Zpěvák, skladatel a básník Karel Kryl tu s námi není již dvacet let. Vzpomene si letos někdo? Asi před třemi týdny jsem se v podvečer, krátce před pátou hodinou večerní dostavil na hřbitov v pražském Břevnově. Jel jsem totiž přes Břevnov a zachtělo se mi u příležitosti blížícího výročí věnovat krátkou vzpomínku člověku, který ovlivnil mé názory a postoje jako nikdo jiný. Byla už skoro tma. Nechal jsem auto u vysokoškolských kolejí a zamířil jsem do oddělení C hřbitova. Naposled jsem tam byl před devatenácti lety, v roce 1995. Oslovila mě starší paní. „Vy jdete ke Krylovi?“ „Ano. Ale už […]

Kolega JJ narazil na sérii knih britského autora Johna Bigginse, o které se po dodání příznivých referencí podělil (v elektronické formě, avšak bez narušení autorských práv) a musím po přečtení dvou z nich naprosto nekriticky říci, že jsou opravdu skvělé. Otakar Procházka, později díky pangermánské vyšinutosti svého otce Ottokar Prohaska, se narodil v malém severomoravském městě, které díky místním peripetiím ani nemělo název, pak vystudoval c. k. námořní akademii ve Vídni a posléze nastoupil v Pule na válečnou loď coby námořní důstojník. Prošel různými formami zařazení a díky občas až zběsile neuvěřitelným náhodám (toto popisuje kniha The Emperor’s Coloured Coat) […]

Zdravím milé čtenáře D-F. Rozhodl jsem se sepsat článek o raperu Řezníkovi a jeho účinkování v anketě Český slavík Mattoni, neboť považuji tuto kauzu za důležitou a mělo by se o ni vědět. Zároveň jsem překvapen, že se tu o tom nikdo ani slovem nezmínil, zatímco Čtvrtníčkova prdel byla rozebrána podrobně. Proto konám sám a doufám, že se dočkám hodnotné debaty. Předem se omlouvám, že do debaty nebudu vstupovat, ale redakčni systém mi při každém pokusu o vložení příspěvku hlásí, že příspěvek mohu vložit až za nesmyslný počet minut, a tak to vzdávám. Taky mám (na jiné IP) od ZZR […]

Poslechl jsem si nejnovější mediální hit, totiž rozmluvu předsedy vlády s ministrem obrany, a sám jsem byl překvapen, že to se mnou nic neudělalo. Rusnokovi se nechtělo na Mandelův funus. Sděloval to svému podřízenému Pickovi. V podstatě mu květnatě sdělil pouze to, že se mu do jižní Afriky za účelem návštěvy pohřbu nechce, protože je to ztráta času a má jiné povinnosti, totiž večeři a oběd. Současně ale neviděl jinou alternativu, protože prezident republiky je sice odhodlaný tam cestovat, ale je ožrala a pajdá. Armádní generál a ministr obrany, komandér řádu čestné legie Picek nahlížel na celou věc spíše prakticky, […]

Po bezmála roční kanonádě sebezpytných intelektuálských filmových sraček a protonových projektilů vystřelovaných z futuristických zbraní robotů do zívajících zváří publika je tu konečně zase film, o kterém má cenu psát. Příběh se odehrává v 70. letech v prostředí Formule 1. Tehdy byly ještě možné různé věci, například aby závodila nezávislá stáj, jezdec byl reálně technicky schopen podílet se na přípravě svého auta a jezdec mohl být osobnost, nikoli pouze marketingový panák. Česká produkce přeložila vtipně název Rush jako Rivalové a tím podsunula životnímu příběhu Niki Laudy a Jamese Hunta trochu jiný charakter, než ve skutečnosti měl. Příběh je jednoduchý a […]

Podivný film o podivných lidech a ještě podivnějším zboží v podivném světě. Musel jsem to shlédnout, protože se o tom nějakou dobu dost mluvilo a dokonce to mělo za následek rychlou legislativní akci. To je samo o sobě podezřelé. O čem píšu? O filmu Šmejdi. Šmejdi jsou časosběrný dokument, který natočila Sylvie Dymáková z podstatné části skrytou kamerou, když zprvu se svou babičkou, pak v rámci účelově vybudované zpravodajské sítě inflitrovala předváděcí akce pro důchodce. Tyto akce jsou jakési šílené výlety pronajatým autobusem do nějakého významného místa, kde důchodci dostanou pofidérní oběd a pak jim tři hodiny vyplachují mozky a […]

včera jsem v Brně stál v zácpě a Zdeněk Svěrák se právě skrze rádio prohrabával na novou úroveň lidského a profesionálního dna. Jakýsi poslanec z Bobošíkové uskupení nazpíval předvolební song, který je sám o sobě epochálním hudebním dílem. Každá sloka začíná větou „ať si kdo chce co chce říká“ (moje mysl ihned doplňuje „hlavně že nám dobře stříká“) a refrén je uvozen zmíněným sloganem: „Melesku blesku, pomůžeme Česku…“ Nevím co je kurva Česko za útvar. Tohle havlistické pojmenování bytostně nesnáším. Mimochodem song je hrozně pitomý. Je sice o dva řády lepší než produkce skupiny Chinaski, ale i tak bych zvažoval, […]

Nemohl jsem si to nechat ujít. Byl pátek 13. září 20 hodin a začal další díl veřejnoprávní tragikomedie Sanitky 2 v podání akční režie Filipa Renče. I tentokrát jsem se těšil na vtipné podání spousty bugů a stupidit z filmového zpracování bordelu v našem zdravotnictví a přiblížení podivných myšlenkových pochodů hlavních postav tohoto satirického seriálu. A opravdu mě autoři, producenti, ani režisér nezklamali. Začalo to první veselou a vtipnou scénkou z posilovny. Zde mladý a nadějný doktůrek Jandera uvolňuje nahromaděný stres z práce a šukání v pracovní době boxováním. po příchodu otce boxuje ještě dvě minuty a pak se otci […]

Víte co? Já ten komunistickej seriál miloval. Mluvím o Sanitce. Je to asi jediný český seriál, který jsem viděl celý. Nakonec je vysílatelný i v dnešní době, narozdíl od jiných socialistických sraček, který z nostalgie sledují komunistický vohnouti a stydí se o tom mluvit. Druhý díl mně zajímal a musím říct, že to snad nemohlo být horší. Hlavní devizou staré Sanitky byl pro mně socialistický zdravotní noir styl. Banda chlápků vyjíždí do ulic z jakési šílené podzemní garáže v archaických strojích, které vypadají, jako že se mají každou chvíli rozsypat, a jezdí městem, které je stejně bezútěšné jako jejich poslání. […]