálý, vyžaduje nové typy reaktorů, odolné materiály schopné čelit vysokým teplotám a korozivnímu prostředí, a také investice do infrastruktury pro přepracování thoriového paliva.
Z konstrukčního hlediska je třeba při návrhu thoriových reaktorů zohlednit nutnost počátečního zážehového paliva, jiné neutronové charakteristiky a odlišné tepelné chování paliva. Palivové články mohou mít jinou geometrii a materiálové složení, aby bylo dosaženo optimální konverze a přenosu tepla. Některé návrhy počítají s využitím směsných paliv, například Th-UO₂ nebo Th-PuO₂, která umožňují postupný přechod na uzavřený thoriový cyklus.
Celkově lze říci, že zatímco uranový cyklus je dnes průmyslově zavedený, thoriový cyklus představuje technologicky náročnější, avšak potenciálně čistší a udržitelnější cestu. Rozdíly ve zpracování materiálu a návrhu reaktoru jsou zásadní – zatímco uranové palivo prochází procesem obohacení a klasickým přepracováním, thoriové vyžaduje speciální chemické postupy a nové typy zařízení pro zacházení s vysoce gama-aktivními izotopy. Reaktorové systémy pro thorium musí být konstruovány tak, aby podporovaly konverzi Th-232 na U-233 a umožňovaly jeho účinné využití v uzavřeném cyklu. Pokud se podaří tyto technologické překážky překonat, může se thorium stát klíčovým prvkem budoucí generace jaderné energetiky.
Nechcete o tom sem napsat článek?
Obohacení je nezbytné pro lehkovodní reaktory, ne ale obecně pro uranový cyklus.
S obohacováním se začalo primárně skrzeva bombičky. Energetika se připojila pozdějc, když už byl ten byznys dobře rozjetej a bylo nežádoucí ho konzervovat……
V USA technologii Thoria zahodili a pokud se to podaří Číně vyřešit, tak má dostatek elektrické energie na celá staletí bez ohavných větrníků, solárních panelů a bez spalování fosilních paliv. Plně produkční reakror může být třeba až za 20 let.
Ostatní svět zaspal.
Okopirovali americkej MSRE (Molten Salt Reactor Experiment) ze sedesatych let?