Ve Varech byl zahájen každoroční filmový festival a začalo pršet. Tyto dvě věci se v prvním červencovém týdnu spolehlivě dějí už po jedenapadesáté. Přijeli Barťák s Ebenem a pak i kompletní zbytek české kulturní fronty. Přijeli politici, novináři, prsaté blondýny, nepřehledné zástupy podržtašků a brýlaté studentky diskusních věd. Festivaloví nadháněči přivlekli tradiční „hvězdy“, jenž obdrží křišťálovou kouli Za odvahu přijet do postkomunistické prdele, o které v životě neslyšely. Dámy a pánové, jediný týden v roce, kdy „to ve Varech žije“, právě začíná. Tak určitě.

Náhodou jsem nedávno narazil na tento postarší, ale tematicky stále ještě aktuální článek a zaujala mne jak forma , tak obsah. Po podrobnějším prostudování jsem usoudil, že si závěry nenechám jen pro sebe. Možná budete namítat, že takových poblijonů je v našem mediálním prostoru fůra a měl bych být zvyklý. Souhlasím, za normálních okolností bych tyhle mediální šumy prdlých amíků skutečně automaticky odfiltroval, ale zrovna tenhle zpravodajský web se pořád prsí svou solidností, takže jsem té výzvě neodolal a trošičku do toho zašťourám.

Český slavík Mattoni je za běžných okolností a v časech míru skvělá podívaná. Prověření umělci předstupují před lid, aby jim dovolili na chvíli zapomenout na ty sračky a virtuálně je přenesli někam daleko od úřadů, soustruhů, blikajících obrazovek a mastných koblih v pytlíku s modrým nápisem. Ovšem kádrová práce, ta nám soudruzi, ta nám prostě vázne.

Při dumání nad tím, kterým filmem zabiju dalších pár hodin svého bídného života, jsem narazil na indickou předělávku čtyři roky staré americké dojáko-mlátičky Warrior. V původní verzi se jedná  o příběh dvou bratrů, bývalých zápasníků, z nichž jeden je v současnosti středoškolský učitel fyziky, druhý mariňácký dezertér, kteří se zúčastní stejného turnaje v MMA, aby si nakonec rozbili držky, vyříkali si tak dávné křivdy a možná vzali na milost i svého otce, starého ožralu. Originál se mi líbil, taky proto, že roli věčně nasraného Tommyho hrál můj oblíbený Tom Hardy. Byl jsem proto zvědav, co s  místy už tak dost brutální citovou ždímačkou […]

S více než půlstoletým zpožděním u nás vyšel román Ayn Randové Atlas Shrugged nazvaný v českém překladu Atlasova vzpoura. Zatímco první polovinu prodlevy mezi vydáním originálu a jeho českým překladem lze jednoznačně přičíst komunistickým cenzorům, ta druhá patří pochybám nakladatelů, zda tisícistránková obhajoba kapitalismu získá na našem malém trhu tržby alespoň ospravedlňující náklady. Jak se ovšem zdá, nakonec nad těmito pochybami převážily silné prodeje v zahraničí. Tím klíčovým faktorem, proč čtenáři románu Ayn Randové už po desetiletí promíjejí černobílé postavy, nadměrně filozofující dialogy a značný rozsah textu je skutečnost, že Randová nám ukazuje, jací jsme to pokrytci. Konkrétně ukazuje na […]

Často vyhazujeme věci, které by klidně mohly sloužit dál. Takže herkules a pojďme do toho. Křeslo z lepenky Místo toho abychom vlnitou lepenku konvenčně recyklovali, uděláme si z ní křeslo. Jednak je to hezké a druhak je to velmi praktické využití obalového materiálu, neboť do děr tohoto pohodlného křesla můžeme strkat lahváče. Pokud si náhodou v tříčtvrtečních legínách sedneme tak, že mezi půlky prdele zajede právě hrana lepenky, má křeslo také masážní funkci rekta a působí jako hemoroidální prevence. Květináč z hajzlu Keramická mísa je unikátní designový prvek, když se otočí vzhůru nohama, vypadá to jako Kaplického knihovna. Svůj letní […]

Tak na to jsem se neměl dívat. Fakt díky za tip. Póle, co budeme dneska dělat? Nevim, stavět motorky? Máme tu prvotřídní vybavení, tak bysme mohli dělat motorky, stejně jako včera, předevčírem a furt. Máme tady zakázku vod nějakýho burana z Alabamy. Chce, abysme mu vyrobili čopr, co bude vypadat jako hovnocuc a bude mít hranatý kola. Póle, uděláš na to dyzajn. Jasně Póle, bude to celý matně šedivý. A na nádrži bude namalovanej Indián, kýbl, esesák a lochneska a kolem toho hnědou barvou takový ty moderní klikyháky, co mají hodně oblouků a špiček. Uděláme to jako pokaždý. Objednáme to […]

Název nekecal. Peklo! Kniha se klidně mohla jmenovat i Honění, protože je celá jen o tom, hlavní hrdina ovšem prchá před někým, kdo ho nehoní s někým, kdo ho honí, což slovníkem TV Nova „nemá obdoby“. Peklo je fakt trefnější, v tom se s autorem shodneme. Dílu výrazně chybí pejsek s kočičkou, Vinnetou a sedm trpaslíků, ale je tam aspoň hodný vědec, co nakonec nemá na hlavě střelnou ránu, ale zip nebo tak něco, zlý vědec, který to myslí dobře, hodná přítelkyně zlého vědce (tím pádem je zároveň zlou přítelkyní hodného vědce), vrazi, co nejsou vrazi, agenti, co sice jsou […]

Od počátku ledna jsem tak nějak očekával, že si na tomto webu přečtu nějakou podařenou recenzi nového televizního seriálu. Když už jsem skoro přestal doufat, že někoho z místních tento policejní večerníček spravedlivě rozčílí, dočkal jsem se. A protože toto pojednání zase tak trošku spravedlivě rozčílilo mě, rozhodl jsem se po delší době vynést svoji policejní kůži na zdejší trh. Oproti velmi dobrému článku, ve kterém DF, ačkoli neprávník, velmi přesně a několika větami vystihl podstatu pseudoproblému, jehož řešení (které ani není tak řešením, jako spíše jedním ze základních principů našeho trestního procesu nejméně posledních 50 let) dalo občas zcela […]