Historky z automobilového průmyslu jsou tu zjevně populární, i můj oblíbený glosátor pan Kraft si ji rád přečetl, a tak budeme pokračovat historkou o baterkách a jak se mi podařilo znechutit mnoho lidí najednou.
Jelikož mě předběhl kolega-pacient s velmi podařenou recenzí insignie, nebudu si chtít hrát na matku moudrosti. Ač se shodovaly naše základní požadavky (klasické auto, nehybridní, s manuálem), naše rodina potřebovala pramálo praktických prvků, a proto jsme se zvrhli k liftbacku a benzínu.
Naskytla se mi mi možnost nákupu nového vozu (Škoda nebo VW) s velmi výraznou slevou a jelikož si auto nemůžu vzít na firmu, finančně je to pro mě trhák. Podmínky jsou, že vůz musí být nový a s automatem + nějaké omezení ve výběru modelů. Vytáhl jsem si dva modely.
Občas se na mně obracejí různé osoby s požadavky týkajícími se tzv. modrých zón, neboli „rezidentního parkování“. V podstatě se jedná o dva typy požadavků, a to buď jak dosáhnout jejich zavedení, nebo jejich zrušení. Už se také stalo, že oba typy požadavků vzešly od stejné osoby.
Pár let jsem zvažovat pořízení většího auta. Preferuji spíše velký potentní sedan nebo GT, ale někdy není špatné zpomalit a objevit nové možnosti. Přemítání skončilo návštěvou medvědárny s požadavkem na Véčko.