K tomu výherci od Samsonu… Jak paradoxní, že zrovna Samson byl spolknut americkým konglomerátem AB InBev, který vlastní mimo jiné americký Budweiser…
dedek
Přidám se s malým mentálním cvičením na téma Ležák:
Samson se hodně zlepšil. Už to neumím datovat. Jeden den to byla smradlavá podivná věc a další den moc dobré „spotřební pivo“. Navíc mě baví chování „tety“ v podnikové prodejně. Náš opilec, náš pán, jak ze starých časů.
Budvar zhruba ve stejnou dobu utrpěl odchod pana Bočka. A od té doby my čím dál častěji nesedne. Zatímco se v pivovaře snaží „naklonovat plzeň“ a ohánějí se 33 (komerčně zřejmě z v článku popsaných příčin dost úspěšné pivo, leč nic pro mě), zřejmě se jim trochu rozpadají procesy a kvalita začíná být proměnlivá. (Prosím spoludiskutující, ušetřete mě urban legend o exportním ležáku a pivu pro domácí spotřebu. Je to blud.)
Regent je vyloženě o tom, jak se povede várka. Případně o tom, jak staré pivo se našinci dostane do džberu. Umí tam uvařit docela dobrý lágr.
Eggenberg výrazně pozvedl svoji kvalitu poté, co opustil vlastní omšelý a špinavý pivovar. Nyní je vařen v licenci. Z Pardubického pivovaru, kde byl nějakou dobu vařen byl odsunut na Vysočinu. A často je to festival másla a kyselinky… Asi jak kdy se povede. Je to prakticky domácí pivo tam, kde jsem součástí stolových společností. Většinou se dá pít. Občas je moc dobrý.
Prazdroj, Heineken a Staropramen, tedy obrovské průmyslové pivovary nehodlám hodnotit. Necítím se být povolaným už proto, že čistě subjektivně mi od těchto producentů nic moc nechutná (spíš nic, než moc). Ke Staropramenu snad jen poznámka, že mnohem výraznějším rysem, než chuť, je prakticky okamžité překyselení žaludku (a ano, částečně je to problém mého pajšlu). Zřejmě je vařen vodou z Berounky. (Čili Mže, že.)
Zvláštní kapitolou je stáj pivovarů Lobkowicz. Docela mě baví Kláštěr a Rychtář. Ale kvalita je proměnlivá. V Lobkowiczově impériu (sic!) se totiž jednotlivá piva stěhují z pivovaru do pivovaru podle kapacit, zejména kvůli tomu, že ten který pivovar je zrovna kapacitně vytížen vařením low cost šmakulád pro hitlermarkety.
Ve Svijanech se úplně zbláznili. Z výborného piva udělali kvůli zvyšování výstavu podprůměrný paták. Bodka. Ale tak hlavně že vyrábí slušivé cyklobuzní oblečky.
Pan Bernard je svérázný chlapík. Ležák asi dělá kvalitní, ale mě chuťově neoslovuje.
Z (hodně) malých pivovarů jsem si jich oblíbil pramálo, zejména kvůli kolísající kvalitě a nestálé chuti.
Mám rád Hulvát, ačkoliv je na mě až moc hořký.
Spokojen jsem s ležákem od Konráda z Vratislavic a s ležákem Hubertus.
Absolutně nedávám Glokner.
kaBrnak
A nemůže za to nakonec český vohnout, protože vychlemtá to co mu hitlermarket v akcí strčí pod nos a prostě kvalitu nepožaduje?
Znám nemálo „pivních odborníků“ kteří hodiny v hospodě blekotají o pivu, ale ani tyto základní zde uvedené senzorické vady nepoznají.
Spazik
Mnoho lidí nemá dostatečné cilivé senzory (čich), aby mohli popisované vady cítit.
Čich/chuť je něco jako sluch – absolutní sluch nemá jen tak někdo…
To se nedá naučit – když to nemáš, tak to nemáš.
jizlivec
Proto také jsou tak cenění různí špičkoví degustátoři/sommeliéři/míchači parfémů či blended vizourů…
Ti opravdu excelentní si prý dovedou ty vůně navzájem popsat slovy tak přesně, že to ten druhý potom podle popisu pozná…
K tomu výherci od Samsonu… Jak paradoxní, že zrovna Samson byl spolknut americkým konglomerátem AB InBev, který vlastní mimo jiné americký Budweiser…
Přidám se s malým mentálním cvičením na téma Ležák:
Samson se hodně zlepšil. Už to neumím datovat. Jeden den to byla smradlavá podivná věc a další den moc dobré „spotřební pivo“. Navíc mě baví chování „tety“ v podnikové prodejně. Náš opilec, náš pán, jak ze starých časů.
Budvar zhruba ve stejnou dobu utrpěl odchod pana Bočka. A od té doby my čím dál častěji nesedne. Zatímco se v pivovaře snaží „naklonovat plzeň“ a ohánějí se 33 (komerčně zřejmě z v článku popsaných příčin dost úspěšné pivo, leč nic pro mě), zřejmě se jim trochu rozpadají procesy a kvalita začíná být proměnlivá. (Prosím spoludiskutující, ušetřete mě urban legend o exportním ležáku a pivu pro domácí spotřebu. Je to blud.)
Regent je vyloženě o tom, jak se povede várka. Případně o tom, jak staré pivo se našinci dostane do džberu. Umí tam uvařit docela dobrý lágr.
Eggenberg výrazně pozvedl svoji kvalitu poté, co opustil vlastní omšelý a špinavý pivovar. Nyní je vařen v licenci. Z Pardubického pivovaru, kde byl nějakou dobu vařen byl odsunut na Vysočinu. A často je to festival másla a kyselinky… Asi jak kdy se povede. Je to prakticky domácí pivo tam, kde jsem součástí stolových společností. Většinou se dá pít. Občas je moc dobrý.
Prazdroj, Heineken a Staropramen, tedy obrovské průmyslové pivovary nehodlám hodnotit. Necítím se být povolaným už proto, že čistě subjektivně mi od těchto producentů nic moc nechutná (spíš nic, než moc). Ke Staropramenu snad jen poznámka, že mnohem výraznějším rysem, než chuť, je prakticky okamžité překyselení žaludku (a ano, částečně je to problém mého pajšlu). Zřejmě je vařen vodou z Berounky. (Čili Mže, že.)
Zvláštní kapitolou je stáj pivovarů Lobkowicz. Docela mě baví Kláštěr a Rychtář. Ale kvalita je proměnlivá. V Lobkowiczově impériu (sic!) se totiž jednotlivá piva stěhují z pivovaru do pivovaru podle kapacit, zejména kvůli tomu, že ten který pivovar je zrovna kapacitně vytížen vařením low cost šmakulád pro hitlermarkety.
Ve Svijanech se úplně zbláznili. Z výborného piva udělali kvůli zvyšování výstavu podprůměrný paták. Bodka. Ale tak hlavně že vyrábí slušivé cyklobuzní oblečky.
Pan Bernard je svérázný chlapík. Ležák asi dělá kvalitní, ale mě chuťově neoslovuje.
Z (hodně) malých pivovarů jsem si jich oblíbil pramálo, zejména kvůli kolísající kvalitě a nestálé chuti.
Mám rád Hulvát, ačkoliv je na mě až moc hořký.
Spokojen jsem s ležákem od Konráda z Vratislavic a s ležákem Hubertus.
Absolutně nedávám Glokner.
A nemůže za to nakonec český vohnout, protože vychlemtá to co mu hitlermarket v akcí strčí pod nos a prostě kvalitu nepožaduje?
Znám nemálo „pivních odborníků“ kteří hodiny v hospodě blekotají o pivu, ale ani tyto základní zde uvedené senzorické vady nepoznají.
Mnoho lidí nemá dostatečné cilivé senzory (čich), aby mohli popisované vady cítit.
Čich/chuť je něco jako sluch – absolutní sluch nemá jen tak někdo…
To se nedá naučit – když to nemáš, tak to nemáš.
Proto také jsou tak cenění různí špičkoví degustátoři/sommeliéři/míchači parfémů či blended vizourů…
Ti opravdu excelentní si prý dovedou ty vůně navzájem popsat slovy tak přesně, že to ten druhý potom podle popisu pozná…